OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

I vzrostl pořádek a dále důchody a dále pýcha. Po čase tří let myslil již Břetislav na válečnétažení.Jednoho dne shromáždili se tedy na jeho rozkaz velmožové a biskup a všichni přední mužovév prostorné síni K těm pak promluvil Břetislav takto:„Polská knížata konala nám příkoří a rozchvátila země, které odedávna přináležely k svazkučeské moci. Teď však odstoupila síla od jejich zbraní a ta zbraň se sklání bijíc do ostruhyjezdců, kteří se vzdalují. Již tedy nastává čas, aby ty křivdy byly pomstěny. Již nadchází dobaodvety.A rozpomínám se s lítostí a hanbou, že v městě Hnězdně jest držáno tělo svatého mučedníka.Rozpomínám se a uhaduji, že klatba, kterou svaty biskup stihl naši zem, nebude sňata dříve,dokud jeho tělo nevyjde z vězení hnězdenského. Jest tedy můj úmysl vyzvednouti ostatkyVojtěchovy a u veliké slávě a na usmíření svatého mučedníka je uložiti v chrámu pražském.Dále se mi vidí zříditi nová biskupství a ovšem i arcibiskupství, které by označeno bylojménem usmířeného světce.“Když kníže domluvil, bylo dáno slovo biskupovi, jenž se nazýval Sebíř a býval druhemOldřichovým. Tu Šebíř povstal a řekl:„Nenastane pokoj ani nikdo z kněží nebude uléhati s myslí klidnou, dokud správa věcícírkevních se nepodřídí arcipastýři domácímu, neboť naše církev není dosud církví jednotnoua jsou u nás na škodu věci rozdílové i v jazyce bohoslužebném.“Po biskupovi mluvil nějaký kmet a dva kněží. Všichni shledali, že válka i záměr biskupůvjsou věci rozumné a uvážené. Chválili knížete, chválili biskupa a nad jejich uvažovánímvstala veliká vlna souhlasu. Každý byl zajedno se svým pánem a hloučky obracely se k sobě svýrazem usmívání a mladiství velmožové (vidouce knížete a vidouce jeho dychtivost války)sotva se mohli držeti, aby v tu chvíli nevsedli na kůň.A jako tomu bývá, přihodilo se, že to, co jest skutečného a co pevně tkví v příčináchvezdejšího života, mísilo se s tím, co žije v pověstech a cítění. Velmožům připadalo, žeVojtěch bez přestání umírá pro hnězdenské vyhnanství, a vroucně si přáli odčiniti křivdu a147