OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Posvátná socha jde v jejich čele. Stromy jí ustupují s cesty, vývraty se jí vyhýbají. Potkávájezera, lučiny, pahorky a úžlabiny, opuštěná ohniště i dávné žďáry.Došli až k řece, k široké řece, před níž se doposud vždy obraceli zpátky do krajin posvátnéhostromu. Ale ten strom lidské podoby a tváře jde s nimi, vztahuje ruku nad druhý břeh a kráčí vproud.V širokých brodech se ozývá křik a vystřikuje voda. Dobytek frká, beránek pobekává, kozlíkpak níže hlavu nechce smočit svá něžná kopýtka. Jímá ho bázeň, neboť řeka burácí. Proudyhučí po skaliskách, vlna za vlnou se valí, mělčinou, krajem, v šíř a šíř oblohy, kde ostřížrozepjal svá křídla, v šíř a šíř země, kde za třemi proudy leží nová vlast, v šíř a šíř času, vněmž duní války, i pád, i slavná vzkříšení.ŘÍŠE SAMOVAKdyž ustával nesmírný pohyb kmenů slovanských a když se skončila dobu stěhování, byl širýkraj od moře Baltického až k Dunaji a od Alp až po roviny ruské osídlen jediným národemskládajícím se z celků menších. Všichni členové tohoto národa mluvili jazyky příbuznými, alepovědomí věcí bratrských sotva mezi nimi doutnalo.Ten čas byl časem příprav. Byla to doba růstu a kmenové slovanští pronikali ze svých sídeldál a hlouběji. Potom oddělovala je horstva či řeky a žili v osamocení. Žili v prostotě, alejejich síla se vzmáhala a přibližovala je k moci.Ve století šestém zapomenuta již byla cesta společná. Upadla v nepamět a zapomnění, aleodvěký nepokoj a touha bez přestání směřovaly tím řečištěm kročejů.Podle Dunaje, údolími, kde se čeřil uzounký proud, a dále rovinami, kde se rozléval vnesčetná ramena a kde postávaly jeho vody, soutěskami, po úbočích strání a vposled měkkoua bořící se zemí nížiny, od nepaměti chodili lidé k východu. Řeka je vedla z kraje do kraje.Řeka je vedla z končiny horské až k moři. I kráčeli směrem, kterým voda padá, i směremprotivným, kráčeli z krajiny franské v oblast, kde vládl byzantský mrav, a z velkých nížinkráčeli k Alpám.14