OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

30.07.2015 Views

I poznával biskup, že s nenávistí k ženě proradné zněla i nenávist k rodu Slavníkovců.Uhadoval, že staré záští, ta podnož smrti, vede Vršovce jako býk vodívá stádo. Tu se zhrozillidské zloby a přehlížeje povahu lásky, měl za to, že nikdy nebude v té zemi naplněna.I beznaději vedla ho cesta ke knížeti. Šel k němu a zastihl jej, jak obklopen svými syny aVršovci udílí rady k blížícím se žním. Byl klidný, byl nepohnutý a smál se poklepávaje narameno těch, kdo k němu přistupovali. Když pak promluvil biskup a když vypověděl všechno,co se přihodilo před dvorem biskupským, řekl kníže:„Biskupe, můj bratře, slýchal jsem často vypravovati, že lidé, kterým je propůjčeno jmění astatky, jsou hodni závisti, a že lidé, kterým se všeho nedostává, nejsou jí prosti. A chci, abystomu rozuměl tak, že jedni ji vzbuzují a druzí že ji cítí. Buď rád, že můžeš o každém člověkusmýšlet laskavě. Buď rád, že jsi na sebe uvalil záští a cítění závistivé, neboť v tom je viděti,že tvá moc a tvoje štěstí jsou veliké.“Řka to, naznačil ještě, že příbuzní se strany podvedeného manžela zcela podle práva utratiliproradnou ženu.„Dá-li se mluvit o krutosti,“ pravil, „dopustili se jí jen proto, že smilnici dříve milovali a že kní měli důvěru.“To vše řekl Boleslav v pousmívání a odevzdán v moudrost přibližujícího se stáří.I poznal biskup, že mysl knížete lpí na věcech, které jsou mu vzdáleny, a pohlížeje na silné asrstnaté ruce Boleslavovy myslil na dalekou cestu.Pátého dne od té rozmluvy opustil biskup po druhé Prahu.Když pak poznovu pokročil čas, stalo se, že byl Boleslav zachvácen na půl těla nesmírnouslabostí a že nemohl ani hýbat rukou a že vlekl nohu, jako by odumřela. Odtud dlel v hradech,odtud prodléval v jizbách a tam k němu přicházely staré skutky a vypravování. Když mohlještě loviti, nenacházel zalíbení v rozpravách, teď však s myslí ztišenou naslouchal čtenílegendy o svatém Václavovi a chválil svou choť, která dala ten příběh plný krásy apočestnosti zapsat. Tak v rozjímání a pilných radách plynuly dny Boleslavovy.128

