OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

ochranu biskupa žičského. Kněz lne ke knězi. Biskup k biskupu. Chci totiž říci, že já (taktochuďas), i ty, biskup označený, on, biskup podle skutečnosti, jsme dítky jednoho pána a že seřídíme jedinou vůlí.“Za podobného hovoru vystoupil biskup, mnich a malý průvod na výšinku, která byla lysá aodkud byl nádherný pohled do kraje. Les ustoupil v těch místech utěšeným polím a mezičtverci vlnících se lánů bylo viděti tu a tam vinice a zídky malých sklípků. V dálce stál hrad advě či tři roztroušené osady. Mnicha ten pohled velice potěšil. I zastavil koně, aby se rozhlédlpodrobněji. Položil si dlaň k čelu a postál chvíli mlčky a v usmívání.Když se tak díval, když hleděl se zalíbením po kraji, stáhlo se znenadání jeho obočí a knězprohodil:„V Žiči je lidí jako much! Skoro bych řekl, že před hradem leží vojsko.“Potom znepokojen a s tváří zasmušilou nastražil ucho, aby s vánkem zachytil nějaký zvuk.Ale víte (ostatně velmi mírný) vanul jim do zad. Se strany hradu bylo slyšeti sotva jakésihourání, jež se někdy nese z místa, kde je pohromadě hodně lidí.„Jsi si jist, že na dnešní den nepřipadá svátek nějakého významného světce?“ otázal se biskup.„Jsem si jist,“ odpověděl mnich, „že ti zlotřilci poplení vinice! Brána je otevřena. Vidím, žezástupy lidí procházejí dovnitř i navenek. Vidím, že je Žič dobyta.“Řka to, rozjel se mnich kupředu. Dětmar jej marně zdržoval. Marně jej žádal, aby senevystavoval v nové nebezpečí, marně mu připomínal, co sluší osobám duchovním.„Ano, jsem mnich,“ odpověděl ten člověk, „vážou mě tři sliby a mezi nimi je poslušnost, aleta se nevztahuje na věci vnější!“„Ti lidé,“ namítl biskup, „mohou tě velmi snadno zabít.“„Pokud jde o ukrácení života nebo o ránu,“ odpověděl opět mnich, „nemusím se věrustrachovat, mám-li na sobě oděv, který mě chrání.“110