OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

I poznával biskup, že s nenávistí k ženě proradné zněla i nenávist k rodu Slavníkovců.Uhadoval, že staré záští, ta podnož smrti, vede Vršovce jako býk vodívá stádo. Tu se zhrozillidské zloby a přehlížeje povahu lásky, měl za to, že nikdy nebude v té zemi naplněna.I beznaději vedla ho cesta ke knížeti. Šel k němu a zastihl jej, jak obklopen svými syny aVršovci udílí rady k blížícím se žním. Byl klidný, byl nepohnutý a smál se poklepávaje narameno těch, kdo k němu přistupovali. Když pak promluvil biskup a když vypověděl všechno,co se přihodilo před dvorem biskupským, řekl kníže:„Biskupe, můj bratře, slýchal jsem často vypravovati, že lidé, kterým je propůjčeno jmění astatky, jsou hodni závisti, a že lidé, kterým se všeho nedostává, nejsou jí prosti. A chci, abystomu rozuměl tak, že jedni ji vzbuzují a druzí že ji cítí. Buď rád, že můžeš o každém člověkusmýšlet laskavě. Buď rád, že jsi na sebe uvalil záští a cítění závistivé, neboť v tom je viděti,že tvá moc a tvoje štěstí jsou veliké.“Řka to, naznačil ještě, že příbuzní se strany podvedeného manžela zcela podle práva utratiliproradnou ženu.„Dá-li se mluvit o krutosti,“ pravil, „dopustili se jí jen proto, že smilnici dříve milovali a že kní měli důvěru.“To vše řekl Boleslav v pousmívání a odevzdán v moudrost přibližujícího se stáří.I poznal biskup, že mysl knížete lpí na věcech, které jsou mu vzdáleny, a pohlížeje na silné asrstnaté ruce Boleslavovy myslil na dalekou cestu.Pátého dne od té rozmluvy opustil biskup po druhé Prahu.Když pak poznovu pokročil čas, stalo se, že byl Boleslav zachvácen na půl těla nesmírnouslabostí a že nemohl ani hýbat rukou a že vlekl nohu, jako by odumřela. Odtud dlel v hradech,odtud prodléval v jizbách a tam k němu přicházely staré skutky a vypravování. Když mohlještě loviti, nenacházel zalíbení v rozpravách, teď však s myslí ztišenou naslouchal čtenílegendy o svatém Václavovi a chválil svou choť, která dala ten příběh plný krásy apočestnosti zapsat. Tak v rozjímání a pilných radách plynuly dny Boleslavovy.128