Starověké civilizace: Blízský východ

VOŠ a SPŠ VARNSDORFMariánská 1100, 40747 Varnsdorf198P2006 – Pilotní projekt SIPVZpísmem a různé dosud ústně tradované staré sumerské příběhy jsou v této době zaznamenányliterárně.Texty všeobecného významu – právní dokumenty nebo nápisy historické povahy bylyvytesávány do podlouhlých kamenů nazývaných stély. Zvláště pořádkové zákony bylyzveřejňovány vztyčením stél s jejich textem na různých místech říše. Původcemnejproslulejšího takovéhoto zákoníku byl král Chammurabi vládnoucí přibližně v 18. st.př.n.l. Zákoník představoval sbírku vzorových rozsudků v různých případech a stanoviltresty za různá provinění. Přesto, že dnes nám celá řada jeho ustanovení připadá příliš tvrdá(ztráta končetin za krádež apod.), byl tento kodex zřejmě daleko spravedlivější a sociálněcitlivější než většina do té doby platících starověkých zákoníků. Především dbal na ochranuvlastníků majetku a vlastnictví, zabýval se i vztahy mezi příbuznými.Muž měl např. právo zapudit manželku jestliže pro nemoc nemohla plnit své domácí povinnosti, nebo je plnilašpatně a zejména proto, nepřivedla-li na svět potomky. V takovém případě mohl muž přibrat k první ženědruhou, která měla vůči první ženě podřízené postavení. Mužova nevěra byla beztrestná, žena při nevěřeriskovala, že bude i se svým milencem utopena. Další nepříjemností pro rodinné příslušníky bylo to, že mužmohl se souhlasem soudu dát svou ženu i s dětmi věřitelům jako zástavu svých dluhů. Aby toho mužinezneužívali, nesmělo zastavení manželky trvat déle než tři roky. V tomto zákoníku vidíme již odraz tuhéhopatriarchálního systému uspořádání společnosti: děti musely naprosto bez výhrad poslouchat svého otce – např.za odepření synovské poslušnosti stanovil Ch. zákoník trest useknutí ruky.Již ve Starobabylónské říši se rozvíjejí vědy, zejména astronomie a matematika; kolem r.2000 př.n.l. uměli stavitelé v této oblasti např.využívat princip Pythagorovy věty. Zanásledovníků krále Chamurabbiho se babylónská říše kolem roku 1600 př.n.l. rozpadla,mimo jiné v důsledku nájezdu Chetitů pocházejících z Anatolie.Říše ChetitskáUprostřed dnešního Turecka na anatolské náhorní plošině byla v 17. st. př.n.l. založena říšeChetitů, národa indoevropského původu (Akkadové a Babylóňané byli Semité). Dějiny říšebyly poznamenány neustálými dobyvačnými válkami, přičemž jejich nájezd na Babylónukončil existenci Babylonie. Hlavní město Chattušaš se nacházelo v blízkosti dnešníhotureckého města Boğhazköy a bylo vybudováno v horách na málo přístupném místě. Říšebyla vytvořena z různých národů, jejichž kultury se navzájem ovlivňovaly a vznikla takbohatá a originální civilizace. V centru stála postava krále nazývaného "Mé slunce", kterýbyl absolutním panovníkem a podobně jako v dalších starověkých říších i on měl řadunáboženských a rituálních povinností. Důležitou osobností ovšem byla i královna, což už vestarověku nebylo tak obvyklé. Po smrti manžela přebírala jeho náboženské i mocenskéfunkce.V bývalém hlavním městě Chattušaš byly (v letech 1905-6) odkryty rozsáhlé archívyhliněných tabulek (vykopávky řídil německý asyriolog Hugo Winkler). Většina textůobsahovala sdělení rázů historického, nebo se týkala literatury a náboženství. Byla nalezena idiplomatická korespondence nejen v chetitštině, ale např. i v tehdejším mezinárodním jazyceakkadštině. Chetitský jazyk bylo ovšem třeba rozluštit, což se podařilo českému vědciBedřichu Hroznému (1879-1952) v roce 1915. On také odhalil fakt, že chetitština patří doskupiny indoevropských jazyků, kam přísluší většina současných evropských jazyků, a že jez této skupiny zřejmě nejstarší.Na válečných úspěších Chetitů mělo velký podíl využití koní a válečných vozů při válečnýchakcích, přesto se jejich říše kol. r. 1200 př.n.l. rozpadla za přesně neobjasněných okolností.3

