OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Když vojsko Oldřichovo překročilo moravské hranice, konala se na hradě knížete Břetislavaslavnost křtu, neboť se mu narodil synáček. I sjely se v to sídlo paní a dále lidé duchovní adále světští velmožové. Dvůr byl pln čeledi, zděšené ovce se tísnily v koutech ohrad a kuchařs pacholkem, který si otíral nůž o stehno, vyhlížel nejtučnější kusy.Zatím ve světnici jednoho hradního křídla – hlava na hlavě – stáli mužové. Smáli se a hřmotjejich hlasů sotva utichal, když procházel tím rozveseleným zástupem biskup. Zvedal lokty,nesl kříž. Za biskupem, skrývaje šťastný úsměv a skrývaje pýchu, kráčel Břetislav. Šli ksvětnici, která toho dne byla vyhrazena paním. Když došli, když si proklestili cestu,rozhlaholil se v maličké hradní kapli zvon a hlas toho zvonu se mísil s něžnými slovy. Inakláněl se kníže nad kolébkou a mluvil a smál se hlasem. Potom pozvedl klečící Juditu.Objali se a záchvěv lásky odpovídal záchvěvu ještě vroucnějšímu.V té chvíli ozval se zvenčí křik. Připomínal volání, jež se zvedá při požáru. Tu rozpojilaknížata svou náruč. Břetislav uchvátil meč a Judita si přitiskla ruce ke skráním. Naslouchali abylo slyšet koňský dusot a nářek a kvil a přerývaný hlas, který opakuje:Kníže Oldřich se vyprostil ze žaláře! Oldřich oslepil knížete Jaromíra! Oldřich chvátá, abyvás zahubil!Téhož dne dorazilo na hrad ještě několik služebníků Jaromírových, jimž se podařilouprchnouti, a vposled posel Vršovců. Ti věrolomní druhové (aby se zrada nezastavila napolovině cesty) pomáhali totiž nejen Oldřichovi, ale i Břetislavu.„Bůh je zatrať!“ pravil kníže.Ale dal Vršovci šperk plný závěsků a rozmlouval s ním, dobře rozeznávaje, že se ve své tísninemůže zříci ani hanebných spojenců.Když byly vykonány přípravy na cestu, rozhodl se Břetislav, že pošle choť a synáčka doBavor. Sám chtěl ustupovati s vojskem narychlo sebraným tak, aby družině prvé kryl záda avěděl i o pohybech vojska, které se blížilo. Zprávy, po nichž se pídil a které vposled dostal, jejvšak zděsily. Doslechl, že kníže táhne, jako se chodívá do velikých válek. I bylo Břetislavuprchnouti. Učinil to se srdcem zlomeným. Byl sklíčen. Zdálo se mu, že rozeznává v tom143