Ale stalo se, že Bodrci, nemohouce zapomenout starých způsobů života a nemohouce snášetiporobu, povstali proti uchvatitelům. Císař Ota zvedl tedy proti nim válku, a protože bylBoleslav podle úmluvy zavázán přispěchati mu na pomoc, rozkázal, aby jeho syn Boleslav III.sebral vojsko a s tím vojskem se postavil po bok císařův a po bok knížete polského, kterýžslul Boleslav Chrabrý. Chystaje se vytrhnout do pole, poslal Boleslav III. posly ke knížetizlickému, aby mu připomněli, že podle závislosti na vládci pražském jest mu rovněž vypravitivojsko. Tehdy stál v čele rodu Slavníkova Soběbor a ten si vedl málem jako kníže neodvislé.Sebral vojsko, neohlížel se na vladaře českého, spojil se s císařem a ještě si mu stýskal naútisk se strany Boleslavovy.Zvěst o stížnostech a nepřívětivosti Soběborově se donesla záhy do Prahy a stárnoucí kníže,který se již nazýval vévodou, dlouho o ní přemýšlel. I procházel v myšlenkách své panství,zřel nesmírnou říši, zřel pořádek, zřel naplněné pokladnice i vzmáhající se blahobyt a kladl siotázku, je-li rozumné, aby věc šťastná a dobrá se zastavovala na pomezí kmenového knížete,který jediný odpírá vládě rozumu a úspěchu.V ten čas shromáždili se kolem vévody Vršovci, mluvili k němu a stavili mu před zrakpříklady nepřátelství a špatného smýšlení. Byli plni zášti a nenávist úžila jim srdce tak, že ten,kdo mluvil hlasem plným, ukončil svou řeč sípaje jako člověk zbavený dechu. Ti tedynaléhali na vévodu, aby za nepřítomnosti Soběborovy udeřil na hrad Libici a aby jej rozvalil.Avšak vévoda neodpovídal. Váhal, rozvažoval a po dlouhé chvíli mlčení pravil:„Vy jste zhoubcové a muži nešetřící krve. Kde se zastaví váš krok, dám-li pokynutí, abystepotrestali zlická knížata?“„Pane, vévodo,“ odpověděl jeden z Vršovců, „nemáme vlastní vůle a konali jsme jen to, co jsirozkazoval! Ty vládneš, ty jsi náš rozhodčí. Teď však již vbodni ostruhu svému hněvu! Nechťse vzpíná, nechť letí, nechť nás vede! Učinil jsi se slavným, ale tvé jméno utichne v blízkostistáří, tvé jméno nezazní ani silou ani moudrostí, když přivolíš, aby vedle toho jména žilojméno rodu zlického!“Na ta slova vévoda neodpověděl. Byl tich, trval v mlčení. Levá ruka spočívala mu bezmocněna koleni a ruka pravá zastřela jeho vousaté rty. Zdálo se, že skrývá úsměv. Neměl v129

I poznával biskup, že s nenávistí k ženě proradné zněla i nenávist k rodu Slavníkovců.Uhadoval, že staré záští, ta podnož smrti, vede Vršovce jako býk vodívá stádo. Tu se zhrozillidské zloby a přehlížeje povahu lásky, měl za to, že nikdy nebude v té zemi naplněna.I beznaději vedla ho cesta ke knížeti. Šel k němu a zastihl jej, jak obklopen svými syny aVršovci udílí rady k blížícím se žním. Byl klidný, byl nepohnutý a smál se poklepávaje narameno těch, kdo k němu přistupovali. Když pak promluvil biskup a když vypověděl všechno,co se přihodilo před dvorem biskupským, řekl kníže:„Biskupe, můj bratře, slýchal jsem často vypravovati, že lidé, kterým je propůjčeno jmění astatky, jsou hodni závisti, a že lidé, kterým se všeho nedostává, nejsou jí prosti. A chci, abystomu rozuměl tak, že jedni ji vzbuzují a druzí že ji cítí. Buď rád, že můžeš o každém člověkusmýšlet laskavě. Buď rád, že jsi na sebe uvalil záští a cítění závistivé, neboť v tom je viděti,že tvá moc a tvoje štěstí jsou veliké.“Řka to, naznačil ještě, že příbuzní se strany podvedeného manžela zcela podle práva utratiliproradnou ženu.„Dá-li se mluvit o krutosti,“ pravil, „dopustili se jí jen proto, že smilnici dříve milovali a že kní měli důvěru.“To vše řekl Boleslav v pousmívání a odevzdán v moudrost přibližujícího se stáří.I poznal biskup, že mysl knížete lpí na věcech, které jsou mu vzdáleny, a pohlížeje na silné asrstnaté ruce Boleslavovy myslil na dalekou cestu.Pátého dne od té rozmluvy opustil biskup po druhé Prahu.Když pak poznovu pokročil čas, stalo se, že byl Boleslav zachvácen na půl těla nesmírnouslabostí a že nemohl ani hýbat rukou a že vlekl nohu, jako by odumřela. Odtud dlel v hradech,odtud prodléval v jizbách a tam k němu přicházely staré skutky a vypravování. Když mohlještě loviti, nenacházel zalíbení v rozpravách, teď však s myslí ztišenou naslouchal čtenílegendy o svatém Václavovi a chválil svou choť, která dala ten příběh plný krásy apočestnosti zapsat. Tak v rozjímání a pilných radách plynuly dny Boleslavovy.128

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!