icgs022010 - Česká geografická společnost

ČESKÉGEOGRAFICKÉ SPOLEČNOSTI2010/22ROČNÍK 29

OBSAH – CONTENTSEditorial (R. Perlín) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1ZPRÁVY Z VÝZKUMU A DISKUSERESEARCH REPORTS AND DISCUSSIONLIPSKÝ Zdeněk: 10 let Evropské úmluvy o krajině a možnosti geografického výzkumu . . 210 years of the European Landscape Convention and the possibilitiesof geographic researchMATĚJČEK Tomáš: Environmentální postoje budoucích učitelů zeměpisu . . . . . . . . . . . 13The environmental attitudes of future geography teachersVÁGAI Tomáš, VODÁKOVÁ Pavlína:Projektové kurzy na katedře geografie, FP TU v Liberci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25Project-oriented courses in the Department of Geography at the TechnicalUniversity of LiberecLITERATURA – RECENT PUBLICATIONSM. Marada, V. Květoň, P. Vondráčková: Doprava a geografická organizace společnosti v Česku(M. Horňák) 34 – J. Tomeš, D. Festa, J. Novotný a kol.: Konflikt světů a svět konfliktů:Střety idejí a zájmů v současném světě (D. Vogt) 36 – P. Drbalová, A. Zelenka, D. Bílková:Rejstřík jeskyní ke knize Hromas J. (ed.) a kol.: Jeskyně (J. Rubín) 41 – Sborník České společnostizeměvědné a jeho následovníci v databázi GEOBIBLINE (E. Novotná) 41KONFERENCE A AKTIVITY GEOGRAFŮCONFERENCES AND ACTIVITIES OF GEOGRAPHERSXXII. sjezd České geografické společnosti v dešti (nápadů) (T. Siwek) 47 – Zpráva z jednánídelegátů Národních komitétů IGU (V. Vilímek, J. Kolejka) 51 – Regionální konferenceIGU v Izraeli (R. Perlín) 52 – The Association of American Geographers 2010 AnnualMeeting (Z. Kučera, R. Matoušek, L. Sýkora) 53 – Historickogeografická konference „Průmyslovákrajina jako kulturní dědictví“ (E. Chodějovská) 57 – Vědecká konference „Novésociálně prostorové nerovnosti, lokální rozvoj a kvalita života“ (L. Pospíšilová, J. Temelová,M. Ouředníček) 57 – Pozvánka na konferenci GaREP a informace o výzkumných výsledcích(I. Galvasová, J. Holeček) 58 – Ohlédnutí za 11. mezinárodní konferencí České asociacegeomorfologů (M. Křížek) 59 – Seminář EUROGEO „Sustainable Geographies“ a „AlumniReunion EGEA“ (R. Matoušek) 60 – 21st IAPS Conference „Vulnerability, Risk and Complexity:Impacts of Global Change on Human Habitats“ (R. Matoušek) 61 – Aktuální problémycestovního ruchu: Kulturní cestovní ruch (D. Fialová) 62 – Devadesátiny Přírodovědeckéfakulty UK (J. Martínek) 62ZPRÁVY Z ČESKÉ GEOGRAFICKÉ SPOLEČNOSTIREPORTS FROM CZECH GEOGRAPHIC SOCIETYZpráva o činnosti Sekce kartografie a geoinformatiky (J. Kaňok) 66 – Zpráva z jednání Hlavníhovýboru ČGS 21. 5. 2010 (R. Perlín) 69 – Zpráva z jednání Hlavního výboru ČGS 30. 8.2010 (R. Perlín) 70

EDITORIALVážení členové České geografické společnosti,od roku 2009 vycházejí Informace ČGS v nové, inovované podobě. Nově sestavenáredakční rada Informací ČGS po vydání čísel 1/2009 a 1/2010 rozhodla,že požádá Radu vlády pro výzkum a vývoj (RVV), která eviduje databázivědeckých neimpaktovaných časopisů, o zařazení do tohoto seznamu. Povyplnění žádosti se všemi náležitostmi RVV naší žádosti vyhověla a zařadilanáš časopis na seznam vědeckých neimpaktovaných periodik. To znamená,že vědecké články a recenze, které procházejí anonymním recenzním řízením,mohou být dále jednotlivými autory a jejich pracovišti vykazovány jako vědeckéčlánky a hodnoceny v systému evidence publikovaných vědeckých výsledkův databázi RIV a budou za ně přiděleny příslušné body. Jsme přesvědčeni, žerozšíření možností publikovat dílčí vědecké výsledky, zprávy z výzkumu nebozajímavé výsledky například diplomních prací dále přispěje ke zvýšení prestižegeografie jako oboru a pomůže jednotlivým autorům i jejich pracovištím přivykazování výsledků výzkumné práce.Stejně tak se podařilo i redakční radě Geografických rozhledů zařadit totoperiodikum na seznam neimpaktovaných vědeckých periodik vedený RVVa proto se od roku 2010 významně rozšířila publikační možnost pro všechnyčleny geografické obce. Další časopisy, které jsou publikovány jednotlivýmigeo grafickými pracovišti a jsou zařazeny do tohoto seznamu, najdete na webovéstránce RVV www.vyzkum.cz v sekci Hodnocení VaVaI, pod bodem Pozitivníseznam periodik.Se zařazením do tohoto seznamu také souvisí rozhodnutí redakční rady InformacíČGS (které bylo doporučeno Hlavnímu výboru ČGS a ten jej následněschválil) o publikování výročních zpráv poboček a sekcí, jež dříve tvořily podstatnoučást Informací ČGS, již výhradně formou prezentace na webu Českégeografické společnosti: www.geography.cz.Vážení čtenáři, věřím, že nová podoba Informací ČGS jako časopisu, kterýobsahuje jak dílčí vědecké články a studie nebo recenze, tak zprávy ze životaČeské geografické společnosti vás zaujme a že redakční rada se může těšitna celou řadu vašich příspěvků. Připomínám, že časopis, stejně jako webovéstránky geography.cz, můžete využít k prezentaci aktivit poboček ČGS, sekcíČGS nebo i aktivit jednotlivých výzkumných týmů a pracovišť. Stejně tak jetato platforma otevřena pro prezentaci dílčích výsledků, pro rozvinutí vědeckédiskuze nad jednotlivými tématy a problémy současné geografie a všech jejíchdílčích oborů.Přeji vám, abyste z tohoto čísla Informací ČGS načerpali mnoho novýchpodnětů, zajímavých zpráv a sdělení, které můžete využít ve vaší odbornéi organizační práci.Radim Perlín, šéfredaktor

INFORMACE ČESKÉ GEOGRAFICKÉ SPOLEČNOSTIROK 2010 • ČÍSLO 2 • ROČNÍK 29ZDENĚK LIPSKÝ10 LET EVROPSKÉ ÚMLUVY O KRAJINĚ A MOŽNOSTIGEOGRAFICKÉHO VÝZKUMULIPSKÝ, Z. (2010): 10 years of the European Landscape Convention and the possibilitiesof geographic research. Informace ČGS, 29, No. 2, pp. 2–12. – Duringits 10 years of existence, the European Landscape Convention (Council of Europe 2000)has stimulated a variety of research projects dealing with landscape typology, landscapecharacter assessment and landscape planning both at European and national levels. Thispaper provides an overview of landscape projects connected with the Convention, particularlythose focusing on Czechia. Special attention is paid to the participative approach in theimplementation of measures of the European Landscape Convention in local level projects.Investigating cultural landscape, as it is perceived and understood by the Convention, requiresa complex approach transcending the traditional division of scientific disciplines. Theinterdisciplinary character of the project calls for the involvement of a variety of geographicaland other disciplines and the utilization of different research methods.KEY WORDS: The European Landscape Convention – landscape management – geography– Czechia.ÚvodKrajina a její změny se stále více stávají předmětem politického a veřejnéhozájmu. Kulturní krajina je chápaná jako přírodní a současně kulturní dědictví,vytvořené ve vzájemné interakci přírodních a antropogenních procesů.Její tradice a regionální odlišnosti přispívají k utváření lokální a regionálníkultury a identity. Zejména venkovská krajina tak zaujímá důležité místov evropském vědomí. K péči o toto dědictví je třeba přistupovat participativně,to znamená sdílením odpovědnosti státních a samosprávných orgánů,vlastníků a uživatelů krajiny. Péče o kulturní krajinu by také měla vycházetz kontinuity lidské činnosti, na níž je kulturní krajina závislá. Hledají se cestyaktivní integrované ochrany krajiny, která nevylučuje její hospodářské využívánía další rozvoj.Ze všech těchto předpokladů vychází Evropská úmluva o krajině (EuropeanLandscape Convention) připravená z iniciativy orgánů Rady Evropy veŠtrasburku (Council of Europe 2000). Její vypracování bylo reakcí na zásadnízměny, k nimž dochází v posledních desetiletích v evropské kulturní krajině.Je také výrazem zvýšeného zájmu vědců, politiků i veřejnosti o problematikukulturní krajiny, která je vystavena stále silnějším tlakům ze stranyspolečnosti. Úmluva představuje koncepční mezinárodní dokument a nástrojzakotvující potřebu nového náhledu na krajinu, obsahující mj. plné doceněníjejích přírodních a kulturních hodnot. Zdůrazňuje participativní přístup,2

tj. maximální zapojení veřejnosti do projednávání problematiky krajinnéhoplánování, ochrany a rozvoje krajinných hodnot. Formuluje také řadu požadavků,jejichž naplnění musí být podloženo důkladným výzkumem krajiny nanárodní úrovni.Text Evropské úmluvy o krajině (EÚK) a její důvodovou zprávu přijali účastníciVýboru ministrů Rady Evropy na 718. zasedání tohoto výboru ve Štrasburkudne 19. července 2000. Zároveň rozhodli o otevření Úmluvy k podpisuna ministerské konferenci o ochraně krajiny 20. října 2000 v italské Florencii.Za 10 let své existence EÚK iniciovala celou řadu panevropských i národníchvýzkumných projektů. Cílem tohoto příspěvku je připomenout obsah Úmluvy,z nějž vyplývají významné možnosti pro uplatnění geografických metod výzkumukrajiny, a představit některé z již realizovaných projektů.Obsah Evropské úmluvy o krajiněV důvodové zprávě k Evropské úmluvě o krajině se zdůrazňuje, že „krajinaje společným zájmem všech a musí se s ní zacházet prostřednictvím demokratickýchprincipů, především na lokální a regionální úrovni“ (Council of Europe2000). EÚK definuje v článku 1 pojmy krajina, krajinná politika, cílová charakteristikakrajiny, ochrana krajiny, péče o krajinu a krajinné plánování:„Krajina“ znamená část území tak, jak je vnímána obyvatelstvem, jejížcharakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidskýchfaktorů;„krajinná politika“ znamená vyjádření všeobecných zásad, strategií a orientacíumožňujících kompetentním úřadům veřejné správy přijímat specifickáopatření, zaměřená na ochranu, péči a plánování krajiny;„cílová charakteristika krajiny“ znamená zformulování přání a požadavkůobyvatel týkající se charakteristických rysů krajiny, v níž žijí, pro každý specifickýtyp krajiny.Uvedená definice krajiny a formulování cílové charakteristiky krajiny vycházejíz participativního přístupu a jsou výrazně antropocentrické – zdůrazňujírozhodující úlohu vnímání a utváření krajiny místním obyvatelstvem.Úmyslně zůstává stranou vědecká definice krajiny jako geo/ekosystému. Výšeuvedenou cílovou charakteristiku krajiny považuji rovněž za velmi účelovou:jednak pomíjí vědecké přístupy a plný důraz klade na názor laické veřejnosti,ale i samotný výraz „cílová charakteristika“ je problematický. Navozuje představujakéhosi konečného ideálního řešení, zatímco krajina, stejně jako jejívnímání lidmi, se stále mění a ani v budoucnosti tomu nebude jinak.„Ochrana krajiny“, jak je definovaná v Úmluvě, pak sestává z opatření naochranu současného charakteru a vlastností krajiny, které jsou ceněny díkysvé typické přírodní nebo kulturní konfiguraci. Taková ochrana musí být aktivnía musí zahrnovat opatření na údržbu krajiny, sloužící k zachování jejíchvýznačných rysů. „Péče o krajinu“ vychází z principu trvale udržitelného rozvoje.Znamená opatření a činnosti prováděné k zajištění pravidelného udržováníkrajiny tak, aby se krajina rozvíjela harmonickým způsobem. Tento přístupmusí být dynamický a musí usilovat o zlepšení kvality a hodnot krajinyopět na základě očekávání obyvatel (také zde bychom mohli úspěšně polemizovato rozporech mezi vědeckými poznatky a názory místní veřejnosti). „Kra-3

jinné plánování“ znamená cílené aktivity s výhledem do budoucna, zaměřenéna zvýšení hodnoty, obnovu či utváření nové krajiny.V každé části krajiny má rovnováha mezi výše uvedenými třemi typy činností(ochrana krajiny, péče o krajinu, plánování krajiny) záviset na charakterukrajiny a jejích cílových charakteristikách. V některých oblastech a krajináchby tak měla převažovat jejich přísná ochrana, jiné krajiny a jejich části budouvyžadovat intenzivnější péči nebo změnu současného neuspokojivého stavu.Při hledání potřebné rovnováhy mezi ochranou, péčí a plánováním je třebasi uvědomit, že cílem není zakonzervování stavu krajiny v určité fázi jejíhovývoje. Krajina se vždy měnila a bude měnit, jak vlivem přírodních procesů,tak i vlivem činnosti člověka a měnících se požadavků společnosti na kulturníkrajinu (Council of Europe 2000).Je důležité, že svou působností se Úmluva vztahuje na celá státní územísmluvních stran a na všechny typy krajin – přírodní i kulturní, venkovskéa městské, chráněné, jedinečné i zcela běžné nebo dokonce degradované typykrajin. Cílem je ochrana, péče a plánování evropské kulturní krajiny prostřednictvímopatření na národní i na evropské úrovni. Z článků 5 a 6 Úmluvy potomvyplývají konkrétnější zadání pro výzkumnou i plánovací činnost. V rámcivšeobecných opatření (článek 5) se každá smluvní strana zavazuje:a) Právně uznat krajinu jako základní složku prostředí, v němž obyvateléžijí, jako výraz rozmanitosti jejich společného kulturního a přírodního dědictvía základ jejich identity;b) formulovat a provádět krajinné politiky, zaměřené na ochranu, správua plánování krajiny, prostřednictvím přijetí specifických opatření uvedenýchv článku 6;c) zavést postupy pro účast veřejnosti, místních a regionálních úřadů a jinýchstran, které jsou zainteresovány na definování a provádění krajinných politik;d) systematicky začleňovat krajinu do svých politik územního a urbánníhoplánování, do své kulturní, environmentální, zemědělské, sociální a hospodářsképolitiky, jakož i do ostatních politik s možným přímým či nepřímýmdopadem na krajinu.Článek 6 – Specifická opatření – obsahuje mimo jiné požadavek uvědomování,informovanosti a vzdělávání veřejnosti, školení a vzdělávání odborníkův oblasti ochrany krajiny, krajinného plánování a managementu krajiny. Jednímz významných úkolů je identifikace typů krajin na území každého státu(čili vypracování typologie současné krajiny) a monitorování změn, k nimžv krajinách dochází. V odstavci c) se doslova píše: „Za aktivní účasti veřejnosti,místních a regionálních orgánů a jiných stran, které jsou zainteresovány nadefinování a provádění krajinných politik, a na základě mezinárodních zkušenostía spolupráce v metodologické oblasti vymezit své vlastní typy krajinyna celém svém území; analyzovat jejich charakteristiky, síly a tlaky, které jemění; zaznamenávat jejich změny; vyhodnotit takto vymezené krajiny s ohledemna zvláštní hodnoty, které jsou jim připisovány zainteresovanými stranamia dotčeným obyvatelstvem.“ Odstavec d) se týká zmíněné cílové charakteristikykrajiny: „Za aktivní účasti veřejnosti, místních a regionálních orgánůa jiných stran, které jsou zainteresovány na definování a provádění krajinnýchpolitik, definovat cílové charakteristiky krajiny pro vymezené a vyhodnocenékrajiny.“ Tato formulace je opět výrazem participativního přístupu a má za cílposílit podíl místního obyvatelstva na aktivním utváření krajiny.4

Další opatření Úmluvy se týkají mezinárodní výměny informací, zkušenostía myšlenek a vypracování přeshraničních programů na ochranu a rozvoj krajinobklopujících státní hranice (tzv. přeshraniční krajiny). Celou Úmluvouprolíná mimořádný důraz, který je kladen na tzv. participativní přístup, spočívajícív maximálním zapojení veřejnosti, orgánů místní samosprávy a státnísprávy do procesů plánování, managementu a ochrany krajiny. Naplňovánípožadavků Úmluvy na uvědomování, informovanost a vzdělávání veřejnosti,školení a vzdělávání odborníků v oblasti ochrany krajiny, krajinného plánovánía managementu krajiny dává obecně široké možnosti i geografickým výzkumnýma vzdělávacím pracovištím.Implementace opatření Evropské úmluvy o krajiněv Česku a v EvropěÚmluvu dosud podepsalo 36 a ratifikovalo 30 evropských zemí, včetně Českaa Slovenska. Pro Česko se Evropská úmluva o krajině stala právně závaznouna základě uzavření ratifikačního procesu 1. října 2004 (viz tab. 1). Usnesenívlády ČR č. 1049 ze dne 30. 10. 2002 uložilo ministrům životního prostředí,zemědělství, pro místní rozvoj, kultury a školství, mládeže a tělovýchovy realizovatimplementaci EÚK v Česku. Za tímto účelem byla zpracována řadapodpůrných dokumentů.Již v roce 2001, krátce po zveřejnění Úmluvy, zadalo Ministerstvo životníhoprostředí ČR vypracování jejího právního rozboru jako podkladu pro přípravuratifikace (Mlčoch 2001). Tato právní analýza konstatovala celkově dobrou připravenostČeska na přijetí Evropské úmluvy o krajině. Zákon č. 114/1992 Sb.,o ochraně přírody a krajiny, představuje relativně progresivní komplexní normuna ochranu a péči o krajinu, obsahující řadu prvků a právních nástrojů,které požaduje v Článku 6 Evropská úmluva o krajině. Mezi tyto nástroje patřízejména: ochrana významných krajinných prvků; tvorba územních systémůekologické stability; ochrana a hodnocení krajinného rázu; ochrana zvláštěchráněných území přírody a péče o ně. Další právní nástroj, vyhlašovánía ochrana krajinných památkových zón, je zmíněn v zákoně o státní památkovépéči. Specifické nástroje pak představuje např. právní úprava posuzovánívlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb.Za slabé místo lze naopak označit např. nedostatečnou provázanost jednotlivýchprávních úprav mezi sebou a celkově nízkou míru koordinace mezi jednotlivýmiresorty (životní prostředí, zemědělství, místní rozvoj), které svoučinností zasahují do plánování a využívání volné krajiny (Lipský, Nováková,Zdražil 1998). Z právního rozboru tak vyplývají jednotlivé konkrétní požadavkya úkoly, které má Česko plnit. Patří k nim zejména vypracování jednotnékrajinné politiky a typologie krajiny Česka (viz dále).V předkládací zprávě pro vládu ČR (MŽP ČR 2002) se uvádí: „Krajina hrajevýznamnou a vpravdě nezastupitelnou roli při utváření prostředí, kulturya života společnosti, je tedy ukotvení její aktivní a dynamické ochrany, jakoži řízené péče (managementu) nepochybně jednou z priorit veřejného zájmu.Specifický charakter krajiny přispívá k vytváření místní kultury, je základnísložkou evropského přírodního a kulturního dědictví a významně se spolupodílíjak na plnohodnotném životě lidí, tak i na udržování a posilování evropské5

Tab. 1 – Seznam zemí, které podepsaly a ratifikovaly Evropskou úmluvu o krajině, stavk 1. 3. 2010Země Datum podpisu Datum ratifikace Platnost odArménie 14. 5. 2003 23. 3. 2004 1. 7. 2004Ázerbájdžán 22. 10. 2003 – –Belgie 20. 10. 2000 28. 10. 2004 1. 2. 2005Bulharsko 20. 10. 2000 24. 11. 2004 1. 3. 2005Černá Hora 8. 12. 2008 22. 1. 2009 1. 5. 2009Česko 28. 11. 2002 3. 6. 2004 1. 10. 2004Dánsko 20. 10. 2000 20. 3. 2003 1. 3. 2004Finsko 20. 10. 2000 16. 12. 2005 1. 4. 2006Francie 20. 10. 2000 17. 3. 2006 1. 7. 2006Chorvatsko 20. 10. 2000 15. 1. 2003 1. 3. 2004Irsko 22. 3. 2002 22. 3. 2002 1. 3. 2004Itálie 20. 10. 2000 4. 5. 2006 1. 9. 2006Kypr 21. 11. 2001 21. 6. 2006 1. 10. 2006Litva 20. 10. 2000 13. 11. 2002 1. 3. 2004Lotyšsko 29. 11. 2006 5. 6. 2007 1. 10. 2007Lucembursko 20. 10. 2000 20. 9. 2006 1. 1. 2007Maďarsko 28. 9. 2005 26. 10. 2007 1. 2. 2008Makedonie 15. 1. 2003 18. 11. 2003 1. 3. 2004Malta 20. 10. 2000 – –Moldávie 20. 10. 2000 14. 3. 2002 1. 3. 2004Nizozemí 27. 7. 2005 27. 7. 2005 1. 11. 2005Norsko 20. 10. 2000 23. 10. 2001 1. 3. 2004Polsko 21. 12. 2001 27. 9. 2004 1. 1. 2005Portugalsko 20. 10. 2000 29. 3. 2005 1. 7. 2005Rumunsko 20. 10. 2000 7. 11. 2002 1. 3. 2004Řecko 13. 12. 2000 – –San Marino 20. 10. 2000 26. 11. 2003 1. 3. 2004Slovensko 30. 5. 2005 9. 8. 2005 1. 12. 2005Slovinsko 7. 3. 2001 25. 9. 2003 1. 3. 2004Spojené království 21. 2. 2006 21. 11. 2006 1. 3. 2007Srbsko 21. 9. 2007 – –Španělsko 20. 10. 2000 26. 11. 2007 1. 3. 2008Švédsko 22. 2. 2001 – –Švýcarsko 20. 10. 2000 – –Turecko 20. 10. 2000 13. 10. 2003 1. 3. 2004Ukrajina 17. 6. 2004 10. 3. 2006 1. 7. 2006Zdroj: www.coe.int/t/e/Cultural_Co-operation/Environment/Landscape6

identity. Tyto parametry svrchovanou měrou naplňuje i krajina historickýchčeských zemí, která je v řadě svých rysů typická a jedinečná.“Přijetí Evropské úmluvy o krajině (2000) a její právní rozbor (Mlčoch 2001)iniciovaly v Česku formulování výzkumných projektů v gesci Ministerstva životníhoprostředí ČR, jejichž cílem je postupné naplňování požadavků Úmluvyv těch bodech, kde analýza ukázala nedostatky, mezery a chybějící články.Implementací EÚK na celostátní a regionální úrovni se zabýval v roce 2004dokončený výzkumný projekt VaV 640/6/02 „Zajištění realizace Evropskéúmluvy o krajině v další činnosti MŽP“ (Weber a kol. 2004), který stanovildalší směry postupu implementace Úmluvy v Česku. Jedním z jeho výstupůbylo vypracování návrhu Strategie odpovědnosti za českou krajinu minulosti,dneška a budoucnosti (Weber, Novotná 2005).Požadavek na identifikaci typů krajin a jejich hodnocení se stal impulsemk vypsání a řešení projektu VaV 640/01/03 „Typologie české krajiny“ (Löwa kol. 2005). Na zpracování tohoto tradičně geografického tématu se podílelitaké čeští geografové. Tato nová typologie je určena především k hodnocenía ochraně krajinného rázu, k vymezení běžných a vzácných typů krajin na národníúrovni. Nesplňuje ale všechny požadavky, které od ní zadavatel (Ministerstvoživotního prostředí ČR) očekával, a proto hledání optimální krajinnétypologie pokračuje. Právě na příkladu typologie krajiny se ovšem ukazuje, žeani vědecké exaktní postupy (např. Kolejka, Lipský 1999; Romportl, Chuman,Lipský 2008) nevedou vždy k výsledkům, které jsou v praxi krajinného plánováníakceptované a dobře využitelné. Mimořádné dílo představuje Atlas krajinyČeské republiky, připravovaný od roku 2003, a vedle svého slovenskéhovzoru podnícený také Evropskou úmluvou o krajině. Obsahuje stovky tematických,analytických i syntetických map, kartogramů, schémat a grafů, kterédokládají současnou úroveň poznání krajiny Česka na českých geografickýchi negeografických pracovištích.Na odstranění nedostatku v podobě chybějící jednotné krajinné politikyv Česku se zaměřila iniciativa Ministerstva životního prostředí ČR v roce2007. Širší odborné veřejnosti byl předložen k připomínkám a diskusi prvotnímateriál „Krajinná politika pro 21. století – návrh na zpracování dokumentukrajinné politiky ČR a její uplatnění v prostorovém rozvoji země v letech2007–2013“ (Fanta 2007). Vinou četných personálních změn a neujasněnékoncepce ministerstva však do dnešní doby nedošlo k formulaci a schváleníkrajinné politiky státu, jak požaduje Evropská úmluva o krajině.Na podporu implementace Evropské úmluvy o krajině vznikla počátkemroku 2009 petice Dvanáctero kulturní krajiny České republiky (www.prokrajinu.cz).V roce 2009 byla založena nevládní společnost CENELC.CZ, jejíž hlavníčinnost je zaměřená na podporu a realizaci implementace Evropské úmluvyo krajině. Mezi jejími aktivitami je projekt Terra didactica, jehož cílem je vybudovatv areálu zámku Veltrusy národní výukové centrum pro implementaciEÚK. Ve dnech 16.–17. 9. 2010 v Praze a 18. 9. 2010 ve Veltrusech se uskutečníNárodní seminář o implementaci Evropské úmluvy o krajině v České republice(www.cenelc.cz).Požadavky Evropské úmluvy o krajině podnítily také formulování a řešenírůzných nadnárodních výzkumných projektů na evropské úrovni. Patří mezině projekt ELCAI (European Landscape Character Assessment Initiative), řešenýv letech 2003–2005 v 5. rámcovém programu Evropské unie. Jeho cílem7

ylo analyzovat metody hodnocení krajinného rázu a s ním spojené typologiekrajiny používané v jednotlivých evropských zemích, analyzovat legislativnía politické rámce pro hodnocení krajinného rázu, uvést praktické příkladyaplikace těchto metod v uživatelské sféře a identifikovat klíčové místní, regionální,národní a evropské uživatele hodnocení krajinného rázu (Lipský 2005;Wascher, ed. 2005). V projektu ELCAI byla také prezentována a využita novápanevropská typologie současných evropských krajin (Mücher a kol. 2003),jejíž vypracování bylo rovněž iniciováno požadavky Evropské úmluvy o krajině.Na Článek 9 Úmluvy – Přeshraniční krajiny – reagoval projekt „EuropeanTransfrontier Landscapes“, který formou případových studií s využitím SWOTanalýzy představil 14 konkrétních přeshraničních krajin v Evropě (Waschera Pérez-Soba 2004). Všechny přeshraniční krajiny byly zasazeny do kontextujednotné panevropské typologie (Mücher a kol. 2003).Na podporu Evropské úmluvy o krajině vznikla celoevropská meziuniverzitnísíť UNISCAPE. Jejím hlavním cílem je podpora a posilování vědeckémezioborové činnosti a spolupráce mezi evropskými univerzitami týkající sekrajinářských otázek, zvláště pak v oblasti výzkumu a vzdělávání (www.uniscape.eu).Podobně existuje síť CIVILSCAPE, tvořená nevládními organizacemiz celé Evropy, které usilují o implementaci zásad EÚK na lokální, národníči mezinárodní úrovni (www.civilscape.eu). RECEP-ENELC je celoevropskásíť místních a regionálních úřadů pro implementaci EÚK (www.recep-enelc.net). V říjnu 2010, při příležitosti 10. výročí zveřejnění Evropské úmluvyo krajině, se koná ve Florencii významná vědecká konference „Living Landscape.The European Landscape Convention in research perspective“, kterámá bilancovat vědecký pokrok ve výzkumu kulturní krajiny učiněný za 10 lettrvání Úmluvy.Projekt „Kačina“: implementace Evropské úmluvy o krajiněna lokální úrovniVšechny výše uvedené projekty mají evropský nebo národní rozsah, toznamená, že svým řešením pokrývají více méně území celé Evropy nebo jednotlivýchstátů. Prvním příkladem implementace opatření Evropské úmluvyo krajině na lokální úrovni v Česku je projekt Národního programu výzkumuMinisterstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR č. 2B06013 „Implementaceopatření Evropské úmluvy o krajině v intenzivně zemědělsky využívanýchoblastech nesoucích stopy historických krajinných úprav, pilotní studie NovéDvory – Kačina“.Přístup k řešení výzkumného projektu vychází z definic a obecných principůobsažených v Evropské úmluvě o krajině, především formulovanýchv článcích 1, 5 a 6. Jeho cílem je realizovat principy a zásady EÚK v konkrétníkulturní krajině, která je běžně hospodářsky využívaná a nepodléhá zvláštníochraně. V souladu s požadavky Úmluvy je snahou projektu podnítit trvalýzájem odborné i laické veřejnosti, především místní samosprávy, obyvatela uživatelů krajiny o problematiku aktivní ochrany a tvorby krajiny, v níž žijía kterou využívají. Předmětem řešení je vypracování strategie a efektivníchpostupů k zabezpečení trvale udržitelného rozvoje krajiny. Metodickým přínosemprojektu má být vytvoření inovativních nástrojů k diferencovanému8

a polyfunkčnímu využívání krajiny, které budou harmonizovat využívání jejíhohospodářského potenciálu s požadavky na ochranu a rozvoj přírodních,estetických a kulturně historických hodnot území. Tyto nástroje budou obohacenímmetodologie strategického plánování ve venkovské krajině. Projektby měl také přispět k inovaci ve formulování dotačních titulů vypisovanýchv rámci krajinotvorných programů na ochranu krajinného rázu a k podpořemimoprodukčních funkcí venkovské krajiny. Jeho výsledky budou využityjak v oblasti obecné metodologie přístupů k řešení trvale udržitelného rozvojekrajiny na lokální úrovni, tak jako koncepční strategický podklad pro územníplánování, pozemkové úpravy, ochranu přírody a památkovou péči v řešenélokalitě (Weber 2007).V rámci projektu je stanoveno pět dílčích cílů:Etapa I (1. 7. 2006 – 31. 12. 200): Analýza a syntéza přírodního a historickéhovývoje krajiny řešeného území včetně podchycení širších územních vazeb,vymezení vývojových etap a uzlových bodů vývoje krajiny;Etapa II (1. 1. 2007 – 31. 12. 2008): Dokumentace a zhodnocení vývoje krajinyv kontextu s vývojem hospodářského a společenského prostředí;Etapa III (1. 7. 2007 – 30. 6. 2009): Analýza a syntéza současného stavukulturní krajiny, identifikace hodnot, sil a tlaků formujících současnou krajinnoustrukturu;Etapa IV (1. 7. 2009 – 30. 6. 2010): SWOT analýza řešeného území – definovánísilných a slabých stránek současné krajiny, jejího přírodního, kulturníhoa ekonomického potenciálu, limitů, možných rizik a ohrožení dalšího vývoje;Etapa V (1. 1. 2010 – 30. 6. 2011): Modelování vývoje, návrh alternativníchscénářů budoucího vývoje krajiny, zpracování návrhu cílové charakteristikykrajiny jako podkladu pro přípravu územních plánů a dalších rozvojových dokumentůa koncepcí pro dané území.Řešení výzkumného projektu je realizované formou pilotní studie v širšímprostoru Nové Dvory – zámek Kačina – Žehušice v severovýchodní nížinatéčásti okresu Kutná Hora. Toto území je vymezené jako individuální krajinnájednotka se specificky utvářenou strukturou staré, intenzivně využívané zemědělskékrajiny s významnými krajinářskými úpravami. Zahrnuje 21 katastrálníchúzemí (14 administrativních obcí) o celkové výměře přes 113 km 2 . Přibližněuprostřed území se na plochém rozvodním hřbetu nachází dominantníprvek a symbol zdejší krajiny – empírový zámek Kačina obklopený anglickýmparkem (podrobnější charakteristika území je uvedena na webových stránkáchprojektu www.projektkacina.estranky.cz).Výzkumný projekt je řešen na dvou pracovištích, která se svou profesnískladbou a odborným zaměřením vhodně doplňují: Výzkumný ústav Silva Taroucypro krajinu a okrasné zahradnictví se sídlem v Průhonicích (VÚKOZ)a Geografická sekce Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze (PřFUK). Povaha projektu a participativní přístupy k jeho řešení vyžadují spoluprácis řadou dalších subjektů, které v území působí, zejména se zástupcistátní správy a samosprávy. Jako spolupracující instituce se tak v projektuobjevuje všech 14 obecních úřadů, pověřený Městský úřad Kutná Hora, Zemědělskáa vodohospodářská správa Kutná Hora, Pozemkový úřad Kutná Hora,Muzeum Čáslav a v neposlední řadě Národní zemědělské muzeum – Muzeumčeského venkova se sídlem na zámku Kačina, které leží v jádru řešeného územía je s ním bezprostředně spjaté.9

