OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

30.07.2015 Views

kradí chodili v různá shromáždění a rozmlouvali mezi sebou radíce se, co by měli činili. Taksi vedli i Vršovci. Mezi nimi pak byl jakýsi muž jménem Kochan, kterýž spojoval porobu schudobou; neboť pád Přemyslovců přivedl jej na mizinu. I svolal ten Koohan bratry a ujce asyny bratrů i příbuzné vzdálenější do své jizby. Uzamkl dveře na závoru a jal se k nim mluvitia řekl: „Možná, že jste viděli nějakého jezdce, který se projíždí na mocném koni. Možná, žejste si všimli, jak pěkně a zpříma sedí. Jeho ruka je silná, jeho meč je dobře kalený a jehopohled je pohled lva. Chuďasové klekají před ním, kupci dávají mu desátek a kdekdo muustoupí z cesty. I je bezpečno po jeho stopě. Daleko za ním může jíti otrokář a otroci (třebasměli volný provaz a třebas místo bylo pusté) jej přece nezabijí.To je jezdec pořádku a síly.A nyní, bratři, ujcové i vy ostatní, popatřte na jezdce druhého, který pobelhává a jehož kůňklopýtá. Jde s hlavou svěšenou, kymácí se, jeho meč je nalomen a jeho shrbený hřbet seustavičně otřásá nějakou zimnicí.To je jezdec zbavený mužství. To je bídák, který měl být otrokem. Nikdy se nerozjedebystřeji, nikdy neuchopí zbraň, nikdy nikoho neobohatí, ale sám se strachuje o svůj život ačím je bídnější, tím více lpí na svém chudáctví.To jsou tedy dva obrazy knížat.Prvý jest ten, jehož jste milovali a který vám poskytl mnohou kořist. Co však dává knížezbavený mužství? Nic! Pranic! Je chabý, vzdaluje se bojů, otroci a lidé pisklavého hlasu kupíse kolem něho bez bázně a kdekdo může jej osloviti. – A dále? Cožpak nevidíte, že nikdonedbá starých práv? Což nevidíte, že otroci snadninko ucházejí a že velmožové chudnoujejich útěky? Pravím tedy, abyste se odvrátili od toho, jehož jméno je Jaromír, a přiklonili sena stranu Oldřichovu!“Hovoře takto ohlížel se Kochan po zavřených dveřích a jeho lysá hlava se pootáčela hned nastranu jednu, hned na stranu druhou. Pásl po nějakém znamení nespokojenosti a kdyby mu bylposlední z jeho ujců dal najevo, že nesouhlasí, chtěl rychle obrátit.138

Ale mužové Vršovští byli obmyslní. Všichni stáli proti Jaromírovi. Souhlasili tedy s radou,která jim byla dána, a rozhodli se poslati tajné poselství k vězněnému knížeti. Dále vyslaliKochana, aby přemluvil jakéhosi muže, který (jakkoli byl vzdálen světa) přece rozmlouval svelmoži a udílel jim radu. Ten muž se jmenoval Vintíř. Bydlil v chýši jen ledabyle zrobené.Měl sotva ohniště a lože, měl sotva malé stádce, měl stěží nějaký ten špalek se včelami, alejeho moc byla větší než je moc knížat, která bydlívala v domech dobře sroubených. Lidé kněmu přicházeli a prosili ho, aby přemýšlel o jejich příhodách a odpovídal na ně.Pokud jde o tvář a zevnější podobu, byl Vintíř člověk veliký. Měl nos jako hák, mohutnéobočí, jiskrné oko a poobrácená víčka, která byla rudá.Jednoho dne, když tedy Vintíř odpočíval a když ticho a pochvívání listí zkonejšilo jeho mysl,ozval se dusot a před chýší stanul Kochanův kůň. To nebyla věc dočista obyčejná, neboť lidésesedávali v pěkné vzdálenosti od obydlí samotářova. Činili to z úcty. Ten mrav byl všakVršovci neznám.Když tedy dorazil tak velmi blízko, seskočil s koně a šel k poustevníkovi. Zdálo se, že nevidíjeho přísně svraštěné obočí a spustil bez úvodu. Chválil Oldřicha, klnul Jaromírovi a žádal,aby poustevník šel k císaři a opakoval před ním slova velmožů.Skončiv, očekával Kochan odpověď.Ale svatý muž mlčí. Je uražen. Setrvává v myšlenkách.Teprve, když minula drahná chvíle ticha, odvážil se Kochan promluviti po druhé a řekl:„Strádání a samota, dále modlitby a zbožné uvažování jsou studnice pravá, a my, lidé hříšní abídní a nehodní, prahneme po jediném doušku z té studnice.I vážím tedy dalekou cestu, abych tě požádal o radu ve věci obou knížat.“Řka to, jal se vypočítávati křivdy, kterých se prý dopustil Jaromír. Mluvil zvolna a tichýmhlasem. Mluvil jako muž, který z hloubi váží svá slova, a rozpomenuv se na oddanostpoustevníkovu k císaři řekl:139

kradí chodili v různá shromáždění a rozmlouvali mezi sebou radíce se, co by měli činili. Taksi vedli i Vršovci. Mezi nimi pak byl jakýsi muž jménem Kochan, kterýž spojoval porobu schudobou; neboť pád Přemyslovců přivedl jej na mizinu. I svolal ten Koohan bratry a ujce asyny bratrů i příbuzné vzdálenější do své jizby. Uzamkl dveře na závoru a jal se k nim mluvitia řekl: „Možná, že jste viděli nějakého jezdce, který se projíždí na mocném koni. Možná, žejste si všimli, jak pěkně a zpříma sedí. Jeho ruka je silná, jeho meč je dobře kalený a jehopohled je pohled lva. Chuďasové klekají před ním, kupci dávají mu desátek a kdekdo muustoupí z cesty. I je bezpečno po jeho stopě. Daleko za ním může jíti otrokář a otroci (třebasměli volný provaz a třebas místo bylo pusté) jej přece nezabijí.To je jezdec pořádku a síly.A nyní, bratři, ujcové i vy ostatní, popatřte na jezdce druhého, který pobelhává a jehož kůňklopýtá. Jde s hlavou svěšenou, kymácí se, jeho meč je nalomen a jeho shrbený hřbet seustavičně otřásá nějakou zimnicí.To je jezdec zbavený mužství. To je bídák, který měl být otrokem. Nikdy se nerozjedebystřeji, nikdy neuchopí zbraň, nikdy nikoho neobohatí, ale sám se strachuje o svůj život ačím je bídnější, tím více lpí na svém chudáctví.To jsou tedy dva obrazy knížat.Prvý jest ten, jehož jste milovali a který vám poskytl mnohou kořist. Co však dává knížezbavený mužství? Nic! Pranic! Je chabý, vzdaluje se bojů, otroci a lidé pisklavého hlasu kupíse kolem něho bez bázně a kdekdo může jej osloviti. – A dále? Cožpak nevidíte, že nikdonedbá starých práv? Což nevidíte, že otroci snadninko ucházejí a že velmožové chudnoujejich útěky? Pravím tedy, abyste se odvrátili od toho, jehož jméno je Jaromír, a přiklonili sena stranu Oldřichovu!“Hovoře takto ohlížel se Kochan po zavřených dveřích a jeho lysá hlava se pootáčela hned nastranu jednu, hned na stranu druhou. Pásl po nějakém znamení nespokojenosti a kdyby mu bylposlední z jeho ujců dal najevo, že nesouhlasí, chtěl rychle obrátit.138

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!