OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I. VLADISLAV ... - Rodon

Ale zbrojenci odpověděli smíchem a duli v rohy a smáli se tím nezdvořileji, čím více sluhakřičel. Vposled ten, kdo stál v jejich čele (a byl to muž s rusou hřívou), povelel k útoku a vrhlproti biskupovi oštěp. Zbraň zasvištěla podle sluhova ucha a zaryla se do stromu těsně vedlehlavy biskupovy. V té chvíli vyrazili jezdcové vpřed a Dětmar sotva mohl zahlédnoutinapřažená kopí a lesknoucí se meče. Prchal, pádící družina jej obklopovala a letěli ze všechsil. Pohříchu za zběsilé jízdy narazili ještě na jiné hloučky a vposled byli zahnátni bůh ví kam.Ta neblahá příhoda zmátla dočista krok průvodu a přivedla biskupa daleko na sever. Pomnohém bloudění teprve třetího dne sjel na cestu. Tu uviděl Dětmar zedraného mnicha. Mělhůl a brašnu. Kráčel nevšímaje si ničeho. I otázal se ho biskup:„Kam jdeš? Jaký je cíl tvé cesty?“„Jdu,“ odpověděl, „do místa, které slove Žič a kde sídlí biskup.“Na tu odpověď váhal Dětmar s novou otázkou. Váhal rovněž pronésti své jméno, neboť sedobře rozpomínal, že biskup žičský žije v neshodě s knížetem Boleslavem.„Co učiníš?“ ptala se biskupova opatrnost.„Svěřím se mnichu!“ odvětila důvěra.I řekl Dětmar, kdo jest, odkud přichází a koho hledá. Jeho družina byla zchvácena, tři lidéutržili si těžká zranění pádem a věru nemohli pokračovat v cestě bez odpočinku.„Nuže,“ řekl rozedraný mnich, když to všechno vyslechl, „nevracejte se do Čech. Pojďte semnou a já vás dovedu do kláštera, kde se vám dostane takového přijetí, jaké přísluší družiněbiskupské. Tam se vyhojíte z ran a já, který hladovím, dojdu s vámi nasycení.“Uplynul nějaký čas. Česká vojska se již spojila s oddílem, který do války bavorské poslal svakBoleslavův Měšek, ale stalo se, že spojencům nepřálo štěstí. Stalo se, že byl Jindřich poražena že se utvrdila moc císaře Otyli.107