V souladu s duchem a požadavky Evropské úmluvy o krajině se v projektuvýrazně a důsledně uplatňuje participativní přístup, který prolíná celýmjeho řešením (o metodách participativního přístupu podrobněji v práci Stroblová,Weber, Lipský 2010). Význam participace se zvyšuje od úvodních etapk závěrečným. Spočívá v pořádání pracovních krajinářských dílen na různýchmístech řešeného území za účasti zástupců z řad státní správy, místní samosprávyi aktivních zájemců z řad veřejnosti (podrobněji viz Stroblová 2009).V rámci řešení projektu se uskutečnilo již několik anketních šetření, jejichžcílem je lépe poznat názory a požadavky veřejnosti na místní krajinu. Participativnípřístup se uplatnil také při zpracování SWOT analýzy zájmového území.Prvotní verze SWOT analýzy zpracovaná v řešitelském kolektivu projektuje na pracovních dílnách prezentována zainteresované veřejnosti, přizvanýmzástupcům státní správy a samosprávy a dalším významným subjektům rozhodujícímo využívání krajiny. Odborná i laická veřejnost se k jednotlivýmbodům SWOT analýzy vyjadřuje poprvé přímo na pracovních krajinářskýchdílnách. Druhá verze SWOT analýzy (upravená na základě připomínek veřejnosti)je následně písemně rozeslána všem zainteresovaným subjektům k doplnění,připomínkování a bodovému ohodnocení významu jednotlivých jejíchbodů. Jednotlivé subjekty hospodařící a působící v krajině mají často rozdílnénázory na způsob využívání krajiny, na to, co jsou její silné a slabé stránky, coznamená možné ohrožení krajinných hodnot a co je naopak příležitostí k jejímurozvoji. Tentýž jev nebo charakteristika krajiny mohou být současně vnímányjako její silná i slabá stránka, záleží na úhlu pohledu. Střetávají se tukomplexní a složkový nebo resortní přístup, ekologická, ekonomická a správníparadigmata. SWOT analýza s využitím participativního přístupu se tak ukázalajako cenný prostředek k identifikaci rozporů a konfliktů v krajině. V řešenémúzemí byly zjištěny vážné konflikty mezi ochranou přírody a správcivodních toků a vodních ploch, ale také mezi ochranou přírody a ochranou památek(podrobněji viz Lipský 2010).Projekt ještě není ukončen, další pracovní dílny budou následovat s cílemprezentace možných scénářů vývoje krajiny a společné formulace cílovýchcharakteristik krajiny. Participativní přístup spočívá především ve vzájemnéinformovanosti, harmonizaci často protichůdných stanovisek a vysvětlovánívědeckých názorů laické veřejnosti. Tok informací musí být oboustranný a rozhodovánína základě konsensu mnoha stran. Pro lepší informovanost v rámciřešitelského týmu a také s cílem umožnit informace o projektu širší veřejnostislouží webové stránky projektu (www.projektkacina.estranky.cz), na nichžjsou průběžně zveřejňovány informace o průběhu řešení projektu a jeho výsledky.Tyto webové stránky byly vybrány Národní knihovnou ČR jako kvalitnízdroj, který by měl být uchován do budoucna a stát se součástí českého kulturníhodědictví. Stránky jsou archivovány několikrát ročně a jejich záznam jesoučástí České národní bibliografie a katalogu Národní knihovny ČR.Výsledky řešení projektu jsou od roku 2006 průběžně prezentovány na domácícha zahraničních konferencích a kongresech. V rámci projektu bylo dosudzpracováno 30 dílčích závěrečných zpráv za jednotlivé věcné a časové etapya publikováno 39 výstupů. Seznam publikací a výtah ze závěrečných zprávjsou průběžně zveřejňovány na webových stránkách projektu (www.projektkacina.estranky.cz).Publikačním završením úkolu bude příprava a vydání3 monografických publikací, jejichž obsahem bude: 1. Historický vývoj krajiny10

zájmového území (rukopis je odevzdán do tisku); 2. Současný stav krajiny zájmovéhoúzemí; 3. Budoucnost krajiny zájmového území (scénáře budoucíhovývoje a cílové charakteristiky krajiny zájmového území).ZávěrKulturní krajina je společným dílem dlouhodobé interakce přírodních a antropogenníchprocesů. Podobu konkrétní krajiny zásadním způsobem ovlivňujíaktivity lidí, kteří v ní žijí, proto je nezbytný participativní přístup a zapojenímístních obyvatel. Výzkum kulturní krajiny prováděný v intencích požadavkůEvropské úmluvy o krajině vyžaduje integraci různých metodických přístupůa propojení širokého spektra geografických a dalších disciplín. Řešení ochranya rozvoje současné krajiny je prostorem přirozené konvergence přístupůfyzické, sociální, historické, environmentální a regionální geografie. Pilotnístudie prováděná v prostoru Nové Dvory – Kačina – Žehušice je toho dobrýmdůkazem. Realizace požadavků Evropské úmluvy o krajině představuje významnoupříležitost pro posílení environmentálního a společenského významugeografie.LiteraturaCOUNCIL OF EUROPE (2000): Evropská úmluva o krajině a důvodová zpráva. Strasbourg,22 s.FANTA, J. (2007): Krajina pro 21. století. Návrh na zpracování dokumentu krajinné politikyČR a její uplatnění v prostorovém rozvoji země v letech 2007–2013. Bulletin CZ-IALE,8, č. 1, s. 6–15.KOLEJKA, J., LIPSKÝ, Z. (1999): Mapy současné krajiny. Geografie 104, č. 3, s. 161–175.LIPSKÝ, Z. (2005): Chápání a hodnocení krajinného rázu v projektu ELCAI. In: Maděra,P., Friedl, V., Dreslerová, J. (eds.): Krajinný ráz – jeho vnímání a hodnocení v evropskémkontextu. Ekologie krajiny 1. PAIDO, Brno, s. 113–120.LIPSKÝ, Z. (2008): Mapování a dokumentace významných krajinných prvků v projektuKačina. Geografické informácie 12. Stredoeurópsky priestor. Krajina v kontexte novéhoregionálneho rozvoja. UKF, Nitra, s. 24–33.LIPSKÝ, Z. (2010): SWOT analýza jako nástroj identifikace konfliktů v krajině. In: Drobilová,L. (ed.): Venkovská krajina 2010. Sborník z 8. ročníku mezinárodní mezioborovékonference. CZ-IALE a Veronica, Brno, s. 87–93.LIPSKÝ, Z., NOVÁKOVÁ, E., ZDRAŽIL, V. (1998): Vztah a vzájemné vazby územního plánovánía oborových dokumentací a programů usměrňujících využití neurbanizovanéhoúzemí. Expertní studie pro MMR ČR. ÚAE LF ČZU Praha, Kostelec n. Č. l., 48 s.LÖW, J. a kol. (2005): Typologie české krajiny. Závěrečná zpráva projektu VaV MŽP ČRč. 640/1/03. Löw a spol.,s.r.o., Brno.MLČOCH, S. (2001): Právní analýza Evropské úmluvy o krajině. Legislativní a právní předpokladypro ratifikaci úmluvy. České Budějovice, 32 s.MÜCHER, C. A. a kol. (2003): Identification and Characterisation of Environments andLandscapes in Europe. Alterra Report 832, Wageningen, 120 s.ROMPORTL, D., CHUMAN, T., LIPSKÝ, Z. (2008): New method of landscape typology inthe Czech Republic. Landscape Typology – Theory and Practice. The Problems of LandscapeEcology, 20, Warszawa, s. 315–320.STROBLOVÁ, L. (2009): Spolupráce s veřejností při plánování rozvoje území je správná,ale nelehká cesta aneb hledejme společně budoucí podobu naší krajiny. In: Dreslerová, J.(ed.): Venkovská krajina 2009. Sborník příspěvků ze 7. mezinárodní mezioborové conference.CZ-IALE a Veronica, Brno, s. 384–390.11

STROBLOVÁ, L., WEBER, M., LIPSKÝ, Z. (2010): SWOT analýza jako součást participativníhopřístupu k plánování krajiny na Novodvorsku a Žehušicku. Acta Pruhoniciana94 (v tisku).WASCHER, D. M., ed. (2005): European Landscape Character Areas. Typologies, Cartographyand Indicators for the Assessment of Sustainable Landscapes. Alterra Report 1254,Wageningen, 150 s.WASCHER, D. M., PÉREZ-SOBA, M., eds. (2004): Learning from European TransfrontierLandscapes. Alterra, Wageningen, 48 s.WEBER, M. (2007): Evropská úmluva o krajině a možnosti její implementace v oblasti koncepčnícha plánovacích nástrojů pro realizaci krajinných politik. Urbanismus a územnírozvoj, 10, č. 1, s. 42–46.WEBER, M. a kol. (2004): Zajištění realizace Evropské úmluvy o krajině v další činnostiMinisterstva životního prostředí. Závěrečná zpráva projektu VaV MŽP ČR č. 640/6/02.VÚKOZ Průhonice, ČZU Praha, Löw a spol, s.r.o., Brno, 176 s.WEBER, M., NOVOTNÁ, G. (2005): Strategie odpovědnosti za českou krajinu minulosti,dneška a budoucnosti – východiska implementace Evropské úmluvy o krajině. In: Plos, J.(ed.): Tvář naší země. Krajina domova 2: Trendy urbanizace evropského prostoru. Sborník3. ročníku konference. Praha – Průhonice, s. 12–16.Pracoviště autora: Katedra fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty UniverzityKarlovy v Praze, Albertov 6, 128 43 Praha 2; e-mail: lipsky@natur.cuni.cz.Citační vzor:LIPSKÝ, Z. (2010): 10 let Evropské úmluvy o krajině a možnosti geografického výzkumu. InformaceČGS, 29, č. 2, s. 2–12.12

INFORMACE ČESKÉ GEOGRAFICKÉ SPOLEČNOSTIROK 2010 • ČÍSLO 2 • ROČNÍK 29TOMÁŠ MATĚJČEKENVIRONMENTÁLNÍ POSTOJE BUDOUCÍCH UČITELŮZEMĚPISUMATĚJČEK, T. (2010): The environmental attitudes of future geography teachers.Informace ČGS, 29, No. 2, pp. 13–24. – This article summarizes the results of pilotresearch focused on environmental attitudes among future geography teachers. Environmentalethics are given special attention. A total of 142 respondents were surveyed with aquestionnaire. We can say that eco-centric value orientations prevail and that more thanhalf of the respondents consider global interests to be more important than individual interests.Of course, the value orientation is not “pure” and a number of answers do not reflectthe highest declared value of respondents.KEY WORDS: environmental ethics – environmental attitudes – geographical education –teacher training.ÚvodTento příspěvek shrnuje výsledky pilotního dotazníkového šetření, kterébylo provedeno v letech 2008–2009. Předložený výzkum (či přesněji průzkum)je chápán jako pilotní a jeho výsledky by měly posloužit jako jeden z podkladůk přípravě rozsáhlejšího výzkumu zaměřeného na environmentální postojeu širšího spektra respondentů a na faktory, které přispívají k jejich formování.Cílem šetření bylo tedy vyzkoušet v praxi navržený dotazník, zjistit environmentálnípostoje vybrané skupiny obyvatel – studentů učitelství geografiea zodpovědět některé další dílčí výzkumné otázky (viz níže).Vybraná skupina respondentů (budoucí učitelé zeměpisu) je z uvedenéhohlediska zajímavá zejména proto, že zeměpis je předmět, do jehož výuky seenvironmentální postoje silně promítají, takže se dá předpokládat, že osobnostučitele tohoto předmětu může do značné míry ovlivnit environmentální postojedalších jedinců (budoucích žáků).Základní pojmyGeist (2000, s. 188) definuje postoje jako „relativně trvalou tendenci projevovatpodobnou aktivitu vůči podobným (stejným) objektům v podobné (stejné)situaci na základě vztahů a zkušeností individua k faktům vnějšího i vnitřníhoprostředí“. Řezáč (1998, s. 30) definuje postoj jako „získaný vztah člověkak objektům a jevům životního prostředí příznačný výběrovostí a zaměřenostíjednotlivých psychických procesů i osobnosti jako celku, který se projevuje13

predispozicí k určitému jednání“. Podle Hartla a Hartlové (2000, s. 442) sepostoje vymezují jako „sklon ustáleným způsobem reagovat na předměty, osoby,situace a na sebe sama“.Environmentálními postoji rozumíme osobní přístup jedince ke konkrétnímotázkám vztahu člověka k životnímu prostředí. Podle Činčery (2007) jsou tytopostoje jedním ze třech základních pilířů environmentální výchovy, spolu seznalostmi o životním prostředí a kompetencemi (způsobilostí) k jednání. Environmentálnípostoje jsou provázány s osobním vztahem člověka k přírodě, kterýlze do určité míry vztáhnout k celému životnímu prostředí. Tento vztah mápodle Krajhanzla (2009) nejméně pět základních rovin, a to: potřebu kontaktus přírodou, schopnost pro kontakt s přírodním prostředím, environmentálnícitlivost (senzitivitu), ekologické vědomí a obecný postoj k přírodě. Autor zároveňupozorňuje na nutnost vyváženého rozvoje jednotlivých rovin osobníhovztahu člověka k přírodě a na nebezpečí, která mohou vyplývat zejména z jednostrannéhodůrazu na potřebu kontaktu s přírodou a schopnost pro kontakts přírodním prostředím.Za zastřešující rovinu vztahu člověka k životnímu prostředí lze považovatpředevším poslední zmíněnou, tj. obecný postoj k přírodě resp. k životnímuprostředí, který je obvykle nazýván ekologickou (či environmentální) etikou.Kohák (2000, s. 15) definuje etiku jako „soubor zásad a pravidel, která člověkunaznačují, jak by se měl chovat ve svém obcování s druhými, tzn. v případěetiky ekologické se vším mimolidským světem“. Smyslem ekologické etiky jepodle autora „stanovení takové strategie lidského pobývání na Zemi, aby životbyl dlouhodobě možný a přitom stál zato“. S podobným přístupem se setkávámetaké u Máchala (2000, s. 42), který ekologickou etiku vnímá jako „souhrnmravních norem resp. dobrovolných sebeomezení, směřujících k odpovědnémupřístupu člověka k přírodě, ke všem jejím obyvatelům a zdrojům“. Kolářský(1996) vidí hlavní smysl ekologické etiky v překonávání konfliktů mezi právylidí a právy přírody. Klíčovou otázkou ekologické etiky je tedy: „Jak by mělčlověk (lidé) jednat vůči všemu ne-lidskému?“ (Brázda 1998).Obvykle je rozlišováno několik základních směrů v ekologické etice. Základemetiky antropocentrické je hodnocení dopadů konkrétního jednání z hlediskačlověka, v popředí zájmu tedy stojí lidský život, lidské zdraví, či uspokojovánílidských potřeb. Naproti tomu etika biocentrická staví ostatní živétvory na stejnou úroveň s člověkem, a přisuzuje jim proto stejné právo na životjako člověku. Za nejvyšší hodnotu je v tomto pojetí považován život v jakékolivpodobě (viz např. Schweitzer 1993). Pro zastánce etiky ekocentrické je nejvyššíhodnotou funkční celek (např. ekosystém nebo celá planeta) a jeho významje nadřazen významu jedinců, kteří jej tvoří (viz např. Leopold 1999). Do jistémíry extrémní je tzv. etika evoluční, jejíž zastánci neuznávají radosti a strastijednotlivce a funkční celek považují za jedinou hodnotu, o níž má smysl usilovat.Je také nazývána „etikou záchranného člunu“ podle připodobnění Zeměk záchrannému člunu, který uveze pouze určitý počet pasažérů (tzn. obyvatel)a při překročení jisté hranice se začne potápět. V zájmu přežití všech je tedynutné počet pasažérů kontrolovat a v případě potřeby redukovat (autoremmyšlenky je G. Hardin, viz např. Kohák 2000). Etika teocentrická vycházíz posvátnosti světa, který považuje, stejně jako jeho obyvatele, za „Boží stvoření“.Zejména v křesťanství je člověk často vnímán jako „pastýř stvoření“ (viznapř. Heller 1995 cit. in Dlouhá 2007).14

Formování environmentálních postojů, resp. ekologické etiky je dlouhodobýproces, který je u konkrétního jedince ovlivněn řadou faktorů. Přestožeškolní vzdělávání hraje podle dosavadních výzkumů (blíže viz např. Kulhavý2009) v tomto ohledu menší roli než např. vliv rodiny, volnočasové aktivity čiosobní zkušenosti a prožitky, jeho význam je nezanedbatelný. Vedle osobnostiučitelů, která může být v řadě případů zásadní, hraje svou roli také celkovépojetí vzdělávání (vyplývající např. z kurikulárních dokumentů, použité učebniceaj.).Prací, které by se věnovaly vztahu vzdělávání a formování ekologické etiky,zatím není mnoho. Hodnocení průřezového tématu Environmentální výchovav Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (nejen) z hlediskazastoupení jednotlivých směrů provedl Činčera (2009). Podle autora je průřezovétéma z tohoto pohledu zpracováno poměrně vyváženě a žádný z pohledůvýrazně neupřednostňuje. Seidlová (2010) provedla zhodnocení aktuálnínabídky učebnic zeměpisu pro gymnázia. Podle jejích závěrů v nich převažujíantropocentricky laděné výroky. V obecnější rovině se vztahem vzdělávánía ekologické etiky zabývala Dlouhá (2007).Rozsáhlý výzkum environmentálních postojů provedli Jagers a Matti (2010),u nás se výzkumem některých environmentálních postojů jedinců v rámci širšíhodotazníkového šetření zaměřeného primárně spíše na ekologickou gramotnostzabývali Kulich, Dobiášová a kol. (2003) či Kasková (2008).Výzkumné otázky a metodikaPro předložený výzkum byly stanoveny následující výzkumné otázky: 1) Jakéjsou priority respondentů z hlediska přístupu k životnímu prostředí? 2) Jevůbec možné podle odpovědí usuzovat zaměření na určitý směr ekologické etiky(tzn. nakolik souvisí odpovědi na konkrétní otázky s nejvyšší uznávanouhodnotou)? 3) Jaké je rozložení přístupů k ekologické etice mezi respondenty?Postoje respondentů byly zjišťovány pomocí dotazníku, který obsahoval8 otázek (resp. 10, dvě z nich však nebyly zaměřeny na sledování postojů,takže v tomto textu nejsou vyhodnocovány), přičemž první pětice otázek bylaformulována tak, aby postihla různé přístupy k ekologické etice v pojetí Koháka(2000) – viz výše. K diferenciaci respondentů do čtyř základních skupin(teocentrická etika nebyla zařazena) posloužila zejména otázka č. 5 („Co považujeteza nejvyšší hodnotu?“). Vedle vyhodnocení celkového podílu odpovědítak mohla být u jednotlivých odpovědí na otázky č. 1–4, 7 a 8 zjišťována takéstruktura respondentů podle nejvyšší hodnoty, ke které se respondenti přihlásiliv otázce č. 5. Pro zjednodušení budeme při interpretaci výsledků označovatjako „antropocentricky laděné“ respondenty, kteří jako nejvyšší hodnotuuvedli lidské zdraví a lidský život, jako „biocentricky laděné“ respondenty,kteří uvedli život v jakékoliv formě, a jako „ekocentricky laděné“ respondenty,kteří uvedli jednání v souladu s přírodními zákony nebo zajištění stability celéplanety. Odpovědi respondentů, kteří se v otázce č. 5 přihlásili k jiné než nabízenéhodnotě – odpověď e) –, nebyly vyhodnocovány, odpovědi respondentů,kteří vybrali dvě odpovědi, byly zařazeny do obou kategorií.Dotazník obsahoval tři typy otázek: uzavřené, škálové a otevřené. V případěuzavřených otázek bylo vyhodnocení provedeno na základě procentuálního15

zastoupení jednotlivých odpovědí. V případě škálových otázek byla vypočtenaprůměrná hodnota pořadí jednotlivých položek. U otevřené otázky č. 6 byly odpovědirozřazeny do několika skupin s vyjádřením procentuálního zastoupeníjednotlivých odpovědí, a to na základě jejich významové podobnosti. Dotazníkovéhošetření se zúčastnilo celkem 142 respondentů, z toho 56 mužů, 85 žen,v jednom případě nebylo pohlaví uvedeno. Jednalo se o studenty 2.–4. ročníkugeografie se zaměřením na vzdělávání na Přírodovědecké fakultě UK v Prazea na Přírodovědecké fakultě UJEP v Ústí nad Labem. Věk respondentů se nejčastějipohyboval v rozmezí 21–25 let.Výsledky a jejich hodnoceníVýsledky jsou uváděny po jednotlivých otázkách, jejichž zadání je vždy uvedenopřed vlastním vyhodnocením.Zadání otázky č. 1: Seřaďte následující úkoly ochrany životního prostředípodle významu, který jim přikládáte (1 = nejvýznamnější, 5 = nejméně významné):a) Zlepšení kvality ovzduší ve městech; b) řešení otázky klimatickýchzměn; c) záchrana kriticky ohrožených druhů rostlin a živočichů; d) ochranaesteticky významných území přírody; e) recyklace odpadů a snižování spotřebyzdrojů.Hodnoty uvedené v tab. 1 vyjadřují pořadí významnosti, kterou respondentidané položce přikládali (na jaké průměrné místo ji zařadili). Čím vyšší hodnota,tím nižší relativní význam respondent dané položce přikládá. Z výsledkůje patrné, že bez ohledu na nejvyšší uznávanou hodnotu přikládali respondentinejvětší význam recyklaci odpadů a snižování spotřeby zdrojů (srovnejs výsledky otázky č. 8), relativně nejmenší význam naopak přikládali ochraněesteticky významných území přírody.Souvislost mezi nejvyšší uznávanou hodnotou se v této otázce příliš neprojevila.Lze ji vysledovat pouze v případě nižšího zájmu ekocentricky laděnýchrespondentů o zlepšení kvality ovzduší ve městech. Překvapivý je nízký zájembiocentricky laděných respondentů o záchranu kriticky ohrožených druhůrostlin a živočichů a naopak zvýšený zájem o tento problém u respondentůantropocentricky laděných.Zadání otázky č. 2: Chudobu v rozvojových zemích bych řešil tímto způsobem:a) Výrazně bych rozšířil pomoc rozvinutých zemí (včetně Česka), a to i zacenu poklesu své vlastní životní úrovně; b) Zastavil bych veškerou humanitárnípomoc, aby se v těchto zemích zastavil růst počtu obyvatel a přežili pouzenejschopnější jedinci; c) Zvýšil bych využívání přírodních zdrojů v těchtozemích tak, aby místní obyvatelé získali více peněz; d) Problém bych neřešil(nechal bych jej samovolnému vývoji); e) Jiná odpověď.Nejvíce respondentů se přiklánělo k možnosti zvýšit využívání přírodníchzdrojů (viz tab. 2), přičemž tato možnost byla nejčastější mezi biocentrickyladěnými respondenty. To je poměrně překvapivé, neboť mezi přírodní zdrojepatří také živé organismy. Celkově lze říci, že mezi respondenty převážily„solidární“ odpovědi, z nichž vyplývá potřeba spoluúčasti bohatých zemí nařešení tohoto problému. Odpovědi směřující k neřešení problému (b, d) bylyzastoupeny necelými 8,5 % respondentů, většinou ekocentricky a antropocentrickyladěných.16

Tab. 1 – Průměrná přiřazená hodnota z pětistupňové škály jednotlivým položkám otázkyč. 1 ve vztahu k nejvyšší vyznávané hodnotě, kterou respondenti uvedli v otázce č. 5.Nabídka odpovědíotázky č. 1a) zlepšení kvality ovzdušíve městechb) řešení otázky klimatickýchzměnc) záchrana kriticky ohroženýchdruhůd) ochrana esteticky významnýchúzemí přírodye) recyklace odpadů a snižováníspotřeby zdrojůlidskézdravía lidskýživotNejvyšší vyznávaná hodnotajakákolivformaživotapřírodnízákonystabilitaceléplanetyPrůměr2,7 2,8 3,2 3,3 3,02,8 2,8 2,7 2,5 2,62,4 2,9 2,6 2,7 2,64,3 4,5 4,6 4,3 4,42,6 2,0 1,9 2,1 2,2Zdroj: autorTab. 2 – Procentuální podíly odpovědí na jednotlivé položky otázky č. 2 ve vztahu k nejvyššívyznávané hodnotě, kterou respondenti uvedli v otázce č. 5.Nabídka odpovědíotázky č. 2lidskézdravía lidskýživotNejvyšší vyznávaná hodnotajakákolivformaživotapřírodnízákonystabilitaceléplanetyPrůměra) rozšířit pomoc 30,4 22,7 7,1 22,0 21,1b) zastavit pomoc (přežijí – – 3,6 6,8 3,5nejschopnější)c) zvýšit využívání přírodních39,1 45,5 35,7 40,7 38,0zdrojůd) neřešit (nechat samovolnému8,7 – 3,6 6,8 4,9vývoji)e) jiná odpověď 21,8 31,8 50,0 23,7 32,5Zdroj: autorU této otázky byl mimořádně velký podíl respondentů, kteří vybrali možnoste), tzn. jiná odpověď. To zřejmě svědčí o tom, že otázka nebyla dobře položena.Respondenti nejčastěji navrhovali jinou formu pomoci těmto zemím,zejména vyslat odborníky, kteří by naučili místní obyvatele, aby si pomohlisami. Často se také objevovala pomoc se vzděláváním a potřeba efektivnějisměřovat finanční pomoc lidem, kteří ji opravdu potřebují.Zadání otázky č. 3: Vyberte si jedno tvrzení, které je nejblíže Vašemu názoru:a) Člověk může jíst jakoukoliv rostlinnou i živočišnou potravu, neodsuzujiani kanibalismus. Nevnímám žádný zásadní rozdíl mezi masem člověka17

Tab. 3 – Procentuální podíly odpovědí na jednotlivé položky otázky č. 3 ve vztahu k nejvyššívyznávané hodnotě, kterou respondenti uvedli v otázce č. 5.Nabídka odpovědíotázky č. 3lidskézdravía lidskýživotNejvyšší vyznávaná hodnotajakákolivformaživotapřírodnízákonystabilitaceléplanetyPrůměra) jíst cokoliv, neodsuzuji – – 7,1 3,3 3,5kanibalismusb) jíst všechny rostliny 82,6 81,9 71,5 69,5 73,9a zvířatac) jíst pouze rostliny17,4 4,5 14,3 13,6 12,7a menší zvířatad) vegetariánství – – – 1,7 0,7e) jiná odpověď – 13,6 7,1 11,9 9,2Zdroj: autora masem ostatních zvířat. b) Člověk může jíst maso všech zvířat a všechnyčásti rostlin s výjimkou jedovatých a nejedlých; kanibalismus však neschvaluji.c) Člověk by měl jíst pouze maso menších zvířat a to takových, které by bylschopen v přírodě ulovit (ryby, drůbež, bezobratlí). d) Přikláním se k vegetariánství,přičemž schvaluji konzumaci mléčných výrobků, vajec, medu apod.e) Přikláním se k veganství, zavrhuji konzumaci všech potravin živočišnéhopůvodu. f) Člověk by se měl živit pouze takovými částmi rostlin, které nejsounutné pro přežití rostliny (tzn. nejíst kořenovou a listovou zeleninu, živit sepředevším dužninou plodů). g) Jiná odpověď.Z vyhodnocení této otázky (tab. 3) vyplývá, že většinový názor současné českéspolečnosti, který s výjimkou zapovězeného kanibalismu nijak z etickéhohlediska neomezuje jedince ve výběru jeho potravy, sdílí necelé tři čtvrtinyrespondentů. Poměrně značně byl zastoupen také názor, že v případě masa byměl člověk jíst spíše menší živočichy. Nejméně byl tento názor sdílen biocentrickyladěnými respondenty, u nichž byl nadprůměrný souhlas s většinovýmnázorem, což je poměrně překvapivé. Ještě více překvapivé je, že nikdo z těchtorespondentů neupřednostňuje vegetariánství. Pouze odpovědi v kategoriig) (jiná odpověď), které byly u této skupiny respondentů zastoupené častějinež u jiných skupin, alespoň k částečnému vegetariánství směřovaly (např.„maso ano, ale nikoliv v případě, že je získáno drastickým způsobem“; „výrazněomezit spotřebu masa“ apod.). U odpovědí b) a c) se poměrně často objevovalarůzná upřesnění, jako např. nejíst psy a kočky, nejíst chráněné druhyapod. Několikrát se také objevila možnost „jíst maso, ale v malém množství“.Tento názor by bylo vhodné zařadit do nabízených možností, neboť se zdá, žezačíná být poměrně rozšířený. Stejně tak by bylo vhodné do odpovědi b) doplnit:„s výjimkou chráněných a ohrožených druhů“.Zadání otázky č. 4: Norek americký pochází ze Severní Ameriky a byl zavlečendo Evropy, kde se v současné době rychle šíří jako invazní druh. Způsobujeznačné škody rybářům a ohrožuje také populace ohrožených druhů raků (zejménaraka kamenáče). Jaký máte názor na přístup k tomuto druhu? a) Sou-18

Tab. 4 – Procentuální podíly odpovědí na jednotlivé položky otázky č. 4 ve vztahu k nejvyššívyznávané hodnotě, kterou respondenti uvedli v otázce č. 5.Nabídka odpovědíotázky č. 4lidskézdravía lidskýživotNejvyšší vyznávaná hodnotajakákolivformaživotapřírodnízákonystabilitaceléplanetyPrůměra) souhlasím s likvidací 52,2 54,6 50,0 52,6 52,8b) nesouhlasím s likvidací 17,4 22,7 17,9 5,1 13,4c) zásah nic neřeší 8,7 4,5 14,3 20,3 14,1d) jiná odpověď 21,7 18,2 17,8 22,0 19,7Zdroj: autorTab. 5 – Procentuální podíly odpovědí na jednotlivé položky otázky č. 5.Nabídka odpovědí otázky č. 5 Podíl (v %)a) lidské zdraví a lidský život 16,2b) jakákoliv forma života 15,5c) přírodní zákony 19,7d) stabilita celé planety 41,5e) jiná odpověď 4,2kombinace více odpovědí 2,8Zdroj: autorhlasím se systematickou likvidací norka amerického, protože je třeba zamezitdalšímu šíření nepůvodních druhů na našem území, které způsobují značnéškody nejen hospodářské, ale i ekologické. b) Nesouhlasím s likvidací norkaamerického, protože je to živý tvor jako každý jiný, a člověk mu nesmí upíratprávo na život. c) Jakýkoliv boj proti norkovi americkému považuji za zbytečnéplýtvání energií, protože z hlediska dlouhodobého vývoje krajiny takovýzásah nic neřeší. d) Jiná odpověď.Více než polovina respondentů vyjádřila souhlas s likvidací invazního norkaamerického (viz tab. 4), přičemž tento podíl byl téměř shodný u všech skupinrespondentů. Nesouhlas s likvidací nejvíce vyjadřovali biocentricky laděnírespondenti, je však překvapivé, že u této skupiny byl nejvíce ze všech skupinzastoupen také souhlas s jeho likvidací. K názoru, že zásah prakticky nic neřeší,se podle očekávání nejvíce hlásili respondenti ekocentricky ladění. Meziodpověďmi v kategorii d) se nejčastěji objevovala možnost „regulovat počet,ale ne úplně vyhubit“, případně bylo navrhováno najít „šetrný“ způsob likvidace.Spíše úsměvně pak působila možnost „pochytat a odvézt zpět“ uvedenáv jednom z dotazníků.Zadání otázky č. 5: Co považujete za nejvyšší hodnotu? a) Chránit lidskézdraví a lidský život; b) chránit jakoukoliv formu života; c) jednat v souladus přírodními zákony; d) zajistit stabilitu celé planety; e) jiná odpověď.19

Tab. 6 – Četnost kategorií odpovědí na otázku č. 6.Kategorie odpovědína otázku č. 6Četnost odpovědíabsolutní relativní (v %)nepoškozovat životní prostředí, žít ohleduplně38 26,8k příroděneplýtvat zdroji, využívat více zdroje obnovitelné 36 25,4ohled na budoucnost resp. budoucí generace 33 23,3omezení přepychu, redukce spotřeby22 15,5na nezbytnou míružít v souladu s přírodou 12 8,5recyklovat, třídit odpad 10 7,0zachovat současnou životní úroveň 9 6,3zajistit stabilitu, rovnováhu 7 4,9zajistit svoji vlastní bezpečnost a dostatek 5 3,5omezit produkci odpadů 4 2,8udělat něco dobrého pro přírodu (životní3 2,1prostředí)udržet planetu ve stávajícím stavu 3 2,1žít nesobecky, nežít na úkor druhých (nebo jinýchtvorů)3 2,1Zdroj: autorZe struktury odpovědí na tuto otázku (viz tab. 5) by se mohlo zdát, že téměřdvě třetiny respondentů jsou laděny ekocentricky. Zůstává však otázkou,nakolik se jedná o skutečné vnitřní přesvědčení, a nakolik pouze o racionálníúvahu. V kategorii „jiná odpověď“ byla pouze jediná odpověď „Bůh a jehovůle“, tedy v souladu s teocentrickou etikou. Ostatní odpovědi v této kategoriibyly velmi roztříštěné. V dalším výzkumu lze uvažovat o spojení možností c)a d) do jedné nabídky, neboť obě tyto odpovědi směřují k ekocentrické etice.Zadání otázky č. 6: Co si představujete pod pojmem „žít udržitelně“? Tatootázka byla položena jako otevřená, její vyhodnocení bylo proto poněkud složitější.Řada aspektů se však v jednotlivých odpovědích opakovala, přestože bylyvyjádřeny různými slovy. Nejčastější z nich jsou shrnuty v tab. 6. Vzhledemk tomu, že odpovědi některých respondentů zahrnovaly více aspektů, součetpodílu jednotlivých aspektů přesahuje 100 %. V sedmi případech (4,9 %) bylaodpověď nevyplněná.Při srovnání odpovědí s všeobecně uznávanými definicemi tohoto pojmu (viznapř. Matějček a kol., 2007) lze konstatovat, že většina respondentů vystihlaněkterý z aspektů udržitelného rozvoje, v řadě případů však došlo k omezenípouze na jeden aspekt (neplýtvání zdroji, recyklace odpadů apod.). Zajímavé jesrovnání výsledků s prací Kaskové (2008), která položila tuto otázku v rámcidotazníkového šetření mezi žáky 8. tříd a odpovídajících ročníků víceletýchgymnázií v Praze, Českých Budějovicích, Jílovém u Prahy a Ševětíně. Zhrubatřetina respondentů (32,6 %) na otázku neodpověděla (nebo odpověděli, že20

Tab. 7 – Procentuální podíly odpovědí na jednotlivé položky otázky č. 7 ve vztahu k nejvyššívyznávané hodnotě, kterou respondenti uvedli v otázce č. 5.Nabídka odpovědíotázky č. 7lidskézdravía lidskýživotNejvyšší vyznávaná hodnotajakákolivformaživotapřírodnízákonystabilitaceléplanetyPrůměra) obě cesty pěšky 4,3 4,5 – 6,8 4,2b) tam pěšky, zpátky8,7 27,4 25,0 13,6 18,3autobusemd) obě cesty autobusem – 9,1 3,6 1,7 2,8e) obě cesty na kole 39,1 40,9 57,1 54,2 48,6f) obě cesty autem 47,9 13,6 10,7 22,0 22,5kombinace více odpovědí – 4,5 3,6 1,7 3,6Zdroj: autorpojem neznají), zhruba 22 % respondentů zahrnulo do své odpovědi (v různépodobě) neplýtvání zdroji, pro zhruba 8 % respondentů byl pojem synonymempro ochranu přírody nebo život v souladu s přírodou, téměř 5 % respondentůsi pod tímto pojmem představí třídění odpadu, ohled na budoucí generace seobjevil pouze u 3 % respondentů.Zadání otázky č. 7: Potřebujete uskutečnit nákup potravin o celkové hmotnostipřibližně 6 kg. Nejbližší otevřený obchod je vzdálený 3 km a je dostupnýpěšky či na kole po málo frekventované silnici, autem nebo autobusem, kterýjezdí každých 30 minut a jedna jízda stojí 10 Kč. Předpokládejme, že mátek dispozici vlastní jízdní kolo, velký batoh a vlastní automobil. Je polojasno,teplota kolem 15 °C. Jaký způsob dopravy zvolíte? a) Obě cesty pěšky; b) tampěšky, zpátky autobusem; c) tam autobusem, zpátky pěšky; d) obě cesty autobusem;e) obě cesty na kole; f) obě cesty autem.Ze struktury odpovědí na tuto otázku (viz tab. 7) vyplývá, že více než třičtvrtiny respondentů jsou ochotni zvolit, alespoň za příznivých podmínek,způsoby dopravy, který je šetrnější k životnímu prostředí, a to i za cenu nižšíhopohodlí. Tato ochota je výrazně nižší u antropocentricky laděných respondentů,z nichž by cestu osobním automobilem zvolila téměř polovina. Odpověďna tuto otázku (a zejména pak chování v reálném životě) by mohla být ovlivněnataké časovými možnostmi respondenta. Proto by bylo vhodné pro dalšívýzkum otázku upravit tak, aby ze zadání vyplývalo, že čas v dané situacinení limitujícím faktorem.Zadání otázky č. 8: Roztřiďte následující činnosti podle významu, který jimpřikládáte z hlediska prospěšnosti pro životní prostředí (1 = největší význam,2 = střední význam, 3 = relativně nejmenší význam): důsledně třídit odpad;dávat přednost pěší chůzi, kolu a veřejné dopravě před jízdou autem; kupovatvýrobky ekologického zemědělství; vysbírat odpadky v lese; vyčistit studánku;utěsnit okna z důvodů zamezení unikání tepla; vysvětlit sousedovi, pročnemá vozit odpadky na černou skládku; pečlivě zvažovat co opravdu potřebujia nekupovat zbytečnosti; nosit si do obchodu vlastní nákupní tašku; používat21

Tab. 8 – Průměrná přiřazená hodnota z třístupňové škály jednotlivým položkám otázky č. 8ve vztahu k nejvyšší vyznávané hodnotě, kterou respondenti uvedli v otázce č. 5.Nabídka odpovědíotázky č. 8lidskézdravía lidskýživotNejvyšší vyznávaná hodnotajakákolivformaživotapřírodnízákonystabilitaceléplanetyPrůměrdůsledně třídit odpad 1,4 1,2 1,4 1,3 1,3dávat přednost pěší chůzi,kolu a veřejné dopravěpřed autem1,7 1,7 1,6 1,6 1,6kupovat výrobky ekologického2,6 2,6 2,6 2,4 2,5zemědělstvívysbírat odpadky v lese 1,8 1,9 2,1 1,9 1,9vyčistit studánku 2,0 2,0 2,1 2,0 2,0utěsnit okna z důvodů 1,8 1,8 1,4 1,9 1,7zamezení unikání teplapoučit souseda, abynevozil odpadky na černouskládku1,7 1,7 1,9 1,7 1,7pečlivě zvažovat, copotřebuji a nekupovatzbytečnostinosit si do obchodu vlastnínákupní taškupoužívat látkové kapesníkymísto papírovýchpomoci s údržbouchráněného územívyužívat papír z oboustranZdroj: autor2,1 2,2 1,9 2,1 2,12,4 1,8 2,1 2,1 2,12,7 2,5 2,5 2,6 2,61,6 1,7 1,7 1,7 1,72,0 1,9 1,9 1,9 1,9látkové kapesníky místo papírových; pomoci s údržbou chráněného území; využívatpapír z obou stran.Pro správnou interpretaci tabulky 8 je třeba si uvědomit, že hodnoty vyjadřujípořadí významnosti, tedy čím vyšší hodnota, tím nižší relativní významrespondent dané položce přikládá. Z výsledků je patrný důraz respondentů natřídění odpadu. Poměrně značný význam přikládali respondenti šetrnějšímuzpůsobu dopravy i za cenu vlastního pohodlí (což je patrné i z výsledků u otázkyč. 7) a šetření energií. Naopak za nejméně důležité považovali respondentipodporu ekologického zemědělství a používání látkových kapesníků namístopapírových (obojí s dost velkým odstupem od ostatních možností). K velmi podobnýmvýsledkům došla také Kasková (2008), která tuto otázku zařadila dodotazníkového šetření prováděného mezi 389 žáky 8. tříd.22

