OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

„Pane, nebývá v obyčeji arcipastýře, aby kráčel v boj a vedl vojsko, ale neprojednává se věcmého úřadu? Nenutí mě důstojenství, abych ztrestal smělost biskupa, který se chce stavěti naroveň arcibiskupu mohučskému? Svěř mi tedy to vojsko severní!“Císař souhlasil a tak Bardo a markrabí míšeňský (který mu byl dán k ruce jako člověk dobřeznalý věcí vojenských) chystali výpravu.Druhý a silnější sbor, to jest ten, který měl napadnouti Čechy se strany bavorské,soustřeďoval císař. Rozhodl se, že se mu postaví sám v čelo a vybral si k svému konánípomocníka, který se jmenoval Oto Norgavský. Byl bratrem české kněžny Judity.A stalo se, že Judita měla při dvoře císařském něžnou přítelkyni a že ta přítelkyně poslalaJuditě zvěst o tom, co se chystá.Když její posel dorazil do pražského hradu a kdy mu bylo dáno dovolení mluviti předkněžnou, odevzdal svitek s důvěrným oslovením a řekl:„Má paní jest paní věrnosti a lásky. Nemůže tedy před tebou zamlčet, že císař připravujenesmírnou výpravu a že vtrhne s mocí, jíž se nic nevyrovná, do české země. Je ustanoveno,aby potrestal knížete, který po tom, co se přihodilo, jest tvým manželem.“Kněžna obdarovala posla a sotva odešel a sotva zavřel dveře, šla k manželi a uchvátila jehopaže a zavěsila se na jeho šíji. Potom jej políbila a pravila vzdychajíc:„Pane, kterýž jsi dech mého nitra, popřej mi sluchu a odvrať války, jež se chystají!“Řkouc to, jala se vypravovati, co řekl posel, a skončila vroucím přáním, aby se kníženevydával v nebezpečí a skytl císaři všechno, co si žádá z polské kořisti i na poplatcích.Oldřichův syn osušil Juditě slzy, ale neodpovídal, obávaje se, že se nesluší mluviti se ženou ověcech války.Když však nastala noc, opakovala Judita svou prosbu. A to se stalo i noci druhé i noci třetí.Její řeč byla vždy naléhavější a vždy plnější nářku. Vposled pozvedl se tedy kníže na loži a157