OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
A když už je řeč o jeho chybách, sluší se dodati, že Kosmas dychtil slyšeti kdejaký příběh anejrůznější povídačky. Zvával do svého domu chasníky, kteří měli dobrou vyřídilku, a dále ty,kdo se dožili dlouhého věku a dovedli vypravovat o starých časech.Na jaře léta Páně 1114 začali ke Kosmovi docházeti čtyři lidé:Prvý byl pohan zvířecího výrazu, který zestárl v polním hospodářství na neúrodné půdě akterý za moru přišel o celé příbuzenstvo.Druhý z řečené čtveřice byl chromý zbrojenec. V polské válce mu byla uťata ruka a odtud sejiž nehodil k žádnému dílu.Třetí chasník se hlásil rovněž ke zbrani. Kdysi proslul jako nevyrovnatelný lučištník, ale kdejsou ty časy! Na stará kolena chodil jen co noha nohu mine. Byl trochu dyšný, sotva po desítikrocích mu promodrávaly rty a lapal po dechu jako ryba, která se znenadání octne navzduchu. Vedle toho měl chuďas těžké nohy. Ráno si mohl ještě jakž takž navléci škorně, alekdyž jej mezi dnem napadlo, že by si na okamžik mohl udělat pohodlí, a když se vyzul,nebylo široko daleko siláka, který by vpravil jeho ubohé tlapy do škorní. Tak čertovsky bylyzpuchlé.K lidem vyjmenovaným družil se chlapík čtvrtý, a to byl otrok, jemuž se podařilo uniknouti.Jeho starý pán, zřejmě lakomý, mu přikázal, aby při špatné stravě zpracovával len. Soukal jejtedy s kužele, ale nicotná práce se mu nikterak nelíbila. Bál se, že si vyvrátí palec a že si odstálého otírání prodře kůži na ukazováku. Byl mezi svými soudruhy nešťasten, a protože jejpříliš neposedná mysl ponoukala, aby zaměnil osud chuďasa za osud lepší, utekl jednohokrásného dne do Prahy. Zdálo se mu totiž (a podobnou myšlenku sdíleli i jeho novíspolečníci), že na pražském hradě, kde je plno velmožů a kde se čas od času konajíshromáždění a kam přicházejí kupci, bude snáze živořiti než jinde.Vedeni tou nadějí stáhli se tedy všichni čtyři v místo hradu. Nalezli tam jako krysy lezou dokomína, kde se udí maso. Ale nic naplat, bylo jim stále zle! Hladověli a mohlo to s nimišpatně dopadnout, kdyby jim Kosmas nebyl vytrhl trn z nohy.168
A ta věc se stala takto:Jednou seděli ti chlapíci u řeky. Stařec, který pozbyl rodiny, klátil nohama nad proudem,člověk s uťatou rukou si odháněl čepicí mouchy, druhý zbrojenec klímal a otrok prohledávalkřoviny a slídil po nějakém pohozeném soustu. Měli všichni náramnou chuť na skopové, anemohouce jísti, pro ukrácení dlouhé chvíle hovořili.„Ty,“ řekl bezruký zbrojenec starci, „se budeš klátit dozajista v pekle na nějaké osice.“„Proč?“ zeptal se stařec.„Proto,“ odpověděl voják, „že nejsi pokřtěn, a proto, že žiješ v temnosti jako žijí hovada aďáblové. – Co se tkne osiky, uvedl jsem její jméno, neboť je to strom Jidášův.“To byl začátek dlouhé hádky. Stařec totiž nemlčel a jal se odporovati, uváděje, že člověk semá držeti víry, která mu byla dána v mladosti. Dále vypravoval, že má uděláno pro strach zďábla, kterého co živ neviděl, ale že si náramně nerad vzpomíná na setkání s hanebnýmiduchy mrtvých a se skřety a s rusálkami.„A to nevím, brachu, co je horší!“ dodal. „Uhaduji, že budeš potenku pískat, až se jim jednouuráčí prohnat tě někde po bažinách.“Za řeči přišla pohanovi na mysl stará povídačka a tak – nečekaje na vybídnutí – spustil, jak šeljakýsi ovčák za děvečkou, která bydlila v poplužním dvoře.Když byl stařec v nejlepším a když vypravoval, jak ta děvečka měla ku pomoci lesní ženky ajak švihajíc proutkem proměnila ovčáka ve vepře, zapraskala za chlapy nějaká větvička. Tu seohlédli a spatřili kanovníka Kosmu. I pozdravili jej a přáli mu zdar v práci a po smrti slávunebeskou a za života takovou pevnost, aby se po všechny časy mohl vyvarovat hříchu. Říkalito nakvap a chtěli vyklidit pole. Chtěli odtáhnout, neboť jejich svědomí nebylo tak zcela bezúhony, a co se tkne práv, měli tu a tam nějaký vroubek.Když se tedy hotovili poraditi se s Vaňkem, a když bezruký zbrojenec byl již na cestě, jal seloviti Kosmas ve svém váčku a nalezl krásný, lesklý penízek. I položil si jej na dlaň a trhnuv169
- Page 118 and 119: Jednou se vracel Boleslav z lovu. S
- Page 120 and 121: „Ten hanebník,“ pravil, „zem
- Page 122 and 123: vrhl se v líté zuřivosti k brán
- Page 124 and 125: přeměně, která se stala v srdc
- Page 126 and 127: „Jsi sluha chrámový, jsi člov
- Page 128 and 129: I poznával biskup, že s nenávist