ZávěrLze konstatovat, že předložené výsledky pilotního výzkumu naplnily jehohlavní cíl, tj. vyzkoušet v praxi navržený dotazník na vzorku konkrétní skupinyobyvatel. Z této zkušenosti vyplývají určité podněty k úpravě dotazníku.U některých otázek bude třeba přesněji formulovat zadání i nabídky odpovědí.Konkrétní příklady jsou uvedeny v textu.Výzkum dále ukázal, že konkrétního jedince nelze jednoznačně zařadit dourčité skupiny z hlediska vnímání ekologické etiky. Postoje ke konkrétnějispecifikovaným problémům se totiž v řadě případů od deklarované nejvyššíhodnoty značně odlišovaly. Jednou z příčin tohoto rozporu však může býti rozdíl mezi sebeprezentací respondentů navenek a jejich skutečnými postojiresp. chování v konkrétních situacích. I tento problém bude třeba řešit při přípravědotazníku pro další výzkum.Z provedeného výzkumu vyplývá, že více než 60 % respondentů se přihlásilok hodnotám, které jsou charakteristické pro ekocentrickou etiku. K hodnotám,které jsou charakteristické pro antropocentrickou resp. biocentrickouetiku se v obou případech přihlásilo přes 15 % respondentů. V dalších otázkáchse však respondenti hlásili spíše k hodnotám antropocentrickým. Za nejpřínosnějšíz hlediska osobního přínosu jedince ke zlepšení životního prostředípovažují respondenti zejména třídění odpadu, v menší míře také omezováníspotřeby zdrojů. Obecně lze říci, že větší část dotazovaných zaujímá postoje,které staví zájem celku nad zájmy jednotlivce, což lze v případě budoucíchučitelů zeměpisu (tedy integrujícího předmětu, v němž je řešení environmentálníchotázek dosti zásadní) hodnotit jako pozitivní zjištění.Vzhledem k tomu, že zatím nejsou k dispozici data pro jiné skupiny obyvatel,není možné provést srovnání názorů budoucích učitelů zeměpisu s běžnoupopulací. Z vyhodnocení dvou dílčích otázek, které byly v rámci předchozíchvýzkumů (zejména Kasková 2008) kladeny žákům základních škol, však vyplývávýrazný rozdíl v oblasti znalostí, zatímco v oblasti postojů se odpovědiobou skupin příliš nelišily.Literatura:BRÁZDA, R. (1998): Úvod do srovnávací etiky. KLP – Koniasch Latin Press, Praha, 180 s.ČINČERA, J. (2007): Environmentální výchova: od cílů k prostředkům. Paido, Brno, 116 s.ČINČERA, J. (2009): Analýza průřezového tématu Environmentální výchova v Rámcovémvzdělávacím programu pro základní vzdělávání. Envigogika, IV, č. 1.DLOUHÁ, J. (2007): Ekologická etika – na pomezí etikety a revoluční ideologie. Envigogika,II, č. 1.GEIST, B. (2000): Psychologický slovník. Vodnář, Praha, 430 s.HARTL, P., HARTLOVÁ, H. (2000): Psychologický slovník. Portál, Praha, 776 s.HELLER, J. (1995): Člověk – pastýř stvoření. Universum, Revue přírodovědecké a technickésekce České křesťanské akademie, č. 16 (1994/95), CESTA, Brno.JAGERS, S. C, MATTI, S. (2010): Ecological Citizens: Identifying Values and Beliefs thatSupport Individual Environmental Responsibility among Swedes. Sustainability, 2, č. 4,s. 1055–1079.KASKOVÁ, B. (2008): Testování environmentální gramotnosti u žáků ZŠ a nižších ročníkůSŠ. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociálnígeografie a regionálního rozvoje, Praha, 110 s. + přílohy.23

KOHÁK, E. (2000): Zelená svatozář. SLON, Praha, 204 s.KOLÁŘSKÝ, R. (1996): Velký sociologický slovník. Karolinum, Praha 747 s.KRAJHANZL, J. (2009): Exkurz do osobní charakteristiky vztahu k přírodě. In: Člověk +příroda = udržitelnost? Zelený kruh, Praha, s. 2–7.KULHAVÝ, V. (2009): Zážitky významné pro formování vztahu člověka k přírodě – shrnutídosavadních poznatků. In: Člověk + příroda = udržitelnost? Zelený kruh, Praha,s. 90–99.KULICH, J., DOBIÁŠOVÁ, M. a kol. (2003): Průzkum ekogramotnosti. Příloha časopisuBedrník, 1, č. 2.LEOPOLD, A. (1999): Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky. Abies, Tulčík, 269 s.MÁCHAL, A. (2000): Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Rezekvítek, Brno, 205 s.MATĚJČEK, T. a kol. (2007): Malý geografický a ekologický slovník. Nakladatelství Českégeografické společnosti, Praha, 136 s.ŘEZÁČ, J. (1998): Sociální psychologie, Paido, Brno, 268 s.SEIDLOVÁ, M. (2010): Hodnocení zeměpisných učebnic z hlediska ekologické etiky. Bakalářskápráce. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociálnígeografie a regionálního rozvoje, Praha, 46 s. + přílohy.SCHWEITZER, A. (1993): Nauka úcty k životu. DharmaGaia, Praha, 49 s.Pracoviště autora: Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakultyUniverzity Karlovy v Praze, Albertov 6, 128 43 Praha 2; e-mail: tomasmat@seznam.cz.Citační vzor:MATĚJČEK, T. (2010): Environmentální postoje budoucích učitelů zeměpisu. InformaceČGS, 29, č. 2, s. 13–24.24

INFORMACE ČESKÉ GEOGRAFICKÉ SPOLEČNOSTIROK 2010 • ČÍSLO 2 • ROČNÍK 29TOMÁŠ VÁGAI, PAVLÍNA VODÁKOVÁPROJEKTOVÉ KURZY NA KATEDŘE GEOGRAFIE,FP TU V LIBERCIVÁGAI, T., VODÁKOVÁ, P. (2010): Project-oriented courses in the Departmentof Geography at the Technical University of Liberec. Informace ČGS, 29, 2,pp. 25–33. – Project-oriented courses in the Department of Geography at the Technical Universityof Liberec (TUL) provide opportunities for interaction between students, lecturers,specialists, the general public, institutions and other stakeholders, linked through networksin the Frýdlantdsko region. Such interactions exhibit changeable, fluctuating structures andyet are crucial in understanding the socially constructed reality of the region. These interactionsare analyzed using a unique mix of research strategies that emphasize intensive fieldresearch, enabling a post-structural understanding of the spatial arrangement – spatiality.This theoretical approach is illustrated in a case study highlighting fieldwork from VišňováMunicipality, which is included in the project-oriented geography courses at TUL.KEY WORDS: Frýdlant region – project-oriented courses – micro/regional development –endogenous potential – mixed research strategy.ÚvodV průběhu zimního a letního semestru akademického roku 2009/2010 jsmena KGE PF TU v Liberci započali práci na tvorbě projektových kurzů zaměřenýchna humánně-geografické uchopení problematiky příhraničního regionuFrýdlantsko (RF). Projektové kurzy Příhraniční terénní projekty, Základy lokálnígeografie a Problémy příhraničních regionů jsou vedeny T. Vágaiem zaspoluúčasti a pod laskavým dohledem A. Hynka, při dílčím aktivním zapojenídalších kolegů (J. Vávra, P. Vodáková) a řady studentů bakalářských oborůna KGE TUL, jejichž práce tvoří tělo těchto projektů.Projektová výuka vybízí k využití svého didaktického potenciálu nejenomv intenzivních interakcích mezi studenty, pedagogy a vytyčenou tematikou, aletaké ke vztažení vytyčených úkolů ke konkrétnímu území a jeho životu, včetněmožnosti aplikace a ověření výsledků takovéhoto procesu. Základní východiskaprojektových kurzů vzešla z práce A. Hynka a jeho spolupráce s B. Svozilemna Geografickém ústavu PřF MU v Brně v akademickém roce 2007/2008. Jakovstup do RF posloužily výsledné materiály z Expedice Frýdlantsko 2006, vedenéA. Hynkem (Hynek, Šmída, Karvánová 2006) a kurzu Geografické myšlení a projekty,vedeného T. Vágaiem, společně s rigorózní prací autora (Vágai 2009).V současné době proběhla úvodní fáze (první dva semestry soustředěné práce),jejíž průběžný výsledek, především v rovině metodologického přístupu propráci v zájmovém území, představujeme ve stěžejní části předkládaného textu.Ten je doplněn příkladovou studií z terénní expedice uzavírající projektovou25

práci v rámci studijních plánů bakalářských oborů na KGE TUL, která sloužíjako pilotáž směřující k aplikaci a ověření projektové práce ve smyslu její udržitelnostiv zájmovém území. Naší snahou v tomto textu tedy není zaměřeníse na úžeji vymezenou didaktickou, humánně geografickou či jinou metodologiia praxi, ale zpráva o probíhajícím procesu pojícím teoretická a praktickávýchodiska v rámci geografických projektů a jejich místa v životě regionálníhopracoviště (KGE) a jeho zájmového území (RF).Vymezení zájmového území regionu Frýdlantsko (RF)Vymezení zájmového území pro projektové kurzy hledající teoretická a praktickávýchodiska k oživení Frýdlantska skrze porozumění jeho prostorovostibude zohledňovat jak přírodní (fyzickogeografické) charakteristiky, tak charakteristikypolitické, sociální a ekonomické (humánněgeografické). Pro tytoúčely bude východiskem územně-správního členění Česka, dojížďka obyvateldo zaměstnání a škol, včetně organizace této dopravy a v neposlední řadě taképercepce prostorovosti Frýdlantska jeho obyvateli. Znamená to, že Frýdlantskoje chápáno jako funkční region.Při studiu RF bude ovšem hlavní důraz kladen k identifikaci a porozuměníjemné síti interakcí odehrávající se především uvnitř sledovaného území, tedyna mikroregionální až lokální úrovni. Vzhledem k tomu lze RF dále vnitřněčlenit dle řady dalších kritérií/účelů směrem k hierarchicky vyšší úrovni, ať jižz pohledu jednotlivých zvolených kritérií vycházejících z fyzické geografie, humánnígeografie či jejich kombinace. Můžeme tak zároveň hovořit o vymezeníkomplexního nodálního geografického regionu, jak jej zmiňuje např. Klapka(2008, s. 377). Rozdílnosti konstrukce jednotlivých složek datové základny (vesmyslu Cloke a kol. 2004, 2005; Hendl 2005) zvyšuje validitu výsledku využitímdatové a metodologické triangulace (Denzin 1989; Hendl 2005) jednotlivýchdílčích závěrů.Region Frýdlantsko (RF), ke kterému je tato práce vztažena, spojuje 18 obcíLibereckého kraje, které společně tvoří administrativně-správní jednotkuORP Frýdlant (viz obr. 1). Zároveň jde o území sjednocené v rámci dobrovolnéhosvazku obcí „Mikroregion Frýdlantsko“ a působiště místní akční skupinyFrýdlantsko (MASiF) v rámci programu LEADER. Při analýze dojížďky dozaměstnání a škol v rámci Frýdlantska došli Borodinová (2002) na základědat ze SLBD 1991 a Nejezchleb (2008) s datovou základnou ze SLBD 2001k výsledkům, které zůstávají platnými a jsou patrné také z dat zveřejněnýchodborem dopravy LK v rámci Analýzy stavu dopravy na území LK (LK 2009).Všechny zmiňované obce tvořící ORP Frýdlant v Čechách spadají do pracovníhoregionu Frýdlantsko vytvořeného na základě dat dostupných ze SLBD2001 (ČSÚ Liberec 2005). V případě pracovního regionu Frýdlantsko je tatoshoda s ORP Frýdlant v Čechách naprostá, což v Libereckém kraji pro jehožúzemí je studie zpracována není pravidlem. Vzhledem k významnému vlivufyzickogeografických podmínek (daných především reliéfem) a polohy v rámciČeska, projevujících se ve struktuře a kapacitě dopravní sítě, lze konstatovat,že pro dopravní síť Frýdlantska je klíčovým uzlem největší centrum regionuFrýdlant v Čechách, kde se sbíhají jak hlavní silniční, tak železniční dopravnítahy (Vágai 2009).26

Obr. 1 – Lokalizace Frýdlantska v Česku a jeho administrativní členění.Zdroj: T. Vágai na podkladě dat z ČSÚV rámci průzkumu (Vágai 2008b) zaměřeného na vymezení polohy a poziceFrýdlantska v rámci subjektivní percepce jeho vnitřních i vnějších vztahůa vazeb prostřednictvím konstrukce a interpretace mentálních map doplněnýchnarativními a řízenými rozhovory došlo ke shodě ve vymezení Frýdlantskatak, jako je tomu při použití výše popsaných metod. Společným bodemvětšiny takto získaných dat je rozšíření regionalizace o porozumění vztahůma vazbám, které pro místní obyvatele existují především uvnitř „jejich“ území,jež je (podle těchto zjištění) relativně nezávislé na své pozici vzhledemk hie rarchicky vyšším celkům v rámci regionální struktury (mezo- a makroúroveň).Přesahy do území mimo Frýdlantsko jsou patrné pouze k Liberci.Jejich intenzita a důležitost je ovšem vzhledem ke vztahům a vazbám (ať jižv rovině osobní, profesní, konzumních zvyklostí atp.) uvnitř identifikačníhoregionu Frýdlantska druhotná. Přesahy do zahraničí jsou spíše výjimkou.V tomto ohledu se jako dostupné, i když nepříliš důležité, objevují německáŽitava a polská Bogatynia. Přeshraniční vazby existují u části zkoumané populacepouze v souvislosti s časem prázdnin a dovolených, kdy jde o destinacev rámci celého světa, vycházející v některých případech spíše z říše představivosti,fantazie a přání.Přestože se takto vymezený komplexně geografický zájmový region nacházína území Česka, je nezbytné vnímat jej jako příhraniční, tzn. v kontextu jehovztahů a vazeb překračujících státní hranici směrem do Polska a Německa.Intenzita a charakter těchto přesahů je ovšem velmi obtížně vysledovatelná.Jejich oficiální obraz si můžeme utvořit na základě studia dokumentů vážícíchse k jednotlivým národním politikám a politikám EU. Dalším vodítkemje potom percepce přeshraničních vazeb v každodenním životě obyvatel ob-27

lasti, která se vzhledem k jejímu oficiálnímu obrazu může jevit odlišná (jakáje např. míra identifikace obyvatel regionu s Euroregionem Nisa, popř. EU).Takovéto pojetí je ale vzhledem ke konceptualizaci národa a hranic B. Andersonem(1983) značně problematické a odráží se spíše v kontextu sociální konstrukceidentity a jinakosti, na kterou upozornil E. Said (1978, 2003). Protov rámci projektových kurzů pojímáme fenomény národa a hranic jako tvárné,intersubjektivní sociální konstrukty (Berger, Luckmann 1999), které námumožňují pohybovat se v zájmovém území dle potřeb a možností bez striktníhovymezení hranic regionu.Metody práceZaměření práce na zmapování a možnosti využití endogenních potenciálůRF v kontextu neo-endogenního paradigmatu (Ray 2006; Hynek, Svozil, Trávníček,Trojan, Vágai 2010) využívá smíšené výzkumné strategie mající za cílporozumění sociální konstrukci (inter-subjektivní) prostorovosti každodenněžitého RF prostřednictvím participace na jeho re/konstrukci. Tato smíšenástrategie sestává z prvotní vstupní analýzy využívající extenzivní (povrchověorientované) výzkumné strategie vykreslující oficiální obraz života regionuna základě datové základny tvořené především státní správou a dalšími oficiálnímiinstitucemi. Takovýto pohled otevírá celé spektrum problematickýchmíst v životě regionu vážících se především k trhu práce, věkové, vzdělanostnía etnické struktuře populace, exkluzi, narušení životního prostředí atp. Tentoobraz pojímáme ovšem silně kriticky, v kontextu humánně geografické literatury(např. Cloke a kol. 2004; Hubbard a kol. 2002), upozorňující na jehoslabiny spočívající především ve způsobu jeho konstrukce a následné interpretace,která na základě své „oficiality“ otevírá široký prostor pro mocenskou(politicko-ekonomickou) manipulaci. Zároveň je pomocí tohoto přístupu možnédostat obraz prostorových (nikoliv prostorovostních) interakcí, které jsou proutváření života regionu klíčové. Nejde tedy o pouhé konstatování prostorovéhorozložení jednotlivých sledovaných jevů, popř. hledání jejich kauzálníchsouvislostí, nýbrž o snahu porozumění jejich proměnlivé procesnosti, která jepomocí „prostorové fyziky“ (Hubbard a kol. 2002) nezachytitelná.Další nezbytnou součástí smíšené strategie je orientace k intenzivnímu(hlubinně orientovanému) participativnímu výzkumu pracujícímu předevšímpřímo v terénu při zapojení studentů a vyučujících KGE TUL za spolupráces aktéry podílejícími se na životě RF, z nichž prvořadou úlohu pro nás hrajemístní akční skupina (MASiF), ale také veřejné státní i nestátní instituce jakonapř. školy, obecní samosprávy, správa CHKO JH, KÚ LK, zájmová sdružení,jednotliví občané a další. Díky spolupráci s jednotlivými partnery je námumožněno nahlédnout do procesů a dějů, které v rámci intenzivního participativníhovýzkumu vytvářejí intersubjektivně pojímanou každodenní žitouskutečnost RF.Kombinace obou přístupů, vnímaných jako komplementární a neoddělitelné,utváří pohled otevírající plasticitu a prostorovost života RF. Extenzivní/povrchový otevírá obecný pohled na region a jeho témata, intenzivní/hlubinnýpotom bezprostřední inter-subjektivní zkušenost se životem regionus možností porozumění jeho prostorovosti, která vzniká v procesu nespočet-28

ných proměnlivých interakcí, jež není možné zachytit a analyzovat, ale jejichžprostřednictvím dochází k trans/formacím a re/konstrukcím prostředíRF, které jsou pro nás uchopitelné pouze ve své materiální podobě. Právěsmíšená výzkumná strategie s důrazem k intenzivním, participativním metodámotevírá další, proměnlivou a nestálou, performativní vrstvu vymezujícíprostorovost regionu, kterou ve svém textu otevírají Hynek, Vávra (2007).Tato úroveň pohledu na region je pouze částečně uchopitelná ve smyslu pevnýchprostorových vazeb znázorněných prostřednictvím statistiky a z ní odvozenýchzákonitostí, modelů a mapových prostředků GIS. Je zde rozpředenahra reprezentace prostoru skrze znaky, symboly a významy, jež jsou s nímspojovány a které v rámci každodenních žitých praktik vymezují prostor tétoreprezentace (Thrift 2003; Hynek, Vávra – osobní rozhovor).Cílem naší smíšené výzkumné strategie je tedy kromě identifikace a lokalizaceprostorového rozložení jednotlivých klíčových aspektů života RF takékaždodenní žitá výpověď o nich. Zajímá nás tedy nejenom „co, kde a jak“, aletaké „kým, za jakým účelem, jakými prostředky a strategiemi“? Jinými slovyjde o konstrukci ne/oficiálních obrazů oblasti s jejich následnou dekonstrukcí.Předmětem zájmu je tedy nejenom to, co jednotliví aktéři vykazují, ale cov tomto duchu dále dělají (jak svá tvrzení a postoje naplňují) a jak takovoučinnost interpretují.Práce v terénu / Terénní expediceTerénní expedice (více o expedičním přístupu k terénním cvičením na Frýdlantskuv Hynek, Šmída, Karvánková 2006) se zúčastnilo třicet posluchačů2. ročníku oboru aplikovaná geografie, rozdělených do skupin po dvou ažtřech tak, aby pokryli osmnáct obcí zájmového území RF. V průběhu týdne od21.–25. 6. 2010 přímo v terénu odkrývali nejenom jak území ve skutečnostifunguje, ale jaké možnosti k participaci obyvatel, kteří zde trvale žijí nebomají druhé bydlení, na utváření podmínek směřujících k vytvoření dobré životníúrovně skýtá, popř. její míru a intenzitu.Terénní expedici předcházela příprava ve výše zmiňovaných projektovýchkurzech (ZLG, PPR a PTP), v jejichž rámci byla navázána spolupráce se starosty,městskými a obecními úřady, katastrálními úřady, s Lesy ČR, CHKOJH, MASiF, místními obyvateli a dalšími aktéry, kteří se na dění v oblasti podílejí.Tato spolupráce, mající více než roční trvání, byla pro úspěch práce v terénudůležitým faktorem a zároveň je díky terénní expedici dále udržovánaa prohlubována v rámci dalších aktivit KGE. Před vlastní terénní prací účastníciexpedice zpracovali řadu informací, především oficiálních dat z ČSÚ. Doterénu tedy vstupovali s tvrdými daty, která ověřovali z ne/oficiálních zdrojůna místě, a hledali mezi nimi souvislosti.Díky vlastním přičiněním rozvíjeným kontaktům v zájmovém území, předempřipraveným pracovním podkladům a Praktické rukověti pro terénní lokálnístudia (Hynek, Svozil, Toušek, Trávníček, Trojan, Vágai 2010) se mohlistudenti intenzivně soustředit na vytyčené úkoly. Aby vše zvládli a stačili děnív území obsáhnout, vstupovali do něj z několika perspektiv (Vávra 2009), jimžpřizpůsobili také vlastní dopravu. Nejdříve zkoumané území projeli automobilem,čímž si vytvořili vlastní celistvou představu, poté silniční a železniční29

Obr. 2 – Příklady mapových výstupů z terénního praktikaZdroj: Hák, Starý (2010), upravil T. Vágaidopravu kombinovali s pěší chůzi a jízdou na kole, otevírající možnost bezprostředníhointenzivnějšího kontaktu s krajinou a jejími obyvateli při možnostipoměrně svižně a efektivně pracovat v závislosti na vzdálenostech potřebnýchpřesunů. Základním podkladem do terénu jim byly mapy Frýdlantska (ZM ČR1 : 10 000, 03-12 a 03-14). Do těchto „pracovních“ map (= PM) postupně zaznamenávaliskutečnosti, které zjistili v terénu.Ve své práci hodnotili změny ve využití země v období od roku 1824 (Císařskýotisk stabilního katastru 1824–1842), přes rok 1953 (letecké snímkování),až po současnost (ortofoto 2007). Na základě těchto podkladů zjišťovali, k jakýmzměnám a jakým způsobem k nim docházelo a co bylo jejich podnětem.Porovnání těchto proměn vyjádřili ve svém výstupu pomocí softwaru ESRIArcMap 9.3 (= GIS), viz obr. 2. Zároveň také zakreslovali současný, reálnýland-use zkoumaného území a porovnávali jej s jeho podobou v oficiálních rozvojovýchstrategických dokumentech. Objevili tak místa, pro jejichž poznáníbylo třeba debatovat přímo s místními aktéry.Dílčím úkolem bylo zjistit, jaké kulturní a přírodní hodnoty toto územímá, a které konkrétně jsou cenné především pro místní obyvatele (viz Svozil2009). Tyto hodnoty studenti podrobně zaznamenávali do svých poznámeka do PM. Do nich také zakreslovali např. funkční plochy, významné objektyv krajině (landmarks), sídelní, zemědělské a průmyslové brownfields a mnohodalších, pro které si vytvořili svůj systém značek a legendu, která byla součástívýstupních map. Vše při práci lokalizovali pomocí GPS navigace (GPS map60CSx) a následně bodově vykreslovali v mapě pomocí softwaru MapSource.Veškeré materiály a mapy, které při této terénní expedici vznikly, zůstávajív archivu a lze s nimi nadále pracovat. Tyto podklady poslouží nejenom prodalší práci KGE na rozvoji koncepce projektové výuky, ale také např. pro aktualizacirozvojové strategie MASiF, aktuálně probíhající ve spolupráci s našímpracovištěm a spolupráci s dalšími aktéry zainteresovanými v RF.30

Důležitý úkolem při terénní expedici je rozvoj a pokrok v geografickém myšlenístudentů, sledovatelný ve vývoji zpracování témat terénní práce, v pokládáníotázek příslušným aktérům rozšiřujícím a prohlubujícím porozuměnízvolené problematice a kritická práce a interpretace se získanými informacemi.Jejich schopnost a umění sociální komunikace byla dalším nezbytným nástrojemk poodhalení hlubších vrstev žité skutečnosti RF a dostát kvalitníchvýsledků v rámci smíšené výzkumné strategie.Příkladová studie – Rozložení a konflikty mocenských polív obci VišňováPříkladová studie vychází výsledků práce v obci Višňová (Hák, Starý 2010).V zájmovém území RF leží obec na západě, kde je vymezena státní hranicís Polskem, stejně jako RF jako celek. Obec je členěna na pět katastrálníchúzemí a tvoří ji celkem devět osad – Víska, Minkovice, Višňová, Poustka,Předlánce, Filipovka, Saň, Loučná a Andělka. Na jihu sousedí s katastrálnímúzemím Kunratice u Frýdlantu, na východě s Frýdlantem, Arnolticemi u Bulovky,Dolními Pertolticemi, Černousy a na severu s Boleslaví a Vsí.Po zmapování a porovnání historického a aktuálního využití země se studentipomocí intenzivního výzkumu snažili nahlédnout do mocenských polí,která jsou hybateli procesů formujících využití země v obci. Odhalovali, komurůzné plochy a objekty patří, jakým způsobem jsou využívány, kdo z tohotovýnosu těží nejvíce, popřípadě jak by s těmito plochami a objekty mohlo býtlépe nakládáno, aby nabízely více pracovních příležitostí pro obyvatele, kteřív tomto území žijí.Na základě kontaktů získaných v rámci práce v předcházejícím akademickémroce a rozhovorů s vybranými aktéry studenti vysledovali několik typůmocenských polí (ekonomických, politických, donucovacích, symbolických) vycházejícíchz uspořádání moci z pohledu složkového přístupu (Thompson 2004),která pomáhají odhalit mocenské pozice a konflikty mezi zainteresovanýmiaktéry utvářejícími dnešní podobu sledovaného území. Mohli tak pomocí kombinaceoficiálních dat a rozhovorů se zainteresovanými aktéry identifikovat(často skryté) vztahy a vazby, které se podílejí na utváření prostorovosti obceVišňová. Z těchto rozhovorů a průzkumu tak studenti identifikovali klíčovýmocenský rozpor mezi ekonomickou složkou, zastoupenou firmou Grain s. r. o.(která je 2. největším zaměstnavatelem obce), politickou, kterou je v tomtopřípadě obecní úřad, a symbolickou zastoupenou individualitou starostky obcea kulturnímě/přírodními hodnotami území reprezentovanými v tomto případěhistorickou lipovou alejí.Díky dobré spolupráci studentů se starostkou obce M. Matuškovou, majícív obci a celém RF velmi silnou pozici a statut respektované autority, a s místnímiobyvateli studenti zjistili, že k zásadním střetům mocenských polí v obciVišňová dochází v oblasti vlastnictví a využívání půdy, resp. luk a pastvin,které dříve sloužily k intenzivní zemědělské činnosti, zatímco nyní jsou využíványpouze k pastevectví již zmíněnou firmou Grain s. r. o., které toto hospodařenívyhovuje z finančního hlediska. Ekonomická moc firmy Grain s. r. o. obecdoslova válcuje těžkou mechanizací. Stroje ničí místní komunikace, které jsoupo obou okrajích lemovány vysokými alejemi stromů a nejsou na těžkou tech-31

niku uzpůsobeny. Velice problematické je také skupování nejvýnosnější půdyspekulanty, zatímco místní zemědělci, kteří by ji rádi obhospodařovali, nemajíšanci půdu získat. Koupená půda je pak nevyužívaná a ztrácí svou kvalitu.Nejenom starostka obce, ale i místní obyvatelé (jejichž část je zaměstnancizmíněného podniku) by jako možné (důležité) dílčí řešení nynější nezaměstnanosti,která dosahuje na 18 %, viděli v zaměření k moderní intenzivní zemědělskéčinnosti, které by mohlo přinést nejenom volná pracovní místa pronezaměstnané, ale také vyšší produkci z těchto ploch, využívající nejenomvysokého půdního potenciálu, ale také místní pracovní síly a pozitivních příkladůz okolí, kde se v řadě míst takovéto zaměření osvědčilo a přináší dobrévýsledky.Závěr/diskuseHlavním cílem projektové výuky na KGE TUL je nalezení přístupů umožňujícíchvyužít potenciál regionálního geografického pracoviště v území, kteréje mu blízké a skýtá řadu příležitostí, jak uplatnit a zúročit práci jeho jednotlivýchčlenů a studentů, kteří se prostřednictvím projektů učí, jak skloubit teoreticképoznatky oboru s praktickými potřebami konkrétního území. Zároveňse otevírá možnost dlouhodobé spolupráce s aktéry, kteří se podílejí na formovánípodoby a života regionu, a umožňují výsledky naší práce sledovat z rozdílnýchperspektiv při vědomí rozdílné sociální konstrukce jednotlivých pohledů(situovanosti poznání a vědění) a nutnosti jeho reflexivity (Olšovský 2005).Zvláště silným momentem je spolupráce s neziskovým sektorem a aktivnímisubjekty, jež do jisté míry svým přístupem k problémům, jimiž se zabývají,jsou blízcí východiskům multidisciplinárního participativního výzkumu, kterýje v projektové výuce v rámci smíšené výzkumné strategie uplatňován. Tím senaše práce vzdaluje pojetí regionálních rozvojových studií a strategií sloužícíchčasto především pro čerpání finančních prostředků.Otázky, které se tak v obecné rovině otevírají, jsou: Jaké je místo a poziceregionálních geografických pracovišť v rámci české geografie? Jaké mohou býtúkoly, kterými se tato pracoviště zabývají, a čím v jejich rámci mohou přispívatke zvyšování prestiže oboru a personálnímu růstu svých členů a studentů?Jak se tyto aktivity mohou projevovat v území jejich působnosti?Literatura:Analýzy stavu dopravy na území LK 2009. Krajský úřad Libereckého kraje 2009 [online],[cit. 2009-09-11]. Dostupné na http://www.kraj-lbc.cz/public/doprava/analyzaLK09/obsah.html.ANDERSON, B. (1983): Society: same and other. In: Holloway, L. S., Rice, P. S., Valentine,G. : Key Concepts in Geography. SAGE publications.BERGER, P. L., LUCKMANN, T (1999): Sociální konstrukce reality. Centrum pro studiumdemokracie a kultury, Brno, 214 s.BORODINOVÁ, K. (2002): Strategický plán rozvoje mikroregionu Frýdlantsko. Diplomovápráce. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografiea regionálního rozvoje, Praha, 81 s.CLOKE, P., COOK, I., CRANG, P., GOODWIN, M., PAINTER, J., PHILO, C. (2004): PractisingHuman Geography. SAGE Publications, London, 416 s.32

CLOKE, P., CRANG, P., GOODWIN, M., eds (2005): Introducing Human Geographies. HodderArnold, 653 s.HÁK, L., STARÝ, J. (2010): Závěrečná zprava z Terénního praktika – Višňová. KGE PF TUv Liberci, 28 s.HENDL, J. (2005): Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Portál, Praha, 407 s.HUBBARD, P., KITCHEN, R., BARTLEY, B., FULLER, D.(2002): Thinking geographically.Space, theory and contemporary geography. Continuum, London, New York, 275 s.HYNEK, A., SVOZIL, B., TRÁVNÍČEK, J., TROJAN, J., VÁGAI, T. (2010): Neo-endogennírozvoj na příkladu Deblínska – interpretativní přístup. In: Mladí vedci 2010, XI. vedeckákonferencia doktorandov a mladých vedeckých pracovníkov. Nitra (v tisku).HYNEK, A., SVOZIL, B., TOUŠEK V., TRÁVNÍČEK, J., TROJAN, J., VÁGAI, T. (2010): Terénnílokální studia – praktická rukověť. Geografický ústav PřF MU, Informační systémPh.D studia, rukopis s. 1–7.HYNEK, A., ŠMÍDA, J., KARVÁNKOVÁ, P. (2006): Geografická expedice Frýdlantsko. In:Kraft, S., Mičková, K., Rypl, J., Švec, P., Vančura, M. (eds.): Česká geografie v evropskémprostoru. Sborník příspěvků z XXI. sjezdu ČGS. ČGS a Jihočeská univerzita v ČeskýchBudějovicích, PedF, katedra geografie, České Budějovice, s. 1000–1009.HYNEK, A., VÁVRA, J. (2007): (Přinejmenším) čtyři prostorovosti krajiny. In: V. Herber(ed.): Fyzická geografie – výzkum, vzdělávání, aplikace. Příspěvky z 24. výroční konferenceFyzickogeografické sekce ČGS, Brno, s 7–15.KLAPKA, P.(2008): Regiony a regionalizace. In: Toušek, V., Kunc, J., Vystoupil, J. a kol.:Ekonomická a sociální geografie. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň,s. 371–394.NEJEZCHLEB, J. (2008): Socioekonomická analýza města Frýdlant v Čechách. Bakalářskápráce. ESF MU, Brno, 67 s.OLŠOVSKÝ, J. (2005): Slovník filosofických pojmů současnosti. Academia, Praha, 261 s.Pracovní mikroregiony a subregiony v Libereckém kraji [online]. ČSÚ 2005 [cit. 2009-09-13]. Dostupné na http://notes2.czso.cz/xl/edicniplan.nsf/p/13-5124-04.RAY, C. (2006): Neo-endogenous rural development in the EU. In: Cloke, P., Marsden, T.,Mooney, P., (2008): Handbook of Rural studies. SAGE publication, London, s. 278–292.SAID, E. W. (2003): Orientalism: Western Conceptions of the Orient. Penguin Books, NewDelhi, 396 s.SVOZIL, B. (2009): Aplikace trvale udržitelnéo rozvoje na Deblínsku – participace veřejnosti.Rigorózní doktorská práce. MU, Brno, 78 s.THRIFT, N. (2003): Space: The fundamental staff of Human geography. In: Holloway, L. S.,Rice, P. S., Valentine, G.: Key Concepts in Geography. SAGE publications, s. 95–107.THOMPSON, J. B. (2004): Média a modernita. Karolinum, Praha, 219 s.VÁGAI, T. (2008a): Frýdlantsko – periferie a marginalita? In: Študentská vedecká konferencia,Zborník príspevkov, 2. zvazok, Geografická, geologická, environmentálna, chemickáa didaktická sekcia, Bratislava, s. 111–114.VÁGAI, T. (2008b): Subjektivní vnímání perifernosti na příkladovém území regionu Frýdlantska.In: Popková, K., Šmída, J. (eds).: Geodny Liberec 2008, sborník příspěvků,CD-ROM.VÁGAI, T. (2009): Regionální rozvoj Frýdlantska – teze disertační práce. Rigorózní doktorskápráce. MU, Brno, 73 s.VÁVRA, J. (2009): Místo (place) v regionální geografii a v geografickém vzdělávání. ActaGeographica Universitatits Comenianae, 52, s. 119–127.Základní mapa ČR 1 : 10 000, listy 03-12 a 03-14. ČÚZAK, 2005.Pracoviště autorů: Katedra geografie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technickéuniverzity v Liberci, Studentská 2, 461 17 Liberec; e-mail: tomas.vagai@tul.cz; pavlina.vodakova@tul.cz.Citační vzor:VÁGAI, T., VODÁKOVÁ, P. (2010): Projektové kurzy na katedře geografie, FP TU v Liberci.Informace ČGS, 29, č. 2, s. 25–33.33

