OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Když průvod stanul před schodištěm paláce císařovnina, pokryl se dvůr a zahrada množstvímlidí. Byli tu mnichové němečtí i mnichové ostatních národů, byli tu dvořané a dále lid a dítkychtivé podívání a vposled zbrojenci dbalí o pořádek, kteří napomínali dav hlučnými výkřiky aranami. Potom, sotva se utišil hluk, vyšla císařovna a sestoupivši po třech stupních, objalabiskupovu hlavu.Ale již na druhý den řekl Vojtěch k Theofaně:„Paní, sláva tvého dvora mě zavádí. Nezvykl jsem slavnostem a hluku, toužím po pokoře amoje mysl je uhnětena z chtění modliteb. Jsem bídný hříšník, a nevykoupím-li se mnišskýmživotem či smrtí mučednickou, dozajista mi bude pykati za činy, kterých jsem se dopustil, i zaty, které mi budou přičteny proto, že jsem jim nezabránil. Vidíš tedy, paní, že nemohu setrvatv záři, která není stvořena pro můj zrak. Vidíš, že jiné toužení uchopilo mou hruď a že sedotýká mé ruky a že ji uchvacuje a vede do kobky kláštera. Nechť je tak přísný jako temnoty!Nechť mi povždy připomíná smrt!“Na ta slova pohlédla císařovna do biskupovy tváře; zářilo z ní pokání a hoře ji drásalo tak, žeTheofaně bylo v té chvíli zatěžko nésti na svých bedrech plášť prošívaný zlatými nitěmi. Ipřisvědčila. Odpověděla biskupu hlasem stísněným lítostí a žalem. Potom odešel Vojtěch dokláštera, shledav však, že jeho řehole je mírná, zvolil si klášter jiný a přísnější. Tam složilmnišský slib a umrtvuje tělo, oddal se rozjímání.Zatím v Čechách plynuly příběhy a život zvolna se ustavoval v řečišti řádu. Staly se skutkypřehrozné a byly trestány, staly se skutky ušlechtilé a byly chváleny. Tak hranice mezi věcídobrou a bezprávím ostře se odlišovaly a vznikala pravidla soudu. To vše směřovalo však jenk lidskému soužití a duše nedocházela pozornosti. Křesťanství, staré v Čechách již málem stolet, mělo pak jen nepatrné místo a nepřítomnost biskupova sotva byla pociťována. Ale zásahykněží, jejich zpupnost a vměšování se do správy veřejné způsobily, že se Boleslav II. dalpohnouti a vypravil do Říma poselství, které by přemluvilo biskupa k návratu. Chtěje pakdodati svým slovům váhy, rozkázal český kníže, aby v čele toho poselství kráčel jeho bratrStrachkvas.Ten tedy Strachkvas byl obdařen darem výmluvnosti a nebylo mu nesnadné plýtvati sliby.Mluvil před biskupem o něžné lítosti, kterou je Praha sklíčena, a ze široka promlouval o123