OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

„Dobře! dobře! dobře!“ vykřikl Boleslav. „Roh je tvůj a ode dneška nechci slyšeti než tvojehoukání.“ Potom poslal Vršovce (neboť muž zahanbený byl z toho rodu) do pekel a zaustavičného smíchu chválil druhého trubače.Když pak seděli všichni při hodovním stole, došlo mezi mužem, který nosíval roh, a mezi tím,jemuž byl předán, k hádce. Jeden sotva zavadil druhému o loket, ale již z té nepatrné věcivzali si záminku, aby se povadili. Pravá příčina sporu byla ovšem stará. Bylo to záští, byla tonenávist rodu deroucího se k moci na straně jedné a na straně druhé opět pohrdá těch, kdož sezrodili velmoži a hledí s patra na chuďasy držící se pláště vladařova. To platilo o Vršovcích,neboť ti vskutku vděčili za vše knížeti. Jejich majetek byl hubený a jejich jméno ne přílišdávné.Spor stával se každé chvíle hrozivějším a záhy přešel od pohrůžek k činům. Tu muž z roduVršovců si přehodil cíp kožišiny přes levý loket, aby mu nepřekážel v pohybech, a obnaženoupravicí popadl krátký tesák. Muž druhý se zanášel podobnou myšlenkou, ale vida v pěstisvého odpůrce zbraň, aby ho pokořil a aby ukázal, že on sám je člověk lepší než ten, kdo jiuchopil o chviličku dříve, jal se mu zlořečiti a pravil:„Učiním, aby biskup Vojtěch na tebe vložil klatbu, neboť zbůhdarma ohrožuješ velmože anejsi tedy muž, ale pes psího života!“Na ta slova, roznícen jednak urážkou, jednak jménem Vojtěchovým, udeřil člověk prvý svéhohanobitele a vbodl mu dýku k srdci.To se stalo na druhém konci hodovní jizby, ale kníže si povšiml hluku a slyšel výkřik. Svraštilobočí a velmožové (obávajíce se hněvu svého pána) jej obklopili dříve, než se mohl otázat, cose přihodilo. Když se pak tvář knížete opět rozjasnila a když byl vesel, zdálo se velmožům, žeje čas, aby se zmínili o nehodě. I přikročil ke knížeti jakýsi výmluvný stařec a jal se muvypravovati příběh o muži uchváceném zlostí, který často jedná nepředloženě. Skončiv,připojil, že lidé biskupovi jsou škůdci knížete a vposled řekl, kdo z nich byl zabit a jak bylavedena rána.119