LITERATURAM. Marada, V. Květoň, P. Vondráčková: Doprava a geografická organizacespolečnosti v Česku. Edice Geographica sv. 2, Česká geografická společnost,Praha 2010, 165 s. ISBN 978-80-904521-2-1Dielo inšpirované „hamplovskou“ školou českej geografie, veľmi konkrétnenadväzujúce nielen na práce Hampla, ale i na výsostne dopravno-geografickéštúdie Hůrského či Řeháka. Pozoruhodný výsledok viacročnej systematickejpráce skúseného geografa dopravy a jeho mladých kolegov. Súhrnná analýzapriestorových súvislostí osídlenia a dopravných väzieb medzi prvkami osídleniaČeska. To je len niekoľko atribútov, ktoré charakterizujú monografickédielo vytvorené kolektívom autorov Marada, Květoň, Vondráčková.Profesionálna a odborná dráha hlavného z trojice autorov, Miroslava Maradu,je prakticky od začiatku jeho profesionálnej kariéry úzko spätá s geo grafioudopravy a jeho početné diela z tejto oblasti výskumu predstavujú pokračovaniepráce „veľkých“ českých a slovenských dopravných geografov Hůrského,Mirvalda, Brinkeho, Řeháka, Korca a ďalších. Nie je nezaujímavé, že obajaspoluautori (Viktor Květoň i Petra Vondráčková) počas štúdia geografie naKarlovej univerzite pracovali práve pod Maradovým vedením.V oblasti štúdia medzisídelných dopravných väzieb v Česku vzniklo viaceroprác riešiacich čiastkovo problematiku hierarchie dopravných stredísk/uzlova ich vzájomnej interakcie, predkladané dielo však rieši túto problematikukomplexne a na celoštátnej úrovni. Porovnateľný komplexný prístup je možnénájsť v zahraničnej odbornej geografickej literatúre zriedkavo. Vedecká kvalitamonografie spočíva v uplatnení viacerých metód hodnotenia vzájomnej asociáciemedzi komplexnou sídelnou hierarchiou a organizáciou osídlenia Českaa dopravno-geografickou hierarchiou, a to vo viacerých rovinách výskumu: naúrovni medzistrediskových väzieb a na úrovni vzťahov stredisko – zázemie,s použitím niekoľkých priestorových mierok (celoštátna úroveň, úroveň regionálnaaž lokálna).Trojica autorov sa pokúsila o prístup v troch navzájom prepojených rovinách.Prvou rovninou analýz bolo hodnotenie „hierarchickej diferenciácie dopravnéhosystému, ako parciálneho systému komplexného systému“ (s. 12).Druhou obsahovou rovinou bolo zhodnotenie štrukturálnej podobnosti stredískosídlenia na základe štruktúry ich obslužnosti jednotlivými druhmi dopravy(verejnej autobusovej, vlakovej a na základe vybavenosti domácnostíosobnými automobilmi), zohľadňujúc tiež kvalitatívne ukazovatele obslužnostispojmi verejnej dopravy. Využité však boli aj ďalšie atribúty. Treťou rovinouanalýz je prístup k štúdiu dopravných stredísk z hľadiska rôznych priestorovýchi hierarchických mierok (úroveň mikroregiálna, mezoregiálna a nadnárodná).V prvej kapitole monografie čitateľ nachádza okrem úvodu teoretický vstupdo problematiky výskumu vzťahu medzi dopravou a priestorovou organizáciouspoločnosti. Ako uvádza jedna z podkapitol, medzisídelné (medzistrediskové)dopravné interakcie sú funkciou vzdialenosti a veľkosti (významu) stredísk,34

čo sa v geografii veľmi často interpretuje pomocou tzv. gravitačných modelov,pričom autori upozorňujú na limity dátových zdrojov potrebných pre výskummedzistrediskových väzieb. Ďalšia podkapitola poukazuje na význam skúmaniadopravných väzieb medzi strediskom a jeho zázemím. Autori nadviazalina polemiku o význame diaľnic pre dostupnosť centier, do ktorej v poslednýchdvoch dekádach prispelo už viacero autorov zvučných mien (Bruinsma,Riet veld, Vickerman, Preston a ďalší) a ktorá nevyznieva pre diaľnice a ichvplyv na ekonomický rozvoj okolitých území vždy pozitívne. Pod mienky stredoeurópskehopriestoru s doposiaľ neúplne dobudovanou diaľničnou sieťou všakneumožňujú vyčerpávajúco reagovať na diskusiu o pozitívnych či negatívnychdopadoch výstavby autostrád. Okrem zhrnutia najdôležitejších faktorovovplyvňujúcich dopravnú hierarchiu stredísk osídlenia prvú kapitolu uzatvárateoretický vstup do problematiky výskumu väzieb medzi dopravnými systémamia geografickou organizáciou spoločnosti, ktorý vychádza najmä z Hamplovýchprác.Druhá kapitola práce obsahovo nadväzuje na Hůrského klasifikáciu stredískna území dnešného Česka zo 70. rokov 20. storočia. Trojica autorov využilapritom dostupné databázy o pravidelnej hromadnej osobnej doprave z rokov2000 a 2006, ako i výsledky celoštátneho sčítania cestnej dopravy z roku 2005.Výpovedná hodnota oboch zdrojov je síce obmedzená (neobsahujú totiž priamoinformáciu o počte dochádzajúcich osôb do jednotlivých centier), ale autori natieto obmedzenia niekoľkokrát sami upozorňujú. Problém neexistencie presnýcha kontinuálne zisťovaných dát o obsadenosti spojov verejnej dopravy,ktoré by slúžili pre hlbšie štúdium dopravných väzieb, poznáme dôkladne i naSlovensku.Výsledky druhej kapitoly sú využité v nasledovnej časti monografie, kdehierarchizácia stredísk získaná použitím jednotlivých dopravných ukazovateľovbola porovnaná s hierarchizáciou sídelnou (resp. komplexnou). V podmienkachpostsocialistickej strednej Európy je tradične významnosť centierosídlenia kopírovaná kvalitou obslužnosti hromadnou dopravou, hlavne autobusovou,čo sa v prípade skúmaných 171 sídelných centier Česka potvrdilo.Podľa výsledkov analýz v tejto kapitole vykazuje úzku asociáciu s komplexnousídelnou hierarchiou tiež klasifikácia centier podľa intenzity automobilovejdopravy.Na Hůrského vedecké práce zo 70. rokov 20. storočia opäť nadväzuje štvrtákapitola monografie. Autori v nej dospeli k pozoruhodným výsledkom ilustrujúcimvýznam štrukturálnych vlastností zázemí vybranej siete dopravnýchstredísk pre dopravný význam týchto stredísk. Zdá sa, že postavenie a významstredísk sú dané nielen ich polohou v rámci štátu, ale ovplyvňujú ichtiež štrukturálne charakteristiky osídlenia ich zázemia. Kapitola tiež prinášatypológiu stredísk z hľadiska verejnej dopravy.Hľadanie možností identifikácie a interpretácie intenzity medzisídelnýchinterakcií patrí dlhodobo medzi tradičné bádateľské úlohy humánnej geografie.Množstvo podôb medzisídelných väzieb, spletitosť ich hierarchickýchúrovní, úloha veľkosti a vzájomnej vzdialenosti sídel, zmeny väzieb v čase – tosú fundamentálne výzvy, ktoré geografov inšpirujú k hľadaniu riešení v tejtooblasti výskumu (so zreteľom na využiteľnosť výsledkov v praxi). Treba podotknúť,že ide o jednu z domén geografie dopravy. O jednu z odpovedí na tietovýzvy sa pokúsila trojica mladých autorov v kapitole 5 monografie.35

Kapitola 6 prináša hlbšiu analýzu rôznych typov dopravných interakciímedzi strediskom a jeho zázemím na príklade vybraných území s dopravnýmistrediskami rôzneho hierarchického postavenia a rôznych štrukturálnychcharakteristík.Vecnú a veľmi užitočnú sumarizáciu základných výsledkov v ucelenej podobenájde čitateľ v kapitole 7 (Záver). Ako autori uvádzajú, „otázky budúcehovývoja dopravného systému je možné vhodne spojiť s rámcovými odporúčaniamipre politiku v oblasti rozvoja a riadenia dopravného sektoru“. Následnedopľňajú záver niekoľkými praktickými poznámkami. V prvom rade v záujmestabilizácie dopravnej polohy jednotlivých centier by sa mala zlepšiť koordináciamedzi centrálnymi orgánmi (odbory ministerstva dopravy), ktoré zabezpečujúobjednávku diaľkových vlakových spojov a dopravných odborov naregionálnej úrovni, ktoré organizujú vlakovú i autobusovú obslužnosť územiapríslušného regiónu. Ďalej trojica autorov prichádza s odporúčaním pre veľkémestské aglomerácie rozvíjať systémy integrovanej dopravy s nadväznosťouna mestskú hromadnú dopravu v snahe predísť neregulovanému nárastu individuálnejautomobilovej dopravy. Taktiež v prípade malých dopravných stredískmôže optimalizácia hromadnej dopravy znížiť závislosť obyvateľov týchtostredísk a ich zázemí na osobnom automobile, ale tiež priniesť efektívnejšiefinancovanie systému verejnej dopravy. Napokon autori odporúčajú zohľadniťaj regionálne osobitosti sídelného systému, ktoré vedú k odlišnostiam v nárokochna obslužnosť verejnou dopravou hlavne v populačne malých sídlach.Toto rozsahom síce neveľké, ale obsažné dielo ukázalo, že dopravná hierarchiastredísk Česka koreluje do značnej miery s komplexnou hierarchiousídel. Kvantitatívna povaha výsledkov analýzy má svoje limity, ktoré vyplývajúi z obmedzení vstupných databáz. Štúdia naznačuje, že významným faktoromhierarchie dopravných stredísk ostáva ich relatívna geografická poloha.Zaujímavým, a pre prax iste hodnotným zistením sú tiež regionálne rozdielyvo významnosti individuálnej automobilovej dopravy. Autori nešetrili kritikouna adresu systému dopravnej politiky a nesúladu medzi centrálnymi a regionálnymi inštitúciami zodpovednými za verejnú dopravu, ktorý (nie úplnenáhodne) poznáme dôkladne i v Slovensku. Možno predpokladať, že publikáciasi nájde svojich čitateľov nielen medzi odborníkmi z oblasti geografie, alei v dopravno-plánovacích odboroch príslušnej decíznej sféry.Marcel Horňák, Univerzita Komenského v Bratislave,e-mail: hornak@fns.uniba.skJ. Tomeš, D. Festa, J. Novotný a kol.: Konflikt světů a svět konfliktů:Střety idejí a zájmů v současném světě. P3K, Praha 2007, 349 s.ISBN 978-80-903587-6-8.V době, kdy jsou vědci motivováni spíše k publikační aktivitě v odborných periodicícha smysl monografií, zvláště „pouze“ edukativních, bývá až zpochybňován,je nutno ocenit každé úsilí o rehabilitaci odborné knihy, zejména, je-lizaměřeno i na širší publikum. K výsledkům takových snah můžeme zařaditi před časem vydanou knihu věnující se stále aktuální problematice konfliktů36

takřka v celé její šíři, zejména v souvislosti s globalizací a rozvojovými problémysvěta. Autoři si kladou za cíl, i přes omezený prostor, synteticky překlenoutjistou mezeru mezi specializovanějšími publikacemi a zaměřit se důrazněji téžna zájemce z řad studentů. [Ti mohou shodou okolností některé teoretičtější čihlubší poznatky zarámovat všeobecným přehledem encyklopedické učebniceŠlachta, M. (2007): Ohniska napětí ve světě. Kartografie, Nakladatelství ČGS,Praha, 187 s., jež vyšla téhož roku.]Monografii zpracoval multidisciplinární tým pod vedením tří geografů z katedrysociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK v Praze – hlavníhoautora Jiřího Tomeše, Josefa Novotného a Davida Festy, který působil i naUniverzitě Pardubice. Tam se sešel i zbytek rozmanitého autorského kolektivu(sociální antropoložka, afrikanistka Hana Horáková-Novotná, sociolog AlemayehuKumsa z Ústavu Blízkého východu a Afriky FF UK a etnoložka LíviaŠavelková). Spíše kulturně-historický přístup však mohl doplnit ještě ekonomči politolog. Úvodní kapitola vedoucích kolektivu představuje komplexnost tématu,výčet mnoha polarit, střetů a konfliktů současné globalizující se lidskéspolečnosti. Přehledně shrnuje koncepci monografie a obsah všech dílčích statí,který zasazuje do dalších souvislostí a diskusí.Kapitola A. Kumsy představuje vyvážené propojení základních sociologickýchi politicko-ekonomických teoretických pohledů na globalizaci, včetně čtyřpojetí světového systému – globální ekonomiky I. Wallersteina, globálního občanskéhosystému J. W. Meyera, globální kultury R. Robertsona a globálníspolečnosti N. Luhmanna. Autor popisuje vývojové vlny globálního systému odstarověku a zvláště pak po 2. světové válce, přičemž se nevyhýbá ani kritickémupohledu na působení mezinárodních finančních institucí, podporu neuváženéliberalizace obchodu, tzv. Washingtonský konsenzus, a jejich negativnímdopadům na hospodářství mnoha rozvojových, ale i postkomunistických zemí.Kumsa v této souvislosti analyzuje i východoasijskou hospodářskou krizi konce90. let 20. století. Ve světle dnešní globální krize může čtenář vysledovat zajímavoupodobnost a zjevně nedostatečné poučení klíčových aktérů. Konfliktnípotenciál negativ globalizace je zjevný.Hana Horáková-Novotná se v kapitole „Kolonialismus a postkolonialismus“věnuje teoretickým východiskům studií spojených s působením (převážně západních)koloniálních mocností a jejich „dědictví“. Tato problematika jistěovlivňovala a dosud ovlivňuje mnohé konflikty (nejen) v rozvojovém světě.Autorka představuje historický vývoj kolonialismu, imperialismu, dichotomie„my a oni“, příčiny a důsledky dekolonizace, vznik koloniálního diskursu,koncepce postkolonialismu a jejich předchůdce – literaturu Commonwealthuapod. Pozornost věnuje terminologickému či lingvistickému hledisku, spíšez pohledu současných postmoderních přístupů, ale i jejich ještě radikálnějšíkritiky. Upozorňuje na to, jak kolonialismus a imperialismus sloužily západnímkolonizátorům v zájmu rozšíření jejich vlivu, přičemž poukazuje i na pokrytectvísoučasných postkoloniálních autorů z rozvojových zemí působícíchv pohodlí a pod vlivem Západu. V závěru na základě jisté podobnosti postkolonialismua postkomunismu vidí příležitost pro badatele ze střední a východníEvropy. Paralela však přímo nabízela konfrontaci sociálně-antropologickéhopost-koloniálního přístupu s politologickým rozborem vlivů existence a rozpadubipolárního světa. Na empiričtěji založeného geografa může autorčina teoreticko-terminologickádiskuse působit místy příliš abstraktně, avšak zároveň37

představuje přínos humanitních oborů, nehledě např. na důležitost kritikypřetrvávajícího podhoubí rasismu i v akademické sféře.Následující dvě nejrozsáhlejší kapitoly knihy zase uspokojí příznivce faktografie.Jiří Tomeš věnuje více než sto stran nejhorším formám konfliktů – ozbrojenýmstřetům a válkám včetně etnocid či genocid. Čerpá z dlouholetéhostudia literatury a analýz datových zdrojů, z nichž také později vzešla jehoobsahově ještě bohatší disertace. V první části zkoumá změny pozadí válek poskončení studené války, která se odrážela i v „horkých“ zástupných konfliktech.Diskutuje teoretická východiska studia válek a jejich příčin, poukazujena rozporuplné geopolitické pohledy na další možný vývoj (k chaosu či novéstabilitě), i když nalézá některé tendence změn již před rokem 1989. Věnujese též definicím a metodickým problémům spojeným s využíváním rozličných„datasetů“ konfliktů, jejichž údaje tabulkově srovnává. Databáze vynechávajínapř. jednostranné masakry s „pouze“ civilními oběťmi, konflikty mezi nestátnímiaktéry či další střety, které přesně neodpovídají jimi stanoveným definicím,nebo o nich nejsou spolehlivé informace. Velice ilustrativní je na s. 94příklad mapy Nigerie, ve které autor na základě několika zdrojů identifikujepo roce 1990 přes čtyřicet konfliktů, v konfrontaci se známou Uppsalskoudatabází UCDP, rozlišující v tomtéž období pouze jediný nigerijský konflikt.J. Tomeš ukazuje s pomocí grafů a tabulek vývoj počtu a struktury konfliktůod roku 1946 a zejména pak po roce 1990. Diskutuje typologii konfliktů podlepříčin a rozebírá různé faktory včetně geografických a geopolitických, což ocenínejen studenti. Často je dle Tomeše více příčin vzájemně propojeno a stálevíce se prosazuje ekonomické pozadí vedoucí k válkám tzv. kořistnickým namístoválek občanských (v pravém smyslu slova). Závěrem shrnuje vysledovanétrendy a mj. upozorňuje na nebezpečný vzrůst podílu civilních obětí, i přesstatistické opomíjení obětí nepřímých, či neblahý vliv „zhroucených států“.Předpokládá, že obraz konfliktů a bezpečnostní situaci ovlivní podoba novéhomezinárodního uspořádání v čele s hegemonem (USA), nebo s modifikovanouOSN či její obdobou jako nadnárodní autoritou, reprezentantem shody velmocí.Je si však vědom pesimističtější reality. Již dříve v textu upozorňuje narostoucí ambice Číny a dalších globálních „hráčů“.V navazující kapitole, se J. Tomeš věnuje na základě konkrétních příkladůa dat za jednotlivé státy změnám charakteru a geografického rozšíření válekpo roce 1990. Zatímco příčiny válek se prolínají a jsou nejasné, jejich podoba,vnější projevy, jsou až děsivě jasné a stabilní. Údaje v databázích ale opět závisejína použité definici, pramenech apod. Druhá část kapitoly se znovu zabýváekonomizací konfliktů a novými zdroji jejich financování – kriminalizovanými,kořistnickými válkami. Poslední podkapitola je pak věnována geografickýmaspektům a proměně geografického rozšíření válek a konfliktů i z hlediskageo politických konceptů. Text je rovněž bohatě doplněn tabulkovými a grafickýmipřílohami. Závěrem autor zmiňuje i některé paradoxy mezistátních či internacionalizovanýchválek z poslední doby, kdy zahraniční intervence oprotiočekáváním vyvolaly jen další vleklá krveprolití bezprecedentní intenzity. Připomínáneblahý trend posledních let – opětovný růst počtu konfliktů a jejichglobalizaci, kdy se, podobně jako u příčin, stírají rozdíly mezi zájmy státnímia komerčními a mezi válkami mezinárodními a vnitrostátními. Globální sítěnelegálního obchodu propojují bojiště s vyspělými zeměmi. Právě jen zdánlivěnezajímavé vnitrostátní konflikty, často i masakry civilistů, probíhající na geo-38

politické periferii by si tak dle autora zasloužily větší pozornost výzkumníků(tvůrců databází) i mezinárodního společenství. Jak J. Tomeš uvádí na s. 174:„Jádrové země musí převzít odpovědnost za stav, ke kterému přímo i nepřímopřispívají, a to vytvořením podmínek pro globální kontrolu pohybu prvků,plodících či prolongujících konflikty.“ To se už částečně podařilo v případě diamantů,najde ale svět shodu ohledně všech komodit černého trhu? Kapitola dojisté míry prohlubuje i témata předchozí části, což však, zejména u částečněedukativního textu, není na škodu. Mohl však možná následovat obdobně podrobnýpohled na nekrvavé, leč přesto závažné „studené“ konflikty.V dalším kvalitně zpracovaném příspěvku se Josef Novotný zabývá nerovnoměrnýmrozvojem světa odrážejícím se negativně zejména v situaci rozvojovýchzemí, které jsou konflikty všeho druhu zasaženy asi nejvíce. Autor začínápředstavením disciplíny rozvojových studií a jejích přístupů z politicko-ideologickéhohlediska, přičemž základní teoretické koncepty shrnuje i v přehlednétabulce. Dále se věnuje společensko-ekonomickým nerovnostem, chudobě, kvalitěživota a globalizaci. Diskutuje příznivý vliv ekonomického růstu na snižováníchudoby, ale i rizika opačného efektu během recese. Po ukazuje na možnénegativní vlivy socioekonomických nerovností na ekonomickou výkonnostzemě, na rozdíly v charakteristikách kvality života a podává přehled negativekonomické globalizace, která může podporovat růst nerovností. I procesypřinášející do rozvojových zemí zdánlivě jen pokrok (např. offshoring, relokalizacekvalifikovanějších činností) mohou za určitých podmínek prospívatjen minimu obyvatel. V závěrečné třetí části kapitoly se autor snaží s pomocíněkolika tabulek a grafů o empirickou dokumentaci nerovnoměrného ekonomickéhorozvoje světa včetně historického vývoje. Upozorňuje na protisměrnétrendy relativního poklesu nerovnosti mezi státy a rostoucích nerovností vnitrostátních.Převáží-li druhý, již sílící, trend, hrozí prohloubení celkové nerovnosti,která už teď dosahuje historicky nevídané míry. S tím souvisejí i rizikaspojená se zvětšující se skupinou marginalizovaných tříd, z globalizace vyloučených.Tematicky volně navazují tři kapitoly, které spojuje zaměření na původníobyvatele světa ve světle vlivu Západu a globalizace. Lívia Šavelková představujeobecně problematiku domorodců. Uvádí příklady podle jednotlivých kontinentůa dále se věnuje i historickému vývoji vztahu států a mezinárodníchorganizací k původním obyvatelům, problematice jejich uznání „národními“státy, (sebe)identity a definice dle mezinárodního práva a také otázkám etnickýchteorií. Poukazuje na určitou globalizaci identity původních obyvatel.Už nejde jen o jednotlivé etnicky a geograficky oddělené kmeny, ale o nověvznikající kategorii lidí s velkým politickým potenciálem i pro většinovou společnosta mnohé „zájmové“ skupiny rozmanitého postavení a původu. Zejménapro hlouběji nezasvěceného čtenáře může být zajímavé zjištění, že i nejvyspělejšístáty světa považované za demokratické dosud či donedávna, často zezištných důvodů, neuznávaly skupiny svých domorodců, nebo se je dokoncesnažily převychovat metodami připomínajícími spíše totalitní režimy nebodoby conquistadorů.David Festa přichází s rozborem problematiky sociálních hnutí spojujícíchse v hnutí hanlivě nazývané „antiglobalizační“, které se postavilo např. protivýše zmíněné neoliberální ekonomické politice Washingtonského konsensu,a představuje tak možné zárodky „globální občanské společnosti“. Autor po-39

pisuje i z hlediska geografické perspektivy teorie vzniku sociálních hnutí. Napředchozí kapitolu navazuje rozborem vztahu sociálních hnutí a rozvoje a postupnétransnacionalizace organizovaného odporu původních obyvatel světa.Uvádí konkrétní příklady konfliktů a popisuje i vznik nadnárodních sítí aktivistů,přičemž vše doplňuje i přehlednými mapovými přílohami. Upozorňujena negativa, kdy v hnutích opět převažuje hlas zástupců „Západu“ oproti původnímobyvatelům z rozvojových zemí, nebo se vytvářejí samoúčelné internetovéa jiné mediální prezentace bez reálných výsledků.Tematicky navazuje kapitola zpracovaná trojicí vedoucích autorského kolektivupod výstižným názvem „Dopady aktivit, jejichž rozvoj bývá spojováns globalizací, na původní obyvatele světa“. Jedná se o přehledné textové a mapovéshrnutí konfliktních situací postihujících domorodce, podle jednotlivýchkontinentů a států. Lze snad jen vytknout, že grafická legenda mapových přílohmohla být doplněna slovním popisem u každé mapy, ne jen v předchozímtextu. Porozumění znázorněným informacím tak mohlo být snazší a rychlejší.Závěrečných dvaapadesát stránek tvoří „Příklady, náměty a otázky pro cvičení,semináře a zpracování studentských prací“. Kapitola vychází z obsahucelé knihy a je rozdělena do tří oddílů věnovaných problematice globalizacea původních obyvatel, sociálních hnutí, rozvoje chudých zemí a současnýmozbrojeným konfliktům a válkám. Jednotlivé texty ilustrující problematikujsou doplněny odkazy na další zdroje a především řadou podnětných otázekči výzkumných úkolů. Souhrn v posledních dvou kapitolách jistě ocení (nejen)studenti. Jak je již naznačeno v úvodu knihy, autoři záměrně zaujímají vůčiglobalizaci kritičtější postoje, jsou si vědomi jisté jednostrannosti. Považujívšak za potřebnější vyzdvižení problémů, konfliktů a spoluviny rozvinutýchzemí, než jen chválu úspěchů a zastírání potíží. Přesto mohla být kritika místyobjektivnější, byť právě závěrečné otázky dávají prostor svobodné diskusi.Pro čtenáře je velice užitečný na konci umístěný seznam použitých zkrateka věcný rejstřík. Vhodné by však bylo i doplnění celkového jmenného rejstříku,když jsou seznamy literatury a zdrojů umístěny jen za jednotlivými kapitolami.Jisté odlehčení textu poskytují občasné citáty slavných osobnostía v podobném typu literatury nepříliš obvyklé příhodné obrazové karikatury,byť vzhledem k tématu prosycené spíš humorem černým.Přes všechny nedostatky, rozdíly v zaměření, kvalitě i rozsahu dílčích částíi jejich občasný obsahový překryv lze říci, že si publikace udržela jistou konzistenci.Zejména díky společnému úvodu a závěrečným kapitolám nejde jeno svazek složený z několika nezávislých odborných článků, jaké často vídáme.Vzniklo tak, myslím, docela zdařilé spojení odborné knihy, přehledových textůi učebnice, ve kterém si každý zájemce o problematiku konfliktů a rozvojovýchzemí, od širší veřejnosti a středoškoláků až po experty, najde své oblíbenépasáže, popřípadě odkazy na další literaturu a zdroje k hlubšímu studiutohoto závažného globálního problému. Můžeme uvítat, že k badatelskému,vzdělávacímu a popularizačnímu úsilí na tomto poli přispěla i česká politická,regionální a sociální geografie, a to ne izolovaně, nýbrž ve vzácné spoluprácis kolegy hned z několika blízkých oborů. Závěrečné otázky a podněty přitomnaznačují i možnosti dalšího (nejen studentského) výzkumu.David Vogt, Univerzita Karlova v Praze, e-mail: vogt@natur.cuni.cz40

P. Drbalová, A. Zelenka, D. Bílková: Rejstřík jeskyní ke knize Hromas J. (ed.)a kol.: Jeskyně. Správa jeskyní ČR, Průhonice, 2010, 82 s.V Informacích ČGS, roč. 29, č. 1, 2001, s. 26–28 jsme referovali o největšímsouborném díle o našich jeskyních a krasu, jaké kdy bylo vydáno. Přes celkovévelmi příznivé hodnocení zmíněné unikátní publikace jsme podrobili tvrdékritice absenci rejstříků, která prakticky znemožňovala náležitou orientaciv knize.Autoři si byli tohoto vážného nedostatku samozřejmě vědomi, kritické připomínkypřijali a postarali se o rychlou dílčí nápravu. Proto můžeme nynírádi oznámit, že podrobný rejstřík 3 238 českých, moravských a slezskýchkrasových a pseudokrasových jeskyní, včetně synonymních názvů, již vyšel,byť zásluhou jiného vydavatele, v jiném formátu a v jiné polygrafické úpravěnež původní kniha. Zájemci jej mohou získat jednak stažením z internetu nastránkách Správy jeskyní ČR na adrese www.caves.cz (stejně jako errata),jednak v tištěné formě, požádají-li si o něj na Správě jeskyní ČR, Květnovénám. 3, 252 43 Průhonice, telefon 271 000 042 (Ing. Bílková), fax 271 000 041.Rejstřík je zajímavý sám o sobě třeba z hlediska speleologické nomenklatury.Objevíme v něm totiž jak názvoslovnou chudost (např. názvy 212 jeskyň začínajípředložkou U, názvy 136 jeskyň předložkou Na, 117 jeskyň předložkouPod atp.), tak i nápaditost s kuriózními názvy (např. Striptýzka, Manželskébivaky, Štajgrův omyl nebo Meta menardi – podle stejnojmenného druhu temnostníhopavouka, který v lokalitě žije, atp.).Pokud jde o další rejstříky (jmen krasových badatelů a speleologů, názvů sídel,geomorfologických jednotek apod.), s jejich zpracováním se počítá, ovšemv rámci časových možností autorů. Je proto třeba, přibližně od r. 2011, sledovatvýše uvedenou internetovou adresu.Josef Rubín, PrahaRecenzi J. Rubína na publikaci J. Hromas (ed.) a kol.: Jeskyně. Chráněná území ČR, XIV.Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha 2009, 608 s. ISBN978-80-87051-17-7 a 978-80-86305-03-5 naleznete v předchozím čísle Informací ČGS 1/2010a v elektronické podobě na http://geography.cz/informace-cgs/wp-content/uploads/2010/03/icgs012010_literatura.pdf.Sborník České společnosti zeměvědné a jeho následovníci v databáziGEOBIBLINEÚvodV Geografické knihovně PřF UK se v roce 2007 zrodil projekt Geografickábibliografie ČR online. Lze říci, že vznikl z praktických důvodů, kvůli neutěšenémustavu nástrojů k vyhledávání geografických informací, z nedostatkusekundárních pramenů, kvůli složitému vyhledávání článků prohlížením tištěnýchobsahů ročníků časopisů nebo mnohonásobně opakujícím se rešerším,které ve finálním stavu nepřinášely mnoho nových informací. To vše ztěžovaloa blokovalo práci knihovníků, vědců i studentů.41

Geografická bibliografie v Česku měla sice svou tradici sahající do konce19. století, nicméně vznikala velice roztříštěně, jak obsahově, tak chronologicky,a zdaleka neobsahovala veškeré dokumenty oborové bohemikální produkce.Proto byl připraven projekt, jehož cílem byla kompletní katalogizaceoborových zdrojů publikovaných ve 20. a 21. století. Základní bohemikálníhledisko zahrnovalo díla českých autorů, díla o Česku, díla o Česku (popř. českýchautorů) vydaná v zahraničí. Tím se do databáze dostávaly i jiné nečeskéjazyky, především angličtina, němčina, ruština, francouzština a španělština.Obsahově databáze zabírá zhruba hesla: geografie, kartografie, demografievčetně variant s adjektivy. Uživatelé zde najdou nejen popis publikovanýchdokumentů: monografií, periodik, článků, kartografických dokumentů, alei informace o tzv. šedé literatuře, vysokoškolských kvalifikačních pracích, bai o elektronické geografické produkci.Z původního tvůrčího jádra tří institucí Geografické knihovny PřF UKv Praze, Knihovny PřF MU v Brně a katedry geografie PřF UJEP v Ústí nadLabem se okruh tvůrců a přispěvatelů během tří let výrazně rozšířil na šestnáctv roce 2010. Mezi nejvýznamnější z nich patří Národní knihovna ČR (dáleNK ČR), Knihovna Akademie věd ČR (dále KNAV ČR) a Moravská zemskáknihovna (MZK). Databáze obsahovala na konci července 2010 kolem 130 000bibliografických záznamů s abstrakty a vybranými plnými texty, přičemž ročnípřírůstek se zatím pohyboval kolem 20 000 záznamů. Databáze vznikla zapodpory programu pro vědu a výzkum Ministerstva kultury ČR.Vznik databázeVlastní tvorbě databáze předcházela důkladná příprava, rešerše z databází,analýza a testování. Základní databáze vznikla jako samostatná databázeGEOBIBLINE Aleph, verze 18 na serveru Univerzity Karlovy (dále UK). Zezákladní databáze Geografické knihovny vznikl základ databáze. Podstatnýmposunem byla smlouva o spolupráci s NK ČR. Díky povinnému výtisku bylozaručeno, že bude moci být exportováno minimálně vše z produkce 90. letminulého a prvního desetiletí tohoto století. Především stav rozpracovanostikartografických dokumentů i úroveň pokrytí české tištěné produkce bylav NK ČR dosti vysoká. Proto se bibliografické záznamy bohemikálních kartografickýchdokumentů staly základem databáze (cca 6 000 záznamů). Potébyla do databáze GEOBIBLINE nahrána celá stávající databáze Geografickéknihovny PřF UK bez kartografických dokumentů. Z ní byly postupně odmazáványzahraniční a irelevantní dokumenty. Vytvořili jsme široký seznamzákladních předmětových oborových hesel. Pomocí GUI klienta byly postupněprováděny on-line rešerše a ukládány na server NK, odtud byl výsledekodeslán na UK. Hlavoruční rešerše z databází NK ČR trvaly do června 2008.Spolupráce s Národní knihovnou pokračovala nastavením automatizovanýchměsíčních exportů dat do databáze GEOBIBLINE. Z účastnických knihovenv Brně a Ústí nad Labem byly exportovány nejprve bibliografické záznamyvysokoškolských kvalifikačních prácí, poté monografií, kartografických dokumentůa později i článků.Podstatným problémem, který bylo nutné vyřešit, byla souběžná práce vedvou databázích. České geografické dokumenty jsou v knihovně katalogizoványdo databáze Centrálního katalogu UK, tj. CKS01. Bylo nezbytné mít tytozáznamy zároveň v databázi CKS02. Bylo zvoleno řešení příznaků v polích. Na42

základě předem definovaného příznaku (GEO) v logické databázi Geografickéknihovny jsou denně nově vytvořené bibliografické záznamy, identifikovány,automaticky exportovány z báze CKS01 a importovány do databáze CKS02 –GEOBIBLINE. Tento systém následně využila při své práci i knihovna PřFMasarykovy univerzity v Brně. Při importech se řešila otázka duplicit záznamů.Bylo nezbytné nastavit automatickou kontrolu duplicit. Kontrola duplicitje realizována pomocí alespoň dvou polí K E Y a 001 (MARC21).Nejstarší český geografický časopisMezi nejžádanější rešerše patří bezesporu vyhledávání článků z časopisů.V rámci projektu bylo excerpováno 39 titulů českých profilových periodik. Jejichúplný seznam se stavem rozpracovanosti najdete na stránkách projektuhttp://www.geobibline.cz. V polovině roku 2010 bylo kompletně, tj. od prvníhodo posledního vydaného ročníku, zpracováno 25 titulů.Excerpce probíhala následně po importu článků z databáze ANL NK ČR.Některé tituly byly zpracovány v oddělení pro analytický popis od poloviny90. let. Například titul Acta Universitatis Carolinae Geographica, zde bylzpracován pouze v rozsahu let 1996–1997. Díky projektu byl nejen zpracovánv databázi GEOBIBLINE od prvního ročníku (1966), ale i doplněn do databázeNK ČR. Po importu článkové bibliografie začala postupná katalogizacečlánků jednotlivých titulů. Tituly byly rozloženy mezi jednotlivé účastníky.V některých případech se podařilo získat článkovou bibliografii zpracovanouv ústavech Akademie věd.Z hlediska trvání můžeme geografické časopisy rozdělit na dvě skupiny.První jsou časopisy vydávané v současnosti, u druhé skupiny bylo vydáváníukončeno (databáze je neexcerpuje). Některé ze současných titulů byly v minulostivydávány pod jiným názvem, často několikrát změněným.Příkladem je Sborník České společnosti zeměvědné, založené 1. května1894. Zakládajícími členy společnosti byli jak významní geografové, tak i geologovéa cestovatelé. Mezi hlavní cíle společnosti patřilo i vydávání vědeckéhočasopisu, proto první číslo Sborníku České společnosti zeměvědné vyšlo ihnedv roce 1895. Sborník byl v souvislosti se vznikem samostatného Československav roce 1918 přejmenován na Sborník československé společnosti zeměpisné.Za okupace vycházel pod názvem Sborník československé geografickéspolečnosti a po válce opět jako Sborník československé společnosti zeměpisné.Roku 1979 se pozměnil titul v souvislosti se změnou názvu společnosti naSborník Československé geografické společnosti. Rozdělení Československapřineslo další titul: Sborník České geografické společnosti. V pořadí sedmou,a zatím poslední změnu, zaznamenal časopis v roce 1995, kdy získal současnýnázev Geografie – Sborník České geografické společnosti.Kompletní retrospektivní katalogizace byla dokončena u těchto titulů sborníku:Sborník České společnosti zeměvědné. Nákladem České společnosti zeměvědné.J. Otto, Praha, 1895–1920. 1× ročně. Excerpováno od roku: 1895–1920(270 záznamů).Sborník Československé společnosti zeměpisné. Academia, Praha, 1921 až1938. Excerpováno od roku: 1921–1938 (392 záznamů).Sborník České společnosti zeměpisné. Česká společnost zeměpisná, Praha,1939–1944.43

Obr. 1 – Vulkanologické studie naIslandu. Zdroj: Sborník Československéspolečnosti zeměpisné, 1935.Excerpováno od roku: 1939–1944 (78záznamů).Sborník Československé společnostizeměpisné. Academia, Praha, 1945 až1978. Excerpováno od roku: 1945–1978(880 záznamů).Sborník Československé geografickéspolečnosti. Academia, Praha, 1979 až1991. 4× ročně.Excerpováno od roku: 1979–1991 (316záznamů).Sborník České geografické společnosti.Česká geografická společnost, Praha,1992–1995. 4× ročně. Excerpováno od roku: 1992–1995 (101 záznamů).Geografie – Sborník České geografické společnosti. Česká geografická společnost,Praha, od 1996. 4× ročně. Excerpováno od roku: 1996–současnost(351 záznamů).Celkem bylo vytvořeno 2 388 bibliografických záznamů článků. Jde o nejstaršía nejrozsáhlejší geografický časopis, který byl takto zpracován. Časopisobsahuje množství článků z oboru geografie, kartografie, demografie, ale i etnografie,historie. V souvislosti se stárnutím informací mohou být články využitelnénapř. pro geomorfology, hydrology, historiky, demografy, krajináře,ekology ale i další specialisty. Články bývají doplněné obrázky, mapami neboplánky. Zpracování titulu umožňuje také komparaci oboru, rozbor vývoje/stagnacegeografie a zejména umožňuje rychlý průzkum pramenů od roku 1895 dosoučasnosti.Plné textyOd roku 2009 se experimentuje s připojováním plných textů. Ukázalo se, ževětšinou není problematické dohodnout se s odpovědnými redakcemi nebo autoryna souhlasu s připojením plných textů k databázi. Daleko obtížnější bylapráce s různými formáty a formami uložení elektronických textů, popřípadějejich skenování a automatizovaného OCR přepisu textů (pomocí SW ABBYReader). Některé ročníky a čísla bylo nutné stáhnout z Internetu a rozdělitdo jednotlivých článků, jiné utřídit podle let a převést do pdf formátu. Plnétexty se ukládají na serveru katedry aplikované geoinformatiky a kartografiePřF UK.Prostřednictvím modulu ADAM se články připojovaly k bibliografii. Každýbyl opatřen nejen poznámkou o copyrightu plných textů, ale před každýmzpřístupněním je uživatel informován o autorských právech.Takto byly od prvního ročníku do současnosti připraveny tituly: Actaonomastica, Moravian Geographical Reports a Vojenský geografický obzor.Probíhají intenzivní jednání s dalšími redakcemi, z nichž mnohé přislíbilyspolupráci. Některé texty se zatím získávají částečně, například z tituluGeografie – Sborník ČGS (roky 2008–2009), jinde máme kompletní plné texty(Opera Corcontica), ale nemáme dokončenou článkovou bibliografii. Dalšímožností je připojování on-line článků dostupných z Internetových adresprostřednictvím MARCového pole 856, například titul Země světa atd. Zde jevšak celá sada problémů. Především jsou na proměnlivé nepevné adrese, při44

