OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Tak se počalo přátelství mezi Vojtěchem a opatem z Cluny.Opat, o němž byla řeč, miloval zajisté Boha i pozemský život. Ten však, kdo se napil zestudnice osamění, ten, kdo zahlédá všude nicotu, ten, kdo zří jen lebky pod spanilými tvářemi,ten, kdo poznává nezměrnou slávu zmaru, ten se nikdy nerozveselí. Nikdy mu nebude vhod,aby zněly veselé písně, nikdy jej neuchvátí starosti o statek vezdejší ani o radovánky. Věcinádhery, věci světského zdaru, věci pozemské slávy jsou mu uzavřeny na zámek, jehož klíčekse ztratil.A to jest život světce volajícího po smrti.To byl život biskupa Vojtěcha. To byl život velmože z rodu Slavníkova, který se nořil jen vsklíčenost. Tížily jej hříchy bližních. Odmítal všechno, co se sklání k zemi, a všechno, covychází ze země. Jeho duch planul žádostivostí smrti. Jen touha po skonu mučednickémskýtala mu popud k činům. Hledal smrt a v tom hledání byl statečnější než sama statečnost.Bažil po trnové koruně a podobné toužení zastíralo mu lidskou pravdu. Nevěřil, že hlína aprach, z nichž bylo zhněteno tělo, jsou k obrazu božímu? Nevěřil, že z dotyku tvůrcovýchrukou ulpělo na té hlíně něco tak vznešeného a líbezného, že to nikdy nemá býti přehlédnuto?Snad bída a štěstí, dílo a bezmocnost, svár, křehkost, vášnivé vzpínání se a dále všechno to, copovždy bude zraňovat a povždy bude uchvacovat lidskou mysl, zdálo se mu býti nehodnopozornosti. Měl snad za to, že duše jest oddělena od těla a že tělesná schrána znečišťuje toveliké podobenství boží. Byla mu snad odepřena moudrost, jež sluje láska živá a jež seschyluje k lidem chybujícím. Byl přísný. Byl samotář, bažil po smrti a věci života jejzraňovaly.Zatím kníže jako pečlivý hospodář a jako muž uhnětený ranami meče, zradami i horoucímmilováním, pečoval o svou zem. Čechy vzkvétaly a blížil se čas, kdy to jméno měloobsáhnouti všechna panství kmenová. Tak docházeje zdaru a opět stíhán pohromami žilBoleslav v starostech i štěstí. Byl mužem díla, mohutný dech zvedal jeho hruď, nedbal napřízraky, neděsil se Vojtěchových slov a zdálo se mu, že může po právu hleděti na biskupajako na svého kaplana.117