Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR
Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR
80PRÒCHOVÁ –CHROUSTOVSK¯: Víceãetn˘ pohfieb ze star‰í doby bronzové …3. Metody terénního a postexkavačního výzkumu3.1. Metody exkavace a terénního tafonomického posouzeníPo objevení lidských kosterních ostatků a ukončení strojové skrývky jsme začali s ruční exkavacíza využití drobného nářadí. Každé z koster byl přidělen specifický kód (K701–K706). Po odkrytía fotodokumentaci nálezové situace byl pečlivě začištěn a vyjmut svrchní jedinec K702. Následovaladetailní preparace a postupné odebírání zbývajících 5 jedinců. V průběhu exkavace byl pořízennákres, systematicky byla pořizována fotodokumentace celého kontextu, každé kostry a následnějednotlivých kloubních spojení z různých úhlů. Slovně byla popsána orientace kosterních ostatkůpodle světových stran, jejich poloha a artikulace kostí v kloubech. Následně byla odečtena základnídata pro odhad antropologických parametrů (věk, pohlaví, výška postavy, zdravotní stav). Současněbyla vedena evidence charakteru zeminy vzhledem k podmínkám odkryvu. Preparaci lidskýchpozůstatků negativně ovlivňovala tvrdá a vyschlá uloženina. Fragmentárně dochované kosti se přivyjmutí lámaly a drolily. Výsledný stav kosterních pozůstatků výrazně omezil možnosti laboratorníhoantropologického výzkumu.Hlavní důraz výzkumu jsme kladli na tafonomické posouzení nálezové situace. Jednalo se zejménao sledování změn kostního povrchu (formálních transformací) a vyšetření prostorových vztahůkostí k sobě navzájem (polohových transformací), především v kloubních spojeních, eventuálněvztahu k přítomným artefaktům a hrobové konstrukci. Stav zachovalosti na základě kompletnostikostry a kostí byl zaznamenán v terénu do protokolů s textovou a grafickou částí. Při laboratornímzpracování byla zachovalost již velmi fragmentárních ostatků opět zaznamenána do protokolů.Polohové změny kostí byly sledovány především z hlediska artikulace kloubních spojení, při jejichžhodnocení byly užity následující kategorie: AT – artikulované spojení těsné, ve kterém jsoukosti tvořící kloub v původní anatomické poloze bez patrného rozvolnění a kdy kosti přiléhají k soběmaximálně na předpokládanou tloušťku chrupavky; AV – artikulované spojení volné, ve kterém jsoupůvodní anatomické polohy kostí mírně pozměněny (např. větší rozestup než tloušťka kloubní chrupavky);DA – disartikulované spojení, kosti nezaujímají původní anatomickou polohu a jejich vzájemnávzdálenost je mnohem větší než maximální tloušťka chrupavky; NP – nepřítomné či přílišdegradované artikulační konce kostí (tyto kategorie, jejichž vytvoření bylo inspirováno V. Sládkem,byly aplikovány již v rámci předchozí praxe autorky: např. Průchová 2006).3.2. Metody odhadu antropologických parametrůPod pojmem antropologické parametry zde shrnujeme standardně prováděné odhady věku dožití,pohlaví, výšky postavy, zhodnocení zdravotního stavu a příbuzenských vztahů.1. Věk dožití byl odhadován u všech jedinců. U obou dospělých jedinců byl věk odhadován podleobrusu zubů metodou Lovejoy 1985. U jedince K705 bylo možné věk dožití zhodnotit podle reliéfufacies auricularis metodou Buckberry – Chamberlain 2002 a podle změn povrchu facies symphysialismetodou Brooks – Suchey 1990. Pro odhad věku dožití nedospělých jedinců jsme používali hodnocenímineralizace a erupce zubů metodou Ubelaker 1989 a měření délky diafýz kostí typu dlouhéhometodou Maresh 1970.2. Pro odhad pohlaví, který byl uskutečněn pouze u dospělých jedinců, byla užita metoda založenána morfoskopii pánevních kostí (Bruzek 2002). Pro tento soubor bylo nutné použít i odhad podlemorfoskopie lebky kombinovanou metodou Buikstra – Ubelaker eds. 1994 a Ferembach – Schwidetzky– Stloukal 1980. U nedospělých se pohlavní rozdíly ještě plně nemanifestují na morfologickéúrovni, a odhady pohlaví proto nejsou dostatečně přesné a spolehlivé (např. White 2000, 362).3. Odhad výšky postavy byl učiněn opět pouze u dospělých jedinců, a to na základě měření délekkostí metodou Sjøvold 1990. Měřili jsme rovněž délky kostí po slepení, a to především v případech,kdy nebyla dochována žádná kompletní kost typu dlouhého. Nevýhodou takového postupu je nižšípřesnost a spolehlivost výsledných hodnot.4. Při hodnocení příbuzenství lze využít genetické analýzy či sledování metrických a nemetrickýchznaků. Při genetickém studiu příbuzenství na základě aDNA (ancient DNA) se často používá