Obr. 2 – Ukázka vyhledaného záznamu z titulu Geografie – Sborník ČGS s plným textem.změně je třeba se věnovat rozsáhlým ručním opravám. Dále tituly jsou častouložené v celých ročnících. Při připojení ke konkrétnímu článku se pak čtenářinedostává k relevantní informaci a ztrácí se důvěryhodnost zdroje.Testování práce s plnými texty potvrdilo původní předpoklad, že bez základníbibliografie nelze dále pracovat s digitálními objekty. Digitalizacea získávání elektronických dokumentů probíhá pracně, ale rychleji. Proto jetřeba nejprve dokončit kvalitní oborovou bibliografii.Hledání a využitíVyhledávání je umožněno v jednoduchém či kombinovaném rozhraní nebopomocí příkazového jazyka. Pracuje se s booleovskými a proximitními operátory,ale i s maskováním. Uživatelé si mohou listovat a prohledávat rejstříky,zpřesnit nebo filtrovat dotazy, prohlížet a ukládat si nebo odeslat vybrané záznamy.Formáty uložení/odeslání záznamů byly standardně nastaveny na výstupy:katalogizační lístek, zkrácený záznam, formát pro MARC a pro OPAC.Předmětem řešení byly také citační výstupy. ÚVT byl připraven výstup proEndNote, který je uživatelům většiny českých univerzit dostupný prostřednictvímdatabáze ISI Web of Knowledge. Kolegové z Masarykovy univerzityvyrobili on-line tutoriál k práci s touto službou: http://www.ukb.muni.cz/kuk/animace/eiz/ENW/index.html. Návody a tutoriály jsou dostupné z webovýchstránek projektu GEOBIBLINE. V roce 2010 byla navázána úzká spolupráces portálem http://www.citace.com, který umožňuje přímou a rychlou konverzibibliografických záznamů všech typů dokumentů do mezinárodní citace ISO690. V roce 2009 byla spuštěna beta verze webových stránek projektu: http://www.geobibline.cz. Stránky byly vytvořeny v redakčním systému DRUPAL.45

BudoucnostV blízké i dohledné budoucnosti se bude pokračovat v připojování plnýchtextů při respektování autorských práv autorů a vydavatelů. Intenzivně sepracuje na dokončení článkové bibliografie profilových geografických titulůa maximální možné automatizaci importu a kontroly dat. Plánuje se také dokončeníretrospektivní katalogizace vysokoškolských kvalifikačních prací PřFUK a UJEP.Univerzita Karlova od roku 2010 začne zpřístupňovat plné texty VŠKP,což nepochybně také zvýší hodnotu databáze. Řešitelé zahájili testování práces využitím pole 034 a 255 pro souřadnice a v koordinaci s Moravskou zemskouknihovnou hodlají pokračovat. Ve spolupráci s Mapovou sbírkou jsou vybíránya testovány kartografické dokumenty, které by mohly být zpřístupněné jakonáhledy map prostřednictvím systému Digitool v digitálním repozitáři UK.Roku 2010 vyjde CD-ROM s databází.Databáze je dnes již plně srovnatelná se svými staršími sestrami v Německu(GEODOC), v Polsku (Bibliografia geografii Polskiej) nebo v USA (GEO-BIB). Zatímco ony vznikaly desetiletí, v Česku se podařilo vytvořit oborovoubibliografii za 3 roky. I díky tomu byla v roce 2009 nominována na cenu MKČR za významný počin roku 2009.Literatura:NOVOTNÁ, E. (2009): GEOBIBLINE: Geografická bibliografie ČR online. Knihovny současnosti2009: sborník ze 17. konference, konané ve dnech 23.–25. června 2009 v Sečiu Chrudimi. SDRUK, Brno, s. 177–186.NOVOTNÁ, E. (2009): Informační podpora geografie. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědeckáfakulta, Praha, 268 s.Eva Novotná, Geografická knihovna PřF UK, novotn48@natur.cuni.cz46

KONFERENCEA AKTIVITY GEOGRAFŮXXII. sjezd České geografické společnosti v dešti (nápadů)31. srpna – 3. září 2010 se v Ostravě konal 22. sjezd naší společnosti. Bylo topodruhé, kdy se v tomto městě sešli k jednání čeští geografové, a to po 23 letech.Předchozí sjezd v Ostravě se konal v roce 1987 a bylo to v jiném státě,v jiném politickém režimu a vlastně i v docela jiném městě. Před 23 lety účastníkyvítalo „ocelové srdce republiky“, zatímco dnešní Ostrava se transformujedo centra vědy, kultury a diverzifikovanější ekonomiky.Plenární jednání proběhlo v Domu kultury města Ostravy. Kromě českýchgeografů na sjezd přijeli také představitelé geografických společnostísousedních států. Slovenskou geografickou společnost zastupoval jeho prezidentprof. René Matlovič, Polskie Towarzystwo Geograficzne jeho předsedaprof. Jerzy Bański a Österreichischer Geographischer Gesellschaft doc. PeterJordan. Oproti minulým sjezdům, kdy se zahraniční účast omezovala pouzena sousední země, byla letos pozvána i představitelka jedné z největších a nejstaršíchgeografických společností na světě, dr. Rita Gardner, ředitelka RoyalGeographical Society z Londýna. Celkový počet účastníků (včetně kolegů zeSlovenska a z Polska) dosáhl 251. Protože letos byl sjezd slovenských geografůnaplánován hned na další týden, přijelo méně účastníků ze Slovenska, nežkolik jich bylo na posledním sjezdu v Českých Budějovicích v roce 2006.Účastníci reprezentovali 453 členů společnosti. Je potěšitelné, že 114 členůdo ČGS vstoupilo po posledním sjezdu. Jak vypadá bilance vývoje české geografiev oněch posledních 4 letech? Ve zprávě prezidenta zaznělo:ČGS úspěšně reprezentuje náš obor na mezinárodní scéně. Naši členové bylipřítomni na všech významnějších světových akcích pořádaných Mezinárodnígeografickou unií (IGU). Byli jsme vidět jak na kongresu v Tunisu v roce 2008,tak i na regionální konferenci v Tel Avivu v roce 2010. U příležitostí obou bylavydána zvláštní čísla Geografie. Náš bývalý prezident Ivan Bičík je v současnédobě předsedou sekce IGU Land Use / Cover Changes, a zaujímá tak nejvyššífunkci v Mezinárodní geografické unii ze všech našich členů.Představitelé naší společnosti se v hojném počtu zúčastnili i prvního kongresuevropských geografů uspořádaných organizací EUGEO v Amsterdamuv roce 2007. Byli jsme i na druhém kongresu v Bratislavě v roce 2009, alevzhledem k blízkosti místa konání a minimálním cestovním nákladům tammohlo jet mnohem víc českých geografů, než kolik nás tam ve skutečnostibylo. Někteří naši členové se podílejí na činnosti druhé evropské geografickéorganizace EUROGEO, přestože jako celek jsme do něj nevstoupili (na rozdílod EUGEO, kde členy jsme). Díky nim se například letos v květnu konal seminářEUROGEO „Sustainable Geographies“ v Praze na Albertově.ČGS se podílela i na významných mezinárodních akcích jako byl Polárnírok v roce 2007, do něhož se aktivně zapojila naše Polární sekce, a Rok planetyZemě v roce 2008, v jehož rámci uspořádala seminář brněnská Ekonomicko--sociální fakulta Masarykovy univerzity.47

Kontakty s Mezinárodní geografickou unií zajišťuje Národní komitét, kterýdo konce roku 2008 pracoval ve složení prof. Rudolf Brázdil, doc. Dušan Drbohlava prof. Vít Voženílek. Za úspěšnou reprezentaci jim je třeba poděkovat. Odledna 2009 komitét pracoval v novém složení: doc. Vít Vilímek (předseda) a členové:doc. Jaromír Kolejka, doc. Tadeusz Siwek a dr. Václav Poštolka. Po nečekanémúmrtí dr. Poštolky v dubnu 2009 zůstalo složení komitétu tří členné.Prezentace přes odborné publikace je nejdůležitějším úkolem každé vědeckéorganizace. V posledních čtyřech letech se možnosti publikování v kvalitnícha mezinárodně uznávaných časopisech významně znásobily. Jde předevšímo časopis Geografie – Sborník ČGS. Před čtyřmi lety nebyl nikde indexována publikace a citace z něj nebyly nikde formálně hodnoceny. Od roku 2008 seho díky úsilí nové redakční rady podařilo umístit na seznam sledovaných časopisůdatabáze Web of Knowledge a také databáze Scopus. Ve Scopusu byljiž dříve anglojazyčný Moravian Geographical Reports a v tomto roce se do nívrátila i dočasně vyřazená Acta Geographica Universitatis Carolinae. Kromětoho máme i několik dalších časopisů alespoň na seznamu kvalitních vědeckýchčasopisů vytvořených Radou vlády pro vědu a výzkum. Jsou to Geografickérozhledy, ústecký Geoscape a od letošního roku i tyto Informace ČGS.ČGS se prezentovala i na veřejnosti, zejména popularizačními články a vystoupenímina téma práce našich členů v exotickém a vzdáleném prostředí,jako např. v Antarktidě (prof. Prošek), v Peru a v Kyrgyzstánu (doc. Janský).Výbornou prezentací pro veřejnost je po dlouhé době vydání velkého atlasu,jaký u nás vyšel naposledy v 60. letech minulého století. Atlas krajiny Českérepubliky je takovým atlasem; byl pracovníky výzkumného ústavu Silva Taroucypro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích v průběhu sjezdu taképrezentován.Velkou pozornost jsme věnovali i webovým stránkám. V posledních čtyřechletech se značně zlepšily, přestože mnohým – zejména mladým geografům – sestále zdají nedostatečné. Že jejich úroveň není nejhorší, se ukázalo v letošnímroce, kdy se na nás obrátila Národní knihovna, zda bychom jí nedali souhlass archivováním našich stránek v rámci přechovávání českého kulturního dědictví.V celém funkčním období významnou aktivitu vyvíjely i naše pobočky a sekce.Jako příklad stačí uvést konferenci k 50. výročí geografie na Přírodovědeckéfakultě v Olomouci a červnu 2009. Ne všude byli stejně aktivní. Vedle velmidobře fungujících poboček a sekcí, jako je např. sekce fyzické geografie neboJihomoravská a Pražská-středočeská pobočka jsou i pobočky a sekce pasivní,které nevyvíjejí téměř žádnou činnost. Z poboček to je Východočeská pobočka,u níž je to zapříčiněno tím, že je to pobočka početně malá a nemá oporu v konkrétnívysoké škole. Sekcí s minimální aktivitou byla bohužel i početně nejsilnějšíSekce socioekonomické geografie a regionálního rozvoje. Hlavní výborsituaci řešil výměnou vedoucího.Co se nám v posledních čtyřech letech nepodařilo: především je to procesvytlačování geografie na periferii vědy. Geografie nikde není vykazována jakosamostatná věda a v loňském roce zmizela dokonce i z tak nedokonalého seskupeníCentrální evidence projektů (CEP), jakým byl Zemský magnetismus,geodézie a geografie. Po intervenci se ji tam letos podařilo vrátit zpět, ale tonení žádný posun k lepšímu – jen zachování dosavadního, nepříliš uspokojivéhostavu.48

Obr. 1 – Plenární zasedání XXII. sjezdu České geografické společnostiPo intervencích u Grantové agentury ČR máme zatím neoficiální odpověď,že bude provedena analýza četností podávaných geografických projektů a pokudjejich počet přesáhne 80, bude možné zřídit samostatný panel Geografie.Budeme se na to muset v budoucnu zaměřit, protože jak se zdá, zatím podávámeročně kolem 40 projektů. To by znamenalo, že musíme naše úsilí zdvojnásobit.Dalším neúspěchem bylo zrušení pracovní skupiny Akreditační komise proGeografii a geodézii. Nahradila ji nově zřízená pracovní skupina Geověd, kterouvšak tvoří z poloviny jen geologové. Tyto ztráty pozic se nám bohužel nepodařilozvrátit.Do příštího období si ČGS dává tyto cíle:1) Zkvalitnit kontakty se zahraničními geografickými společnostmi, zejménas nejbližšími sousedy;2) Rozšířit publikační možnosti (udržet Geografii na Web of Science, zařaditdalší časopisy do databáze Scopus a na seznam Rady vlády);3) Dále otevírat společnost mladým geografům;4) Zlepšit pozici geografie v nomenklatuře vědních oborů;5) Zintenzívnit působení geografie ve směru k laické veřejnosti.Valné shromáždění ČGS přijalo zprávu, jejíž hlavní části jsou uvedeny výše.Provedlo úpravu stanov (změnil se především způsob volby prezidenta společnosti– dosud byl volen pouze členy Hlavního výboru, nyní je volen všemičleny ČGS, kteří jsou přítomni na Valném shromáždění) a odsouhlasilo návrhHlavního výboru na udělení čestného členství třem významným geografům:doc. Ivanu Bičíkovi z UK Praha, doc. Milanu Drápelovi z MU Brno a prof. JanuŁobodovi z Wrocławské univerzity v Polsku.49

Sjezd zvolil nové orgány ČGS na období 2010–2014. Přímo na sjezdu bylazvolena jen jejich menší část, jelikož členy Hlavního výboru se podle našichstanov automaticky stávají všichni předsedové sekcí a poboček a podle novýchstanov i šéfredaktor Geografie.Hlavní výbor ČGS bude mít v období 2010–2014 následující složení: TadeuszSiwek (prezident), Radim Perlín (vědecký tajemník), Tomáš Havlíček(hospodář), Zdeněk Kučera, Roman Matoušek (volení členové HV), BohumírJánský (šéfredaktor Geografie), Vít Jančák, Michal Vančura, Jan Kopp, TomášOršulák, Tomáš Vágai, Zita Kučerová, Jaromír Kolejka, Pavel Ptáček,Jan Havrlant (předsedové poboček), Vladimír Herber, Josef Novotný, Ivan Bičík,Jaromír Kaňok, Michal Janouch a Eduard Hofmann (předsedové sekcí).Revizní komise bude pracovat v následujícím složení: Zdeněk Čermák, HanaSvatoňová a Jana Bohdálková.V průběhu plenárního zasedání České geografické společnosti byli takéslavnostně vyhlášeni a oceněni vítězové letošní soutěže o nejlepší studentskouvědeckou odbornou práci (SVOP) v oboru geografie. Vítězem se stal TomášPúčik z Masarykovy univerzity v Brně s prací „Význam indexů nebezpečnostíkonvektivních bouří“. Na druhém místě skončila Ilona Bečicová z UniverzityKarlovy v Praze. Téma její práce znělo: „Mezinárodní migrace z Mexika doSpojených států amerických a role mexicko-americké hranice“. Třetí místozískala Eva Berrová z Univerzity Jana Evangelisty Turkyně v Ústí nad Labemza práci na téma „Orientační mapa obce Tisá s návrhem na pojmenováníulic“. Na plénu byli také představeni nejmladší adepti geografie – vítězovécelostátní zeměpisné olympiády, která se konala v červnu v Plzni. Byli to JanNejedlý (12 let) z gymnázia v Chebu, Ondřej Janovský (15 let) ze ZŠ v NovémJičíně, Hana Pařízková (16 let) z gymnázia ve Velkém Meziříčí a Jan Šembera(18 let) z gymnázia v Náchodě.Ostravský sjezd se konal v extrémně nepříznivém počasí. První dva dny sjezdubyly v Ostravě snad nejdeštivějšími dny v roce. Ale pršely na něm i nápadya tvůrčí myšlenky. Účast na jednáních sekcí byla větší než obvykle – možnáprávě kvůli dešti. Nejzajímavější se ukázaly tři „kulaté stoly“. Diskusní kroužkyke třem nejvýznamnějším tématům. První byl věnován důsledkům reformyterciárního vzdělávání a reformy financování vědy, která je založena nastále větším důrazu na scientometrické hodnocení publikací, a moderoval hodoc. Jiří Blažek z Prahy společně s dr. Petrem Rumplem z Ostravy. Druhý kulatýstůl moderoval doc. Eduard Hofmann z Brna společně s prof. VladimíremBaarem z Ostravy a diskutovalo se o problematice geografického vzdělávání.Třetí kulatý stůl byl na téma „Diskurz a politika v naší geografii“ a moderovaliho doc. Luděk Sýkora z Prahy a doc. Alois Hynek z Brna, ale významně sena něm podílela i skupina mladých pražských geografů. Diskuse byla opravduživá zejména proto, že navazovala na úvodní zvané referáty z plenárního zasedání,které přednesli doc. Alois Hynek, doc. Luděk Sýkora, doc. Jan Hradecký,prof. Vít Voženílek a dr. Jaroslav Vávra. Posunutí diskuse na jiné místo, nakterém nebyl tlak nedostatku času, nahrazovalo jistý diskomfort, že nebylomožné bezprostředně reagovat na řečníky z úvodu.Zajímavé náměty zazněly i v kuloárech a byť se nedostaly do žádných sjezdovýchmateriálů, stojí za zaznamenání. Jeden z nich reagoval na skutečnost,že sjezdy českých a slovenských geografů se konají těsně za sebou, což nepřispívák jejich návštěvosti. Při rozhovorech s prezidentem SGS Reném Mat-50

lovičem se zrodil nápad zorganizovat příští sjezd společně, na jednom místě.Odborné sekce a diskusní večery by byly společné, plenární jednání obou organizacíoddělená. Vyžadovalo by to jen o něco více místností pro sekce a dvavelké sály pro plenární zasedání. To není nereálné. Dalo by se v dalším časovémhorizontu uvažovat i o pravidelném střídaní místa konání sjezdů v Českua na Slovensku.Další z neformálních námětů vyslovil bývalý rektor Ostravské univerzityprof. Vladimír Baar. Podle něj by stálo za to pokusit se o vytvoření samostatnégeografické fakulty na Karlově univerzitě v Praze. Ostatní univerzity tutomožnost nemají, protože nikde není geografů tolik, aby to na vznik fakultystačilo. Vznik samostatné fakulty by významně posílil postavení našeho oboru,který po ztrátě Geografického ústavu Akademie věd stojí a padá s univerzitnígeografií, kde se však musí dělit o vliv s ostatními obory přírodovědeckýcha pedagogických fakult. Přitom je tak specifický, že by si to opravduza sloužil.Další sjezd ČGS v roce 2014 se bude konat v Praze. Bude to u příležitosti120. výročí vzniku naší společnosti. Můžeme si položit otázku: bude se tentosjezd konat společně se Slováky a bude už na samostatné Geografické fakultě?Tadeusz SiwekZpráva z jednání delegátů Národních komitétů IGUV rámci regionální konference IGU v Tel Avivu (12.–16. července 2010) proběhlospolečné jednání vedení IGU a skupiny národních delegátů. Přítomnibyli delegáti (kromě Česka) např. z USA, Německa, Dánska, Portugalska,Finska, Nizozemska, Švýcarska, Ruska, Slovenska, Mexika, Turecka, Čínya účastnila se i Korea a pořádající Izrael.Po úvodním slovu a představení všech přítomných účastníků byl dán prostorpro podněty k jednání z pléna, jež byly dále diskutovány. Jednalo se předevšímo výhradu vůči příliš vysokému počtu konferencí, kdy každým rokemje buď kongres IGU či regionální konference, a to je potřeba zohlednit i skutečnost,že se pořádají ještě další mezinárodní (a národní) konference v dílčíchgeografických specializacích. Geografové též navštěvují konference v dalšíchgeovědních disciplínách. Nabídka je tedy skutečně veliká a může být tímto(teoreticky) do budoucna ohrožena kvalita jednání. Vysvětlení každoročníhopořádání regionálních konferencí (kromě roku pořádání kongresu IGU – 2012Kolín, Německo) spočívalo ve snaze dát prostor zapojení jednotlivých regionů(světadílů). V roce 2011 tedy proběhne regionální konference v Santiagu( Chile) a v roce 2013 v Kyotu (Japonsko).S širším zapojením geografů z různých oblastí světa souvisela i další diskutovanáotázka, a to do jaké míry by měly být minimalizovány účastnicképoplatky. Jedná se zejména o poplatky pro studenty. Jde tedy o snahu co nejvícepřiblížit geografii mladší generaci a umožnit jí participovat na vrcholnýchkonferencích. V principu byl souhlas udržovat konferenční poplatky na co nejnižšíúrovni, nicméně toto je ve výhradní kompetenci pořádajících organizač-51

ních výborů a nelze zasahovat z pozice vedení IGU do rozpočtů konferencí.Navíc v každém státě (městě) jsou odlišné náklady a možnosti. Někde jsoukonference např. pořádány v rámci univerzitních středisek, a tedy jsou i nižšínáklady, jinde jsou pronajímána konferenční centra.Druhá část jednání byla spíše informativní, a to jednak ohledně připravovanýchkonferencí (výše zmíněné akce v rozmezí 2011–2013), dále aktivity,jež mají za cíl vytvořit databázi geografických časopisů (jednotlivá geografickápracoviště v Česku budou podrobně informována), a dále proběhla informaceo iniciativě „International Year of Global Understanding“. Jedná se o snahupomoci transformovat výsledky vědy do výuky a poskytnout též informace širšíveřejnosti.Vít Vilímek, Jaromír KolejkaRegionální konference IGU v IzraeliVe dnech 13. 7. – 16. 7. 2010 se konala v Izraeli pravidelná regionální konferenceIGU, tentokrát s mottem „Bridging Diversity in a Globalizing World“.Samotné konferenci předcházelo několik pre-konferencí některých komisíIGU, kde hlavními tématy byl vývoj geografického poznání v oborech a také,a to nikoliv v neposlední řadě, i představení jednotlivých výzkumných tématřešených v daných oborech izraelskými geografy.Pre-konference pracovní komise Sustainability of Rural System se konalave dnech 6. 7. – 12. 7. 2010 na Bar-Ilan University na předměstí Tel Avivujménem Ramat-Gan. Konferenci zahájila Ana Maria de Souza a celý programvelmi dobře připravila Irit Amit-Cohen. V rámci prekonference zaměřené naproblematiku rozvoje venkova, zemědělství a částečně i land-use zazněly velmirozdílné příspěvky jak z hlediska tématického zaměření, tak i z hlediskavěcného obsahu. Po dvoudenním plenárním zasedání pořadatelé připravilivelmi náročný program exkurse zaměřený na rozvoj venkova a změny v izraelskýchkibucech. V rámci exkurse jsme měli možnost navštívit několik kibucůa seznámit se se změnami organizace života v těchto komunitních organizacích.Velmi působivá byla také cesta na Golanské výšiny a diskuze o způsobuzavlažování a hospodaření s vodními zdroji v Izraeli. Nejen v Izraeli je vodastrategickou surovinou.Hlavní regionální konference IGU v Tel Avivu byla zahájena plenárnímzasedáním, ve kterém hlavní řečníci představili problematiku využití geokartografie(A. Degani) v Izraeli, nástroje strategického a územního plánovánív Izraeli (E. Stern) a dokumenty zaměřené na ochranu přírodního dědictvív Izraeli (P. Bar-Kutiel). Jednání bylo rozdělené v souběžně probíhajících11 místnostech do jednotlivých sekcí, které měly velmi rozdílné početní zastoupení.Nejvíce zastoupená byla urbánní sekce, která probíhala v průběhucelého pořadu jednání. Velmi zajímavým bodem plenárního jednání bylo vystoupenízaměřené na možnosti řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Vetřech vystoupeních řečníci představili vývoj a změny hranic státu Izrael a vymezeníúzemí s palestinskou samosprávou (G. Biger), teoretický pohled politickéhogeografa na možnosti a důsledky řešení tohoto problému (S. Hasson)52

a palestinský profesor R. Khamaisi z Univerzity Haifa představil strategickérozvojové dokumenty palestinské samosprávy a jiný pohled na příčiny a důsledkyletitého konfliktu. Toto jednání bylo velmi hojně navštívené a vyvolalovelmi zajímavou diskuzi nejen v sále, ale i v průběhu následující přestávky.Bohužel regionální konference byla částečně poznamenaná bojkotem menšíčásti geografické obce, jejíž členové zneužili setkání geografů k propagaci politickyzaměřených názorů na izraelsko-palestinský konflikt. Jsem přesvědčen,že na světové setkání geografické obce nepatří takto vyhrocená politickástanoviska. Pořadatelé konference prokázali, že i v těchto podmínkách lzeuspořádat velmi zajímavý a současně velmi moderní kongres bez politickéhozabarvení.Česká geografie byla na regionálním kongresu IGU zastoupena velmi početnoudelegací celkem 14 zástupců z 5 geografických pracovišť z celého Česka.Radim PerlínThe Association of American Geographers 2010 Annual Meeting, Washington,D.C., USA, 14.–18. dubna 2010Ve dnech 14.–18. dubna 2010 se ve Washingtonu konala každoroční konferenceAsociace amerických geografů (AAG, viz http://www.aag.org). Přestože akcipořádá národní geografická společnost, jde o významnou událost mezinárodníhovýznamu – největší geografickou konferenci na světě, které se v posledníchletech účastní 5–7 tisíc lidí. Mezi účastníky sice převažují účastníci z USA,početně jsou však zastoupeny i další země a geografické školy z různých částísvěta. Velký rozsah konference dokumentuje i tištěná podoba programu konferencečítající více než 400 stran (program je v elektronické podobě dostupnýna internetové adrese AAG). Během pěti dnů konference probíhá současněaž padesát událostí v pěti po sobě jdoucích 100 minutových blocích. Smyslemúčasti na takové konferenci není absolvovat vše, co program nabízí (což aninení možné), ale vytvořit si svůj vlastní program z nabízených možností.Setkání pořádané Asociací amerických geografů se v posledních letechúčastní i nemalé množství geografů z Česka – každým rokem kolem 10–20.Konference je pro nás nepřeberným zdrojem inspirací. Nejde přitom jen o podnětya novinky v oblasti naší specializace, ale také různorodá směřování geografiejako celku. V neposlední řadě pak je konference i významnou inspiracípo stránce organizační. V předkládané zprávě se tak pokusíme upozornit naněkteré prvky organizace konference, které považujeme za důležité pro kultivacisetkávání a vnitřní diskuse geografů a u nás se zatím běžně nevyužívají.Letošní konference se odehrávala v prostorách vzájemně blízkých hotelůMarriott Wardman Park Hotel a Omni Shoreham Hotel lokalizovaných naokraji centrální části Washingtonu, D.C. Místo konání umožnilo soustředitvelký počet účastníků a souběžně probíhajících událostí do poměrně maléhoprostoru dostupného pěší chůzí v rozsahu minut. Snad každému se takotevřela možnost vybírat z rozmanitého obsahu konference, kdy přecházenímezi jednotlivými tematickými sekcemi během jejich průběhu nebylo výjimkou.Jednání se konala v poměrně skromných podmínkách, kdy účastníci53

měli k dispozici pouze projektor a promítací plátno. Součástí konference AAGnejsou velké společenské akce pořádané pro všechny účastníky (konferenčnívečeře se platí samostatně, možné je navštívit velmi přelidněnou recepci prozahraniční hosty). Během konference se neorganizují přestávky na kávu a občerstveníani obědy pro účastníky. V místě jednání je k dispozici voda. Dalšíobčerstvení si zajišťují sami účastníci v hotelích nebo jejich okolí. Běhemkonference AAG však probíhá velké množství pracovně-společenských setkánípořádaných tematickými sekcemi AAG. Téměř každá katedra geografie z univerzitv USA a Kanadě pořádá ve večerních hodinách party pro své zaměstnance,studenty, bývalé studenty, přátele, známé a jejich hosty.Program konference nabízí vedle odborných sekcí i tematické workshopy(věnované např. analýze dat v prostředí GIS nebo otázkám odborné publikačníčinnosti), odborné exkurze a další doprovodné akce (např. prodejní výstavuodborných publikací, diskusní setkání členů odborných sekcí AAG). Stěžejníčástí programu jsou odborné sekce. Při prvním setkání s AAG si můžemepoložit otázku, jak programový výbor zvládne uspořádat konferenci s téměřtisícovkou sekcí, workshopů a exkurzí. Program se ale do velké míry vytvářízdola. Naprostá většina odborných sekcí je programovému výboru nabízenaorganizátory sekcí jako celek. Navrhovatelé musí pouze naplnit organizačnípředpoklady, které u konvenční sekce představuje 5 příspěvků po 20 minutáchnebo 4 příspěvky a místo posledního příspěvku zastřešuje diskutujícídané téma. Každá sekce má kromě organizátorů i určené předsedající, zpravidlaněkterého z přednášejících v některé z dalších sekcí, které jsou součástítematického bloku. Jeden z autorů této zprávy už tři roky na každé AAG organizujeblok věnovaný proměnám postsocialistických měst skládající se ze4 sekcí. Součástí takto organizovaného bloku může být i panelová diskuse.Velmi užitečné je vyžádat si pro sekci podporu, tzv. „sponsorship“ vybranýchpracovních skupin AAG, které pak informaci o programu sekcí rozesílají vesvých zpravodajích.Na konferenci se tak většina lidí hlásí do některé z předem organizovanýchsekcí. Po dohodě s organizátorem sekce individuálně přihlásí svůj příspěveka registrační kód předá organizátorům sekce, kteří pak přihlásí sekci jakocelek. Pro účastníky v roli prezentujících i posluchačů jsou takto organizovanébloky nespornou výhodou, neboť zpravidla zajišťují společnou prezentacia diskusi podobně zaměřených a laděných příspěvků. Pouze menší část účastníkůse hlásí s nezařazeným příspěvkem. Seskupení těchto příspěvků a určenípředsedajících zařizuje organizační výbor. Naprostá většina českých účastníkůnevyužívá participace prostřednictvím předem organizovaných sekcí, cožje k naší škodě z hlediska propagace našich výsledků, například cirkulací vezpravodajích pracovních skupin, a bohužel ani nesvědčí o větší snaze po integracinaší práce do mezinárodní vědecké komunity. Nic například nebránítomu, aby sekci nebo jejich celý blok uspořádali geografové z Česka ve spoluprácis kolegyněmi a kolegy z okolních zemí s cílem představit významnátémata našeho regionu. Tímto bychom se zařadili například po bok poměrněrozsáhlé účasti čínských geografů s mnoha sekcemi zaměřenými na současnéproměny Číny.Z hlediska tematického zaměření letos jednoznačně převažovaly příspěvkyk problematice geografie města (přes 1 000 příspěvků) a životního prostředí(přes 800 příspěvků), následované geografickými informačními systémy, kul-54

turní, politickou, ekonomickou a sociální geografií, dálkovým průzkumemZemě a studiem využití ploch (do každé z těchto kategorií spadalo více než400 příspěvků). Ze zeměpisných oblastí byla kromě USA největší pozornostvěnována Asii, Latinské Americe a Africe. Na každé AAG se zpravidla objevujekoncept nebo termín, který aktuálně poutá pozornost geografů. AAG v roce2010 byla ve znamení „resilience“. Termín jsme slyšeli ve spojení s životnímprostředím, regionálním rozvojem, městy, populačním vývojem i geografiíjako celkem. Kdo nepoužívá termín „resilient“ prostě není „in“. Naší domácígeografii by zajisté prospělo, kdyby se s tímto konceptem nejen seznámila, alekdyby se sama stala adaptabilní, flexibilně reagující na změny v komplexníchsystémech. Jde přitom o koncept, který hýbal světem už v roce 2007. V neposlednířadě musíme zmínit, že tematické zaměření konference zásadně určujísami účastníci prostřednictvím navržených témat předem organizovanýchsekcí. Program konference je tak vynikajícím přehledem toho, co se právěv geografii dělá.Vytváření programu konference „zdola“ s sebou přináší i další zajímavé momenty.Není výjimkou, že žáci nebo příznivci některého významného geografanebo geografické školy či směru koncipují sekci jako diskusi přínosu takovéosobnosti či školy. Vedle kritické reflexe přínosu pro obor se zároveň vytvářípovědomí o významu osobnosti a školy a buduje se tak sepjetí disciplíny a posilujejejí identita. Příkladem z letošní konference byla reflexe dosavadníhodíla Jamese Duncana organizovaná do dvou po sobě následujících sekcí věnovanýchtématům postkoloniality a moci a kultur krajiny. V každé ze sekcínejprve s krátkým příspěvkem vystoupili přítomní panelisté (mezi nimi např.M. Heffernan, U. Strohmayer, J. Wylie, K. E. Till, T. J. Barnes) a poté následovalavšeobecná rozprava nad autorovým dílem. Přičemž pozornost byla věnovánanejen odbornému obsahu nejvýznamnějších publikací (např. The Cityas Text: The Politics of Landscape Interpretation in the Kandyan Kingdom;Landscapes of Privilege: The Politics of the Aesthetic in an American Suburb),ale též zejména osobní reflexi okolností jejich vzniku. V minulých letech senapříklad odehrávala poměrně rozsáhlá diskuse o protikladech a společnýchrysech Chicagské a Los Angeleské školy výzkumu měst. Součástí programujsou četné panelové diskuze, které se týkají nejen shrnutí dosaženého, alemnohem častěji jsou zaměřené na aktuální témata a teoretické koncepty. Panelovédiskuse, které jsou zpravidla hojně navštěvované, umožňují ucelenějšía bezprostřední výměnu názorů týkajících se zvolené problematiky. Diskusečasto přeskočí do publika a nakonec zahrnuje celý sál účastníků.V rámci konference probíhají i přednášky významných osobností, jimž jevěnován prostor 100 minut celého bloku. Letos asi největší pozornost a účastpřitáhla přednáška Davida Harveyho o krizích kapitalismu (animovanou částpřednášky je možné shlédnout na http://www.youtube.com/watch?v=qOP2V_np2c0&feature=player_embedded). Mezi další takto vystupující patřili napříkladEd Soja, David Ley, Vladimir Kolosov, David Lampton, Gerry Kearns,Peter Nijkamp. V bohatém časovém prostoru se pak vedle zásadní přednášky,směřující do hloubky problematiky, rozvine i plodná diskuse, zpravidlaukrajující i krátkou přestávku před zahájením dalšího programového bloku.Přednášky významných osobností pořádají (sponzorují) i významné časopisy.Tradičně vynikající jsou přednášky Michaela Storpera, který letos hovořil napozvání European Urban and Regional Studies. Takové přednášky jsou pak55

publikovány na předních stránkách těchto časopisů. Vyvrcholením AAG jsouplenární přednášky pořádané organizačním výborem konference a zastřešenéprezidentkou/prezidentem AAG. Pravděpodobně nejvíce navštívenou bylapřednáška nositele Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana o dvacetiletémvývoji nové ekonomické geografie. AAG dokonce uděluje speciální cenu„negeografům“, kteří významně přispěli k rozvoji geografie (Paul Krugman jejedním z laureátů). Pozvání významných osobností z pomezí dalších disciplín,v letošním roce například Jane Goodall, obohacuje geografickou konferencio nové pohledy a stimuly.Při velkém počtu tematicky různorodých akcí se program konference můženěkdy zdát jako příliš roztříštěný a nepřehledný. Na druhou stranu rozdělenípříspěvků do řady menších sekcí s menším počtem účastníků přispívá k atmosféřepracovního setkání. Přínosné bývá i využití diskutantů v některýchsekcích, kteří pomáhají zarámovat diskuzi. Program konference zahrnujecelou řadu workshopů, kde se účastníci konference mohli aktivně zapojit dointeraktivních programů na různá témata, od využívání nových metod až potrénink psaní grantových přihlášek. Součástí konference jsou také exkurze.Většina z nich nabízí krátkou 2–3hodinovou operativní návštěvu vybrané lokality,která je příkladem procesu proměny čtvrtě, např. gentrifikace, nebosociálních a politických praktik při regeneraci města, přičemž průvodcem jemístní expert. Účastník konference si tak program v místnostech hotelu můžeproložit seznámením se s případovou studií přímo v reálném prostředí města,kde se setkání AAG koná. Nechybí samozřejmě ani velké celodenní exkurzezaměřené na širší poznání krajiny, regionů a měst.Organizaci konference postavenou do značné míry na aktivitách zdola charakterizujei to, že organizátoři se nezabývají přípravou a vydáváním sborníkuabstraktů – ty jsou dostupné na internetu – natož sborníku příspěvků z konference.Tematická čísla časopisů se připravují na některých předem organizovanýchsekcích. Už jen proto by se čeští geografové měli aktivněji zapojit doorganizace setkání AAG. Na konferenci jsou přítomni i zástupci redakčníchrad významných časopisů, kteří bedlivě sledují dění a vyhledávají příspěvkyzajímavé pro jejich časopisy. Ostatně, významnou součástí události je i snadnejrozsáhlejší výstava geografických publikací, kterou je možné navštívit.Kromě přehledu všeho zásadního, co se dnes publikuje v angličtině, pak výstavapřitahuje množství návštěvníků nabídkou občerstvení při představováníprodukce nakladatelství. Publikace jsou samozřejmě na místě dostupné s výraznou20% slevou, která však platí i při doobjednání v období několika týdnůpo konferenci. Poslední den, kdy se vystavovatelé snaží zbavit vystavenýchexponátů, si účastník zbylé knihy může pořídit za poloviční cenu.Závěrem lze konstatovat, že akci Asociace amerických geografů spíše nežtermín konference lépe a výstižněji charakterizuje pojem setkání, obsaženýtéž v jejím názvu. Skutečně se spíše jedná o setkání všech generací geografůa lidí se zájmem o témata řešená geografy z různých částí světa odehrávajícíse v atmosféře podněcující k diskuzi a výměně názorů na různorodá témata.O otevřenosti takové významné akce svědčí jak to, že většina tematických sekcíje pořádána zdola na návrh skupin účastníků (a nikoli a priori definovánaorganizátory), tak vysoká účast doktorandů i studentů pregraduálního studia.Účast na každoročním setkání geografů pořádaném AAG je nejen příležitostí,ale nutností pro každého, kdo chce zůstat ve styku se současným děním56

na špičce světové geografie. Příští setkání AAG hostí ve dnech 12.–16. dubna2011 Seattle.Zdeněk Kučera, Roman Matoušek, Luděk SýkoraHistorickogeografická konference „Průmyslová krajina jako kulturní dědictví“19. ledna 2011 proběhne v prostorách Přírodovědecké fakulty UK v Praze jižsedmá konference na téma historické krajiny a jejích proměn. Mezioborovésetkání pořádají Komise pro historickou geografii, Historický ústav AV ČR,v. v. i. a katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK v Praze vespolupráci se Sekcí pro historickou geografii a environmentální dějiny Českégeografické společnosti.Mnohé problémy, s nimiž se města a obce v Česku v současnosti potýkají čikteré zaměstnávají orgány státní správy všech stupňů, souvisejí s průmyslem.Dopady činnosti různých průmyslových odvětví pociťuje člověk nejen přímo,ale také „zprostředkovaně“ skrze životní prostředí.Připravovaná konference staví do centra pozornosti právě prostředí, v němžčlověk žije. Těžiště zájmu spočívá ovšem nikoli v přítomnosti, ale obrací se dominulosti, kde nezřídka tkví kořeny současné situace. Ústředním tématem budetedy – jako již v seriálu historickogeografických konferencí tradičně – krajinaČeska v minulosti a zkoumány budou její proměny v posledních dvou stoletích,kdy se vyvíjela mimo jiné pod významným vlivem průmyslu. Účastníci konferencereprezentující řadu oborů, které mají co říci k historické krajině (historie,geografie, environmentální dějiny, urbanismus, architektura apod.), se budouzabývat především těmi problémovými okruhy v rámci industrializačních procesů19.–20. století, které mají dopad na naší současnou krajinu.Eva ChodějovskáVědecká konference „Nové sociálně prostorové nerovnosti, lokální rozvoja kvalita života“Výzkumný tým Urbánní a regionální laboratoř ve spolupráci s Pražskou-středočeskoupobočkou ČGS a katedrou sociální geografie a regionálního rozvojepořádá v sídle Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze ve dnech10. a 11. 2. 2011 konferenci „Nové sociálně prostorové nerovnosti, lokální rozvoja kvalita života“. Konference shrnuje hlavní výsledky projektu „Sociálněprostorová diferenciace obyvatelstva a její vliv na kvalitu života ve městecha obcích České republiky“, Národního programu výzkumu II MŠMT ČR. Kroměplenárního zasedání bude jednání probíhat ve čtyřech sekcích zaměřenýchna témata: sociální, ekonomická a územní diferenciace, sociální a prostorovévyloučení, zahraniční a domácí migrace, lidský a sociální kapitál, periferní regionya problémy venkova, městská diferenciace, role aktérů a institucionálníchzásahů.57

