OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

V tu chvíli biskup právě něco psal. Když byl vyrušen hlomozem a zlořečením, odložil pero,naslouchal a tu k jeho uchu dolehl hlas jakéhosi starce, který řval z plna hrdla:„Vyvlecte tu nevěstku! Vyvlecte tu ženu bezectnou! Uchopte ji za spletené vlasy a táhněte jisem, k tomu špalku!“Houkání zástupu mísilo se pak s hlasem starcovým a znělo jako strašný soud smečky. Ivyhlédl biskup a spatřil běžeti podle svého domu úděsné shromáždění. Jedni měli pozdviženépaže a mávali jimi v zlostném oživení, jiní s ústy dokořán a s hlavou zvrácenou křičeli lačnícenikoliv po spravedlnosti, ale po krvi. Biskup postřehnuv jejich dychtění, zastřel si zrak. Jehopravice se dotýkala prolomené zdi a jeho ruka levá spočívala zpola na čele, zpola na očích.Tak naslouchal, tak stál zděšen a pln slitování.V té chvíli ozvaly se za jeho dveřmi kroky. Bylo slyšet pleskání bosých nohou a dále pádjakési věci sražené v prudkém běhu a vposled výkřik. Tu vyšel biskup a zhlédl polonahouženu, kterak zápolí s jeho sluhou. Byla zděšená. Hlas divoké úzkosti dral se s jejích rtů. Iporozuměl biskup, že je to žena zhřešivší. Porozuměl, že se jí podařilo nějakým způsobemuniknouti a že hledá útočiště. Potom nerozvažoval ani chvíli a postavil se na stranu lásky.Zželelo se mu lkající hříšnice. Zachytil pěst, která jí zasazovala rány, a pravil:„Pán trestů se nad ní zajisté slitoval! Snad ráčil vésti její kroky. Snad mi kyne, abych ji uvedlv místo vyváznutí.“Řka to, dotkl se ramene člověka trestajícího a rozkázal mu, aby zahalil ženu v šat a vedl jitam, kam poroučí. Zatím venku ozývalo se houkání rozlíceného zástupu ještě silněji a ještěsilněji bylo slyšet slova žádající si hlavu vinnice. Ta žena vrhla se pak na zem v strašnézoufalosti a v strašné naději a objímala nohy biskupovy a smáčela je slinou i slzami.„Mlč,“ řekl biskup, „umlkni!“Potom se obrátil k člověku, který ji byl uchopil, a pravil mu:125