OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

„Jsi sluha chrámový, jsi člověk, jemuž se milostí boží dostalo úřadu, který pro svou slabostjen ledabyle zastává. Možná, že se budeš před Soudcem těžko rozpomínat na nějaký činpočestný či ušlechtilý. Vím o tvých poklescích. Vytýkal jsem ti často přílišnou shovívavost khříchům – a, hle, co se přihodilo! Nyní ty stojíš jako soudce a já jako prosebník naléhám, abyspro lásku boží přešel provinění té ženy, která v lítosti a v strašení smrtelném se k nám utíká.Žádám tě tedy, abys ji vedl do ženského kláštera. Chci, aby tam našla mezi ženami útěchu aaby požívala ochrany oltáře.“V té chvíli vpadl do biskupovy jizby probošt Villik. Prodral se zuřícím davem, pronikl mezirameny rozběsněných mužů a příbuzných zrazeného manžela, prodral se zástupem zbrojenců,kteří mávali meči, a pro únavu a nedostatek dechu sotva mohl říci:„Ti ďáblové a ďáblice se vracejí! Táhnou k biskupskému dvoru! Spěchají, a než se nadějete,jsou zde.“I nezbýval již čas, aby biskup mluvil dále, nezbývala již ani chvilička. Řev zástupu se opětpřibližoval a biskup tedy přiměl silou strážce chrámových klíčů, aby se hnul s místa.Po chvíli bylo viděti, jak on i žena ledabyle zahalená utíkají k ženskému klášteru svatého Jiří.Bylo viděti, jak cípek pláště poletuje nad jejím kolenem, bylo viděti, jak se strážce ohlíží.Když minul nový okamžik, a sotva žena se svým průvodcem přeběhli prostranství, které jedělilo od chrámu, a sotva za nimi zapadl zámek, přihoural se zástup k domu biskupovu.Přicházel v strašném rozhořčení nevěda kudy kam. Zuřivost jím otřásala. Někteří mužovévalili špalek, který rachotil a skákal po nerovnosti půdy směřuje chviličku na stranu pravou aopět na stranu levou, jiní zasekávali své meče do břeven dřevěných staveb a opět jiní spílajícervali si šat a volali o pomstu. Smrt a opojení smrti přikrývalo je jako čabraka.I stalo se ve chvíli nejhroznější, že k rozlícenému davu vyšel chrámový strážce a vida zoufánípříbuzných a zmámen hlasem divokého šílenství, zmámen, opojen a zděšen zároveň, ukázal ksvatojiřskému chrámu a se vztaženým prstem jal se řváti, kde se ta bídnice skryla. Potomudály se věci nepřirovnatelné. Zástup totiž vpadl do kostela a vyvlekl ženu ze svatého místa.Drásal ji, roznesl zbytek jejího oděvu a s nesmírnou zběsilostí a pekelným výskáním lámal jejíúdy, pranic se neohlížeje na to, že každý, kdo se dotýká oltáře, jest pod ochranou boží a nesmí126