OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

ýti utracen. Ti pekelníci se nebáli ani hříchu největšího. Vyvlekli nevěstku a dosmýkali ji kšpalku.Dále bylo slyšeti jen vytí a skřek. V tom zvuku a v ručeji krve, který vystříkl pod dopademstrašného ostří, zaniklo lkání bídnice, jež byla i sťata i rozsápána.Opojení, které cloumalo davem, zasáhlo snad i biskupa, neboť vzkřiknuv kráčel proti davu ažádal si smrti.A taková síla byla v jeho slabých údech a taková touha jej rozplameňovala, že probošt Villikjen s velkým namáháním jej zadržel. Uchvátil jeho kolena, uchvátil jeho nohy, zavěsil se najeho plášť a vposled nevida již žádné pomoci, svalil se objímaje jeho tělo. Jen tak mohlzabrániti, aby nešel vstříc jisté záhubě.To opojení bylo opojení smrti. Strašná pištkyně vdmychla otrávený dech v svůj nástroj a píseňa zvuky toho nástroje prý okouzlily zástup. Hýbal se jako ve snu a byl poslušen všech rozkazůnelidské hudby.Když kouzlo minulo, když lidé opět procitli a když věci života přemohly stín, navraceli semužové i ženy k své práci. Hledali zapomnění v něžných radostech a v citu přátelském. Snadjim nebylo odepřeno usmíření, ale biskup byl nepřirovnatelnou krutostí navždy raněn a jehoduše se nevznesla z toho stínu. Stále slyšel zaznívati hlas rozvášněného zástupu. Stále zřel, jakdav vniká na místo posvátné, a zdálo se mu, že chrám bez přestání je znesvěcován, zdálo semu, že sám kříž Ježíšův je stržen a že pošlapán leží v prachu.Když pak přemýšlel o skutcích, které se staly, vynořoval se mu v paměti škleb, vytřeštěnéoko, obnažené ozubí vražedníků a škubající se tvář Vršovce, který se zachvíval pln nenávisti avybuchoval záštím.Tu vytanula mu i slova, která ten muž pravil, a ta slova zněla takto:„Nevydáš-li nám tu nevěstku, vezmeme ženy bratří tvých a bratry tvé a dítky bratří tvých a najejich životech pomstíme to zlo!“127