OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

„Moc císařova je nezměrná a lidem přísluší říditi se jeho vůlí. To káže Bůh, který mupropůjčil sílu zvítězit v bitvách a pokořit knížata. Jest tedy císař pánem této země. My,velmožové, se před ním skláníme a Oldřich, který je teď uvězněn, prahne konati než to, co semu líbí, neboť býval vždy věrným vasalem.“Dokončiv tu část řeči, zmínil se Vršovec o výkupném, které by Oldřich mohl zaplatiti ahanobil dále Jaromíra. Pravil, že je mysli nemužné a vůle nedostatečné a že nikterak není s torozmnožiti slávu císařovu.„A neslouží mu ke cti,“ pokračoval, „že jeho léno drží člověk bez pohlaví. Ať císař uvězníubožáka, který není ani muž ani žena! Ať skytne Oldřichovi prvé místo mezi knížaty! Toopakují rody velmožů. Tak promlouvá řeč, která obchází hrady.“Zatím co Kochan mluvil, přiblížili se k chýši samotářově ostatní Vršovci. Jeden si držel vdlaních lokty, druhý se opíral o meč, třetí kreslil nějaké čáry koncem svého obušku a všichnibyli zaraženi, neboť Vintíř se doposud neozval.„Ty mlčíš?“ řekl nejstarší z rodu, „a je dovoleno mlčet, když císař, který ti prokazuje přízeň,dochází urážek?“„Rozvažuji,“ odpověděl poustevník.„Přemítej!“ vykřikl opět Kochan. „Stůj nad svou odpovědí jako rybář, který se dívá napoplavek, rozvažuj, učiň se němým, čekej, až strach zaškube tvým jazykem, čekej, až se tědotkne pomsta císaře a pomsta Oldřichova!“Řka to, vyhoupl se do sedla a zatočil koněm. Drobné kaménky vyskakovaly pod kopytyhřebce a písek se od nich sypal na všechny strany. Tu se chápali Vršovci sedlových oblouků aobkročivše svá zvířata s křikem a zlořečením odjeli.Po chvíli bylo je opět viděti v zátočině. Hnali se necestou. Stoupali strání a vítr unášel jejichvyhrůžky.140