Časopis Svatá Hora 4/2010 (5757 KB) download

SPIRITUALITASPIRITUALITASladší než pomstaMladík zbledl a najednou začal nekontrolovatelně vzlykat. Za přítomnostisvědka se přiznal a všechno nám řekl: jména i podrobnosti zločinu. Nejenomže držím v šachu jeho, ale také lidi, kteří za tím vším stojí. Pronikl mě pocitabsolutního vítězství. A pak se to stalo. Náhle se dostavil pocit nepopsatelnéhopokoje. Jakoby mě objal teplý neviditelný oblak. Podíval jsem se na vzlykajícíhomladíka a pocítil jsem velký soucit. A pak jakoby mě něco zvedlo zežidle, přistoupil jsem k němu, chytl ho za ruku a stiskl ji. Pak jsem k němurozpřáhl ruce a vší silou ho objal. S údivem se na mě podíval.Trochu překvapeně jsem se přistihl, jak říkám: „Na snídani s Biblí v úterý ránojsem četl list apoštola Pavla Filemonovi a je celý o odpuštění. A já Ti mámsdělit, že Tě Bůh má rád a odpouští Ti. Kristus Ti dává druhou šanci v životěa nabízí Ti možnost stát se skutečně člověkem, jakým si zasloužíš být.“Posadil jsem se s hřejivým pocitem. Pokračoval jsem: „Nezažalujeme Těa nezničíme Ti život a Tvou rodinu. Teď máš dvě možnosti. Buď odstraníša zničíš informace, které jsi ukradl, nebo Tě bude čekat setkání s našimi právníkya akcionáři Tvé společnosti budou obžalováni.“Za týden naši odborníci potvrdili právníkům, že informace z veřejných stránekinternetu dotyčné konkurenční společnosti zmizely.Přímá konfrontace byla pro toho mladého muže bodem zlomu. Zůstali jsmev kontaktu a vím, že se jeho život změnil. Smířil se s Bohem skrze Kristovovykoupení.Můj život se také změnil. Léta jsem se modlil, abych slyšel Boží hlas a zjevilse mi Ježíš, ale nikdy jsem si neuvědomil, jak nám může být Bůh blízko. Teďvím, že Bůh nejenom v mém životě mluví, ale také působí. Toto zjištění bychnedal za nic na světě – ani za miliónové soudní vyrovnání.BlahoslavenýVasilij Veličkovskij 1903 -1973Kněz a misionář, mučedníkZpracováno podle Slovo medzi nami, 7/2010Další blahoslavený redemporista, kterého představujeme, je Vasil Vsevolod Veličkovskij.Narodil se 1. června, roku 1903 ve Stanislavově na Ukrajině v rodině řeckokatolickéhokněze. Po vzoru otce se i v něm brzy zrodila touha zasvětit svůj život Bohu.Po skončení polsko-ukrajinské války se roku 1920 přihlásil do semináře ve Lvově.Po jáhenském svěcení se pak stal redemptoristou, složil řeholní sliby a roku 1925 bylvysvěcen na kněze. Jako mladý kněz pracoval nejdříve v semináři jako profesor, alepozději byl představenými pověřen misijní činností. Tři roky působil ve Stanislavověa od roku 1928 v ukrajinské Volyni, kde kázal evangelium, vysluhoval svátosti, a zakládalspolečenství Matky ustavičné pomoci.Roku 1935 se vrátil do Stanislavova, ale stále vyjížděl do okolí na misie. O pět letpozději, v roce 1940 na svátek Panny Marie, Matky ustavičné pomoci, se konalo každoročníprocesí městem s obrazem Panny Marie. To se ovšem nelíbilo KGB, a otecVasilij byl předvolán na výslech. Tehdy se to skončilo „jen“ mírným napomenutím.Roku 1941 ho představení poslali do Kamence Podolského, kde působil jen krátce,protože ho po roce práce komunistický režim z města vypověděl. V letech 1943-44přebýval střídavě v Ternopoli a ve Lvově, podle toho, kde bylo více potřeba.Během druhé bolševické okupace západní Ukrajiny, byl v noci z 10. na 11. dubna1945, podobně jako mnoho jiných, převezen do Kyjeva a uvězněn. Po dvou letechbrutálního vyslýchání byl uznán vinným a odsouzen k nejpřísnějšímu trestu – smrtizastřelením. Co bylo příčinou tohoto přísného trestu? Byla to jeho vlastnoručně napsanámodlitba v jedné knize: „Matko Boží, zachraň nás od červeného nebezpečí.“Po třech měsících strávených v cele smrti, kde čekal na vykonání rozsudku, mu trestzměnili na deset let vězení. Na cestě do vyhnaneckého tábora v Korově omrzl a rány,které v důsledku toho vznikly, mu způsobovaly bolest až do smrti. Dva roky tedy strávilv Korově. Potom byl převezen do pracovního tábora Vorkuty, kde těžce pracovalv uhelných dolech. Strašné životní podmínky snášel s odvahou. U spoluvězňů, kteřího familiárně nazývali „náš pop“, byl velmi oblíbený. Vedení tábora ho však považovaloza velmi nebezpečného. Proto jej během komunistických svátků, jako napříkladoslavy 1. máje a 7. listopadu, izolovali v domě se speciálním režimem.Po deseti letech těžkého žaláře byl Vasil roku 1955 ve velmi špatném zdravotnímstavu propuštěn na svobodu. Přesto však nadále ve Lvově působil jako kněz. KGB hotaké měla stále pod dohledem. V roce 1959 byl Svatým stolcem jmenován biskupem.Svěcení však mohl přijmout až za čtyři roky, 4. února 1963.Další vlna pronásledování církve postihla opět i otce biskupa Vasila. Po uvězněnív lednu 1969 a po osmi měsících vyšetřování byl odsouzen k dalším třem rokům vězení.V Komunarsku, kde svůj trest nastoupil, lékaři zjistili, že biskup Vasil trpí vážnounemocí srdce a že operace je nevyhnutelná. Přes těžkou nemoc i naléhání rodné sestryz Jugoslávie zůstal ve vězení až do konce trestu. Biskupovi byl poté zakázán návratdo Lvova, navrhli mu ale, že může jet za sestrou do Zábřehu v Jugoslávii, čehož takéVasil využil.V tomto období navštívil mimo jiné i Řím a 8. dubna 1972 se nasoukromé audienci setkal s papežem Pavlem VI. Na pozvání metropolityHermaniuka navštívil v létě 1972 i Kanadu. Přestože žilve svobodném světě, jeho nemocnému tělu a podlomené psychiceto už nepomohlo. Podle výpovědi svědků byly totiž v čase vězněnína biskupu Vasilovi prováděny pokusy. Snad proto měl v posledníchměsících života panický strach z lékařů. Pronásledovaly ho hrůzy,které prožil v minulosti.Vyčerpaný všemi vězeňskými útrapami zemřel 30. června 1973.Za blahoslaveného byl prohlášen spolu se svými spolubratry27. června 2001 papežem Janem Pavlem II.P. Roman Janáč, CSsR22 SVATÁ HORA 4/2010 SVATÁ HORA 4/2010 23