OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

A ta věc se stala takto:Jednou seděli ti chlapíci u řeky. Stařec, který pozbyl rodiny, klátil nohama nad proudem,člověk s uťatou rukou si odháněl čepicí mouchy, druhý zbrojenec klímal a otrok prohledávalkřoviny a slídil po nějakém pohozeném soustu. Měli všichni náramnou chuť na skopové, anemohouce jísti, pro ukrácení dlouhé chvíle hovořili.„Ty,“ řekl bezruký zbrojenec starci, „se budeš klátit dozajista v pekle na nějaké osice.“„Proč?“ zeptal se stařec.„Proto,“ odpověděl voják, „že nejsi pokřtěn, a proto, že žiješ v temnosti jako žijí hovada aďáblové. – Co se tkne osiky, uvedl jsem její jméno, neboť je to strom Jidášův.“To byl začátek dlouhé hádky. Stařec totiž nemlčel a jal se odporovati, uváděje, že člověk semá držeti víry, která mu byla dána v mladosti. Dále vypravoval, že má uděláno pro strach zďábla, kterého co živ neviděl, ale že si náramně nerad vzpomíná na setkání s hanebnýmiduchy mrtvých a se skřety a s rusálkami.„A to nevím, brachu, co je horší!“ dodal. „Uhaduji, že budeš potenku pískat, až se jim jednouuráčí prohnat tě někde po bažinách.“Za řeči přišla pohanovi na mysl stará povídačka a tak – nečekaje na vybídnutí – spustil, jak šeljakýsi ovčák za děvečkou, která bydlila v poplužním dvoře.Když byl stařec v nejlepším a když vypravoval, jak ta děvečka měla ku pomoci lesní ženky ajak švihajíc proutkem proměnila ovčáka ve vepře, zapraskala za chlapy nějaká větvička. Tu seohlédli a spatřili kanovníka Kosmu. I pozdravili jej a přáli mu zdar v práci a po smrti slávunebeskou a za života takovou pevnost, aby se po všechny časy mohl vyvarovat hříchu. Říkalito nakvap a chtěli vyklidit pole. Chtěli odtáhnout, neboť jejich svědomí nebylo tak zcela bezúhony, a co se tkne práv, měli tu a tam nějaký vroubek.Když se tedy hotovili poraditi se s Vaňkem, a když bezruký zbrojenec byl již na cestě, jal seloviti Kosmas ve svém váčku a nalezl krásný, lesklý penízek. I položil si jej na dlaň a trhnuv169