VOŠ a SPŠ VARNSDORFMariánská 1100, 40747 Varnsdorf198P2006 – Pilotní projekt SIPVZAsýriePo rozpadu Babylónie (kol. r. 1600 zápor.letopočtu) se na území Mezopotámie začíná asi odr. 1200 př.n.l. formovat další politický útvar: Říše Asyrská. Asyrská říše, jejímž prvnímhlavním městem byl Aššur ležící západně od Tigridu, se v době svého největšího rozmachuod 9. do 7.stol. př.n.l. rozprostírala po celém Blízkém Východě.Od r. 900 př.n.l. si asyrská vojska lačná po slávě a vítězstvích postupně podmaňovalasousední národy a území. Sousedé se po krvavých bitvách, deportacích, ničení a drancovánízpravidla byli nuceni vzdát silnějšímu dobyvateli. Pro Asýrii se stala hlavním cílemdobyvačná válka a válečná kořist. K tomuto účelu velmi dobře posloužily železné zbraně,které Asyřané uměli vyrábět již ve 12.stol. př.n.l. a které měly nespornou převahu nadzbraněmi bronzovými. Asyrská armáda byla vybavena železnými meči, které překonalydříve hojně užívané bojové sekyry, brněním a kovem vyztuženými válečnými vozy.Navíc byli Asyřané mistry a pravděpodobně vynálezci "psychologické války", kteráspočívala v neobyčejně brutální likvidaci nepřátel (narážení na kůl, stahována zaživa, atd.),přičemž vždy záměrně ponechali několik jedinců naživu, aby zprávu o zažitých hrůzách šířilidále.Symbolem panovnické moci byly rozlehlé paláce, jejichž honosnou výzdobou se každývládce pokoušel překonat své předchůdce. Palác sloužil jako královské sídlo, centrumadministrativy i jako sídlo bohů, kteří měli říši ochraňovat. Nejvyšším z nich byl velkýnárodní bůh Aššur, po němž bylo pojmenováno i hlavní město. Ve výzdobě palácůnacházíme vyobrazení bohů i výjevy zpodobující záslužné skutky krále, výjevy z vítěznýchbitev a sílu armády.Protože na reprezentaci byl kladen maximální důraz, prestiží každéhoz asyrských panovníkůbylo vybudovat vlastní sídelní město nebo alespoň palác, jenž by předčil sídlo jehopředchůdce. Aššurnasipal II. přenesl sídelní město z Aššuru do Kalachu (Nimrudu), kde bylv 19.stol. nalezen honosný královský palác.Poslední a nejslavnější král Asýrie Aššurbanipal (669-627 př.n.l.) sídlil v Ninive na břehuTigridu. Miloval pravděpodobně lov, zvláště lov na lvy, při němž král prokazoval svouodvahu, sílu a obratnost, který byl výsadou a povinností panovníka. Rozsáhlé reliéfynalezené v Ninive mají velmi často za námět právě královský lov na lvy. Ninive prožívalo zakrále Aššurbanipala svůj zlatý věk: stalo se ohniskem obchodu, vědy, vzdělanosti i umění.Babylón (Novobabylónská, Chaldejská říše)Po pádu Asýrie nabývá starobylé město Babylón předchozí okázalosti, zvláště za vládydobyvatele Ninive Nabuchodonosora (Nabukadnesara) II. Město bylo obehnáno dvojitouhradbou a dovnitř vedla honosná Ištařina brána, kterou procházely průvody. Hlavnímbabylónským bohem byl Marduk symbolizovaný rohatým drakem. Uvnitř města stálkrálovský palác a zikkurat s chrámem nejvyššího boha Marduka, ochránce města. NedalekoMardukova chrámu se na umělých terasách nacházely proslulé visuté zahrady Semiramidiny,jeden ze sedmi starověkých divů světa. Stavby a brány byly zdobeny pestrobarevnýmiglazovanými dlaždicemi.4

VOŠ a SPŠ VARNSDORFMariánská 1100, 40747 Varnsdorf198P2006 – Pilotní projekt SIPVZPersieVe 2. tisíciletí př.n.l. se stalo centrem elamské kultury, která měla dobré styky sMezopotámií, město Súzy. Kolem r. 1250 př.n.l.vzniká v blízkosti Súz královské anáboženské město Dúr Untaš s 60 metrovým zikkuratem (dnešní Čoga Zambil). Na vrcholuzikkuratu se nacházel chrám zdobený dlaždicemi z pálené hlíny polévanými glazuroupřístupný po vnitřním schodišti. Kolem města bylo dvojí opevnění. Pro elamské výtvarnéumění jsou typické tesané skalní reliéfy ale i překrásné bronzové a zlaté předměty aterakotové sochy.V 7. stol. př.n.l. podlehl Elam Asyřanům a do oblasti přicházejí perské kmeny, zřejmě zdnešního Turkmenistánu, ze