V sekcích vystoupí vždy dva renomovaní řečníci s obecnějšími referáty, naněž bude navazovat několik empiricky zaměřených příspěvků. Následovatbude diskuse, konferenci doplní kulatý stůl o možnostech dalšího vývoje sociálněprostorové diferenciace v Česku. Součástí je i vernisáž výstavy a křestAtlasu sociálně prostorové diferenciace.Abstrakty empiricky zaměřených příspěvků (maximálně 250 slov) posílejtedo středy 20. 10. 2010 na emailovou adresu konference: dif2011@natur.cuni.cz. Veškeré další informace o konferenci, včetně podrobného rozpisu tématjednotlivých sekcí, naleznete na internetové stránce www.natur.cuni.cz/urrlab/?konfe rence.Lucie Pospíšilová, Jana Temelová, Martin OuředníčekPozvánka na konferenci GaREP a informace o výzkumných výsledcíchSpolečnost GaREP srdečně zve na odbornou konferenci s názvem „Teoriea metody uplatnitelné v praxi regionálního rozvoje“, která se bude konat dne25. listopadu 2010 ve Křtinách u Brna. Tato konference je pořádána v rámcinámi realizovaného výzkumného projektu WD-39-07-1 „Rozvojový interaktivníaudit”, který je součástí výzkumného programu Ministerstva pro místnírozvoj WD – Výzkum pro řešení regionálních disparit.Věcné zaměření konference se bude nacházet na pomezí teorie a praxe a jejímcílem bude konfrontace různých pohledů odborné veřejnosti na rozvoj regionůs konkrétními příklady úspěšných i neúspěšných rozvojových aktivit.Konference bude určena zejména pro odbornou veřejnost z oblasti regionálníhorozvoje.Na pracovišti společnosti také v roce 2010 vznikla a vyšla nová publikaces názvem „Synergie ve venkovském prostoru – Přístupy k řešení problémů rozvojevenkovských obcí“. Publikace je druhým z monografických výstupů publikovanýchv rámci výzkumného projektu řešeného týmem společnosti GaREPpro Ministerstvo zemědělství ČR s označením QH82249 „SYNERGIE v přístupuk rozvoji venkova“. Hlavní myšlenkou projektu je rozvinutí „sy nergie“v přístupu k rozvoji venkova. Projekt usiluje o dosažení synergického účinkupři aplikaci účelně vybraných postupů, opatření a nástrojů k podpoře vyššíkvality života na venkově a podnikání v agrárním sektoru, což bude umožněnozvýšením kvality činností institucí ovlivňujících tento rozvoj.Na začátku roku byl také výrazně modifikován a aktualizován obsah internetovýchstránek www.regionalnirozvoj.cz. Stránky jsou koncipovány jakometodická podpora regionálního rozvoje a rovněž jako platforma pro otevřenoudiskuzi odborné veřejnosti i všech zájemců o problematiku regionálníhorozvoje.Podrobné informace o programu konference jsou zveřejněny na webovýchstránkách firmy GaREP – www.garep.cz, kde také najdete zmíněné i další výsledkyvýzkumné práce naší společnosti včetně relevantních odkazů.Iva Galvasová, Jan Holeček58

Ohlédnutí za 11. mezinárodní konferencí České asociace geomorfologůKonference „Stav geomorfologických výzkumů“ se stala běžnou součástí geomorfologickéhokalendáře nejen českých geomorfologů, ale i kolegů zejménaz Polska a Slovenska. Specifikum této konference je to, že není striktně zaměřenajen na geomorfologii, ale i na příbuzné obory převážně věd o Zemi,geobotaniky, archeologii atd., stejně tak je na této konferenci standardemotevřenost vzhledem ke studentům, kteří mohou program obohatit svými příspěvky.Oblast Hrubého Jeseníku nebyla pro konferenci vybrána náhodou.Zdejší kraj, ležící stranou velkých aglomerací, byl na středoevropské poměryrelativně málo postižen antropogenním impaktem, a je tedy vhodnou lokalitoupro studium přírodních procesů (včetně geomorfologických) a vývoj krajiny.To se ukázalo i v celé řadě příspěvků, které byly regionálně zaměřeny dotéto oblasti, dokládají čilou geomorfologickou práci, jež zde v současné doběprobíhá. Stejně jako v předešlých letech, byla letošní konference pořádána podhlavičkou České asociace geomorfologů, která je součástí mezinárodní asociacegeomorfologů I. A. G.Letošní, v pořadí 11. mezinárodní konferenci, organizačně zajišťovala katedrafyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovyv Praze. Konference se konala 11.–13. 5. 2010 v Relax centru Kolštejnv Branné v Hrubém Jeseníku. V úvodu konference prezident České asociacegeomorfologů doc. Hradecký poblahopřál profesorovi Demkovi k životnímu jubileua jmenoval jej čestným členem České asociace geomorfologů, poté vzpomnělpamátku doc. Buzka a dr. Greškové.107 účastníků konference z 29 institucí z 5 zemí vyslechlo 70 přednášeka 30 posterových vystoupení, které byly rozděleny do osmi základních tématickýchsekcí: 1) zvětrávání, kras, pseudokras; 2) paleogeografie a paleoekologie;3) fluviální geomorfologie a eroze; 4) geodatabáze, GIS a morfometrie;5) tektonika a morfostrukturní geomorfologie; 6) antropogenní geomorfologiea využití krajiny; 7) svahové procesy; 8) glaciální a periglaciální geomorfologie,horské prostředí. Poslední den konference byl věnován exkurzím, kde siúčastníci vybrali ze dvou variant. První exkurze byla pod vedením dr. Tremlaa dr. Křížka směřována na Keprník, kde byli účastníci seznámeni obecněs periglaciální problematikou Vysokých Sudet a byly jim ukázány výsledkyněkolikaleté práce na této lokalitě zaměřené na studium půdních kopečkůa putujících bloků. Zároveň byla zájemcům představena metodika sledováníteplotních poměrů půdních kopečků a pohybů putujících bloků. Druhá exkurzevedla přes jeskyni Na Pomezí, kde o krasovém fenoménu a výsledcích svépráce referovala Mgr. Viola Altová. Po tomto zastavení účastnící pokračovalik tektonickému profilu Bílá voda, kde jim byl dr. Štěpančíkovou přednesenpříspěvek o tektonické aktivitě dokumentovaný hloubeným profilem dokládajícímkvartérní pohyby na vnějším sudetském zlomu.Ačkoliv program konference byl nabitý a přednášky probíhaly od rána dopodvečerních hodin, organizátoři zajistili pro účastníky doprovodný program.Příští již 12. mezinárodní konferenci České asociace geomorfologů budou pořádatkolegové z Univerzity Palackého v Olomouci.Marek Křížek59

Seminář EUROGEO „Sustainable Geographies“ a „Alumni Reunion EGEA“na Univerzitě Karlově v Praze, 7.–9. května 2010Evropská asociace geografů EUROGEO a Evropsská asociace studentů geografieEGEA uspořádali společně s Přírodovědeckou fakultou UK v Praze seminář„Sustainable Geographies“ a víkendové setkání členů Alumni EGEA.Třídenní program byl zahájen v pátek 7. května schůzí vedení EUROGEOa společnou večeří účastníků. V sobotu proběhl za účasti zhruba 50 geografůvlastní seminář, který zahájili Karl Donert z Liverpool Hope University, předsedaEUROGEO, prezident EGEA-Alumni Dirk Lindemann a Miroslav Maradaze spolupořádající Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Bylo prezentovánovíce než 20 příspěvků zaměřených na environmentální, ekonomické i sociálníaspekty udržitelného vývoje.Z českých geografů prezentovala Silvie Kučerová z Přírodovědecké fakultyUK v Praze o geografických nerovnostech v přístupu ke vzdělávání. TomášVágai přednesl dva příspěvky – první se studenty z Technické univerzity v Libercio výzkumu udržitelného rozvoje obcí na Frýdlantsku a druhý o významuškoly pro sociální kapitál v obci. Tomáš Matějček, Dana Řezníčková a MiroslavMarada referovali o současném stavu environmentálního vzdělávánív Česku.Závěrečná diskuze mimo jiné zdůraznila potřebu důkladné teoretické konceptualizaceudržitelnosti, která by umožnila propojení rozmanitých prezentovanýchpohledů. Diskuze se dále věnovala postavení geografie ve výuceudržitelnosti na školách a postavení disciplíny ve společnosti obecně. Při rozhodovánío kurikulárních reformách a pro prestiž oboru ve společnosti obecnězískávají stále větší význam rozhodnutí uskutečňovaná evropskými institucemi.Celoevropské organizace jako EUROGEO, EGEA nebo EUGEO by protoměly aktivněji vystupovat a oslovovat klíčové osobnosti na evropské úrovni.Nutnou podmínkou pro úspěch těchto aktivit je však nezbytná podpora národníchgeografických organizací.Dalším diskutovaným tématem byla potřeba spolupráce mezi odbornýmistavovskými organizacemi (jako je například EUROGEO) a studentskými geografickýmiorganizacemi (např. EGEA). Již skutečnost, že polovina účastníkůi prezentujících na semináři byli členové EGEA ukazuje, že společné pořádánítěchto akcí má řadu pozitiv. Bohatý doprovodný program a možnost setkáníse svými známými a vrstevníky pak přivedla na odbornou konferenci mladégeografy jak z akademického prostředí, tak z praxe, kteří se samostatně pořádanéodborné akce nezúčastnili. Přitom však svými pohledy i zkušenostmipřispívali k dobrému průběhu semináře.Většina účastníků obou akcí se v neděli zúčastnila exkurze do pražskýchčtvrtí Vysočan, Libně a Karlína, kde se seznámili s procesy regenerace brownfieldsa dalšími zajímavými proměnami fyzického a funkčního prostředí těchtočtvrtí. Exkurzi připravili studenti doktorského studia Přírodovědecké fakultyUK v Praze.Roman Matoušek60

21 st IAPS Conference „Vulnerability, Risk and Complexity: Impacts of GlobalChange on Human Habitats“, Leipzig 27. 6. – 2. 7. 2010V pořadí již 21. konference International Association People – EnvironmentStudies se letos konala v blízkém Lipsku, kde se o organizaci dokonale postaraloHelmholtz-Zentrum für Umweltforschung (UFZ). O významu akce svědčíi osobní účast premiéra Svobodného státu Sasko Stanislawa Tillicha na slavnostnímzahájení konference nebo slavnostní recepce sponzorovaná městemLipsko v prostorách Nové radnice.Vlastní konferenci předcházel Young Researchers Workshop, na kterémpředevším studenti doktorského studia prezentovali výsledky svých výzkumůnebo naopak své plány pro budoucí výzkum. Dva mentoři z řad účastníkůkonference pak jejich psané příspěvky a prezentace obsáhle komentovalia poskytli cennou zpětnou vazbu. Na krátkou prezentaci a důkladnou diskuzijednoho příspěvku bylo vyhrazeno 45 minut, což umožnilo velmi podnětné debaty.Ze 40 účastníků tohoto setkání mladých vědců pak byli dva oceněni zajiž dokončené výzkumy a šest za vynikající návrhy výzkumů.Velký přínos konference vidím v interdisciplinárním dialogu, který probíhalmezi zúčastněnými architekty, psychology, sociology, geografy, technikya dalšími odborníky zabývající se širokou tématikou vztahu člověka a prostředí.Pro (sociálního) geografa pocházejícího z disciplíny, která se v některýchpojetích prezentuje jako věda o společnosti v prostředí, byly pohledy vycházejícíz jiných disciplín obzvláště cenné. Obohacují totiž nejen v úzkém polivlastního výzkumu, ale připomínají také zdravou konkurenci ostatních disciplín,v komunikaci se kterými se geografové rozhodně neztrácejí. Další silnoustránkou konference byla opravdu mezinárodní účast – převažovali siceevropští účastníci, ale neztráceli se ani výzkumníci z USA, Japonska, Koreanebo Latinské Ameriky.Tematicky byla konference velice široce rozkročena od otázek působení prostředína psychiku jedince, environmentálně příznivého chování, hodnocenía vnímání rizik na různých úrovních, environmentální spravedlnosti, udržitelnéhoplánování, transformace měst a regionů až po globální změny a jejichenvironmentální důsledky. V řadě příspěvků autoři využívali ke studiukomplexních systémů koncept resilience, tedy schopnosti, především sociálníchsystémů, vypořádat se (zejména s environmentálním) stresem a zároveňzachovat své podstatné funkce.Součástí konference byla i panelová diskuze o otázkách sladění vědecké excelencea praktické relevance výzkumných aktivit, které se účastnili osobnostiz akademického prostředí, aplikovaného výzkumu a financujících agentur.Konference International Association People-Environment Studies je svýmtematickým zaměřením i účastí velmi zajímavá pro mnoho geografů. Z celéhoČeska na konferenci dorazil jediný účastník. Věřme, že na dalších konferencíchIAPS bude české zastoupení významnější.Roman Matoušek61

Aktuální problémy cestovního ruchu: Kulturní cestovní ruch.Jihlava 3.–4. března 2010Vysoká škola polytechnická v Jihlavě hostila v březnu již 5. Mezinárodníkonferenci k aktuálním problémům cestovního ruchu. Letos organizovanous Institut für Tourismus-management Wien, který bude pořadatelem tétokonference na jaře 2011 opět v rámci projektu „Spolupráce vysokých školv cestovním ruchu“.Co bylo dobře a co bylo špatně. Organizátorům se podařilo oslovit pro plenárníjednání zajímavé řečníky (předseda Sdružení historických sídel Čech, Moravya Slezska, předseda české sekce ICOMOS – poradního orgánu UNESCO,zástupce Folklorního sdružení ČR, Národního památkového ústavu, Fatimskéhoapoštolátu ČR, prezident Unie českých a slovenských zoologických zahrad),kteří dokázali, že jsou profesionály na svém místě, umí předat zajímavé a novéinformace a reagovat na dotazy. Je třeba ocenit i bravurní vedení tohoto blokujednání Mgr. Stanislavou Pachrovou. Právě usměrnění řečníků i diskutujícíchbývá na obdobných setkáních dost často velkým problémem. V Jihlavě se objevilprávě v základní sekci věnované významu kulturního cestovního ruchupro rozvoj destinace. Zazněly zde povětšinou zajímavě připravené příspěvky(vztah kultury a CR, problematika animací, TIC, podpora památek a kulturníchzařízení pro potřeby CR, problematika zachování autenticity místa – vizKrálovská cesta v Praze – a další) vyvolávající diskusní otázky. Na diskusivšak nebyl absolutně žádný prostor, i když většina řečníků dodržela stanovenýlimit pro své vystoupení. Bylo patrné rozčarování, především u nastupujícímladé generace, která právě očekávala reakce ze „zkušenějšího“ pléna. Rozhodněfatální chyba, která se nesmí opakovat! Další sekce byla zaměřena navýuku kulturního cestovního ruchu a také studenti měli na konferenci vlastníprostor. Účastník se dověděl řadu zajímavého, ale není nad možnost diskuse.Podrobnosti o jednotlivých příspěvcích lze nalézt v dubnovém čísle časopisuCOT business, příspěvky celé pak na CD a fotodokumentaci na http://www.vspji.cz/soubory/fotky/5.mezinarodni_konference/.Dana FialováDevadesátiny Přírodovědecké fakulty UKJe to již 90 let, co vládní nařízení 390/1920 Sb. rozdělilo Filozofickou fakultuUniverzity Karlovy (a obdobně i její německou konkurenci) na dvě části – fakultufilozofickou, zaměřenou na humanitní vědy, jako byla historie, filozofie,ale i studium jazyků a orientalistika, a na fakultu přírodovědeckou, kamzamířily obory jako biologie, chemie, fyzika, ale také geologie a v neposlednířadě geografie. Stalo se tak přesně 24. června roku 1920. Právě k tomu dnitedy fakulta slaví své narozeniny, v letošním roce již devadesáté.Tato změna patřila k nejradikálnějším, jimiž univerzita, fungující v té dobějiž více než 550 let, prošla. Do té doby byla výuka organizována stejně jakov dobách zakladatele Karla IV., tedy na čtyřech fakultách: právnické, teologické,lékařské a filozofické (ta byla ovšem původně přípravkou a s ostatní-62

mi byla zrovnoprávněna až v 19. století). Filozofie dlouho zahrnovala vlastněvšechny ostatní obory včetně přírodních věd, geografii nevyjímaje; vzhledemk nárůstu počtu studentů i šíře předmětů dosavadní struktura začínala býtneudržitelnou.Již na přelomu 19. a 20. století, a čím dál více vzhledem k budování albertovskéhouniverzitního areálu, se začínalo mluvit o vzniku nové fakulty (kromjiného i podle západních vzorů). Oficiální návrh v tomto duchu byl poprvé(neúspěšně) projednáván v roce 1908. Nějakou dobu pak byl odložen ad actav souvislosti s první světovou válkou, ale vývoj nešlo zastavit. Parlament novérepubliky, Revoluční národní shromáždění, se krom psaní nové ústavy zaměřili na další otázky, v nichž se objevily i problémy spojené s vysokými školami.Roku 1919 tak byly zřízeny univerzity v Brně a Bratislavě, v únoru 1920byla tzv. Lex Mareš (135/1920 Sb.) pražská Karlo-Ferdinandova univerzitarozdělena na českou Univerzitu Karlovu a na Německou univerzitu v Praze,i s oním velkým N v názvu; snahy o její přesun do Liberce či Chebu zůstalyjen na papíře či v hlavách jejích propagátorů. Následně v červnu 1920 došloi ke zmíněnému vydělení přírodovědeckých fakult na obou univerzitách v Praze(a zanedlouho také v Brně, i když jiným nařízením). Zatímco Bratislava,ač příslušný zákon mluvil jasně, měla zatím přírodovědecké ústavy zahrnutyv rámci filozofické fakulty (geograf Jiří Král, který tam jeden čas přednášel,mluvil o fakultě ještě v roce 1936 jako o de facto zrušené – ostatně z ní existovalpouze zeměpisný ústav, navíc ještě okleštěný o učitelské studium) a samostatnápřírodověda na ní byla založena až roku 1940.Výuka na nové, Přírodovědecké fakultě UK, byla zahájena od počátku zimníhosemestru 1920/21. Prvním děkanem fakulty se stal matematik Karel Petr(1868–1950). V roce 1921 byl také prvním absolventům udělen titul doktorapřírodních věd (RNDr.).Meziválečná Přírodovědecká fakulta byla poněkud širší, než je ta dnešní,a prostorově poněkud omezenější (např. dnešní areál ve Viničné ulici byl tehdyv držení Německé univerzity). Od počátku ale měla velmi kvalitní pedagogickýsbor, jehož představitelé vynikli jak ve svých vědeckých oborech, taki ve veřejném životě. Z botaniků patřili k nejdůležitějším osobnostem BohumilNěmec, v roce 1935 (málem) Benešův protikandidát v prezidentské volbě,a pozdější rektor Karel Domin. Na zoologii působil Julius Komárek, v chemiiBohuslav Brauner a především Jaroslav Heyrovský, později (roku 1959) jakojediný z profesorů českých vysokých škol vůbec oceněný Nobelovou cenou.Mezi geology jsou známí především Radim Kettner a František Slavík. NaKarlově – v dnešní Matematicko-fyzikální fakultě – se v rámci tehdejší Přírodovědypřednášely i další obory, a i tady působili mnozí vynikající odborníci:matematici Karel Petr, první děkan fakulty, a Václav Láska (geografii zvláštěblízký), ve fyzice třeba Viktor Trkal, v astronomii František Nušl, v klimatologiia meteorologii Stanislav Hanzlík. Své kořeny má na Přírodovědeckéfakultě UK také farmacie.V rámci geografie patří k zakladatelské generaci především organizačněvelmi schopný Václav Švambera, v akademickém roce 1922/23 děkan fakulty;souběžně s ním tu působil i Jiří Viktor Daneš, který ovšem první roky existencefakulty strávil na diplomatické misi jako československý generální konzulv Sydney a i když se na univerzitu záhy vrátil (děkanem byl pro rok 1925/26),nedlouho poté jeho vědeckou dráhu ukončila v dubnu 1928 tragická smrt na63

cestě po Spojených státech amerických. Zakladatel československé antropogeografie,Viktor Dvorský, odešel na Vysokou školu obchodní, ačkoli na Albertovětaké nějaký čas přednášel. Během 20. a 30. let se pak habilitovalaještě řada dalších odborníků – geografů (např. V. Dědina, J. Král, J. Pohl-Doberský);z nich si určitě zaslouží zmínku kartograf Bedřich Šalamon (1939/40děkan) a Julie Moschelesová, jedna z prvních žen, které se výrazněji uplatnilyve výuce přírodovědných oborů na českých vysokých školách.Rozvoj vysokého školství v Československu zastavila německá okupacea především uzavření českých vysokých škol nacisty dne 17. listopadu 1939.Řada studentů se dostala do koncentračních táborů, učitelé byli většinou daníbuď do penze, na dovolenou s čekatelným nebo převedeni do jiných institucí,případně do školské služby. Mnozí z nich se zapojili i do odboje: legendou sestal Vladimír Krajina, další z učitelů dokonce svou činnost v odboji zaplatiliživotem. Tři z nich – geologa Františka Ulricha, mineraloga Radima Nováčkaa statistika a demografa Jana Auerhana – připomíná pamětní deska v prvnímpatře budovy děkanátu Přírodovědecké fakulty na Albertově č. 6.Po osvobození na jaře 1945 byla výuka záhy obnovena, v „roce tří semestrů“(1945/46) se začalo přednášet již 18. června 1945. Vybavení fakulty rozšířilai část sbírek a také budov (byť zčásti vybombardovaných) po Německé univerzitě,symbolicky zrušené k 17. 11. 1939. Rychlý rozmach ale brzy zmrazilnástup komunistické moci, po němž došlo k mnoha, především personálnímzměnám: cca 15 % studentů bylo z různých důvodů, spravedlivých i nespravedlivých,z výuky vyloučeno, mezi pedagogy řada neprošla různými stupnikádrových prověrek (z geografů to postihlo např. Jiřího Krále), jiní odešli doemigrace (například botanik Vladimír Krajina). V dějinách fakulty to bohuželnebyly čistky poslední – znovu k nim došlo na přelomu 60. a 70. let 20. století.Nástup komunismu si vyžádal i změny ve výuce a v neposlední řadě i v ideovémzaměření výzkumu, i když vůči ideologizaci byly přírodní vědy, byť nevšechny, poněkud více imunní než ty humanitní. Na první pohled výraznější,a běžný život fakulty více ovlivňující, byly změny administrativní. Až do roku1948 si fakulty samy vybíraly děkany, kteří se střídali po roce. Komunistickýrežim je nahradil jmenovanými funkcionáři s více- (někdy i mnoha-) letýmmandátem, naštěstí obvykle z řad členů kateder a většinou uznávaných osobností.Z ústavů a jejich oddělení se staly katedry (1950), o dva roky později,v létě 1952, pak přišla reorganizace fakult. Z jedné dosavadní „Přírodovědy“se staly Fakulta matematicko-fyzikální (náležela do ní i chemie), geologicko--geografická a biologická. Farmacie přešla již roku 1948 na lékařskou fakultua později přes Brno (1953–69) do Hradce Králové, kde se nachází dosud. Zaniklai řada dosud přednášených studijních kombinací: poprvé například došloke zrušení vědecky vhodné, ale osudem stíhané kombinace geografie s historií.Konečně i studenti přišli o titul RNDr. a až do roku 1966 se absolventi mohli„těšit“ ze sovětského vzoru, takže z nich byli promovaní biologové, geologovéči geografové.Sovětská reforma a malé fakulty vydržely do roku 1959: tehdy se biologie,geografie, geologie a chemie spojily do obnovené Přírodovědecké fakulty UKprakticky v té podobě, jakou má dosud. Výuka se ovšem proměnila již trvale.K zavedené výuce marxismu-leninismu přibyly po sérii komunistických reforemvojenské katedry (ty jediné po listopadu 1989 definitivně zmizely), výuka64

jazyků a také tělocvik, přenesený ze souběžně zkrácené středoškolské výuky.Šedesátá léta se stala obdobím jistého uvolnění, v geografii spojeným s obnovenímdocentur (V. Král byl roku 1958 prvním v Praze habilitovaným geografempo 24 letech!) a také s působením Vlastislava Häuflera v děkanskémkřesle mezi roky 1966 a 1970 (od té doby již nikdo z geografů v čele fakultynestál). Po sovětské invazi ale nastala opět stagnace, chceme-li citovat LouiseAragona a jeho zeměpisné přirovnání, „Biafra ducha“.Listopad 1989 opět přinesl na Přírodovědeckou fakultu UK světlé zítřky.Plně se mohla rozvinout spolupráce s vědci ze zahraničí, nejzprofanovanějšífakultní funkcionáři odešli, naopak mnozí do té doby opomíjení se dočkalihabilitací a profesur, k nimž už nebyly potřebné stranické legitimace či dobrévztahy s mocnými, ale především vědecká erudice a schopnosti. Organizacefakulty byla přeměněna do dnešní podoby se čtveřicí sekcí (biologickou, chemickou,geologickou a geografickou) a zpět se vrátila i akademická samosprávavčetně volby děkana akademickým senátem. Všechny obory mají své šancek rozvoji a je jen na vědcích samotných, zda toho využijí, nebo vědecký život(jak již mnohokrát) skončí v nekonečných osobních sporech.Milá alma mater, k devadesátinám přeji vše nejlepší!Literatura:BOUŠKA, V., FAJKUS, B., KARPENKO, V., MUCHA, L. (1981): Přírodovědecká fakultaUniverzity Karlovy 1920–1998. PERES, Praha 111 s.ČECH, F. a kol. (1981): Přírodovědecká fakulta University Karlovy: Dějiny – současnost –perspektivy. Univerzita Karlova, Praha, 160 s.Dějiny Univezity Karlovy 1–4, Praha 1995–1999.JEČMÍKOVÁ, A., ed. (2010): Univerzita Karlova v Praze – Přírodovědecká fakulta. 90. výročízaložení. PřF UK, Praha, 159 s.JELEČEK, L., CHROMÝ, P., MARTÍNEK, J. (2006): Vývoj geografie na Univerzitě Karlověv kontextu české geografie od poloviny 19. století. Geografie 111, č. 4, s. 343–367.MARTÍNEK, J. (2008): Geografové v českých zemích 1800–1945 (biografický slovník). Historickýústav AV ČR, Praha, 245 s.Jiří Martínek65

ZPRÁVY Z ČESKÉ GEOGRAFICKÉSPOLEČNOSTIZpráva o činnosti Sekce kartografie a geoinformatikyPředseda Sekce ČGS kartografie a geoinformatiky doc. RNDr. Jaromír Kaňok,CSc. odevzdal výroční zprávu o činnosti a aktivitách sekce za rok 2009jako jeden z prvních předsedů sekcí a poboček ČGS. Bohužel mojí vinou jsemsi zprávu uložil ve svém počítači do špatné složky a dále jsem na ni zapomněl,a tudíž ji i nezařadil do souboru zpráv o činnosti jednotlivých poboček a sekcíČGS, které byly publikovány v 1. čísle Informací ČGS 2010. Velmi se omlouvám,jak doc. Kaňokovi, tak i všem členům této velmi aktivní sekce ČGS zamoje pochybení a zprávu o činnosti dodatečně publikujeme alespoň nyní.Radim Perlín, šéfredaktorTřetí Kartografický den v Olomouci (27. 2. 2009)Po druhém Kartografickém dni v Olomouci (29. 2. 2008), věnovaném tematickékartografii v demografii (přednášející: J. Srb, J. Kraus, D. Kusendová,P. Podolák, V. Voženílek, J. Kaňok, P. Tuček), byl pod záštitou Sekce kartografiea geoinformatiky České geografické společnosti (ČGS), Kartografickéspolečnosti ČR (KS ČR), České asociace pro geoinformace (ČAGI), portáluGEOINFORMATIKA.SK a katedry geoinformatiky (KGI) Přírodovědecké fakultyUniverzity Palackého v Olomouci zorganizován třetí kartografický denv Olomouci.Hlavním tématem všech kartografických dnů je „Moderní pojetí tematickéhomapování v geovědních oborech“. Třetí kartografický den byl zaměřen nakartografii v územním plánování. Odbornému setkání kartografů, pracovníkůz akademických pracovišť a především z praxe přednesli přední specializovaníodborníci příspěvky na předem vyžádaná témata:Ing. Ervín Severa (vedoucí oddělení územního plánování, Moravskoslezskýkraj – Krajský úřad, Odbor územního plánování, stavebního řádu a kultury):„Územní plán vydaný formou opatření obecné povahy“prof. Ing. arch. Karel Maier, CSc. (vedoucí Ústavu prostorového plánovánívčetně výzkumného pracoviště Laboratoře prostorového plánování. Proděkanpro vědu a výzkum Fakulty Architektury ČVUT Praha): „GIS a územní plánování“RNDr. Jiří Hiess (dlouholetý pracovník Krajského úřadu Vysočina. Předsedaprofesní organizace České asociace pro geoinformace): „Realita využíváníGIS v plánovací praxi: poučení ze seminářů ÚP-GIS 1997–2008“Mgr. Zuzana Štávová (tematická kartografka, specializující se na řešenívztahů mezi kartografii (tematickou kartografii) a územním plánováním)a Mgr. Jaroslav Burian (geoinformatik specializující se na územní pláno-66

vání) – oba jsou pracovníci katedry geoinformatiky, PřF UP v Olomouci:„(NE)Provázanost kartografie a územně plánovací dokumentace“prof. RNDr. Vít Voženílek, CSc. (vedoucí katedry geoinformatiky, PřF UPv Olomouci) a Mgr. Jaroslav Burian: „Atlasové pojetí územního plánování“Průběh akce: Obsah všech příspěvků byl směřován do oblasti územníhoplánování. Nejdříve hovořili odborníci z praxe, z územního plánování, pak následovalaproblematika kartografického zpracování dat z územního plánovánía diskuse. Pozornost byla věnována především využívání kartografických metodpro prezentaci prostorových jevů v územním plánování.K nejzajímavějším částem akce patřily rozsáhlé diskuse, a to jak po jednotlivýchpříspěvcích, tak i všeobecná diskuse k hlavnímu tématu na závěr celéakce. Byly vedeny diskuse o: a) nehomogenní geografické kvalitě dat; b) nehomogennípřesnosti sdělení; c) nejistotách a přesnosti informací; d) proveditelnostipřechodu na GIS v územním plánování; e) kartografických vyjadřovacíchprostředcích, metodách vhodných či méně vhodných pro zpracování dat územníhoplánování; f) budoucnosti v územním plánování ve vztahu ke kartografiia geoinformatice. Diskuse byla tak obsáhlá, že musela být, z organizačníchdůvodů, časově zkracována. Moderátor akce, Jaromír Kaňok, se omlouvá.Počet účastníků svědčí o velkém zájmu odborníků o řešení speciálních problémůna rozhraní speciálního geovědního oboru (územního plánování) najedné straně a kartografie (tematické kartografie, GIS) na straně druhé. Zájemo Kartografické dny vzrůstá, což dokumentuje vzrůstající účast na jednotlivýchKartografických dnech (1. KDO 72; 2. KDO 136; 3. KDO 141). Početúčastníků 3. KDO (27. 2. 2009) čítal 88 účastníků z Česka a 2 ze zahraničía 51 studentů.Je třeba poděkovat organizátorům, a to všem členům katedry geoinformatikyPřF UP Olomouc a též velmi aktivním studentům oboru geoinformatikyza organizačně téměř bezchybnou akci. Organizátoři věří, že se akce líbila(první ohlasy byly kladné) a že přinesla nová diskusní témata, která ovlivnídalší vývoj vztahů kartografie, geoinformatiky a územního plánování. Doufají,že i 4. kartografický den v Olomouci (26. 2. 2010) bude stejně podnětný jakoročník předcházející.Jaromír Kaňok18. kartografická konference s mottem Quo vadis, kartografie(Olomouc 30. 9. – 2. 10. 2009)Kartografické konference se pravidelně střídají každé 2 roky v Česku a na Slovensku.18. kartografickou konferenci organizovala především Kartografickáspolečnost České republiky ve spolupráci s Kartografickou společností Slovenskérepubliky. Na organizaci se však také, v menší míře, podílela Sekce kartografiea geoinformatiky České geografické společnosti. Nad 18. konferencípřevzali záštitu rektor Univerzity Palackého v Olomouci prof. RNDr. LubomírDvořák, CSc., hejtman Olomouckého kraje Ing. Martin Tesařík a poslanec Evropskéhoparlamentu Ing. Jan Březina. Po 12 letech se tak opět do starobyléOlomouce vrátilo setkání odborníků z kartografie, geoinformatiky, geodéziea dalších příbuzných oborů z Česka, Slovenska a Polska.67

