OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

hněvivém díle záměr císařův, a chtěl platiti zlým za zlé. Jeho zlost se pak obrátila i protiJindřichu, který byl král a vládl v Bavořích.Nedlouho potom, při hostině, když Oldřich pil a jedl a když s rozmarnou myslí chválil jídlo akdyž se smál poklepávaje prstem na obrubu číše, přihodilo se uprostřed žertování, že knížezbledl a byl zachvácen nevolností. Potom vstal a opět usedl. Zdálo se mu, že jakési vanutíuchvátilo jeho dech, zdálo se mu, že nastává jakási zběsilá jízda, zdálo se mu, že okamžik adlouhé trvání se spojuje jako luk a let šípu. Tu se objevil na jeho tváři úžas a okouzlení. Ipozbyl smyslů a dokonal.Ta smrt skytla Jaromírovi svobodu. Vyšel z kobky, ale byl již stár. Byl nemocen. Byl slepý.Obestírala jej temnota a propasti střely se po jeho bocích. Bral se nepevným krokem. Tápal.Venku ležel sníh a ze zjasněného nebe poletovaly doposud vločky. Byl krásný den a bezpočetlidí se shromáždilo na nádvoří hradu. Pozdravovali knížete, ale kníže neodpovídal. Šel vpředa kynul velmožům, aby oddálili ruce od jeho loktů. Šel sám, konal kratičké krůčky, hmataješpičkou své škorně. Tu otroci a lidé, kteří mu kdysi sloužívali, a dále někteří velmožové jali sepoznovu křičeti, ale kníže jim dal znamení, aby umlkli.Kráčel za jiným hlasem. Zkoušel sílu svých smyslů. Tázal se své duše, může-li sloutičlověkem ten, kdo není muž ani bytost vidoucí. Při těch otázkách obestírala jej nesmírnálítost. I vztáhl ruku a obracel ji dlaní vzhůru a opět tak, aby poletující sněhové vločky sezachycovaly na hřbetě té ruky. Pohrával si s padajícími hvězdičkami ledu a za úděsné hryuzrála v něm myšlenka, že mu není dáno býti vladařem a že mu slabost brání v konáníknížecího díla.I rozkázal, aby se shromáždili velmožové a aby v to shromáždění přišel i Břetislav.Když uplynula doba stanovená a nadešel určený den, seskupili se všichni před jeho tváří. Vpopředí, na místě, které bylo vyšší, a které přece nedosahovalo stolce knížecího, stálBřetislav. Tehdy se Jaromír otázal, na které straně jest rod Vršovců. I odpověděli mu, alekníže žádal, aby ten, kdo odpovídá, vzal jeho ruku a vztáhl ji tím směrem. Když se to stalo,ujal se slova a podle svědectví dobře zachovaného řekl:144