OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

jeho prsty si pohrávaly s řetízkem uzdění. Tu vpadli na cestu pronásledovaní lidé. Bylo slyšetijak volají a jak jim selhává hlas.„Synu,“ řekl císař a ukázal k bědným postavám, „rozeznáváš, kdo to přichází?“Dříve než markrabí mohl odpověděti, vpadl jakýsi jezdec na mýtinku a jeho hlas zněl jakohoukání sovy. Zněl jako poplašený zvon a jakkoliv nebylo rozumět, co říká, jeden z dvořenínůuchopil uzdu císařova koně a škubnuv ji, přiměl hřebce ke klusu.V zápětí dopadl k nohám císařovým šíp. V zápětí ozvalo se z lesa české volání.I dal se Jindřich na rychlý ústup a jezdcové přidržujíce si přílby cválali s ním v divokém letu.Vypravuje se, že tehdy byl zůstaven českým zbrojencům i císařův praporec.Po pátku tak krvavém nastal den ještě krvavější. Když se totiž skončila bitva v úžlabinách,vyptával se Břetislav zajatců, jaké byly úmysly císařovy.„Pane,“ odpověděl jakýsi mučený člověk, „se strany tvého týlu přichází vévoda Oto. V osmýden po Nanebevzetí Panny Marie měl se setkat s vojskem císařovým.“To bylo vše, co kníže potřeboval zvěděti. Dal zajatci milost, obrátil šik a vyhledal místo, kdese nad cestou zvedala skála. Tu roklinu bylo snadno uzavříti a Břetislav rozkázal zrubatikmeny a svaliti je k okraji propasti.Když pak v den po oktávu marianského svátku přitáhlo Otovo vojsko, dal mu Břetislav projítitěsnou soutěskou. Brali se jí jako stádo, jež kráčí na smrt. Prosmýkli se podle kolmé stěny, aledříve než poslední voják vkročil v její stín, rozkázal kníže zavaliti cestu. I snesly se balvany anachystané hranice špalků a kmeny s větvovím padaly dolů. Potom vybuchl rachot a ozvěnarachocení a všechno vojsko vzkřiklo a hrůza hnala je vpřed. Němečtí zbrojenci netušili pranico včerejší porážce, ale viděli, že nepřítel je jim v týle a uchvátilo je běsnění. Letěli nestarajícese o své mrtvé, letěli nestarajíce se o vévodu a strhli jej v divoký útěk.163