V rámci konference, které se zúčastnilo 175 registrovaných účastníků,bylo předneseno 83 odborných referátů v 9 tematických blocích a vystaveno28 posterových příspěvků. Převážná většina přednesených referátů byla současněpublikována v recenzovaných časopisech. Technické výstavy se zúčastnilo12 vystavovatelů a své závěrečné diplomové práce představilo 7 vysokýchškol. Veřejné části výstav navštívilo také přes 500 žáků a studentů základnícha středních škol a řada dalších návštěvníků z řad široké veřejnosti.V současné době každodenního používání moderních kartografických produktůve vědě, veřejné správě i běžném životě hrají mapy, plány, atlasy, snímkya analýzy nezastupitelnou roli. Proto účastníci konference prezentovali svévýsledky, čerpali nové myšlenky, uváděli nejnovější produkty, kontaktovalinové partnery a konzultovali své záměry. Konference se zaměřila na mladougeneraci s cílem pokračovat ve vědeckých a praktických kartografickýchčinnostech dosažených za dlouhé období svého vývoje a podpořit spoluprácis dalšími vědními disciplínami a technologiemi vedoucích k tvorbě kvalitníchkartografických děl.Na závěr účastníci konference přijali následující doporučení:1) Pořádat národní a mezinárodní odborné akce ve smyslu schválené koncepceInternational Cartographic Association;2) Orientovat výuku kartografie na využívání informačních technologiív návaznosti na tradiční kartografické a polygrafické postupy v technice, přírodovědnýcha společenskovědních předmětech škol;3) Dodržovat právní a etické zásady vydávání kartografických děl ve smysluautorského zákona;4) Kartografickou tvorbu orientovat na vydávání nových tematických produktůs možností rozšiřování prostřednictvím webových služeb;5) Využívat současný potenciál datových vrstev o krajině k tvorbě tematickýchmap;6) Podporovat kartografické aktivity na jiných odborných akcích s cílem eliminovatchyby a nesprávná rozhodnutí při tvorbě map;7) V roce 2011 uspořádat 19. kartografickou konferenci na Slovensku.Více informací je k dispozici na internetové stránce www.18kk.upol.cz.Poznámka k zamyšlení: Je s podivem, že členové Kartografické společnostiČR jezdí a vystupují na sjezdech České geografické společnosti, ale naopakčlenové České geografické společnosti na sjezdy Kartografických společnostíČR a SR nejezdí.Vít Voženílek, Jaromír KaňokČtvrtý Kartografický den v Olomouci (26. 2. 2010)(Tento text byl připraven s ohledem na to, že měl vyjít v 1. čísle InformacíČGS.)Kartografické dny jsou pořádány s perspektivou pravidelného konání. Protose již organizuje kartografický den čtvrtý, a to opět na PřF UP v Olomouci.Hlavní téma zůstává: Moderní pojetí tematického mapování v geovědních oborech,tentokrát to bude se zaměřením na kartografii (tematickou kartografii)ve školství.68

Byli pozváni specializovaní odborníci, aby přednesli referáty na předem určenátémata:K. Kotlík: „Nové pojetí výuky kartografie a geografie v rámci přírodovědnýcha společenskovědních předmětů“J. Ptáček: „Další vývoj kartografických pomůcek (map a atlasu) ve školství“J. Kaňok: „Hodnocení školních atlasů“T. Hudeček: „Kartografické hodnocení učebnic zeměpisu: učivové a kognitivnímapy“V. Pászto, J. Miřijovský, L. Marek, J. Pánek: „Neformální zapojení geoinformatickýchtechnologií do výuky“Podrobnější informace jsou na webových stránkách Sekce kartografie a geoinformatiky,které lze najít v rámci webových stránek České geografické společnosti.Organizátoři věří, že se akce bude líbit a že přinese nová diskusnítémata.Jaromír KaňokSekce kartografie a geoinformatiky svoji činnost zaměřuje na kartografickéa geoinformatické aspekty v geografických výzkumných a vzdělávacích aktivitách.Ke zkvalitnění a rozšíření své činnosti vyzývá všechny zájemce o kartografiia geoinformatiku. Zjistili jste, že nejste v seznamu členů a chcete spolupracovat?Vyřešíme, stačí napsat e-mail na adresu: jaromir.kanok@upol.cz.Kontakty:předseda: doc. RNDr. Jaromír Kaňok, CSc.Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, katedra geoinformatiky,třída Svobody 26, 771 46 Olomouc;tel.: 585 634 519, e-mail: jaromir.kanok@upol.czZpráva z jednání Hlavního výboru ČGS 21. 5. 2010Hlavní výbor České geografické společnosti se sešel na pravidelném jednánídne 21. 5. 2010 v Praze. Jednání HV ČGS se soustředilo na aktuální problémyčeské geografie spojené s postupem akreditace jednotlivých geografických oborůna katedrách a fakultách, kde se geografie přednáší. Do pracovní skupinygeověd Akreditační komise byli kooptováni doc. Bohumír Janský, prof. VladimírBaar a doc. Václav Talhofer. Hlavní výbor také vyjádřil znepokojení nadrozdělením geografických oborů v rámci GA ČR. Oborová rada GA ČR Sociologie,sociální geografie, demografie a mediální studia byla doplněna o doc. MilanaJeřábka, nicméně stav považujeme i nadále za velmi neuspokojivý.HV ČGS vyjadřuje hluboký nesouhlas s dosavadním rozdělením oborů v seznamuRady vlády pro vědu a výzkum a v číselníku oborů GA ČR. Z diskusevyplynula nutnost jednoznačně zamezit pokusům o vyřazení geografie zesystému vědeckých oborů. Proti těmto tendencím se budeme bránit mediálněa využijeme k tomu i sjezdu ČGS. Na základě jednání HV ČGS požádal prezidentHV ČGS a vědecký tajemník ČGS dopisem Grantovou agenturu ČR69

jednak o vytvoření samostatného panelu Geografie, kde by byly spojeny oboryfyzické geografie, sociální geografie, demografie a geokartografie. Vzhledemk tomu, že oba dosavadní panely, kde je geografie zastoupena, nemají okolo80 grantových přihlášek s geografickou tématikou, není podle odpovědi GAČR zatím možné předpokládat vytvoření tohoto panelu.Současně s tím prezident a vědecký tajemník iniciovali aktivitu vůči Raděvlády pro výzkum a vývoj s cílem vymezit v číselnících vědeckých oborů v rámciskupiny věd o Zemi samostatný obor geografie. Zatím je geografie uváděnav číselníku pod kódem DE Zemský magnetismus, geodesie, geografie.HV ČGS se dále zabýval přípravou XXII. sjezdu ČGS v Ostravě a konstatoval,že sjezd je velmi dobře připraven. HV projednal a schválil dílčí úpravystanov ČGS, které budou projednány na jednání Valného shromáždění ČGS.Hlavní připravovaná úprava stanov ČGS spočívá v umožnění přímé volby prezidentaČGS.HV ČGS dále projednal organizaci Studentské vědecké soutěže, která proběhnev rámci XXII. sjezdu ČGS, a stav vydavatelské činnosti v rámci edičnířady Geographica. HV ČGS schválil záměr redakční rady Geografie připravitčíslo 3/2010 k regionální konferenci IGU a schválil publikování výročníchzpráv poboček a sekcí ČGS na webu www.geography.cz.HV ČGS dále považuje Zeměpisnou olympiádu za jednu z prioritních aktivitčeské geografie a je připraven podpořit tento program. Za tím účelem pověřujeSekci geografického vzdělávání ČGS a jejího předsedu Eduarda Hofmanna,aby navrhli personální doplnění Ústřední komise zeměpisné olympiády a podílelise na přípravě organizace středoevropského kola této akce v roce 2011.Česká geografická společnost se bude prezentovat v rámci výstavy Věda proživot samostatným panelem doplněným o ukázky výtisku Geografie z jednotlivýchobdobí činnosti společnosti. Příští jednání HV ČGS se bude konat v pondělí30. 8. 2010 v předvečer XXII. sjezdu ČGS.Radim PerlínZpráva z jednání Hlavního výboru ČGS 30. 8. 2010Poslední jednání HV ČGS proběhlo v předvečer XXII. sjezdu ČGS v Ostravědne 30. 8. 2010. Jednání bylo zaměřeno na přípravu jednání sjezdu a Valnéhoshromáždění ČGS. Prezident T. Siwek představil teze své výroční zprávya krátce zhodnotil celé 4leté funkční období.Hlavní výbor vzal na vědomí zprávu prezidenta společnosti a doporučil jednáníValného shromáždění schválit tuto zprávu a stejně tak i zprávu hospodářea zprávu revizní komise. Hlavní výbor dále projednal návrhy jednotlivýchpoboček na udělení čestného členství a doporučil Valnému shromáždění schválitudělení čestného členství doc. Bičíkovi, prof. Lobodovi a doc. Drápelovi.Z přednesené zprávy šéfredaktora Geografie vyplynuly hlavní změny v časopise(jeho uvedení na Web of Science) a také nutnost doplnění členů redakčnírady. Na návrh šéfredaktora Geografie schválil Hlavní výbor ČGS doplněníredakční rady Geografie o prof. Jana Kalvodu (PřF UK) a dr. Petra Jehličku(Open University, Velká Británie).70

Hlavní výbor dále věnoval velkou pozornost především organizaci a průběhuValného shromáždění ČGS, projednal jeho průběh a doporučil některéúpravy program.Protože se jednalo o poslední a tak trochu slavnostní jednání Hlavního výboruČGS, po skončení oficiálního průběhu všichni členové HV ČGS v neformálnídiskuzi probrali další společná témata.Radim Perlín71

LIDÉJubilanti společnostiČeská geografická společnost má tu čest poblahopřát všem svým členům, kteřív posledním půlroce oslavili významné životní jubileum.80 let: prof. RNDr. Jaromír Demek, DrSc. – RNDr. Zdeněk Šeda, CSc.70 let: prof. RNDr. Martin Hampl, DrSc. – Jindřich Novotný – RNDr. RichardProcházka, CSc. – prof. RNDr. Pavel Prošek, CSc. – RNDr. Zdeňka Tarabová,CSc. – RNDr. Ortwin Tauber65 let: doc. RNDr. Leoš Jeleček, CSc. – RNDr. Antonín Kahánek – Ing. JiříNovák60 let: RNDr. Vojtěch Brumovský – RNDr. Ivan Farský, CSc. – RNDr. LadislavJuránek, CSc. – PaedDr. Jana Peštová – RNDr. Alena Švandová55 let: doc. RNDr. Antonín Věžník, CSc.50 let: RNDr. Hana Gorodecká – Mgr. Robert ProcházkaBlahopřejeme všem oslavencům a zároveň děkujeme všem členům společnosti,kteří se v roce 2010 dožívají významného jubilea, za jejich práci pro českou geografii.Doc. RNDr. Rostislav Netopil, CSc. zemřel2. dubna 2010 náhle zemřel významný český fyzický geograf a hydrolog RostislavNetopil. Pocházel z Ladné u Břeclavi, kde se 3. února 1922 narodil. Úzkýstyk s přírodou již od útlého dětství formoval jeho povahu a zájmy. Narodilse v rodině rolníka, a tak měl záhy dostatek příležitostí se s přírodou nejenseznámit, ale i v ní pracovat. Jeho hloubavá mysl získala základní vědomostina břeclavském a později hodonínském gymnáziu, kde za dusného období okupacev roce 1941 maturoval.Vysokoškolská studia mohl zahájit až po osvobození r. 1945 v Brně, kdena Přírodovědecké a Filozofické fakultě studoval zeměpis a dějepis. Na prvnípředmět zaměřil svou hlavní pozornost a záhy v něm dosáhl prvních úspěchů.Od r. 1946 zastával na oddělení pro fyzický zeměpis funkci pomocné vědeckésíly, dva roky nato se stal tamtéž asistentem. Koncem roku 1950 promovaljako doktor přírodních věd (Dosavadní výsledky geomorfologického průzkumupovodí Oslavy), v r. 1957 dosáhl hodnosti kandidáta geografických věd (Režimspodní vody v profilu PHP 4), r. 1963 byl po habilitačním řízení (Charakteristickéúrovně hladiny podzemní vody na území jihovýchodního okraje Hornomoravskéhoúvalu a jejich nejdelší a nejkratší překročení) ustanoven jakodocent fyzické geografie na katedře geografie Přírodovědecké fakulty brněnskéuniverzity. V letech 1966–1969 byl Rostislav Netopil proděkanem Přírodovědeckéfakulty pro řízení pedagogických záležitostí. Ve své vědecké a pub-72

likační činnosti se vždy zaměřoval na fyzickou geografii, zprvu především nageomorfologii. Po roce 1950 se již specializoval hlavně na řešení hydrologicképroblematiky, věnoval se především sledování dlouhodobého kolísání říčníchprůtoků a hydrologii podzemních vod, zejména v regionálním měřítku (Podzemnívody v Mušovské bráně a přilehlém území,1954; K otázce hydrologickéhorajónování území ČSSR, 1964). I když také později se příležitostně zabývalgeomorfologií, ovšem hlavně proto, že tak si mohl lépe objasnit i některé hydrologickéjevy a zákonitosti.Podařilo se mu k tomu zjistit i vhodnou metodiku hydrologického výzkumua zpracovávání, patřil mezi průkopníky využívání statistických metod přizpracování hydrologických dat (Metody výpočtu variability denních průtokůna příkladu řek Čech a Moravy, 1970), jakož i možnosti využití bohatého pozorovacíhomateriálu pro praxi. Doc. Netopil publikoval přes 60 prací, věnovalse ovšem i zpracovávání vysokoškolských učebnic a skript. Mezi studenty jez Netopilových učebnic dodnes nejpopulárnější tzv. „modrá bible“, Fyzická geografieI (vedoucí autorského kolektivu, 1984).Po více než 40 letech plodné tvůrčí pedagogické a vědeckovýzkumné prácena katedře geografie odešel na zasloužený odpočinek a plně se věnoval svéceloživotní zálibě, zahradě.Kromě jeho vědeckých výsledků, zůstane mezi bývalými spolupracovníkyi studenty v paměti jeho osobitý a nezištný způsob předávání bohatých odbornýchznalostí i životních zkušeností.Čest jeho památce.V přiložené bibliografii uveďme z četných jeho prací alespoň významnější vědecképráce, monografie a učebnice.NETOPIL, R. (1965): Přehled hydrologie pevnin. SPN, Praha, 242 s.NETOPIL, R. (1965): Fyzická geografie Svazu sovětských socialistických republik. SPN,Praha, 203 s.NETOPIL, R. (1965): Význam hydrologie v územním plánování. Skripta pro postgraduálníkurzy na FS VŠT v Brně. Brno, 11 s.NETOPIL, R. (1970): Základy hydrologie povrchových a podpovrchových vod. SPN, Praha,223 s.NETOPIL, R. (1972): Hydrologie pevnin. Academia, Praha, 298 s.NETOPIL, R. a kol. (1984): Fyzická geografie I. Hydrologie, limnologie. oceánografie. SPN,Praha, 272 s.NETOPIL, R., BIČÍK, I., BRINKE, J. (1989): Geografie Evropy. SPN, Praha, 323 s.ŠMARDA, J., RAUŠER, J., ed. (1966): Valley of Seven Springs in the Belanske Tatry Mts.Natural conditions. GgÚ ČSAV, Brno, 137 s. (příspěvek ve sborníku prací)Doc. Netopil dále připravil sám nebo spolu s dalšími spoluautory více než30 původních vědeckých článků, které byly publikovány jak v českých vědeckýchčasopisech (Sborník Československé společnosti zeměpisné, Studia Geographica),nebo v dalších odborných časopisech jako je Vodní hospodářství,Vodohospodárský časopis apod. Jeho rozsáhlou publikační činnost zdokumentovalR. Brázdil (1987): Doc. RNDr. Rostislav Netopil, CSc. – 65 Jahre, Alt.Scripta Facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis Purkynianae Brunensis,17, č. 2, s. 92–96.Vladimír Herber73

Zemřel prof. RNDr. Stanislav Horník, DrSc.Prof. RNDr. Stanislav Horník, DrSc. zemřel 30. května2010 ve věku 81 let. Řady geografů tak opustil přední českýfyzický geograf, významný a dlouholetý vědecký a pedagogickýpracovník katedry geografie na Pedagogické fakultěMasarykovy univerzity v Brně.Prof. Horník absolvoval obor geografie a biologie na Přírodovědeckéfakultě Masarykovy univerzity. Jako učitelna základní a střední škole na počátku své pracovní dráhyzískal i řadu praktických zkušeností, které pak předávalstudentům učitelství po více než 35 let. V roce 1964 nastoupil na katedru geografie,kde působil až do roku 2001 postupně jako odborný asistent a docent.V roce 1990 byl prezidentem republiky jmenován profesorem fyzické geografie.V letech 1976–1992 vedl katedru geografie a současně zastával funkci proděkanaPedagogické fakulty. Během svého pedagogického působení byl vedoucímřady diplomových prací, školitelem vědeckých aspirantů, předsedourigorózní komise pro získání doktorátu z teorie vyučování zeměpisu a předsedoukomise pro obhajobu kandidátských prací.Profesor Stanislav Horník byl předním odborníkem na problematiku krajiny,těžištěm jeho vědecké práce byla biogeografie. Na Karlově univerzitě v Prazezískal v roce 1992 po úspěšné obhajobě doktorské disertační práce na téma„Biogeografická diferenciace krajiny“ vědeckou hodnost doktor geografickýchvěd. Během svého odborného působení publikoval několik desítek odbornýchčlánků a statí. Byl hlavním autorem dvou uznávaných vysokoškolských učebnicfyzické geografie. Jako spoluautor se podílel na vydání několika učebniczeměpisu pro základní školy. Svým odborným zanícením a pracovitostí si získalúctu a vážnost svých žáků a spolupracovníků.Jeho žáci a kolegové, čeští geografové budou vždy vzpomínat na odbornérady, vstřícnost a lidský přístup pana profesora Horníka.Vybrané publikace:HORNÍK, S. (1963): Biogeografický obraz rezervace Klučí v okrese Jihlava. Sborník Pedagogickéhoinstitutu v Jihlavě I. SPN, Praha, s. 121–173.HORNÍK, S. (1965): Státní přírodní rezervace Velký Špičák. Ochrana přírody, XX, s. 66–67.HORNÍK, S. (1967): Příspěvek k vegetačně geografické charakteristice fragmentárních společenstevsmíšených lesů Brtnické vrchoviny. Sborník prací PdF UJEP v Brně, s. 105–119.HORNÍK, S. (1970): Příspěvek k současnému pojetí biogeografie. Zeměpis ve škole, XVIII,s. 17–19.HORNÍK, S., ZAJONC, I. (1970): Allolobophora oculata (Hoffm. 1845) Lumbricidae, novýdruh žížaly pro ČSSR z oblasti Brtnické vrchoviny. Sborník Národního muzea v Praze,XXVI., B 2, s. 21–27.HORNÍK, S. (1976): Některé geosystémové vztahy na příkladu vegetační stupňovitosti StředomoravskýchKarpat a geobiocenóz lužního lesa Dyjskosvrateckého úvalu. Zprávy Geografickéhoústavu ČSAV v Brně, XIII., č. 3–4, s. 84–90.HORNÍK, S. a kol. (1980): Produkce biomasy jako indikátor změn faktorů a podmínek vevegetačních stupních ČSR. Závěr. Výzkumná zpráva DÚ SPZV č. II., PdF UJEP v Brně,Brno, 122 s. + přílohy.HORNÍK, S., SUCHÝ, P. (1981): Příspěvek k sekundární produkci ptačích populací ve vegetačnístupňovitosti území Středomoravských Karpat. Zprávy Geografického ústavuČSAV v Brně, XVIII., č. 1, s. 40–54.74

HORNÍK, S. (1982): Biogeografie. In: Horník, S. a kol.: Základy fyzické geografie, SPN, Praha,s. 281–341.HORNÍK, S., SUCHÝ, P. (1982): Les flux dénergie comme indicateurs de degradation dessystemes écologiques naturels. Abstract. Latin American Regional Conference, Rio deJaneiro, s. 3.HORNÍK, S. (1985–86): Biogeografické aspekty v nauce o krajině a péči o životní prostředí.Přírodní vědy ve škole, 37, s. 274–275.HORNÍK, S. (1986): Biogeografie. In: Horník, S. a kol.: Fyzická geografie II, Praha, SPN,s. 197–287.HORNÍK, S. a kol. (1987): Užití vícerozměrné analýzy při komplexní regionálně geografickédiferenciaci Jihomoravského kraje. Sborník příspěvků XVII. sjezdu ČsGS. Geografickýústav ČSAV v Brně, Brno, s. 343–348.HORNÍK, S. (1993): A Contribution to the Vegetation-geographical Characterization of SelectedBiocenters in the Region of “Jihlavské vrchy” in Czech Republic. Sborník katedrygeografie PdF MU v Brně, Geografie IV., Brno, s. 15–25.HORNÍK, S. (1993): Some Results of biogeographic Research of Meadows in the Dyje-SvratkaBasin in the Czech Republic. GeoJournal, 31, č. 4, s. 379–382.HORNÍK, S. (1994): Biogeografická diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí. PdF,MU, Brno, 60 s.HORNÍK, S. (1995): Biota. In: Demek, J., Horník, S.: Země a její povrch. Učebnice zeměpisupro základní školu a nižší ročníky osmiletých gymnázií. Prospektrum, Praha, s. 76.Hana Svatoňová, Lubomír LauermannŽivotní jubileum prof. RNDr. Jaromíra Demka, DrSc.Dne 14. srpna 2010 oslavil své 80. narozeniny v dobré pohoděa plné tvůrčí síle prof. RNDr. Jaromír Demek, DrSc.Jeho přínos pro rozvoj poznání v oborech geografie, geomorfologiei krajinné ekologie byl v uplynulém období velmi významnýa promítal se i v mezinárodním kontextu. Dokládajíto četné vědecké práce v daných oborech publikovanédoma i v zahraniční. Rovněž díky jeho pedagogické vysokoškolskéčinnosti a odborné erudici bylo vydáno mnoho učebnic a skript a zároveňvyrostlo mnoho žáků, kteří pokračují v jeho díle i v novém miléniu.Za svoji činnost byl jmenován čestným členem našich i zahraničních vědeckýchspolečností a je nositelem čestných medailí našich i zahraničních univerzita vědeckých společností, byl zvolen řádným členem akademie LEOPOLDI-NA – Německé národní akademie (SRN).Jubilantova publikační a pedagogická činnost byla podrobně zhodnocenav prvním čísle Informací České geografické společnosti v roce 2009 u příležitostiocenění jubilanta za celoživotní přínos k rozvoji katedry geografie na PřFUP v Olomouci. Na tomto místě můžeme do vědecké mozaiky jubilanta doplnitjeho zásadní odborný podíl na zpracování geomorfologických map v novémAtlasu krajiny České republiky.Do dalších let přejeme panu profesorovi Jaromíru Demkovi hodně zdraví,spokojenosti, chvil odpočinku v kruhu rodiny a rovněž také mnoho tvůrčích silv badatelské práci a pedagogické činnosti.Karel Kirchner, Peter Mackovčin75

Optimistický skeptik Martin Hampl sedmdesátníkemJeden z předních českých geografů, prof. RNDr. MartinHampl, DrSc., oslavil sedmdesáté narozeniny letos v srpnu(2. 8. 1940). Za skoro půlstoletí své výzkumné a publikačníaktivity se zařadil mezi nejplodnější geografy a díky svýmkvalitám, odborným i lidským, patří mezi nejcitovanějšígeo grafy Česka, a to jak na národní, tak mezinárodní scéně.Patřil do studijního ročníku končícího studium geografiev roce 1962, ve kterém se objevilo více silných osobností, a také skutečnost,že se jim podařilo dostat se do blízkosti jinak dosti uzavřeného profesora JaromíraKorčáka, Martina Hampla i jeho kolegy silně ovlivnila. Mimo krátkéhoobdobí dvouleté (!) vojenské služby, z níž si kolega přivezl řadu skvělých a ažneuvěřitelných historek, strávil celý svůj odborný život na pražské PřF UK,tedy na Albertově a nejvýrazněji přispěl k odbornému rozvoji a výrazné pozici„albertovské školy“ v rámci české i středoevropské geografie. Profesor Hamplběhem dlouhé kariéry vysokoškolského učitele vyškolil stovky geografů v geografickémřemesle, o čemž svědčí desítky absolventů zaujímajících pozice odměstských a krajských úřadů až po ministerské úředníky či rozvojové agentury.„Jeho“diplomanti a doktorandi nejsou sice četní, zato však jsou výraznýmivědeckými osobnostmi.V současné době je kolega Hampl, byť nyní jen na dílčí úvazek, stále součástíAlbertova, neboť jím založená „škola sociální geografie“ prolíná i dnes celouřadou specializací sociální, ekonomické či regionální geografie. Jeho vědeckáerudice a schopnost generalizace a analyticko-syntetické myšlení založené navynikajícím přehledu literatury, ale i znalosti lokálních detailů, jsou pověstné.V řadě (nejen) mých publikací se zasloužil o jejich definitivní tvar, dokážeporadit každému, kdo se na něho obrátí s chytrým a zajímavým nápadem. Jepřitom velmi náročný a v několika větách dokáže načrtnout potřebný přístupk tématu nebo precizaci a generalizaci výsledků. Profesor Hampl kromě prácena fakultě dlouhá léta spolupracoval s aplikovaným výzkumem, předevšímpro někdejší Terplan a jeho projekty (urbanizace, územní plány velkých územníchcelků, strategické plány apod.).Martin Hampl je nejen špičkovým vědcem a pedagogem, o čemž svědčíi skutečnost, že se stal členem Učené společnosti. Je však především skvělýmčlověkem, který vždy dokázal říkat, nejen ve věcech odborných, jasně a srozumitelněsvé názory, což se za minulého režimu nelíbilo vrchnosti. Díky svýmodborným a lidským kvalitám a velkému objemu kvalitních výstupů však dokázalna PřF UK přežít i v totalitním období. Nárůst titulů před i za jménembyl ovšem možný až po roce 1990, kdy se kvalita osobnosti jednoznačně projevilav objektivnějších podmínkách. Jak sám občas dnes říká, patří k „odepsanégeneraci“. (K jeho dalším častým výrokům patří i „líp už bylo“). UzavřenostČeskoslovenska a nemožnost komunikovat otevřeně s kolegy v zahraničí muza totality znemožnila stát se nejen špičkou české vědy, ale i špičkou sociálnígeografie minimálně v evropském kontextu.Nemohu si odpustit, abych kolegovu preciznost nepřiblížil i z osobní zkušenosti.Asi před 25 lety jsme pracovali na regionalizaci dojížďky za prací podlevýsledků sčítání z roku 1980. Několika kolegům z katedry svěřil podle zadanémetodiky zpracovat různé kraje. Já zpracoval Severomoravský kraj. Regiona-76

lizace podle obcí mi zabrala asi tři týdny práce. Zkontroloval jsme si výsledeka autorský originál spolu s tabulkami Martinovi předal s tím, že jsem si bylsprávností zcela jistý. Bohužel za tři dny mě potkal a tvrdě mi vyčetl, že našeldvě chyby, a jasně mi ukázal lokality, kde jsem chyboval. Nebyl jsem v tomsám, podobné ojedinělé chyby nalezl vlastně i dalším spolupracovníkům natomto projektu.Martin je originál, nejraději pracující sám a teprve výsledek podává svýmobčasným spolutvůrcům a o každé změně (zpravidla jde o detaily) se tvrdě dohaduje.Právě jeho preciznost vědecká a pedagogická je v nádherném kontrastus jeho lidskou podobou, nesmírně citlivého a vnímavého člověka, který kdyžposedí s přáteli, je schopen svým vypravěčským darem, anekdotami a ironiíbavit společnost hodiny. Jsem rád, že jsem měl možnost poblíž takového člověkaprožít svůj (nejen) profesní život.Původní vědecké práce – monografie:HAMPL, M. (1971): Teorie komplexity a diferenciace světa se zvláštním zřetelem na diferenciacigeografickou. Univerzita Karlova, Praha, 183 s.PAVLÍK, Z., HAMPL, M. (1975): Differentiation of Demographic Systems According to Developmentand Rank with Special Regard to the Third World. European DemographicMonographs, vol. V. E.C.P.S, The Hague, 46 s.HAMPL, M., KÜHNL, K., JEŽEK, J. (1978): Sociálněgeografická regionalizace ČSR. VÚSEI,Praha, 304 s. (Druhé vydání: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Praha 1983).HAMPL, M., CHARVÁT, F., PAVLÍK, Z. (1978): Society and the Coexistentional Structureof Reality. ÚFS ČSAV, Praha, 52 s.HAMPL, M., GARDAVSKÝ, V., KÜHNL, K. (1987): Regionální struktura a vývoj systémuosídlení ČSR. Univerzita Karlova, Praha, 255 s.HAMPL, M. (1988): Teorie strukturální a vývojové organizace geografických systémů: principya problémy. Studia geographica, Geografický ústav ČSAV, Brno, 78 s.HAMPL, M. (1989): Hierarchie reality a studium sociálněgeografických systémů. RozpravyČSAV, Řada matematických a přírodních věd, 99, sešit 1, Academia, Praha, 76 s.BARLOW, M., DOSTÁL, P., HAMPL, M., eds. (1994): Territory, Society and Administration.The Czech Republic and the Industrial Region of Liberec. University of Amsterdam,Amsterdam, 230 s.BARLOW, M., DOSTÁL, P., HAMPL, M., eds. (1994): Development and Administration ofPrague. University of Amsterdam, Amsterdam, 170 s.HAMPL, M. a kol. (1996): Geografická organizace společnosti a transformační procesyv České republice. DemoArt, Praha, 395 s.HAMPL, M. (1998): Realita, společnost a geografická organizace: hledání integrálního řádu.Karolinum, Praha, 110 s.HAMPL, M. a kol. (1999): Geography of Societal Transformation in the Czech Republic.DemoArt, Praha, 242 s.HAMPL, M. (2000): Reality, Society and Geographical/Environmental Organization: Searchingfor an Integrated Order. DemoArt, Praha, 112 s.HAMPL, M. a kol. (2001): Regionální vývoj: specifika české transformace, evropská integracea obecná teorie. DemoArt, Praha, 328 s.HAMPL, M. (2005): Geografická organizace společnosti v České republice: transformačníprocesy a jejich obecný kontext. DemoArt, Praha, 147 s.Prof. RNDr. Martin Hampl, DrSc. kromě 15 uvedených monografií doposuddále publikoval více než 100 vědeckých článků, studií a dalších odborných textůjak v českém, tak v mezinárodním prostředí.Ivan Bičík77

Sedmdesátiny Pavla ProškaNa podzim letošního roku oslaví významné životní jubileumnáš dlouholetý kolega, uznávaný klimatolog, zkušenýpolárník a duchovní otec české polární stanice v Antarktidě,prof. RNDr. Pavel Prošek, CSc. Narodil se 23. září 1940ve Zlíně, ale dětství prožil v Bystřici pod Hostýnem. Poúspěšném ukončení studia biologie a geografie na Přírodovědeckéfakultě Masarykovy univerzity (později UniverzitaJ. E. Purkyně v Brně) působil v letech 1962–65 jako technickýpracovník v Kartografickém a reprodukčním ústavuv Praze.Profesní kariéru klimatologa začal Pavel Prošek v roce 1970 po ukončeníčtyřletého aspirantského pobytu na brněnské katedře geografie. K jeho růstupřispěly vědecké stáže na univerzitě v Bělehradě a Eidgenössische TechnischeHochschule (ETH) v Curychu. V rámci jednoho z výzkumných projektů,který se na curyšském geografickém ústavu řešil, spolupracoval na měřenístruktury pole větru a energetické bilance ve vrcholových oblastech Alp. Jehoodborných kvalit a houževnatosti si brzy všimnul šéf ústavu prof. Fritz Müller,od kterého před ukončením desetiměsíční stáže na podzim roku 1970 dostalnabídku pokračovat ve stipendijním pobytu. Navíc byl přizván k účastina mezinárodním projektu North Water řešeného v severozápadním Grónskua kanadské Arktidě. To mu však zakázalo tehdejší vedení brněnské Přírodovědeckéfakulty. Po návratu ze Švýcarska se pokoušel zúročit získané odbornékontakty a praktické zkušenosti s měřicí meteorologickou technikou a jejíaplikací v mikroklimatologii a biometeorologii, což se promítlo do jeho topoklimatickýchvýzkumů v oblasti Pavlovských vrchů, Znojemska, Rosicka-Oslavanskai samotného města Brna. Situace na Přírodovědecké fakultě v Brněkomplikovaná obdobím normalizace mu však ztěžovala nejen obhajobu doktorskéa kandidátské práce, ale i výjezdy do zahraničí. Obrat k lepšímu nastalaž v letech 1981–82, kdy se konečně dostal na stáže do Polska. Při jednéz návštěv družební univerzity ve Vratislavi mu tamní kolegové nabídli účastna vědecké expedici na Špicberky. Příslib výzkumné spolupráce v polárníchoblastech ze strany geografů vratislavské univerzity znamenal konec izolace.Společně s brněnskými spolupracovníky, Rudolfem Brázdilem a Milanem Konečným,uskutečnil v roce 1985 první vědeckou expedici na Špicberky. S podporousovětských glaciologů a geologů realizovali na toto arktické souostrovíještě dvě další expedice v letech 1988 a 1990. Další polární výzkumy a zahraničníaktivity na sebe nenechaly dlouho čekat.Odborné aktivity a kvalitní vědecké publikace v oblasti meteorologie a klimatologieumožnily Pavlu Proškovi v roce 1991 předložení a úspěšnou oponenturuhabilitační práce, na kterou koncem roku 1998 navázalo jmenováníprofesorem fyzické geografie na Masarykově univerzitě v Brně. V této dobějiž působil jako vedoucí katedry geografie, resp. Geografického ústavu, kterývedl v období 1994–2005. Počátkem 90. let zaměřil svůj profesní i osobnízájem na zkoumání Antarktidy. V letech 1994–1997 společně s kolegy z Botanickéhoústavu AV ČR a Solární a ozónové observatoře ČHMÚ studoval napolské antarktické stanici H. Arctowského vliv změn energetické bilance a UVzáření na tamní ekosystémy. Navazující výzkumný záměr MŠMT v období78

