OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Naproti tomu dochoval se záznam, který praví, že kníže, pokročiv od Děvína něco málo poproudu, stanul na výšince, s níž je krásná podívaná k hřebenu Bílých Karpat a po širé rovině apo Dunaji, který tam stoupá až na obzor. Háječky a stromoví skloněné silou proudu sledujíjeho břeh a ptáci letí jeho směrem. V těch místech ukončuje povídkář opuštěného příběhu svévypravování a dokládá, že se tam kníže setkal po druhé s řečeným rybářem. Záznamkronikářský zmiňuje se však pouze o knížeti a praví: Břetislav rozbil ležení na pahorku vedleDunaje.Později byla výšina, kde Břetislav prodléval, nazývána Bratislava a Brecisburg a Presburg.K té zprávě o cestách na východ jest pohříchu dodati, že výboj slovenský byl po ústupucísařova vojska ztracen; ale myšlenka jednou probuzená žila v mysli knížete až do smrti.Obě polní tažení učinila Břetislava známým široko daleko. Vypravovalo se o něm v sídlištíchi hradech. Byl chválen pro svou krásu i pro statečnost a krátce opřílbila jej sláva. Jaký tedydiv, že když Břetislav dospěl, byl vybíravý pokud jde o ženu. Nespokojil se s lecjakoudívčinou, ale zvolil tu, která byla ze všech nejkrásnější. Jmenovala se Judita a byla dceroumocného hraběte německého, který pocházel podle otcovské posloupnosti z královskéhorodu. Tu dívku si tedy Břetislav zamiloval. Ale nechtěl se o ni řádně ucházet (aby snadnezaslechl nějakou odpověď zdráhavou anebo snad připomínku, že on, Břetislav, se nenarodilv manželském loži). Přešel tedy obyčej ženichů a rozhodl se, že se Judity zmocní silou. Dívkažila v klášteře, který slove Svinibrod. Střežily ji mocné hradby, ale je to nějaká překážka?Nikoliv! Kněžic se odhodlal, že ji unese. O tom jeho činu vypravuje obšírně Kosmas. V řečizkrácené zní pak příhoda takto:Jednoho dne rozkázal Břetislav svým lidem, aby připravili dobré a vytrvalé koně. Předstíral,že nakvap pojede za císařem a že se chce ještě rychleji vrátit.I uhánějí tedy jezdcové a diví se mezi sebou: Proč tak pospícháme?Asi po sedmidenní jízdě dorazil Břetislav se svými lidmi do Svinibrodu. Již vcházejí dopodsíně kláštera a Břetislav, nikoliv jako kníže, ale jako jeden z družiny, praví: „Jsme nacestě. Dovolte nám, abychom tady mohli rozbíti stan.“136