OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
kradí chodili v různá shromáždění a rozmlouvali mezi sebou radíce se, co by měli činili. Taksi vedli i Vršovci. Mezi nimi pak byl jakýsi muž jménem Kochan, kterýž spojoval porobu schudobou; neboť pád Přemyslovců přivedl jej na mizinu. I svolal ten Koohan bratry a ujce asyny bratrů i příbuzné vzdálenější do své jizby. Uzamkl dveře na závoru a jal se k nim mluvitia řekl: „Možná, že jste viděli nějakého jezdce, který se projíždí na mocném koni. Možná, žejste si všimli, jak pěkně a zpříma sedí. Jeho ruka je silná, jeho meč je dobře kalený a jehopohled je pohled lva. Chuďasové klekají před ním, kupci dávají mu desátek a kdekdo muustoupí z cesty. I je bezpečno po jeho stopě. Daleko za ním může jíti otrokář a otroci (třebasměli volný provaz a třebas místo bylo pusté) jej přece nezabijí.To je jezdec pořádku a síly.A nyní, bratři, ujcové i vy ostatní, popatřte na jezdce druhého, který pobelhává a jehož kůňklopýtá. Jde s hlavou svěšenou, kymácí se, jeho meč je nalomen a jeho shrbený hřbet seustavičně otřásá nějakou zimnicí.To je jezdec zbavený mužství. To je bídák, který měl být otrokem. Nikdy se nerozjedebystřeji, nikdy neuchopí zbraň, nikdy nikoho neobohatí, ale sám se strachuje o svůj život ačím je bídnější, tím více lpí na svém chudáctví.To jsou tedy dva obrazy knížat.Prvý jest ten, jehož jste milovali a který vám poskytl mnohou kořist. Co však dává knížezbavený mužství? Nic! Pranic! Je chabý, vzdaluje se bojů, otroci a lidé pisklavého hlasu kupíse kolem něho bez bázně a kdekdo může jej osloviti. – A dále? Cožpak nevidíte, že nikdonedbá starých práv? Což nevidíte, že otroci snadninko ucházejí a že velmožové chudnoujejich útěky? Pravím tedy, abyste se odvrátili od toho, jehož jméno je Jaromír, a přiklonili sena stranu Oldřichovu!“Hovoře takto ohlížel se Kochan po zavřených dveřích a jeho lysá hlava se pootáčela hned nastranu jednu, hned na stranu druhou. Pásl po nějakém znamení nespokojenosti a kdyby mu bylposlední z jeho ujců dal najevo, že nesouhlasí, chtěl rychle obrátit.138
Ale mužové Vršovští byli obmyslní. Všichni stáli proti Jaromírovi. Souhlasili tedy s radou,která jim byla dána, a rozhodli se poslati tajné poselství k vězněnému knížeti. Dále vyslaliKochana, aby přemluvil jakéhosi muže, který (jakkoli byl vzdálen světa) přece rozmlouval svelmoži a udílel jim radu. Ten muž se jmenoval Vintíř. Bydlil v chýši jen ledabyle zrobené.Měl sotva ohniště a lože, měl sotva malé stádce, měl stěží nějaký ten špalek se včelami, alejeho moc byla větší než je moc knížat, která bydlívala v domech dobře sroubených. Lidé kněmu přicházeli a prosili ho, aby přemýšlel o jejich příhodách a odpovídal na ně.Pokud jde o tvář a zevnější podobu, byl Vintíř člověk veliký. Měl nos jako hák, mohutnéobočí, jiskrné oko a poobrácená víčka, která byla rudá.Jednoho dne, když tedy Vintíř odpočíval a když ticho a pochvívání listí zkonejšilo jeho mysl,ozval se dusot a před chýší stanul Kochanův kůň. To nebyla věc dočista obyčejná, neboť lidésesedávali v pěkné vzdálenosti od obydlí samotářova. Činili to z úcty. Ten mrav byl všakVršovci neznám.Když tedy dorazil tak velmi blízko, seskočil s koně a šel k poustevníkovi. Zdálo se, že nevidíjeho přísně svraštěné obočí a spustil bez úvodu. Chválil Oldřicha, klnul Jaromírovi a žádal,aby poustevník šel k císaři a opakoval před ním slova velmožů.Skončiv, očekával Kochan odpověď.Ale svatý muž mlčí. Je uražen. Setrvává v myšlenkách.Teprve, když minula drahná chvíle ticha, odvážil se Kochan promluviti po druhé a řekl:„Strádání a samota, dále modlitby a zbožné uvažování jsou studnice pravá, a my, lidé hříšní abídní a nehodní, prahneme po jediném doušku z té studnice.I vážím tedy dalekou cestu, abych tě požádal o radu ve věci obou knížat.“Řka to, jal se vypočítávati křivdy, kterých se prý dopustil Jaromír. Mluvil zvolna a tichýmhlasem. Mluvil jako muž, který z hloubi váží svá slova, a rozpomenuv se na oddanostpoustevníkovu k císaři řekl:139
- Page 88 and 89: drobná příhoda. Jednou se totiž
- Page 90 and 91: zvolna, sesedli v lesích, brali se
- Page 92 and 93: až na místo, kde rovina přecház
- Page 94 and 95: dcerami, krátce: jakkoliv byl rodu
- Page 96 and 97: poslouchají a skáčí pod nimi uk
- Page 98 and 99: Zatím církev, která nemohla vlá
