Pracovní list č. 9 - Pf UJEP

KBO / 6026 Interpretace děl literatury 19. stoletíMgr. Adam KrupičkaArbesovo romanetoa fantastická fikce v české literatuře XIX. věku1) „vynález“ nového žánru„Piš! Piš!“ byl každodenní refrén. Nebyl-li jsem náhodou v redakci, zůstavil mi na stole lístek: Piš! Piš! Piš!Psal jsem tehdy, jak vůbec bylo možno. Před Vánocemi jsem konečně dopsal a dodal rukopis Nerudovi.„Přijato!“ bylo vše, co druhého dne ke mně pronesl. Byl jsem spokojen; ale Neruda ihned spokojenost moji rozrušil.„Prosím tě – řekni mi, copaks mi to napsal?“ optal se sarkasticky.Jaroslava Janáčková (ed.),Česká literatura 19. století: textová příručka 2., s. 133.2) otevírající se propast pochybnostíHeinrich von Kleist[Není možné objektivně rozhodnout] zda to, co nazývámepravdou, je skutečně pravda, či zda se nám to tak pouze zdá.Jean-PaulA když jsem vzhlédl k nezměrnému světu, abych spatřil Božíoko, rozzelo se přede mnou bezedným očním důlkem.E. T. A. HoffmannJsem tím, čím se zdám, a nezdám se tím, čím jsem, jsem sámsobě nevysvětlitelnou hádankou, odloučil jsem se od svého já!Guy de MaupassantKaždý mozek je jako cirkusová manéž, kde věčně běhá dokolaubohý uvězněný kůň. Ať jakkoliv usilujeme, kličkujeme,zahýbame, hranice je blízká, souvisle kulatá, žadnépřekvapujicí náhlé odbočení nebo možnost vyjít do neznáma.*Jean-Paul (parafráze)Nejlepším humoristou je ďábel osobně.*Edgar Poe: Filozofie básnické skladby (úryvky)Začnu úvahou o účinku. (…) Hodlám prokázat, že jeho [tj.básně Havran, poznámka A. K.] skladba nevděčí na žádnémmístě náhodě ani intuici – že celé dílo pokračovalo krok zakrokem až k závěru s přesností a strohou důsledností početníhoúkolu. (…) Ale ať už se takový námět zpracuje sebeobratněji avyšňoří sebeživějším dějem, bývá v něm vždycky jakásiprkennost a strohost, která odpuzuje umělecké oko. Jebezpodmínečně třeba dvojího: Předně jisté složitosti nebopřesněji řečeno vláčnosti; a za druhé jisté náznakovosti –nějakého, byť neurčitého spodního proudu hlubšího smyslu.Francisco Goya: Pes (přibližně mezi 1819 a 1823)POJMY – FAKTA – JMÉNAfantastická fikcerealistická fikceromanetonovela s tajemstvímdetektivkačasopis Šotekvěznění z politických důvodůsociální románJakub ArbesJulius ZeyerKarel Švanda ze SemčicE. T. A. HoffmannE. A. PoeČETBARomaneta (výbor)Fantastické povídkyLITERATURAJaroslava Janáčková, Arbesovoromaneto, Praha 1975.Táž, Romaneto v listech, Praha2010.citováno:Kleist, Markýza z O..., Praha 1977; Člověkromantismu a jeho svět, Praha 2010;Hoffmann, Ďáblův elixír, Praha 1971;Maupassant, Strach, Praha 1971; Českýromantismus v evropském kontextu,Pardubice 1993; Ars Poetica, Praha 1976.

