OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Nikdy nebylo setkání vroucnějšího, nikdy se dva mužové neobjali radostněji! Nikdy sezáměrnost nepodobala více náhodě.Příběh setkání Vojtěchova s opatem z Cluny jest pak zaznamenán asi takto:K řečenému klášteru v městě Pavii náleželo hojně statků a tak nebyl pražádný div, že jehomnichové se stali změkčilými a že nedbali valně ani o modlitbu, ani práci. Krátce: jejich životnebyl bezúhonný. Když pak důchod plynoucí z opatství byl postoupen jakémusi světskémuvelmoži a když klášterní statky byly rozchvacovány, zavládla mezi řeholníky tíseň. S touuhnízdil se v klášteře mrav ještě nevázanější, ale když bylo nejhůře, ozvaly se i hlasy volajícípo nápravě. Tak byl do toho kláštera povolán opat z Cluny, muž, který po všem křesťanstvuslynul jako velký oprávce mravů a obnovitel práv i obnovitel řádů. Každý věřil, že se mupodaří vrátit mnichům klášter i přivésti je zpět k Bohu, neboť opat z Cluny byl výmluvnějšínež svody hříchu. Jeho hlas zněl jako rachocení a jako jasný zvon. Když mluvil o božíchtrestech, zdálo se, že slova strašná zastírají světlo a že padají jako stín.V tom stínu žhnula opět slova jiná a ta osvětlovala zmučené tváře hříšníků, kteříž se zmítají uvěčném ohni. I byla jeho řeč tak mocná a současně tak líbezná, že ti, kdo jí naslouchali, bývalijati třesením a bázeň jim prý tiskla hrdlo.Když dorazil Vojtěch do kláštera, kde právě prodléval opat z Cluny, byl navečerní čas. Bylčas určený k řeči, a mnichové shromáždění v prostorné síni naslouchali jeho slovům.Dozvěděv se, k jaké hostině přichází, a zaslechnuv jméno toho, který mluvil, chvátal Vojtěchdo shromáždění. Pohodil uzdu, strhl se svých beder zaprášený plášť, zůstavil sluhy i průvodbez jediného slova a vkročil do síně plné lidí. Chtěl zůstat nepoznán a skryl se za zádytělnatého mnicha.V tu chvíli mluvil opat o člověku vyvoleném, kterému Bůh pokynul, aby byl prostředníkemmezi nebesy a světem. Potom opět vypočítal povinnosti lidu věřícího a jal se rozpřádati řeč ojeho poklescích.I pravil, jak hřích vystupuje z propasti v podobě starce, který svírá váček, a jindy v podoběpaní oděné v nádherný plášť ulpívající na jejích stehnech a břichu.115