OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Ale mužové Vršovští byli obmyslní. Všichni stáli proti Jaromírovi. Souhlasili tedy s radou,která jim byla dána, a rozhodli se poslati tajné poselství k vězněnému knížeti. Dále vyslaliKochana, aby přemluvil jakéhosi muže, který (jakkoli byl vzdálen světa) přece rozmlouval svelmoži a udílel jim radu. Ten muž se jmenoval Vintíř. Bydlil v chýši jen ledabyle zrobené.Měl sotva ohniště a lože, měl sotva malé stádce, měl stěží nějaký ten špalek se včelami, alejeho moc byla větší než je moc knížat, která bydlívala v domech dobře sroubených. Lidé kněmu přicházeli a prosili ho, aby přemýšlel o jejich příhodách a odpovídal na ně.Pokud jde o tvář a zevnější podobu, byl Vintíř člověk veliký. Měl nos jako hák, mohutnéobočí, jiskrné oko a poobrácená víčka, která byla rudá.Jednoho dne, když tedy Vintíř odpočíval a když ticho a pochvívání listí zkonejšilo jeho mysl,ozval se dusot a před chýší stanul Kochanův kůň. To nebyla věc dočista obyčejná, neboť lidésesedávali v pěkné vzdálenosti od obydlí samotářova. Činili to z úcty. Ten mrav byl všakVršovci neznám.Když tedy dorazil tak velmi blízko, seskočil s koně a šel k poustevníkovi. Zdálo se, že nevidíjeho přísně svraštěné obočí a spustil bez úvodu. Chválil Oldřicha, klnul Jaromírovi a žádal,aby poustevník šel k císaři a opakoval před ním slova velmožů.Skončiv, očekával Kochan odpověď.Ale svatý muž mlčí. Je uražen. Setrvává v myšlenkách.Teprve, když minula drahná chvíle ticha, odvážil se Kochan promluviti po druhé a řekl:„Strádání a samota, dále modlitby a zbožné uvažování jsou studnice pravá, a my, lidé hříšní abídní a nehodní, prahneme po jediném doušku z té studnice.I vážím tedy dalekou cestu, abych tě požádal o radu ve věci obou knížat.“Řka to, jal se vypočítávati křivdy, kterých se prý dopustil Jaromír. Mluvil zvolna a tichýmhlasem. Mluvil jako muž, který z hloubi váží svá slova, a rozpomenuv se na oddanostpoustevníkovu k císaři řekl:139