- Page 100 and 101: Když kníže mluvil tu řeč, vyvs
- Page 102 and 103: zhlédnouti nesmírný statek a nes
- Page 104 and 105: pevná víra a to jsem chtěl říc
- Page 106 and 107: Vítr přicházející z šíra hna
- Page 108 and 109: Tehdy se zmocnilo císařských voj
- Page 110 and 111: ochranu biskupa žičského. Kněz
- Page 112 and 113: se oba hlasem smějí. V jejich sm
- Page 114 and 115: Jak bylo naznačováno, stal se po
- Page 116 and 117: Umění opatovy řeči převyšoval
- Page 118 and 119: Jednou se vracel Boleslav z lovu. S
- Page 120 and 121: „Ten hanebník,“ pravil, „zem
- Page 122 and 123: vrhl se v líté zuřivosti k brán
- Page 124 and 125: přeměně, která se stala v srdc
- Page 126 and 127: „Jsi sluha chrámový, jsi člov
- Page 128 and 129: I poznával biskup, že s nenávist
- Page 130 and 131: opovržení lest, vraždy ho neděs
- Page 132 and 133: doráží a ve vzteku si rve vlastn
- Page 134 and 135: úpadku, ale v něm snad právě sp
- Page 136 and 137: Naproti tomu dochoval se záznam, k
- Page 140 and 141: „Moc císařova je nezměrná a l
- Page 142 and 143: ežných holení, jež se mu zařez
- Page 144 and 145: hněvivém díle záměr císařův
- Page 146 and 147: Pán lidí, kteří poslouchají. P
- Page 148 and 149: spojovali svá dobyvačná toužen
- Page 150 and 151: otíral o bok klisny biskupovy. Kr
- Page 152 and 153: Kníže s biskupem kráčeli v čel
- Page 154 and 155: Jakou výhodu vidíš v tom, aby ty
- Page 156 and 157: zařídí obvyklé úřady, tak aby
- Page 158 and 159: opřev si dlaň o skráň a loket o
- Page 160 and 161: Když Břetislav dokončil opevněn
- Page 162 and 163: Tak, valíce se zpola z přinucení
- Page 164 and 165: „Pane,“ pravil Otovi ten, kdo b
- Page 166 and 167: zapomenuté, jez nabývají barev v
- Page 168 and 169: A když už je řeč o jeho chybác
- Page 170 and 171: ukou, dal mu několikrát povyskoč
- Page 172 and 173: Slyše jméno kanovníkovo a znamen
- Page 174 and 175: líbiti na všechny strany. Ty stra
- Page 176 and 177: štěstí mluvil Bruno jen zřídka
- Page 178 and 179: zastavoval se magistrův krok víc
- Page 180 and 181: proč se magister odtahuje. Měli s
- Page 182 and 183: Řka to rozvázal Kosmas měšec a
- Page 184 and 185: Z toho nesrozumitelného volání,
- Page 186 and 187: „Zdechni,“ sípal, „jestli na
kradí chodili v různá shromáždění a rozmlouvali mezi sebou radíce se, co by měli činili. Taksi vedli i Vršovci. Mezi nimi pak byl jakýsi muž jménem Kochan, kterýž spojoval porobu schudobou; neboť pád Přemyslovců přivedl jej na mizinu. I svolal ten Koohan bratry a ujce asyny bratrů i příbuzné vzdálenější do své jizby. Uzamkl dveře na závoru a jal se k nim mluvitia řekl: „Možná, že jste viděli nějakého jezdce, který se projíždí na mocném koni. Možná, žejste si všimli, jak pěkně a zpříma sedí. Jeho ruka je silná, jeho meč je dobře kalený a jehopohled je pohled lva. Chuďasové klekají před ním, kupci dávají mu desátek a kdekdo muustoupí z cesty. I je bezpečno po jeho stopě. Daleko za ním může jíti otrokář a otroci (třebasměli volný provaz a třebas místo bylo pusté) jej přece nezabijí.To je jezdec pořádku a síly.A nyní, bratři, ujcové i vy ostatní, popatřte na jezdce druhého, který pobelhává a jehož kůňklopýtá. Jde s hlavou svěšenou, kymácí se, jeho meč je nalomen a jeho shrbený hřbet seustavičně otřásá nějakou zimnicí.To je jezdec zbavený mužství. To je bídák, který měl být otrokem. Nikdy se nerozjedebystřeji, nikdy neuchopí zbraň, nikdy nikoho neobohatí, ale sám se strachuje o svůj život ačím je bídnější, tím více lpí na svém chudáctví.To jsou tedy dva obrazy knížat.Prvý jest ten, jehož jste milovali a který vám poskytl mnohou kořist. Co však dává knížezbavený mužství? Nic! Pranic! Je chabý, vzdaluje se bojů, otroci a lidé pisklavého hlasu kupíse kolem něho bez bázně a kdekdo může jej osloviti. – A dále? Cožpak nevidíte, že nikdonedbá starých práv? Což nevidíte, že otroci snadninko ucházejí a že velmožové chudnoujejich útěky? Pravím tedy, abyste se odvrátili od toho, jehož jméno je Jaromír, a přiklonili sena stranu Oldřichovu!“Hovoře takto ohlížel se Kochan po zavřených dveřích a jeho lysá hlava se pootáčela hned nastranu jednu, hned na stranu druhou. Pásl po nějakém znamení nespokojenosti a kdyby mu bylposlední z jeho ujců dal najevo, že nesouhlasí, chtěl rychle obrátit.138