OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Po té nelítostné porážce překročilo vojsko Boleslavovo hranici a přitrhlo až k místu, jež sloveŽič. To bylo právě sídlo biskupa, který maříval záměry českého knížete a který v radáchmluvil proti němu. I rozkázal kníže udeřiti na Žič a dobyl jí.Když české vojsko zteklo hradby a když otevřelo bránu, blížil se k Žiči se strany druhé biskupDětmar. Jel se schýlenou hlavou, nerozhlížel se a mnich vedl jeho klisnu. Mnich mu sloužil,neboť průvodce biskupův zemřel od rány, kterou si utržil ve Smrčinách.Od té doby, co opustil Prahu, byl biskup vystaven jen strázni a mukám. Několik lidí z jehoprůvodu zemřelo, dva byli zabiti a vposled, aby po věcech hrozných nastaly věci trapné, jehokůň, který měl mírnou povahu a který jediný ze všech se hodil k tomu, aby mohl nésti jezdcetak málo zkušeného, padl únavou.I musil potom biskup vsedati na divokou a stále se vzpínající klisnu.Když byli vzdáleni od Žiče asi dva hony, oslovil Dětmar zedraného mnicha a kladl muotázky, které se týkaly smýšlení druhého biskupa. Bál se totiž, že bude nevlídně přijat. Sámblížil se k důstojenství snad většímu, ale přicházel z Čech a platil za straníka Boleslavova.Podobné věci mohly přivodit jen chladné přivítání.Mnich vyslechnuv obavy knězovy, odpověděl asi takto: „Vévodové, císař a knížata budívajímnohdy v lidech strach, ale od Boha je jim dána jen taková moc, jaká odpovídá síle jejichvojska. Jsou obáváni, když vítězí. Žijí v pohrdě, byl-li rozmetán jejich hrad a poražena jejichvojska. Takový je osud knížat. Potírají se a jeden druhému nepřispěchá na pomoc. Co všaknaproti tomu může očekávat mnich? Podobá se chuďasu. Vítr rve jeho kápi, déšť a sluncevyběluje hněď jeho vetchého roucha. Nemá zbraně, nemá služebníky, jde sám a opuštěn, jakojsem kráčel já. To je ovšem zdání a pouhý klam, neboť stráže neviditelné jdou před mnichy aochráncové znamenití je provázejí! Když pak nastane rozhodný okamžik a když se přibližujek mnichovi nebezpečí, položí jeden z těch strážců ruku na rameno opuštěného poutníka a vedejej tak, aby se setkal s mnichem druhým nebo s knězem, který vládne mocí i útěchou. Z tépříčiny se stalo, že tvůj průvod sešel na mou cestu, z té příčiny se stalo, že já, místo abych seplahočil jako bídný pěšák, sedím teď na dobrém koni a mám kolem pasu řemení a v rucenesmírně dlouhé kopí. Doufám tedy a pevnou mám v to víru, že i ty se můžeš důvěřovati v109