OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

„To,“ řekl Břetislav, přehlížeje (nikoliv bez pýchy) poklad, „otvírá srdce. A jsou-li knížatacírkevní – vzdor své svatosti – syny země a dotýkají-li se země a vlekou-li po zemi plášť,dozajista se jim zalíbí i zlato i dílo.“Potom za smíchu dal naložiti dary na stádo soumarů a pokynul poslům, aby se dali na cestu.Druhý den průvod vyrazil. Kráčel velmi dlouho, kráčel rovinou a pohořími a vposled šťastněpřibyl do Věčného města.Již poslové s tasenými meči {v pořádku opět obnoveném a oděni nejskvělejšími rouchy) zazvuku píšťal prošli branou. Zvedají hlavy, ale jen chuďasové spěchají jim v ústretu, jen bosímniši a dítky toulající se v ulicích jim odpovídají, jen žebráci vztahují k nim ruce.Když konečně bylo jim stanouti v paláci pastýře všech křesťanů, přistoupil k nim kněz a(nepohlédnuv na ně a neotázav se po zdraví knížete) jal se jim hlasem přísným a tichýmvypočítávati česká ukrutenství a chyby a porušování zákonů. Odpovídali mu zaraženi a bezvýmluvnosti. Jeden velmož nedovedl se však zhostiti pýchy a pravil:„Kněže, který jsi zatajil své jméno a který mluvíš jako mluvívá přísný otec a který povídáš, žezemě, z níž přicházíme, je prostoupena divými smečkami, ty, kněže, který jsi snad neopustilkrásné město Řím, hleď a potom rozvaž svá slova!“Řka to, přistoupil k jedné z truhlic a zvednuv víko, dal mu přeskvoucí sponu.„To jest,“ řekl, „dílo z posledních. A věru, bylo mi přikázáno odevzdati mnohem krásnějšíkardinálovi.“„Já,“ odpověděl mnich, „nemám pražádnou touhu ozdobiti se šperkem. Nedovoluje mi to animůj šat, ani slib, který jsem složil.“Ale český velmož postřehl v jeho řeči nějaký obmyslný přízvuk (či snad zákmit lítosti) apravil: „Mnichu, co z toho vzejde dobrého, když odmítneš?153