OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Jakou výhodu vidíš v tom, aby ty zlaté kusy nezdobily nějaký chudší chrám? Jak zodpovíš, žese ztratí? A jak já a moji soudruzi budeme státi před knížetem, který řekl: odevzdejte ty kusyzlaté, aby mysl velmožů církevních se přiklonila k mému toužení?“Je nutno se domnívati, že v těch časech, které nebyly příliš vzdáleny dobám papežskéhozmatku, nezůstával již mrav všech kněží zcela neporušen. Dále je nutno věřit, že řečenýmnich bažil po zlatě a že dovedl podobnou touhu rozdmychat i u kardinálů. Snad jepřemlouval, snad se před nimi popadal za čelo, snad tiskl k své hrudi pěst, v níž leželanádherná spona, snad jim opakoval:„Přisámbohu, vyslechněte české posly laskavě, neboť, je-li jejich provinění těžké, má zlato,které přinášejí, ještě větší váhu!“Podobá se tedy, že působením toho nehodného mnicha (či snad pro jinou lidskou slabost) byloBřetislavovo poselství poznovu vpuštěno do paláce. Papež, pán králů, přijal je v líbezné sínivyzdobené tak krásně, jako bývá chrám. I stanuli na prostranství před trůny radů a předpodstavcem, na němž spočíval stolec nejvyššího kněze. Ukláněli se v tu stranu. Když sepoklonili, ozval se k nim hlas mírný a shovívavý. Ten hlas pak řekl:„Slyšeli jsme stížnost a obviňování, nyní tedy popřejme sluchu straně druhé.“Řka to, pokynul pán všech vládců křesťanských, a Čech, kterýž byl ustanoven, aby mluvil,řekl:„Nejsvětější správce křesťanské víry a stolice apoštolské, i vy, otcové, v knize života zapsaní,jimž jest od Boha propůjčena moc souditi i zase odpouštěti, smilujte se nad těmi, kdož sepřiznávají ke hříchu, a promiňte těm, kdož se kají a kdož prosí za odpuštění. Přiznáváme setotiž, že jsme učinili, co bylo nedovolené a co bylo proti zákonům; ale z tak dalekých končinnemohli jsme si zjednati posla k vašemu svatému sboru a sami neznáme církevní ustanovení.Ať jsme tedy učinili cokoliv, vězte, otcové shromáždění, že jsme to neučinili z opovážlivosti,ale z dobrého úmyslu a v naději, že se to děje k prospěchu křesťanského náboženství.154