OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

zapomenuté, jez nabývají barev v přeletu chvíle a vracejí se jako věčný van a jako křídlo, ježse stává větrem, a jako vítr, který nabývá tvaru peruti.Ty věci nepostižitelné spojovaly se snad v mysli knížete. Byl šťasten svým dílem, bylpoděšen svými porážkami.Z jeho výbojů zbylo maličko, ale lid kráčející s nim po cestách zdaru i po cestách ztracených,vzepjal se na jeho výpravách k toužení a k vůli. Odpovídal. Mohutněl. Žil.A to jest slovo díla Břetislavova:Rostl vítězstvím i porážkami.Bylo mu (právě tak jako Boleslavu Chrabrému) odepřeno vytvořit ze zemí vlastních a zezemě sousední společný stát, ale za vzmachu té nevyslovené myšlenky zmohutnělo a zpevnilose a nabylo tvaru cítění, jež s věcmi jinými dalo vposled vzniknouti dvěma národům; to jestnárodu polskému a národu českému.KOSMASV kapitulním domě, blízko pražského kostela, zůstávalo dvacet pět kanovníků. Jeden z nich senazýval Kosmas. Nebyl ani velký ani malý a když seděl, dosahovaly mu lokty právě na stůl.Nemusil se tedy příliš natahovat, aby uchopil misku nebo psací náčiní.Tím se chce říci, že Kosmas byl obdařen znamenitou chutí k jídlu a že se stejnou ochotouzasedal k všelijakým spisům latinským. Jedl, co mu dali, ale pokud jde o čtení, byl vybíravý aměl zálibu jen v tom, co bylo naplněno nějakým zvláštním kouzlem. Spisy koktavé a otáčejícíse na jediném místě nemiloval.„To mi připomíná,“ pravil jednou nad podobným rukopisem, „psa, který si chňape po ocase.Na mou duchu, nemám pražádnou chuť dívati se, jak se vrtí a jak jeho zuby klapounaprázdno. Známe to! Počíná si vždy stejně a mně je nanic, když vidím to marné úsilí.“166