1999–2004 umožnil vědeckému týmu z Přírodovědecké fakulty MU pod jehovedením popsat některé zajímavé vegetační oázy v oblasti Antarktického poloostrova.V této době si však jako zkušený vědec začal také uvědomovat případnékomplikace, které s realizací dlouhodobých zahraničních projektů mohouvzniknout. Podpořen pozitivními ohlasy na publikované práce a doporučenímikolegů ze zahraničí začal Pavel Prošek se svými nejbližšími spolupracovníkyusilovat o vybudování české vědecké stanice v Antarktidě. Díky obrovskémunadšení a vytrvalosti se mu podařilo překonat počáteční problémy a postupnězískat podporu vedení Masarykovy univerzity a následně také MŠMT, kteréposkytlo prostředky na stavbu a zprovoznění stanice. Česká antarktická staniceJohanna Gregora Mendela byla vybudována na severním pobřeží ostrovaJamese Rosse během dvou letních antarktických sezón a slavnostně předánado užívání 27. února 2007.Vybudováním stanice však aktivity Pavla Proška ani zdaleka nekončí.V posledních letech se aktivně podílí na přípravě a realizaci dalších vědeckýcha technických projektů, které mají zajistit rozvoj infrastruktury stanice a podpořitvýzkumnou činnost v této oblasti zejména pro studenty a novou generacimladých vědců. V současnosti vede jednání s European Polar Board, organizací,která pod záštitou European Science Foundation sdružuje a koordinujemezinárodní vědeckou spolupráci a logistické operace v Arktidě i Antarktidě.Pavel Prošek, jako pedagog na katedře geografie a nynějším Geografickémústavu, vedl a stále vede výuku předmětů hlavně se zaměřením na fyzickougeografii, zejména meteorologii a klimatologii, geografii polárních oblastí, alei statistické metody v geografii. Na půdě Geografického ústavu stále aktivněvystupuje jako člen oborové rady doktorského studijního programu. Je předsedoukomisí pro státní a doktorské zkoušky, a to i na katedře fyzické geograiea geoekologie PřF UK v Praze. Během svého dlouhého působení na brněnskéMasarykově univerzitě vedl a vede řadu bakalářských, diplomových a disertačníchprací.Jeho kolegové a nejbližší spolupracovníci si na něm cení především jeho cílevědomostia píle, díky kterým byl schopen uskutečnit často velmi náročnéa komplikované projekty, dosáhnout vysokých odborných cílů a vypořádat sesložitými situacemi, kterých zejména v souvislosti s výstavbou stanice bylomnoho. Nebýt jeho entuziasmu a vytrvalosti, nemusela by dnes Česká republika,respektive Masarykova univerzita mít moderní antarktickou stanici a řaduvýzkumných polárních projektů, které si postupně získávají uznání mezinárodnívědecké komunity. Přejeme prof. Pavlu Proškovi, aby mu stávajícíelán a dobré zdraví vydržely i do dalších let a aby i nadále byl vůdčí osobnostíčeských vědeckých aktivit v Antarktidě.Kamil LáskaK životnímu jubileu RNDr. Zdeňky TarabovéDo skupiny významných osobností „brněnské sídelní geografie“ patří jednoznačněi Zdeňka Tarabová, která se dne 9. července dožila významného životníhojubilea. Vysokoškolské studium učitelské kombinace biologie-zeměpis za-79

hájila na Přírodovědecké fakultě v té době University JanaEvangelisty Purkyně v roce 1957. Během studia působilana katedře geo grafie jako pomocná vědecká síla, pozdějijako asistentka na poloviční úvazek. Diplomovou práci s názvem„Vyškov – sídelně geografická charakteristika města“obhájila v roce 1962. Po ukončení studia zůstala pracovatna mateřské katedře, nejdříve jako asistentka a od roku1965 jako odborná asistentka. Rigorózní práci zaměřila naproblematiku vymezování a vlastní fungování zázemí městana příkladu Vyškova (1974). Vědecko-výzkumně i pedagogicky působila nakatedře geografie až do roku 2003.Jejím hlavním odborným zaměřením se postupně stala jak geografie osídlení,tak geografie obyvatelstva. Společně se svými kolegy řešila řadu výzkumnýchúkolů, které byly věnovány nejen dílčím regionálně geografickým analýzám,ale často také komplexním syntézám. Zvolená modelová území bylavětšinou součástí Jihomoravského kraje (např. Brněnská aglomerace, Znojemsko,Rosicko-Oslavansko apod.). Zabývala se především dvěma okruhyproblémů, a to: 1) transformací struktury osídlení pod vlivem změn v rozmístěníobyvatelstva (zvláštní pozornost věnovala funkční a velikostní struktuřesídel a také sídelní struktuře v depopulačních oblastech); 2) geografickou mobilitouobyvatelstva (zde šlo především o analýzu pohybu za prací a stu diummezi střediskových vazeb). Získané výsledky publikovala v odborných univerzitníchčasopisech „Scripta a Folia“, případně v perodikách Geografickéhoústavu ČSAV.Studenti geografie v Brně vždy oceňovali její poctivý pedagogický přístupk přednáškám, cvičením či seminářům. I proto patřila na katedře mezi učitele,o které byl největší zájem k vedení bakalářských a diplomových prací.Její základní přednáškou byla dvousemestrální geografie obyvatelstva a sídel.Kromě „regionálek“ vyučovala také demografii a metody sociálněgeografickéhovýzkumu. Je autorkou několika učebních textů věnovaných geografii obyvatelstvaa demografii (ve spoluautorství s P. Chalupou nebo J. Vystoupilem)a statistickým metodám v geografii (spoluautor R. Brázdil a další).Od počátku svého profesionální působení v geografii až dodnes je členkouČeské geografické společnosti. Byla dlouholetou členkou výboru Jihomoravsképobočky ČGS. Pravidelně se účastnila sjezdů ČGS i řady odborných seminářůpořádaných sekcemi naší společnosti. Byla velmi oblíbená nejen mezi studentya kolegy na katedře geografie brněnské Přírodovědecké fakulty, ale takémezi geografy z ostatních geografických pracovišť u nás. Dodnes má kontaktyi na geografy v zahraničí, především v Polsku a Německu.Zdeňka dokázala v minulosti překonat řadu životních překážek a věříme,že tomu tak bude i nadále. Proto jí za celou Českou geografickou společnostpřejeme do příštích let jenom to nejlepší.Václav Toušek80

RNDr. Ivan Farský, CSc. šedesátiletýVýznamné životní jubileum oslaví v srpnu tohoto roku IvanFarský, rodák z Jablonce nad Nisou, dlouholetý člen Českégeografické společnosti (do roku 2006 předseda Severočesképobočky ČGS) a odborný asistent katedry geografie Přírodovědeckéfakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyněv Ústí nad Labem. Vzhledem k tomu, že mne s Ivanem dělígenerační rozdíl, a nemohu tedy podávat přesné svědectvío jeho několik desítek let trvající geografické práci, dovolím si na tomto místěspíše osobní pohled, rámovaný základními údaji o jeho profesním životě. IvanFarský absolvoval geografii na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem (1972),v roce 1982 získal titul doktor přírodních věd na Přírodovědecké fakultě UniverzityKarlovy v Praze a kandidátskou disertační práci obhájil na Masarykověuniverzitě v Brně (1994). Po různých pracovních zkušenostech nastoupilv roce 1985 na tehdejší katedru geografie a biologie, později samostatnou katedrugeografie v Ústí nad Labem. Zde působí dodnes a kromě výuky, podpořenéautorstvím četných studijních textů, se podílel také na několika výzkumnýchprojektech, jejichž výsledky prezentoval v periodikách a konferenčníchsbornících u nás i v zahraničí.Ivan pro mne představuje geografa klasické školy, a to hned ve dvou ohledech.Tím prvním je většině současníků již nepřístupná dovednost vyrobit, nainstalovatči opravit veškeré „klasičtější“ pomůcky výzkumu i výuky. K tomuse, za druhé, přičítá vpravdě srdeční láska ke krajině a k jejímu pozorování.Ta je patrná i ze skutečnosti, že své, domnívám se prioritní, zaměření na hydrologii(změny srážko-odtokových poměrů) a meteorologii (mikroklimatickáměření) již dlouho pokládá do kontextu celé fyzické geografie a fyzickogeograficképoznatky velmi často využívá v geografii cestovního ruchu, která semu stala druhým oborem. Výsledky Ivanovy dlouholeté práce na tomto polijsou veskrze praktické. Mnohé z jím navržených tras stály za rozvojem Pobaltíjako destinace cestovního ruchu z Česka, podobně populární jsou průvodce,které odborně redigoval (z posledních např. Petrohrad). Vědomí toho, že jakogeograf musí poznávat regionální specifika krajin, jej vedla nejen k osobnímcestám, ale především k navázání profesionálních kontaktů s univerzitamizejména v Německu, Polsku, Pobaltí a Rusku, které se následně staly častýmimísty studijních pobytů studentů. Zmíněná odborná spolupráce byla založenazvláště na jubilantově dlouholetém zájmu o problematiku povrchovétěžby a rekultivací v modelovém území podkrušnohorských pánví. Obě výšeuvedené vlastnosti (praktičnost a až neřízená láska ke krajině jako celku) stavíoslavence do těžké pozice v současném vědeckém trendu, který je naplněnnedozírnými technologiemi, úzkou oborovou profilací a scientometrickými eskapádami.Tyto vlastnosti však zároveň Ivana činí svébytnou postavou české(fyzické) geografie. Ivanova svébytnost, k níž se (jak mi snad dají za pravduti, kteří jej znají) přidávají i jedinečné osobní vlastnosti, pak může působit nakolegy i studenty různě. Ke každému, koho by případně odrazovala, jsem všakschopen postavit jiného (nesčetné diplomanty nevyjímaje), pro nějž byl Ivaninspirací k dalšímu studiu fyzické geografie. Takovým byl a je i pro mne a přejimu za všechny kolegy vše dobré do dalších let osobního i profesního života.Pavel Raška81

K životnímu jubileu PaedDr. Jany PeštovéDoktorka Jana Peštová se narodila v Ústí nad Labem.V rodném městě navštěvovala střední školu a také dokončilasvá vysokoškolská studia. Absolvování Pedagogické fakultyv Ústí nad Labem, obor matematika-zeměpis, se stalozákladním kamenem jejího profesního růstu a startem projejí celoživotní lásku – práci se žáky a studenty. Pedagogicképoslání jubilantky se začalo odvíjet na gymnáziu v Lovosicícha na cvičné ZŠ v Ústí nad Labem. Od spolupráce při vedení průběžnýcha souvislých praxí studentů to byl už jen krůček do náruče katedry geografietehdejší Pedagogické a nynější Přírodovědecké fakulty Univerzity Jana EvangelistyPurkyně v Ústí nad Labem v roce 1982. S katedrou je její osud svázánaž do současnosti.Dr. Jana Peštová patří k našim předním odborníkům v oboru didaktikygeografie. V roce 1985 získala titul PaedDr., v letech 1995–1997 byla vedoucíStřediska pro další vzdělávání učitelů při Pedagogické fakultě a v letech1998–2003 externím pracovníkem Pedagogického centra. Celá řada aktivita toho nejlepšího na poli didaktiky geografie u nás je spojována s jejím jménem.V rámci své vědecké a odborné činnosti se podílí na řešení řady grantovýchprojektů FRVŠ, katedrálních projektů Phare i projektů Evropskýchsociálních fondů. Spolupracovala na výzkumném záměru s názvem „Aktivníkonstrukce poznání žáka v oblasti přírodovědných předmětů“. Je členkou Českégeografické společnosti (sekce geografického vzdělávání), Ústřední komisezeměpisné olympiády, redakční rady časopisu Dnešní svět a lektorského týmuMŠMT ČR pro posuzování učebnic zeměpisu.Pro svou srozumitelnost a nápaditost jsou učiteli a zejména žáky velicepozitivně přijímány zeměpisné učebnice a školní pomůcky, na jejichž přípravěse podílela. Je spoluautorkou „učebnicové trilogie“ zeměpisu pro 8. třídyvydaného nakladatelstvím Fraus (vlastní učebnice, pracovní sešit a příručkapro učitele), která dostává nyní i moderní interaktivní modifikaci. Průkopnickoupodobu měl zeměpis „Evropa a Asie pro základní školy“ v nakladatelstvíProspektrum. Podílela se i na „Hospodářském zeměpisu“ pro obchodní akademie.Z její autorské dílny vyšel pracovní sešit „Praktický zeměpis“ a dalšídidaktické materiály vydávané v Nakladatelství České geografické společnosti.Vysokoškolským studentům byla určena didakticky laděná skripta, např.„Geografie zeměpisných objevů“. S výsledky její práce se můžeme seznámitv časopisech – „Geografické rozhledy“ či „Dnešní svět“.Toto je však pouze jedna stránka. Tou druhou, a neméně důležitou, je jejíneutuchající elán dát každému ze stromu geografického poznání nejšťavnatějšíovoce. To oceňují její studenti a pedagogové při jejích didakticky zaměřenýchpřednáškách, ale zejména děti soutěžící v rámci zeměpisné olympiády.Vždyť právě jubilantka byla ta, která „olympijskou pochodeň“ držela v letech2004–2007 nejvýše. Kolik dětských srdcí jí bylo zažehnuto, kolik nových geografůse zrodilo!Ve jménu kolegů přeji dr. Janě Peštové do dalších let mnoho zdaru a mnohodalších kilometrů nejen na kole, na lyžích, ale i na klikatých cestách geografickéhopoznání.Jiří Anděl82

Odborný seminář na počest doc. RNDr. V. Přibyla, CSc.,doc. RNDr. J. Votýpky, CSc., RNDr. B. Balatky, CSc. a RNDr. J. KastneraKatedra fyzické geografie a geoekologie PřF UK v Praze uspořádala na počestdlouhodobé spolupráce s výše zmíněnými členy odborný seminář, který proběhldne 15. dubna 2010 ve slavnostní podobě. Tohoto semináře se jako hostéúčastnili i členové dalších kateder geografické sekce. V úvodní části poděkovaliproděkan geografické sekce a vedoucí KFGG všem zmíněným kolegům zajejich pedagogickou a výzkumnou práci na PřF UK. Následně poutavě zavzpomínalioba docenti na léta strávená na půdě naší fakulty a připomněli řaduzajímavostí, jež byla přínosná zejména pro mladší kolegy i přítomné studenty.Za zdůraznění stojí např. srovnání rozvoje katedry za posledních 30 let, kdypočet pracovníků systematicky narůstal, či vysoká míra pedagogické vytíženostiv 80. letech minulého století. Z vystoupení doc. Přibyla např. vyplynulo,že v letech 1965–2010 vedl 25 přednášek (např. obecná geomorfologie, fyzickágeografie kontinentů, vznik a vývoj kontinentů a oceánů či polární oblasti)a dále 3 semináře a 4 terénní praxe a exkurze. Katedra měla tehdy méně členůa pedagogické vytížení bylo tedy se současným stavem nesrovnatelně větší.Doc. Přibyl i doc. Votýpka působili na katedře od 60. let minulého stoletía RNDr. Balatka se stal členem katedry po zrušení pražské pobočky Geografickéhoústavu AV ČR v dubnu roku 1993. RNDr. Kastner působil na katedřeod roku 1985 jako odborný pracovník a po roce začal pracovat jako odbornýasistent. Nezapomnělo se ani na působení doc. Přibyla a doc. Votýpky ve funkcivedoucího katedry, a to v letech 1986–1998.Doc. RNDr. Václav Přibyl, CSc. byl přijat na katedru v roce 1964, nejprvejako interní vědecký aspirant, poté pracoval jako samostatný odborný pracovník,odborný asistent a jako docent působí od roku 1985. Vedoucím kated-Obr. 1 – Proděkan geografické sekce doc. J. Langhammer (vlevo) blahopřeje dr. B. Balatkovi(vpravo). Uprostřed doc. V. Přibyl. Foto: D. Fialová.83

Obr. 2 – Vlevo: dr. J. Kastner s oceněním. – Vpravo: vedoucí katedry fyzické geografie a geoekologiedoc. V. Vilímek (vlevo) s doc. J. Votýpkou (vpravo) při předání pamětní fotografie.Foto: D. Fialová.ry byl v letech 1986–1991. Z jeho širokého výzkumného zaměření jmenujmenapř. morfostrukturní výzkum, jenž se uplatňoval při výběru lokalit pro jadernázařízení, geomorfologické výzkumy v údolí Vltavy či mapování čtvrtohorníchpokryvných útvarů. Seznam jeho odborných prací (publikovanýchi nepublikovaných) je skutečně početný a obsahově významný. Za pozornoststojí také bohaté vedení studentských prací – u diplomových/magisterskýchprací bychom např. nalezli číslo 54. Po dlouhá léta pracoval také v různýchfunkcích od předsednictví a členství v různých komisích až po dlouholeté vedeníoborové rady doktorského postgraduálního studia – dříve Fyzická geografiea nyní Fyzická geografie a geoekologie (1992–2009).Doc. RNDr. Jan Votýpka, CSc. pracoval na katedře od roku 1964 a v letech1992–98 byl jejím vedoucím. Nosnými přednáškami byly Všeobecná geomorfologie,Dynamická geomorfologie, Fyzická geografie SSSR a Fyzická geografieSeverní Ameriky. Výzkum byl zaměřen především na chráněné oblasti a NPČR (např. Šumavu, Jizerské hory, Český kras, Českomoravskou vrchovinua další). Zabýval se rovněž morfostrukturou a morfoskulpturami Kolorádsképlošiny a spolupracoval na regionálním modelování reliéfu a klimatu. Knižnípublikace a skripta byly zaměřeny především na regionální geografii (např. SeverníAmerika, Evropa) významně se rovněž uplatnil v popularizaci geografie.S jeho schopností poutavě přiblížit studentům či široké veřejnosti problematikugeomorfologie (či fyzické geografie) souvisí také skutečnost, že jeho volitelnépřednášky jsou dodnes bohatě navštěvovány a exkurze, které v minulostivedl (např. na Slovensko), vždy dokázaly studentům přiblížit problematikuvývoje reliéfu a zaujmout je. Stejně tak dokázal nadchnout studenty pro studiumgeomorfologie a přitáhnout je k této specializaci fyzické geografie.RNDr. Břetislav Balatka, CSc. odstartoval svoji vědeckou dráhu roku 1954,kdy byl přijat na pozici vědeckého aspiranta do geologicko-geografické sekceČSAV. Již v roce 1962 vydávají spolu s RNDr. J. Sládkem, CSc. monografiiŘíční terasy českých zemí, která je zdrojem cenných informací dodnes. Od tédoby vydal dr. Balatka obrovské množství publikací (jejich seznam, jež byl84

vydán již v roce 2001 v AUC Geographica, je dlouhý na 7,5 strany). A je tomupouze několik týdnů, kdy vyšla monografie Vývoj údolí Sázavy v mladším kenozoikuod autorů B. Balatka, J. Kalvoda. Z bohaté vědecké činnosti dr. Balatkyvyberme (kromě výzkumu teras) např. práce týkající se vývoje pískovcovéhoreliéfu, geomorfologické regionalizace či morfotektoniky. Po přestupudo řad členů katedry FGG se dr. Balatka zapojil jak do výuky, tak i do vedeníprací studentů.RNDr. Jiří Kastner je jediným z výše jmenovaných, jehož jméno si nespojujemes geomorfologií, ale s meteorologií a klimatologií. Nicméně u všech těchtonašich kolegů se dá říci, že byli současně a plně fyzickými geografy. Jménodr. Kastnera bude do budoucna nerozlučně spjato s garancí kvalitní výuky napoli klimatologie a meteorologie, s vedením bakalářských a magisterskýchprací, ale jeho široký odborný rozhled pojímal např. i teoretickou geografii činauku o krajině. Jeho komplexní přístup k fyzické geografii mu umožňovalzapojit se aktivně do výuky regionální geografie (Fyzická geografie Československaa později České republiky). Díky jeho péči o mobilní meteorologickoustanici katedry má dnes naše pracoviště kontinuální řadu velmi cenných datz lokality Pecný.Ve druhé části proběhla odborná část semináře, na které byly přednesenynásledující referáty: prof. J. Kalvoda – Korelace morfogenetických rysů reliéfuse strukturou globálního tíhového modelu Země EGM 08; doc. V. Vilímek –Přehled geomorfologických výzkumů v Peru za posledních 15 let; dr. P. Štěpančíková– Studium aktivní tektoniky okrajového sudetského zlomu.Všem zmíněným dlouholetým pracovníkům katedry touto formou ještě jednouco nejsrdečněji děkujeme za jejich aktivní přínos pro rozvoj našeho pracovištěa přejeme jim do budoucích let hodně zdraví a bohaté plány v jejichosobním i profesním životě.Vít VilímekVzpomínka na RNDr. Františka NekovářeLetos 8. června to bude 100 let, co se narodil můj otec RNDr. František Nekovář.Chtěla bych vám ho připomenout malou vzpomínkou, kterou si svýmživotem a prací zaslouží. Byl vysokoškolským pedagogem, mezinárodně uznávanýmgeografem, ligovým fotbalovým rozhodčím, sportovním funkcionářem,hlubockým občanem.Vystudoval geografii na Přírodovědecké fakultě brněnské univerzity a věnovalse tomuto oboru celý svůj život jako středoškolský a vysokoškolský pedagogi jako vědecký pracovník. Od roku 1961 předával své znalosti studentůmPedagogické fakulty v Českých Budějovicích. Zpracoval komplexní regionálníklimatický obraz jižních Čech v šestnácti dílčích svazcích, které byly publikoványve Sborníku Jihočeského muzea a v dalších vědeckých časopisech. Totodílo bylo charakterizováno jako rozsáhlé a geograficky velmi cenné. Od roku1934 byl členem Československé společnosti zeměpisné (předchůdkyně dnešníČeské geografické společnosti), kde od roku 1968 byl členem předsednictvaa na několik let se stal i předsedou zeměpisné společnosti. Byl aktivním účast-85

níkem mezinárodních geografických kongresů ve Stockholmu(1960) a v Dillí (1968). Jako delegát České geografickéspolečnosti se účastnil sjezdů geografů v Toruni (1976),Vratislavi (1977), Poznani (1978) a Čenstochové (1979).Mimo svůj profesní život byl také velmi aktivním sportovnímčinovníkem a funkcionářem. Vynikl zejména jakopřesný a objektivní ligový a mezinárodní rozhodčí kopané.Za šestnáct let svého působení ve fotbale byl zvolen předsedoustředočeské skupiny rozhodčích. V roce 1948 bylmezinárodní fotbalovou organizací FIFA delegován na mezinárodníkurz fotbalových rozhodčí v Londýně, kde měl přednášet „Výkladpravidel kopané“. Tato cesta se však kvůli únorovému převratu neuskutečnilaa otec byl bezdůvodně zbaven členství ve Sboru rozhodčích. I přes tuto hlubokoukřivdu na sport nikdy nezanevřel a věnoval se aktivně funkcionaření, kdese stal předsedou hokejového oddílu Slavoj České Budějovice. V Hluboké nadVltavou se celou řadu let věnoval sportu ve výboru TJ Tatran.Za svou celoživotní činnost dostal řadu ocenění jak za své vědecké působení,tak i sportovní. V roce 1981 ve svých 71 letech odešel uprostřed rozdělanépráce.Miluše KrátkáGeografická výročí 2010Každý obor, který má své dějiny, se dříve či později dostane i k významnýmjubileím, ať již událostí, nebo významných osobností. Ani česká geografie nenívýjimkou: a pro rok 2010 těch výročí je vcelku dost, a nikoli nevýznamných.Nejstarším z geografických jubilantů by byl Jan Palacký.Syn „otce národa“ Františka Palackého se narodil přesněpřed 180 lety, 10. října 1830. V době jeho mládí se ještěgeo grafie v Praze nestudovala; proto absolvoval práva (celýživot se honosil titulem JUDr.) a teprve poté si doplnil odbornástudia zeměpisu především v Berlíně (ještě zastihlKarla Rittera) a v Mnichově (u Karla Martia). Roku 1856se v Praze habilitoval jako první český docent geografie, posmrti matky (1860) ale zdědil velký statek Lobkovice a vědupostupně opouštěl. Až poté, co o majetek přišel, se – mj.v souvislosti s předpokládaným dělením univerzity na českoua německou – k akademické kariéře vrátil, roku 1885se stal mimořádným a roku 1891 řádným profesorem geografiena české univerzitě. Zemřel 22. února 1908 v Praze.Velmi plodným pro českou geografii byl rok 1880, kdyse – navíc během pouhých dvou měsíců – narodili hned třivýznamní čeští vědci. Z nich nejproslulejším byl Jiří ViktorDaneš (* 23. 8. 1880, Pavlov u Kladna); již od studií patřilk nejoblíbenějším žákům Jana Palackého, kterého ovšemodborně i lidsky jednoznačně předčil. Ostatně již roku86

1912, ve 32 letech, byl jmenován mimořádným profesorem. Odborně se zabývalfyzickou geografií, zejména studiem krasu, ale zasahoval i do sociálnía regio nální (Balkán, Austrálie) geografie. Pracoval i v československé diplomaciia v akademických funkcích (1925/26 děkan PřF UK). Zemřel tragicky,11. dubna 1928, po automobilové nehodě v Kalifornii.V dobách, kdy byl Daneš jedním z nejvýznamnějšíchpředstavitelů fakulty, na ní přišel také další pozdější profesora děkan – Bedřich Šalamon (* 16. 7. 1880, Praha). Působilpřevážně jako profesor na středních školách a teprveve 20. letech se externě habilitoval z kartografie na UK,kmenovým profesorem se stal až roku 1931 – zřejmě i vlivemVáclava Lásky (mimochodem Šalamonova souseda naletním bytě v Řevnicích), na jehož dílo navázal. Sám vychovalřadu žáků, mezi nimiž vynikl jeho nástupce (a synbývalého Šalamonova kolegy z reálky v Ječné ulici) KarelKuchař. Zemřel v srpnu 1967.Konečně třetí představitel ročníku 1880 nebyl čistý geograf,ale především statistik, i když jeho habilitace bylaz oboru antropogeografie: Jan Auerhan (* 2. 9. 1880). Bylsynem lesníka z Českomoravské vrchoviny, vystudoval práva(a národní hospodářství, tehdy na právech přednášené)u Albína Bráfa. Celý život pak pracoval ve Státním úřaděstatistickém, v jehož čele v letech 1929–39 stál. Ke geografiiho přivedlo studium českých národnostních menšinv zahraničí a také malých evropských národů. Díky němuse také v roce 1930 stal docentem UK. Konec Auerhanovaživota byl tragický: nejprve těžce onemocněl a musel býtpenzionován, za heydrichiády byl jako představitel českéinteligence zatčen a 9. června 1942 popraven nacisty na kobyliskéstřelnici.Ještě dvě geografická výročí se týkají geografů (resp. osobgeografii blízkým) jiných ročníků, ale také ještě z 19. století.Václav Dědina (* 6. 12. 1870) byl synem mlynáře z Vinařicu Mladé Boleslavi. Dlouhá léta byl středoškolskýmprofesorem v Kolíně, Valašském Meziříčí, Mladé Boleslavia Praze. Habilitoval se roku 1920, ale trvalou profesuru obdrželaž po tragické Danešovi smrti na konci 20. let. Do dějinčeské geografie se zapsal jako dobrý popularizátor spíšenež vědeckým dílem – především jako hlavní redaktor Československévlastivědy. Zemřel jako skoro devadesátiletý,30. 11. 1956 v Praze.František Roubík (* 31. 7. 1890, Jindřichův Hradec;† 5. 5. 1974, Praha) byl spíše historik než geograf, ale podvlivem svého pražského učitele, J. V. Šimáka, se dostalk historické geografii a kartografii – z jeho děl vyniká „Přehledvývoje vlastivědného popisu Čech“ (1940), dvoudílný „Soupis map českýchzemí“ (1952–55) a také zpracování seznamu zaniklých osad v Čechách.Přednášel i na Filozofické fakultě UK a zasloužil se o založení mapové sbírkyHistorického ústavu AV ČR.87

Vedle slavných narození si připomínáme také data smutnější, výročí úmrtí.V letošním roce se týkají především tří osobností.Dne 27. prosince 1950 zemřel Antonín Boháč (* 1882, Lišiceu Kutné Hory), jeden z tvůrců české demografie. Původnímpovoláním byl středoškolský profesor filologie, alepřiklonil se ke statistice a po vzniku Československa přešeldo služeb Státního úřadu statistického, kde byl řadulet náměstkem Jana Auerhana a v letech 1939–41 dokoncepřednostou úřadu. K pedagogické práci na vysoké škole sedostal nakrátko, až po 2. světové válce. Studoval předevšímotázky populačního vývoje, spoluorganizoval dvě sčítánílidu a průkopnickým způsobem zpracoval mapy obyvatelstvapro „Atlas republiky československé“ (1935).Rokem velkých úmrtí ovšem byl především rok 1960,kdy krátce po sobě zemřely dvě osobnosti, tvořící tvář českégeo grafie, ale v obou případech v závěru života už poněkudvystoupivší z prvních řad naší vědy: Karel Absolon(† 6. 10. 1960) a Viktor Dvorský († 26. 11. 1960).Starší z nich, K. Absolon, se narodil v Boskovicích roku1877 jako syn lékaře. Vystudoval zoologii, ale akademickoukariéru udělal ve fyzické geografii – především jako znaleckrasu, a to jak na Moravě (bez něj bychom o Punkevníchjeskyních nevěděli), tak i například na Balkáně, kde mj.prokázal, že ústím Trebinjšnice je skutečně Ombla (RijekaDubrovačka). Od roku 1927 byl neplaceným profesoremfyzické geografie na UK. Jako organizátor se zasloužil jako vznik brněnského muzea Anthropos, tak o řadu archeologickýchvýzkumů: s Absolonem bývá spojována např. VěstonickáVenuše, i když u jejího objevu v roce 1925 přímonebyl.Konečně Viktor Dvorský (1882–1960) je považován za zakladatelečeské antropogeografie. Láska k velehorám (byljedním z průkopníků české vysokohorské turistiky, zejménave slovinských Alpách) jej sice původně zavedla k fyzické geografii, nicméněod ní přešel – přes geografii odlehlých oblastí – ke studiu zeměpisu člověka,jehož základní studie pro českou odbornou literaturu zpracoval. Přednášel naUK, technice (až později se z ní odštěpila dnešní VŠE), i na Svobodné školepolitických nauk, nicméně vysoké pracovní vypětí jej nakonec na jaře 1929dovedla až k mrtvici, která jej téměř zcela vyřadila z odborného života. Žila pracoval, byť s mnoha omezeními, ale ještě víc než třicet let.O těchto i dalších významných osobnostech na poli geografie naleznete v publikaci MARTÍ-NEK, J. (2008): Geografové v českých zemích 1800–1945 (biografický slovník). Historickýústav AV ČR, Praha, 245 s.Jiří Martínek88

LIDÉ – PEOPLEJubilanti společnosti 72 – Doc. RNDr. Rostislav Netopil, CSc. zemřel (V. Herber) 72 – Zemřelprof. RNDr. Stanislav Horník, DrSc. (H. Svatoňová, L. Lauermann) 74 – Životní jubileumprof. RNDr. Jaromíra Demka, DrSc. (K. Kirchner, P. Mackovčin) 75 – Optimistický skeptikMartin Hampl sedmdesátníkem (I. Bičík) 76 – Sedmdesátiny Pavla Proška (K. Láska)78 – K životnímu jubileu RNDr. Zdeňky Tarabové (V. Toušek) 79 – RNDr. Ivan Farský, CSc.šedesátiletý (P. Raška) 81 – K životnímu jubileu PaedDr. Jany Peštové (J. Anděl) 82 – Odbornýseminář na počest doc. RNDr. V. Přibyla, CSc., doc. RNDr. J. Votýpky, CSc., RNDr.B. Balatky, CSc. a RNDr. J. Kastnera (V. Vilímek) 83 – Vzpomínka na RNDr. FrantiškaNekováře (M. Krátká) 85 – Geografická výročí 2010 (J. Martínek) 86INFORMACEČESKÉ GEOGRAFICKÉ SPOLEČNOSTIINFORMATIONOF CZECH GEOGRAPHIC SOCIETYRedakční rada – Editorial BoardŠéfredaktor (Editor-in-Chief): RADIM PERLÍN (Univerzita Karlova v Praze)Výkonný redaktor (Executive Editor): SILVIE KUČEROVÁ (Univerzita Karlova v Praze)JAN BRUS (Univerzita Palackého v Olomouci), DANA FIALOVÁ (Univerzita Karlovav Praze), VLADIMÍR HERBER (Masarykova univerzita, Brno), EVA KALLABOVÁ(Ústav geoniky AV ČR, v. v. i., Brno), MARTIN KOVÁŘ (Ostravská univerzitav Ostravě), STANISLAV KRAFT (Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích),ALENA MATUŠKOVÁ (Západočeská univerzita v Plzni), TOMÁŠ ORŠULÁK (UniverzitaJana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem), PAVEL PTÁČEK (Univerzita Palackéhov Olomouci), ALEŠ RUDA (Masarykova univerzita, Brno), VERONIKA SMOLKOVÁ(Ostravská univerzita v Ostravě), MIROSLAV ŠOBR (Univerzita Karlova v Praze),TOMÁŠ VÁGAI (Technická univerzita v Liberci)Ročník 29, číslo 2 vyšlo v září 2010Vydává Česká geografická společnost. Redakce: Albertov 6, 128 43 Praha 2, tel.: 221995512,e-mail: ku@natur.cuni.cz. Rozšiřuje, informace podává sekretariát České geografické společnosti,Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Albertov 6, 128 43 Praha 2, tel.:221951397, fax: 224920657, e-mail: danafi@natur.cuni.cz. – Sazba: P3K (www.p3k.cz). Tisk:PBtisk, Příbram. – Vychází 2krát ročně. – Časopis je samostatně neprodejný, určený členůmČeské geografické společnosti, je součástí členského příspěvku ČGS. – Rukopis tohoto číslabyl odevzdán k sazbě dne 17. 8. 2010.© Česká geografická společnost, 2010

ISSN 1213-1075 http://www.geography.cz NeprodejnéPOKYNY PRO AUTORYRukopis příspěvků předkládá autor v originálea v elektronické podobě (Word), věcněa jazykově správný. Rukopis musí být úplný,tj. se seznamem literatury (viz níže), obrázky,texty pod obrázky, s anglickým abstraktema anglickými klíčovými slovy. Zveřejnění v jinémjazyce než v českém nebo anglickém podléháschválení redakční rady.Rozsah kompletního rukopisu je u vědeckýchvýzkumných článků a článků přehledových čidiskusních maximálně 2000 – 4 000 slov, a tovčetně příloh. Jen výjimečně může být sesouhlasem redakční rady větší. Pro rubrikuLiteratura se přijímají příspěvky v rozsahu1200 – 2000 slov, pro ostatní rubriky maximálně1200 slov, výjimečně ve zdůvodněnýchpřípadech do 2000 slov.Abstrakt (včetně klíčových slov) v angličtiněpřipojí autor k příspěvkům pro rubriku Zprávyz výzkumu a diskuse. Abstrakt má celkovýrozsah maximálně 80 slov. Text abstraktudodá autor současně s rukopisem, a to v anglickémi českém znění. Redakce si vyhrazujeprávo podrobit anglické texty jazykové revizi.Seznam literatury musí být připojen k příspěvkůmpro rubriku Zprávy z výzkumua diskuse. Použité prameny seřazené abecedněpodle příjmení autora musí být úplnéa přesné. Bibliografické citace musí odpovídatnásledujícím vzorům:Citace z časopisu:RASMUSSEN, T. F. (1994): Zkušenosti a pojetíúzemního a regionálního plánovánív Norsku. Geografie, 99, č. 1, s. 1–13.Citace knihy:GREGORY, K. J. (2000): The changing natureof physical geography. Arnold, London,368 s.Citace kapitoly z knihy:MARCOU, G. (1993): New tendencies of localgovernment development in Europe. In:Bennet, R. J. (ed.): Local government inthe new Europe. Belhaven Press, London,New York, s. 51–66.Odkaz v textu na jinou práci se provede uvedenímautora a v závorce roku, kdy byla publikována.Např.: Vymezováním migračníchregionů se zabýval Korčák (1961), později naněho navázali jiní (Hampl a kol. 1978).Obrázky zpracované v digitální podobě jenutné dodat (souběžně s vytištěným originálem)i v elektronické podobě (formát .tif,.wmf, .eps, .ai, .cdr, .jpg). Mapy a grafy je nutnédodat v černobílém provedení. Xeroxovékopie lze použít jen při zachování zcela ostréčerné kresby. Předlohy větších formátů nežA4 redakce nepřijímá.Fotografie zpracované v digitální podoběmusí mít dostatečné rozlišení (minimálně300 dpi). Fotografie odevzdané v analogovépodobě formátu min. 13×18 cm a max.18×24 cm musí být technicky dokonalé a reprodukovatelnév černobílém provedení.Texty pod obrázky musí obsahovat jejichpůvod (jméno autora, pramen, příp. odkudbyly převzaty apod.).Údaje o autorovi (event. spoluautorech),které autor připojí k rukopisu, jsou: adresapracoviště, včetně PSČ, e-mailová adresa.Všechny příspěvky pro rubriku Zprávyz výzkumu a diskuse procházejí recenznímřízením. Recenzenti jsou anonymní,redakce jejich posudky autorům neposkytuje,autor obdrží výsledek recenzního řízení, kdeje uvedeno, zda byl článek přijat bez úprav,odmítnut nebo jaké jsou k němu připomínky(v takovém případě jsou připojeny požadavkyna konkrétní úpravy).Honoráře autorské ani recenzní nejsou vypláceny.Separáty se zhotovují pouze v elektronicképodobě (soubor .pdf). Redakční rada si vyhrazujeprávo uveřejnit publikované příspěvkyna webové straně ČGS.Příspěvky se zasílají na adresu: RedakceInformace České geografické společnosti,Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědeckáfakulta, katedra sociální geografie a regionálníhorozvoje, Albertov 6, 128 43 Praha 2,e-mail: ku@natur.cuni.cz.Termín pro odevzdání příspěvků procházejícíchrecenzním řízením (tj. pro rubrikuZprávy z výzkumu a diskuse) je pro 1. čísloročníku 1. 1. daného roku, pro 2. číslo ročníku1. 7. daného roku. Termín pro odevzdánípříspěvků, které neprocházejí recenzním řízením(tj. ostatní rubriky), je pro 1. číslo ročníku31. 1. daného roku, pro 2. číslo ročníku31. 7. daného roku.Příspěvky, které neodpovídají uvedeným pokynům,redakce nepřijímá.