střední Asie. V roce 559 př.n.l. nastoupil na trůn Kýros zvanýVeliký, který sjednotil několik skupin perského a íránského obyvatelstva a postupně začaldobývat okolní území. Do rukou Peršanů postupně padla anatolská Lýdie (Turecko) stejnějako řecké městské státy v Ionii, Babylónie a Egypt. Kýros také umožnil Židům,přesídleným za Nabukadnesara do Babylónie, návrat do vlasti.Jeden z Kýrových nástupců, Dáreios rozšířil perské panství až do Indie. Centrem říše sestávají starobylé Súzy, Pasargad a Perseopolis. Za Dáreiovy vlády došlo k vážnémukonfliktu v Řecku; Peršané byli r 486 př.n.l. poraženi u Maratónu. Ani následná trestnávýprava vedená Xerxem o síle 70 tis. mužů nebyla úspěšná. Ve 4. stol. př.n.l. pak podlehlaperská říše Alexandrovi Makedonskému a po určitou dobu se stala součástí světa helénskékultury.V dobách rozkvětu spravovali perští vládce svou říši poměrně tolerantně; porobené národy simohly uchovat své zvyky a náboženství, administrativa byla dobře organizovaná a obyvateléříše podléhali promyšlenému systému perských zákonů. Systém silnic umožnil rozvojobchodu, přispěla mu také standardizace měr a vah a používaní mincí. Značnou část svéhobohatství věnovali Peršané na svůj přepych a nádheru – byly zhotovovány nádoby z drahýchkovů a nošeny masivní šperky a náramky jako výraz společenského postavení svéhonositele.FéničanéFéničané byli semitský národ a sami sebe nazývali Kananejci nebo Kanaánci podle oblastikterou původně obývali – pobřeží dnešního Libanonu. Řekové jim říkali Phoinikes ="purpuroví lidé", snad proto, že nejvyhledávanějším zbožím, s nímž obchodovali, bylypurpurově (červenofialově) zabarvené látky z Týru.Fénická města byla samostatná, městské státy však čas od času uzavíraly spojenectví.Největší z nich byl Týros, prosperoval však i Byblos, Sidón a Aradus. Féničané svá městastavěli pokud možno na výběžcích pevniny do moře nebo na ostrovech při pobřeží, neboťbyli velmi dobrými mořeplavci a jejich hlavním zaměstnáním byl zámořský obchod.Obyvatelé měst žili v patrových domech s balkóny a bohatá města bývala obklopenavysokými kamennými hradbami s věžemi.Jejich doménou ovšem byla jmořeplavba: v 10. stol. př.n.l. těžili měď na Kypru (odtud názevostrova – z lat. cuprum) a vyváželi ji odtud do celého středomoří, později našli ve Španělskuložisko stříbra a založili zde kolonii Gades, dnešní Cádiz.Nejslavnější z fénických kolonií bylo Kartágo, které založili podle tradice osadníci z Týru v9. stol. př.n.l. Toto město legendární královny Dido z Vergiliovy Aeneidy, které bývalopůvodně místem pravidelné zastávky námořníků na cestě do Španělska, se postupně5

VOŠ a SPŠ VARNSDORFMariánská 1100, 40747 Varnsdorf198P2006 – Pilotní projekt SIPVZrozrostlo a zastínilo mateřské město. Porazili je až Římané v proslulých punských válkáchve 2. stol. př.n.l.Objev abecedního písmaNejvětším přínosem Féničanů na poli kulturním však bylo abecední písmo. Jeho nejstaršípodobu znali Kananejci již ve 2. tisíciletí př.n.l. V abecedním systému na rozdíl od systémůpředchozích znamená každý znak zvuk, nikoli pojem: tak se podstatně snížil počet znakůpotřebných pro písemnou komunikaci. Féničtí písaři kolem roku 1000 př.n.l. již používaliabecedu o 22 znacích zaznamenávající pouze souhlásky (v semitských jazycích jako jehebrejština nebo arabština se samohlásky až na výjimky nezapisují, nemohou pozměnitvýznam slova. Féničtí obchodníci, jimž abeceda značně usnadňovala styk se zákazníky,potom rozšířili její znalost na svých obchodních cestách všude tam, kam se svým zbožímzajížděli.Kolem r. 900 př.n.l. přejali fénickou abecedu Řekové, znaky upravili, změnili směr psanízleva doprava a zavedli některé nové znaky. Prostřednictvím Etrusků se dostal tento systémdo Říma a tam vznikla abeceda složená ze základních 26 znaků, zvaná latinka, kterou dodnespoužíváme i my.6