OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DÄJIN NÃRODA ÄESKÃHO I. VLADISLAV ... - Rodon
Jiní kupci, nakupující med, vosk a obilí, vypravovali však o tom kmeni slovanském, že senazývá podle nářadí, vyrobeného z rozsochy bleskem sežehnutého stromu. – Tak vznikalypověsti, tak se šířila rozličná dovednost i povědomí o neznámých světech.A když se naplnil čas, stalo se, že závora oddělující kraje známé od krajů neznámých sezvolna pozvedala.V tom dlouhém období vál východní vítr. Oblaka táhla na západ a tím směrem přebíhalsrneček i los i jeho stádo. Tehdy nalehly na zemi jakési síly a temná stěna zastřela končinu,kde vychází slunce. Bouřný západ tichl. Otvíral se a bylo slyšeti mlčení jeho samot. Byloslyšeti vábný hlas jeho luhů a hájů, bylo slyšeti táhlé volání, jež se nepodobá šumotudoubravy, ani hlasu vycházejícímu z úst, ale jež zní v lidských prsou.V ten čas přicházeli opět do staré vlasti slovanské kupci a mluvili o neznámých kmenech,stěhujících se v množství tak nesmírném, že prales a pahorky ustupují před jejich krokem. Ivypravovalo se o tom poselství a šla řeč, že kusy země se dávají na pochod a s nimi řeky,kopce, mýtina i strom.Když jedna z žen slyšela tu řeč, jala se plakati a naříkala: „Ti cizí kmenové vyženou nás zlučin, vyženou nás z úrodné mýtiny, žel, vyženou nás z lesa!“ Ještě se neozývalo dupánídobytka, ještě země neduněla pochodem, ale ženy ostatní připojily svůj křik ke křiku lkajícíženy. Drásajíce si tvář kvílely s ní a bědováním hleděly odvrátit zlé mocnosti.Zatím mužové v samotách i v shromážděních se ptali, jaký je výklad různých znamení, kteráse ukázala. Mluvili o cizinci, jenž požíval jejich pohostinství a který spěchaje odešel dále pořece. Mluvili o jeho posudcích, mluvili o jeho zprávách a tázali se věštby o radu.Les, země, louky, povětří a voda odpovídaly jim zlým znamením. I ptali se stromu. Ptali sedubového kmene, který od nepaměti stál na místě bezpečí, dobrého lovu a včel.Šťastný je rod, který jedl medové plástve z dutiny toho stromu!Šťastný je rod, jemuž posvátný strom daroval bleskem otesaný nástroj, aby jím obdělávalzemi!12
Šťastný byl úradek, který vzešel z toho darování!Požehnaná je práce radlicí!Šťastná je i věštba, kterou jim strom sděluje kýváním svých větví! Což neodumřel poslednízbytek jeho koruny? Což nepraví: změňte svá sídla a odejděte do neznámých krajů, neboťpůda, která neživí mne, nebude ani vás živiti?Již po mnoho let odmítal posvátný strom přijímati vláhu této země. Již před mnoha letyproměnil se v lidskou postavu.Člověk ořezávaje kdysi jeho odumřelé větve uviděl, že šíp vrostlý do kůry drží ruka.Přihlédnuv blíže zřel ruku druhou, pas, suknici a lebku. I odhalil tu zřejmou podobu sekerou.Odtud má strom lidské údy, odtud se chystá opustiti staré místo.Stál na pahorku bezpečí. Živil lid medem. Odhodil rozsochy, aby naučil muže orati radlicí, akdyž se vposled oděl lidskými údy, kyne k odchodu a praví: „Uložte na saních domácí i polnínářadí! Uložte na nich i sochu mého kmene, neboť ani vy ani já nebudeme již bráti výživu ztéto prsti!“A ta řeč se šíří. To proroctví vnuká neklid a nebývalé chtění dáti se směrem, kterým přebíhásmeček, los i jejich stáda.Tu chystají mužové smyky a saně. Tu ženy shánějí brav, a člověk, který dobře vládnesekerou, přitesává věštící sochu. Způsobí, aby její pěst zřetelněji držela šíp vrostlý do kmene,způsobí, aby byla připravena na cestu, a do ruky, která je obrácena k straně západní, vetkne jíroh.Když se pak poznovu naplní časy, je slyšeti skřípání košů a saní. Je slyšet dupání stád adupání lidských nohou a křik a pobekávání beránků. Kmen se hýbe. Kmeny kráčejí. Kolikjich postupuje z východu na západ?13
- Page 4 and 5: kolem nich v rodinách a v rodech.
