OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

ukazovali si prstem na jeho planoucí přílbu a ti, kdo se kupili vzadu, vstávali ve třmenech, abyji zahlédli.Když minula chvilička, pohnul se průvod a kníže a biskup jeli hovoříce. Oběma tanula namysli věc jediná, ale ta věc se proměňovala podle jejich přirozenosti: biskup mluvil o svatémmučedníkovi, kníže opět i o nájezdech a díle Boleslava Polského, který se nazýval Chrabrý.Zdálo se mu, že se navrací věk toho knížete. Zdálo se mu, že on sám kráčí po stopěBoleslavově a že se uvazuje v jeho dílo.Biskup, přecházeje úvahy knížete, řekl pak toto:„Já, Šebíř, jakkoliv ani zdaleka se nemohu přirovnat k svatosti biskupa druhého, přece vidím,že ten biskup stál před časem na mém místě. Jsem jeho následníkem. Přísluší mi tedy, abychse zmocnil hrobu, skrze nějž pochází sláva polských kněží.Hnězdno jest arcibiskupstvím, neboť veliká moc září z těla Vojtěchova a tam, kde to tělo budespočívati, tam spočine i přímluva Mariina i všechen dar Ježíšův.“Když za podobného hovoru prošli branou a když kráčeli po prostranství, prodral se k nimhlouček ubožáků. Ti lidé bývali kdysi v českém vojště, ale po srážkách ztratili svobodu. Nynívyrostla v nich naděje, že jim bude všechno navráceno, i vrhali suknice pod kopyta hřebceBřetislavova a křičeli, běžíce před ním. Bylo nutno na ně udeřiti, aby se rozptýlili a daliprůvodu volný průchod. Vršovec, který rozmlouval kdysi s Vintířem a který dal zabít knížeteJaromíra, rozjel se tedy proti nim. Již vstal ve třmenech, již pozvedl meč, již se hotovil bíti,ale Břetislav vzkřikl, až se mu zatřásla přílba, a udeřil ho jilcem do prsou.Potom rozkázal, aby sluhové vydali otrokům roucho, a řekl:„Má cesta přináší těm bědným lidem štěstí!“Potom bylo dvěma otrokům, kteří pocházeli ze zámožného rodu, vsednouti na kůň. Když se tostalo, pokynul kníže průvodu a pištci uchopili své nástroje a všichni se hnuli vpřed za klapáníkopyt a cinkotu postrojů a za křiku a prozpěvování písně. I kráčel kníže a bok jeho koně se149