KBO / 6026 Interpretace děl literatury 19. stoletíMgr. Adam Krupička3) Svatý Xaverius (závěr)„(...) A což (…) kdyby byl Balko několik okamžiků před svou smrtímluvil jen obrazně? Kdyby byl tajemně poukázal k pokladu jen proto, abybyl někdo povzbuzen k hlubokému a vytrvalému přemýšlení, ke kombinaci,která i v případě, kdyby byla falešnou a mylnou, musila by bystrost jehoducha zvýšiti? (…) A nestálo by to za to, kdyby si člověk při této prácizjednal tolik průpravy a síly, by aspoň protivenství světa snášel s rezignacímuže nezoufajícího ani v okamžicích zdánlivě beznadějných, kdyby tím nabyloné duševní síly a pružnosti, bez kterých tolik životů tak záhy klesá v prach akterými i člověk v nejtrudnějších dobách, byť i klesl a krvácel, poznovu zprachu se zvedá a třeba pohaněn, pokořen, v hlubinách duše uražen a zesterých ran krváceje přece nikdy nespouští svůj ideál ze zřetele?“Přítel na několik okamžiků se odmlčel, načež pokračoval: „Teprveněkolik týdnů před svým zatčením nalezl jsem v jedné z četných modlitebníchknížek, jež jsem byl po matce a babičce sdědil a nikdy neotevřel, vzácnoulistinu, koncept Balkova jednoho dopisu k jakémusi příteli. (…) ,Poskytuje ti vzdělanost poklidu a míru?´ tážese Balko ve svém listě. ,Chrání tě před klamy a bludy, před malomyslností a zbabělostí, před vášněmi anáruživostmi, před mravním úpadkem, před padoušstvím? Nikoliv! Jinak by nebylo tolik nešťastných,zklamaných, malomyslných, zbabělých, vášnivých a náruživých mezi vzdělanci, ba nebylo by mezi nimi takétolik padouchů. (…) Rozhlédni se však kolem sebe, zkoumej a zpytuj, a zhrozíš se té bezedné prázdnoty apustoty, která na tě zívá. (…) V trudných okamžicích, když jsem přemýšlel o nicotě lidského snažení, vznikla vemně myšlénka, že člověk aspoň poměrně může dosáhnouti štěstí neoblomnou, skálopevnou důvěrou v myšlénku,byť sebeklamnější, a snažil jsem se myšlénku svou vtěliti v tazích umírajícího sv. Xaveria…´ (…)Když jsem počal psáti toto vypravování, chtěl jsem podivuhodné Balkovo dílo aspoň ještě jednou vidět.Přemohl jsem takořka násilně svůj odpor a odebral se jednou odpůldne do chrámu svatomikulášského. (…)Sotva však jsem přistoupil před obraz a na umírajícího mnicha pohledl, zavířily mou duší tisíceré vzpomínky.Připomenul jsem si okamžik, když jsem se před oltářem tím poprvé setkal s přítelem Xaveriem; připomenuljsem si jeho tajuplnou podobnost s tváří umírajícího svatého na obraze, připomenoul jsem si bezpříkladněnamáhavou duševní jeho práci při šíleném odhalování tajemství Balkova mistrovského díla, jakož i přítelůvosud a poslední jeho okamžiky, — a v duši mé vzkypělo cosi jako nevýslovná lítost a nevýslovný hněv.4) UkřižovanáARBES, Svatý Xaverius, Praha 1900, s. 73-82.ilustrace: Hugo Böttinger„(...) A přece každý z nás ví, že dřevěné tělo Kristovo na kříži necítí, jako jest bez citu tento nůž zde nastole.“ Po té uchopil Schneider nůž na stole ležící a přistoupiv kvapně až ku kříži na stěně dodal: „Kdyby tomubylo jinak, musila by vystíknout krev!“ A prudce jednou ranou zarazil nůž do prsou Kristových . . .Po ráně následoval dutý zvuk jako temné, přidušené zaúpění. Nůž trčel z prsou Kristových a škaredýpáter stál bez pohnutí vedle kříže, dívaje se na mne upřeně a přísně jako člověk, jenž byl právě provedlnezvratný důkaz. „Nuže, proč nevystříkla krev?“ pravil po malé chvíli a obrátiv se ku stěně uchopil nůž aněkolikráte jím prudce zalomcoval, jako by jej ještě hlouběji vrážel do prsou Kristových.Nemohl jsem odvrátiti zraků svých s kříže. Nůž trčel v prsou Kristových doposud; ale zdálo se mi — buďto byl klam smyslů nebo skutečnost - jako bych pod nožem na Kristově zažloutlém těle pozoroval několik kapekčerstvé krve. Výkřik zděšení vydral se mi mimovolně z prsou. (…)„Nebuďte přece bláhovec! Kdyby zde skutečně bylo ve hře něco nadsmyslného, musilo by se přece dítiněco jiného, nežli se děje. Vizte jen! Vždyť Kristova podoba visí zde na kříži právě tak bez hnutí a bez duchajako dříve. A po krvi, která nám měla býti znamením, není ani památky.“ Při tom ukázal pravou rukou ku křížia hned na to rukou tou prudce mávnul proti mně.Zdálo se mi, jako by mi bylo několik vřelých kapek stříklo do obličeje. Rychle přejel jsem si levou rukoutvář a mimovolně pohlédl jsem do dlaně. Tentokrát nebylo žádné pochybnosti již; setřelť jsem s tváře své —krev.ARBES, Ukřižovaná, Praha 1903, s. 41-2.