OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

30.07.2015 Views

opřev si dlaň o skráň a loket o drahocenmou podušku, řekl, zatajuje úsměv: „Knížata vedouválky a rozkazují a vládnou. Každý se řídí podle jejich vůle, každý se řídí jejich chtěním,každý je poslouchá; ona však nemají pánů. To je nevývratná pravda, ale jsou nějaké věci bezmezí a hráze? Nikoliv! Vládne tedy i knížatům nějaká mocnější síla. Kdož ví, odkud přichází?Podobá se mlčícím hlasům a je jako znění a svist, který spočívá v luku.Ale jak o tom mám mluvit před ženou, jež špatně rozeznává a nedobře soudí? Věz raději, žekníže jest sekyra, která padá, a šíp, který byl vypuštěn.“Řka to, popustil Břetislav svému smíchu a bil se do kolen.Nazítří poslal však k poustevníku Vintířovi dva kněze a žádal jejich prostřednictvím, abyVintíř, jako člověk známý a svatý, odešel k císaři a aby mu přednesl poselství a poptal se nazdraví knížecího synáčka, který byl předtím poslán do Němec a měl býti zůstaven u císařovadvora tak dlouho, dokud by Břetislav nezaplatil zadržené poplatky.„Dále,“ pravil Břetislav, naslouchaje svému srdci, „nemohu učinit pranic, oč mě Jindřichžádá. Kdybych se poddal více, svět stal by se temnotou a líbeznost a zdar proměnila by se miv osten a jehlu stále bodající.“ Vintíř vyslechl řeč a přijav znamení knížete, chystal se sochotností na cestu. (Neboť měl zálibu v posláních a hovorech, které vede vladař s vladařem.)Když tedy matka i kníže odevzdali poselstvu dary pro synáčka, šel Vintíř a dorazilsedmnáctého dne ke dvoru císařskému. Potom dal odpočinouti svému průvodu a předstoupivpřed římského vládce (jak se dochovalo), jal se mluviti toto:„Pipin, syn krále Karla Velikého, uložil knížatům českým, aby platili ročně sto dvacet volů apět set hřiven – hřivnu naší mince počítáme po dvou stech penězích – to dosvědčuje pokolenínašich lidí za pokolením, to ti kníže každého roku platí bez odporu a chce platiti i tvýmnástupcům. Ale jestliže bys ho chtěl obtěžovati mimo obyčej práva nějakým jařmem, je hotovraději umříti, než snášeti nezvyklé břímě.“K tomu císař odpověděl:158

„Králové mají zvyk vždy něco nového přidávati k předešlému právu, neníť všechno právoustanoveno v jednom čase, nýbrž každý nástupce na trůně královském rozmnožil řadu práv.Neboť, kdo spravují práva, nespravují se právy, protože právo, jak se obecně říká, má nos zvosku a král má ruku železnou a dlouhou, aby ji mohl natahovati, kam mu libo.Král Pipin učinil, co chtěl, ale neučiníte-li vy, co já chci, ukáži vám, kolik mám malovanýchštítů a co zmohu ve válce.“Odpověděv takto, chystal císař tím usilovněji polní tažení. Rozeslal do všech končin posly ana jejich zavolání se sjelo nesmírné množství lidu. Záhy potom, když byly zřízeny šiky, hnulose vojsko k hranici.A totéž dělo se i v místech severních, to jest tam, kudy přechází pomezí saská cesta směřujícík hradu, leterý se nazývá Chlum.Tak se dvou stran valila se zkáza.Zatím Břetislav rozvažoval a procházel ve své mysli pohraniční hvozdy, hledaje, které místoby člověk znalý umění válečného zvolil k přechodu. V těch myšlenkách, v tom stálémrozvažování, se podobal zahálčivému muži. Měl ruce za pasem a chodil po hradišti.Když byla tma, vídával jako ve snách obrysy hor i vinoucí se v nich stezku. Bloudil v duchupo ní a přemítal. Noc stála jako koruny hvozdu; i hledal hvězdné nebe nad tou korunou arozmlouvaje s neskutečnými hlasy, dospěl k úradku. Tu vyšel k plukům a rozdělil je na dvěčásti. Na část, jíž bylo státi při hranici severní, a na část druhou, která měla střežiti Český les.To rozhodnutí přijal kníže jako boží vzkaz a nepřemýšlel již o něm; pustil mimo sebe všechnustarost. Byl bezpečen a s pevnou vírou ve zdar své zbraně se vydal k pomezí.Dorazil tam o několik dnů dříve než vojska císařská a ukryl zbrojence v opevněních, kterábyla lidskému oku nepostřehnutelná. Cit jistoty a blaženství zaplavoval mu nitro. Bylo jejvídati, jak přechází po výšinách, jak mává sekerou a jak poznamenává kmeny, které měly býtsvrženy dolů. Bylo jej viděti, jak hledá vhodné místo, odkud by mohli být zasaženi nepřáteléprocházející údolím, bylo jej viděti, jak zkouší dostřel luku a jak vrhá kámen v úžlabinu.159

„Králové mají zvyk vždy něco nového přidávati k předešlému právu, neníť všechno právoustanoveno v jednom čase, nýbrž každý nástupce na trůně královském rozmnožil řadu práv.Neboť, kdo spravují práva, nespravují se právy, protože právo, jak se obecně říká, má nos zvosku a král má ruku železnou a dlouhou, aby ji mohl natahovati, kam mu libo.Král Pipin učinil, co chtěl, ale neučiníte-li vy, co já chci, ukáži vám, kolik mám malovanýchštítů a co zmohu ve válce.“Odpověděv takto, chystal císař tím usilovněji polní tažení. Rozeslal do všech končin posly ana jejich zavolání se sjelo nesmírné množství lidu. Záhy potom, když byly zřízeny šiky, hnulose vojsko k hranici.A totéž dělo se i v místech severních, to jest tam, kudy přechází pomezí saská cesta směřujícík hradu, leterý se nazývá Chlum.Tak se dvou stran valila se zkáza.Zatím Břetislav rozvažoval a procházel ve své mysli pohraniční hvozdy, hledaje, které místoby člověk znalý umění válečného zvolil k přechodu. V těch myšlenkách, v tom stálémrozvažování, se podobal zahálčivému muži. Měl ruce za pasem a chodil po hradišti.Když byla tma, vídával jako ve snách obrysy hor i vinoucí se v nich stezku. Bloudil v duchupo ní a přemítal. Noc stála jako koruny hvozdu; i hledal hvězdné nebe nad tou korunou arozmlouvaje s neskutečnými hlasy, dospěl k úradku. Tu vyšel k plukům a rozdělil je na dvěčásti. Na část, jíž bylo státi při hranici severní, a na část druhou, která měla střežiti Český les.To rozhodnutí přijal kníže jako boží vzkaz a nepřemýšlel již o něm; pustil mimo sebe všechnustarost. Byl bezpečen a s pevnou vírou ve zdar své zbraně se vydal k pomezí.Dorazil tam o několik dnů dříve než vojska císařská a ukryl zbrojence v opevněních, kterábyla lidskému oku nepostřehnutelná. Cit jistoty a blaženství zaplavoval mu nitro. Bylo jejvídati, jak přechází po výšinách, jak mává sekerou a jak poznamenává kmeny, které měly býtsvrženy dolů. Bylo jej viděti, jak hledá vhodné místo, odkud by mohli být zasaženi nepřáteléprocházející údolím, bylo jej viděti, jak zkouší dostřel luku a jak vrhá kámen v úžlabinu.159

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!