OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

„Pane,“ pravil Otovi ten, kdo byl průvodcem vojska, „co nevidět se údolí rozšíří. Co nevidětdorazíme k vrchu, který se nazývá Kobyla. Tam jest místo tvého setkání s císařem.“„Rychle! Rychleji!“ odpovídal Oto znamenaje, že v lese nad cestou je slyšeti hlasy a praskánívětví.Ale dříve než mohl vykřiknouti po třetí, narazili lidé běžící v popředí voje na hromady mrtvol.Došli k včerejšímu bojišti. Tu se vydral z úst vojska nový výkřik zoufalosti. Tu vysvitlo všem,že vběhli do léčky. Tu jim vysvitlo, že propadnou hrdlem.Po přehrozné porážce obou svých sborů povolal k sobě císař Vintíře a řekl mu:„Býval jsi nápomocen českému knižeti a přistupoval jsi přede mne s prosbami. Nyní já, kterýjsem ti odpovídal a který vlídně jednal, žádám, abys odešel k vojsku severnímu. Vede je saskýkrál Ekkehard a Bardo. Spěchej tedy za nimi, nalezni je, řekni jim, co mě potkalo, a ponoukejje, aby ustoupili do země saské.“I vsedl tedy Vintíř na kůň. Naplnil si sedlový vak jídlem a aby se zalíbil svému císaři, vydalse nejrychleji na cestu. Za několik dnů dorazil k vojsku Ekkehardovu. Zastihl je v kraji, kterýslove Bílina. Tu končinu Ekkehard poplenil a chtěl právě táhnouti hlouběji do Čech. Když sehnul k Hněvinu mostu, setkal se však s Vintířem. Vyslechnuv, co se událo, byl zachvácenvelikou lítostí. Nedbal již rad. Chtěl zkoušeti mysl Břetislavovu a poslal k němu (tohomluvčího knížat) Vintíře.Zatím Břetislav se blížil k Ekkehardovi se strany hradu Domažlic. V čele jeho vojska šel sborpištců a jezdec nesoucí knížecí znamení. Potom kráčeli nosiči kořisti. Kníže sedě na hřebcibral se před družinou druhou. Za ním byli vedeni spoutaní velmožové a zajatci vlekoucí vozy.Vposled šlo vojsko a lidé podávali tomu vojsku jídlo a džbány mléka.Když pak Vintíř stanul před knížetem a když vypověděl, co mu bylo uloženo, rozpojilBřetislav své rty a řekl:„Zdá se mi, že zpola prosíš a zpola vyhrožuješ. Věru, kdybys nebyl člověk svatý, neměl bychodpovídat. Tobě však pravím a to vyřiď svému Ekkehardovi: Knížeti není o rady zle. Ví, co164