OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Jak bylo naznačováno, stal se po smrti Dětmarově biskupem Vojtěch, kterýž pocházel zknížat, řečených Slavníkovci. Stal se biskupem podle vůle Boleslavovy podle vůle císaře ipodle chtění velmožů ostatních, neboť slynul rodem i učeností i zbožnou myslí. Byl spanilý,byl vzrůstu ušlechtilého a jeho moudrost byla tak veliká, že vládcové se ho tázávali o radu aprosili ho, aby jim byl ku pomoci. Jeho učenost, jeho ctnosti a rod knížecí učinily jej tedybiskupem a každý uznával, že se k tomu důstojenství nad jiné dobře hodí.Ale lidská srdce nejsou pohříchu ani při hnutí spravedlivém prosta přání vedlejších a nejsouutvořena tak, aby s činem dobrým nevázala vlastní prospěch. A stalo se, že každý z velmožů,který chválil Vojtěcha, spojoval s jeho biskupstvím nějakou myšlenku zvláštní. Tak císařvěřil, že slavné kníže z rodu Slavníkova se pozvedne na úkor vládce pražského a že umenšíjeho moc. Věřil dále, že Boleslav II. v blízkosti učeného biskupa ukáže se býti mužem bezmoudrosti a že v tom zápolení duchů stěží obstojí.To byla myšlenka císařova.Kníže Boleslav byl pak přesvědčen, že biskupství naplní všechnu Vojtěchovu mysl a že muskytne tolik slávy, aby nebažil po jiné a pustil z hlavy starý zápas. Rod Boleslavův, to jest rodPřemyslovců, po léta totiž vedl tu skrytý, tu zjevný boj s rodem knížat zlických, která drželapřevalnou část východních krajin pozdějších Čech. Knížata zlická soupeřila tedy sPřemyslovci a jejich moc se blížila moci knížete pražského. Měli pevné hrady a jejichbohatství se nedalo ani spočítat. A nejen to! Přemnohý svazek příbuzenský a přátelstvívelmožů činilo je známými po celém tehdejším světě. A podobá se, že mezi oběma rodydocházelo k srážkám a že mnohá jejich rozepře byla rozhodnuta boji. V řečených zápasechvítězili Přemyslovci. Rod přemáhaný uveden byl v závislost na knížeti pražském a ta závislostse podobala někdy přátelství a jindy strachu. I vypravuje se, že knížata a kněžny, soupeřící vobdobí míru, vcházela někdy v sňatky. Tak prý Střezislava, matka Vojtěchova, byla sestrousvatého Václava.Když se tedy Vojtěch stal biskupem, musil (podle staré povinnosti) vyhledat císaře, abydosáhl investitury. Císař bojoval v té době se Saracény a biskupu bylo konati dalekou cestu. Ivypravil se a ve skvoucím průvodu kráčel do Itálie. Přihodilo se pak, že přišel do kláštera veměstě Pavii. V tom klášteře zastihl Vojtěch opata z Cluny.114