- Page 130 and 131: opovržení lest, vraždy ho neděs
- Page 132 and 133: doráží a ve vzteku si rve vlastn
- Page 134 and 135: úpadku, ale v něm snad právě sp
- Page 136 and 137: Naproti tomu dochoval se záznam, k
- Page 138 and 139: kradí chodili v různá shromážd
- Page 140 and 141: „Moc císařova je nezměrná a l
- Page 142 and 143: ežných holení, jež se mu zařez
- Page 144 and 145: hněvivém díle záměr císařův
- Page 146 and 147: Pán lidí, kteří poslouchají. P
- Page 148 and 149: spojovali svá dobyvačná toužen
- Page 150 and 151: otíral o bok klisny biskupovy. Kr
- Page 152 and 153: Kníže s biskupem kráčeli v čel
- Page 154 and 155: Jakou výhodu vidíš v tom, aby ty
- Page 156 and 157: zařídí obvyklé úřady, tak aby
- Page 158 and 159: opřev si dlaň o skráň a loket o
- Page 160 and 161: Když Břetislav dokončil opevněn
- Page 162 and 163: Tak, valíce se zpola z přinucení
- Page 164 and 165: „Pane,“ pravil Otovi ten, kdo b
- Page 166 and 167: zapomenuté, jez nabývají barev v
- Page 170 and 171: ukou, dal mu několikrát povyskoč
- Page 172 and 173: Slyše jméno kanovníkovo a znamen
- Page 174 and 175: líbiti na všechny strany. Ty stra
- Page 176 and 177: štěstí mluvil Bruno jen zřídka
- Page 178 and 179: zastavoval se magistrův krok víc
- Page 180 and 181: proč se magister odtahuje. Měli s
- Page 182 and 183: Řka to rozvázal Kosmas měšec a
- Page 184 and 185: Z toho nesrozumitelného volání,
- Page 186 and 187: „Zdechni,“ sípal, „jestli na
- Page 188 and 189: „Kosmas,“ řekl, „je mezi kn
- Page 190 and 191: Řka to, napínal mnich uši, aby m
- Page 192 and 193: Na ta slova poznamenal se mnich kř
- Page 194 and 195: I objali se tedy a učinili to způ
- Page 196 and 197: A teď, když jsem ti je ukázal, t
- Page 198 and 199: I pohlíželi na sebe ve chviličk
- Page 200 and 201: Toť se ví, že změnil dvakrát b
- Page 202 and 203: „V tom případě,“ odvětil mn
- Page 204 and 205: V tom dobrém mínění došli ke b
- Page 206 and 207: „Vidím,“ pravila, „že mě t
- Page 208 and 209: Potom, když se jeho mysl ustálila
- Page 210 and 211: Když táhlo na hodinu pátou od z
- Page 212 and 213: ozval se jim v útrobách povědom
- Page 214 and 215: A tak - chtěj nechtěj - měl žid
- Page 216 and 217: „Příteli, bratře, můj chlapí
A když už je řeč o jeho chybách, sluší se dodati, že Kosmas dychtil slyšeti kdejaký příběh anejrůznější povídačky. Zvával do svého domu chasníky, kteří měli dobrou vyřídilku, a dále ty,kdo se dožili dlouhého věku a dovedli vypravovat o starých časech.Na jaře léta Páně 1114 začali ke Kosmovi docházeti čtyři lidé:Prvý byl pohan zvířecího výrazu, který zestárl v polním hospodářství na neúrodné půdě akterý za moru přišel o celé příbuzenstvo.Druhý z řečené čtveřice byl chromý zbrojenec. V polské válce mu byla uťata ruka a odtud sejiž nehodil k žádnému dílu.Třetí chasník se hlásil rovněž ke zbrani. Kdysi proslul jako nevyrovnatelný lučištník, ale kdejsou ty časy! Na stará kolena chodil jen co noha nohu mine. Byl trochu dyšný, sotva po desítikrocích mu promodrávaly rty a lapal po dechu jako ryba, která se znenadání octne navzduchu. Vedle toho měl chuďas těžké nohy. Ráno si mohl ještě jakž takž navléci škorně, alekdyž jej mezi dnem napadlo, že by si na okamžik mohl udělat pohodlí, a když se vyzul,nebylo široko daleko siláka, který by vpravil jeho ubohé tlapy do škorní. Tak čertovsky bylyzpuchlé.K lidem vyjmenovaným družil se chlapík čtvrtý, a to byl otrok, jemuž se podařilo uniknouti.Jeho starý pán, zřejmě lakomý, mu přikázal, aby při špatné stravě zpracovával len. Soukal jejtedy s kužele, ale nicotná práce se mu nikterak nelíbila. Bál se, že si vyvrátí palec a že si odstálého otírání prodře kůži na ukazováku. Byl mezi svými soudruhy nešťasten, a protože jejpříliš neposedná mysl ponoukala, aby zaměnil osud chuďasa za osud lepší, utekl jednohokrásného dne do Prahy. Zdálo se mu totiž (a podobnou myšlenku sdíleli i jeho novíspolečníci), že na pražském hradě, kde je plno velmožů a kde se čas od času konajíshromáždění a kam přicházejí kupci, bude snáze živořiti než jinde.Vedeni tou nadějí stáhli se tedy všichni čtyři v místo hradu. Nalezli tam jako krysy lezou dokomína, kde se udí maso. Ale nic naplat, bylo jim stále zle! Hladověli a mohlo to s nimišpatně dopadnout, kdyby jim Kosmas nebyl vytrhl trn z nohy.168
Change language