- Page 6 and 7: péči o jídlo. Jen Stařena rozho
- Page 8 and 9: I stalo se pak, že před shromáž
- Page 10 and 11: Uplynulo deset, dvacet, padesát, s
- Page 14 and 15: Posvátná socha jde v jejich čele
- Page 16 and 17: V první polovině století šesté
- Page 18 and 19: vláda jeho nikdy se nestala vládo
- Page 20 and 21: houkání avarské neslo se před j
- Page 23 and 24: Sicharius nebyl však obratný nada
- Page 25 and 26: ŘÍŠE VELKOMORAVSKÁPribynaKdyž
- Page 27 and 28: Pribyna naslouchal té řeči se vz
- Page 29 and 30: Když nastala noc, vešel Pribyna s
- Page 31 and 32: V dobrém vnuknutí jsi se vrátil
- Page 33 and 34: Když se naplnil čas, a když ty d
- Page 35 and 36: německé zcházely a řídly. Vít
- Page 37 and 38: Když odešel a když se shromážd
- Page 39 and 40: K těm dvěma bratřím řekl Micha
- Page 41 and 42: jeho hlas. Kocel pak naslouchal slo
- Page 43 and 44: Vůle papežova byla však pevná.
- Page 45 and 46: I porozuměl Svatopluk varovným sl
- Page 47 and 48: Kocel vyslechnuv čtení buly Hadri
- Page 49: Velkomoravské ležel oslepen v ža
- Page 52 and 53: Tak Němci v beznaději a zármutku
- Page 54 and 55: pozvednouti džbánek a misku s vod
- Page 56 and 57: Na divých honbách, pod trámovím
- Page 58 and 59: plen a že nedáte věžím srdcí
- Page 60 and 61: Sotva se rozneslo, že strůjce moc
Šťastný byl úradek, který vzešel z toho darování!Požehnaná je práce radlicí!Šťastná je i věštba, kterou jim strom sděluje kýváním svých větví! Což neodumřel poslednízbytek jeho koruny? Což nepraví: změňte svá sídla a odejděte do neznámých krajů, neboťpůda, která neživí mne, nebude ani vás živiti?Již po mnoho let odmítal posvátný strom přijímati vláhu této země. Již před mnoha letyproměnil se v lidskou postavu.Člověk ořezávaje kdysi jeho odumřelé větve uviděl, že šíp vrostlý do kůry drží ruka.Přihlédnuv blíže zřel ruku druhou, pas, suknici a lebku. I odhalil tu zřejmou podobu sekerou.Odtud má strom lidské údy, odtud se chystá opustiti staré místo.Stál na pahorku bezpečí. Živil lid medem. Odhodil rozsochy, aby naučil muže orati radlicí, akdyž se vposled oděl lidskými údy, kyne k odchodu a praví: „Uložte na saních domácí i polnínářadí! Uložte na nich i sochu mého kmene, neboť ani vy ani já nebudeme již bráti výživu ztéto prsti!“A ta řeč se šíří. To proroctví vnuká neklid a nebývalé chtění dáti se směrem, kterým přebíhásmeček, los i jejich stáda.Tu chystají mužové smyky a saně. Tu ženy shánějí brav, a člověk, který dobře vládnesekerou, přitesává věštící sochu. Způsobí, aby její pěst zřetelněji držela šíp vrostlý do kmene,způsobí, aby byla připravena na cestu, a do ruky, která je obrácena k straně západní, vetkne jíroh.Když se pak poznovu naplní časy, je slyšeti skřípání košů a saní. Je slyšet dupání stád adupání lidských nohou a křik a pobekávání beránků. Kmen se hýbe. Kmeny kráčejí. Kolikjich postupuje z východu na západ?13
Change language