Archeologické rozhledy LXI–2009 81mtDNA (mt = mitochondriální). Analýzou mtDNA však nelze odvodit přesný příbuzenský vztah, jemožné pouze vyloučit společného ženského (maternálního) předka při rozdílné struktuře mtDNA.Mnohem spolehlivější a přesnější je analyzování jaderné DNA. Hlavní omezení zde představuje předevšímdegradace kosti (zvláště u starého materiálu) a kontaminace při manipulaci v průběhu výzkumu.Využití této metody je teoreticky možné, ale prakticky velmi problematické. Z těchto důvodůnebylo dosud ke genetické analýze přistoupeno.Další možnost představuje sledování metrických znaků, a to především na zubech, které podléhajívyšší míře genetické kontroly, zatímco kosti bývají do značné míry ovlivněny působením okolí.Tuto metodu lze aplikovat na početnější soubory jedinců, v jejichž rámci je nutné nejprve stanovitcelkovou variabilitu a poté hodnotit možnou příbuznost vybraných jedinců. Využití této metody sev našem případě nejeví jako reálné.Jednou z dalších možností je sledování nemetrických (epigenetických) znaků vyskytujících sev souboru. Epigenetické znaky jsou drobné odchylky od běžné formy kostí a jejich spojů, které nemajífunkční dopad. Pojem epigenetické sice naznačuje jejich dědičnost, tato však nebyla jasněa spolehlivě prokázána (blíže k epigenetickým znakům např. Velemínský 1999, 125–151; k aplikacimetody např. Alt et al. 1996).4. Archeologický kontext a lidské kosterní ostatkyPředmětem našeho studia se stal archeologický kontext odkrytý při 2. etapě předstihového výzkumupolykulturní pravěké lokality na k. ú. Velkých Přílep (viz Daněček 2008a; 2008b). Kontext, označenýjako objekt 130/07 a odkrytý na ploše zhruba 1,5 x 1,5 m, sestával z kosterních pozůstatků celkem6 jedinců (foto 1, 2) v rámci uloženiny, kterou tvořila tmavá černohnědá pevná až tvrdá hlína.Kromě četných kamenů různé velikosti, 11 zlomků kostěných korálků (získaných při proplaveníbloku zeminy oblasti lebky K702), 3 drobných atypických střepů (1 z nich nalezen v oblasti nosníhootvoru K702) a oranžové jílovité čočky (o průměru 4 cm nalezené v oblasti pravých spodníchžeber jedince K702) nebyly v dané uloženině v blízkosti kosterních ostatků zaznamenány žádnédalší fakty.Antropologicky posuzovaný soubor se skládá ze dvou dospělých (K701 a K705) a čtyř nedospělýchjedinců (K702, K703, K704 a K706; viz Průchová – Chrámecký 2008). V průběhu exkavacebyla levá dolní končetina K703 označena jako samostatný jedinec K707, avšak po pozdějším detailnímtafonomickém a morfologickém posouzení ji bylo možno přiřadit k jedinci K703.Vkontextu jsme vymezili dva komplexy. Chronologicky starší komplex 1 sestává z pěti jedinců(K701, K703–K706) uložených několik cm nad úrovní podloží (béžově zbarvená spraš), u kterýchnebyly nalezeny žádné artefakty pohřební výbavy. Komplex 2 tvoří jedinec K702 (s kostěnými korálky)umístěný ca 15 cm nad prvním komplexem. Ačkoliv se oba komplexy nacházely v makroskopickyhomogenní uloženině, domníváme se, že pro další studium je korektní je ponechat oddělené.Nelze totiž prokázat, že oba celky byly uloženy během jednoho pohřbu.Pro chronologické zařazení daného archeologického kontextu byly použity vzorky kostních tkánítří jedinců (K701, K705 a K706) ze spodního komplexu 1. Na základě výsledků analýzy 14 C bylkomplex datován do období starší doby bronzové (konvenční radiouhlíkové stáří 3617±56 BP, kalibrovanékalendářní staří 2146–1873 BC, pravděpodobnost přibližně 91 %; viz Světlík 2008). Komplextvořený jedincem K702 nebyl k dataci použit z důvodu nejasného vztahu ke spodnímu komplexu 1,a nelze jej proto spolehlivě chronologicky zařadit.5. Tafonomické posouzení uložených jedinců5.1. Formální změny kostíNa kosterním materiálu jsme sledovali 5 základních transformačních procesů: míru zachovalosti,fragmentaci, abrazi, erozi (rozrušení) a kořínkovou erozi. Jejich výskyt na kosterních částech jedincůje uveden v tab. 1. Celková intenzita výskytu poškození kostního povrchu v kosterních částech je uvedenav grafu 1. Vycházíme z nominálního hodnocení intenzity poškození jednotlivých kostí (v hod-
- Page 29 and 30: Archeologické rozhledy LXI-2009 29
- Page 31 and 32: 31-62Archeologické rozhledy LXI-20
- Page 33 and 34: Archeologické rozhledy LXI-2009 33
- Page 35 and 36: Archeologické rozhledy LXI-2009 35
- Page 37 and 38: Archeologické rozhledy LXI-2009 37
- Page 39 and 40: Archeologické rozhledy LXI-2009 39
- Page 41 and 42: Archeologické rozhledy LXI-2009 41
- Page 43 and 44: Archeologické rozhledy LXI-2009 43
- Page 45 and 46: Archeologické rozhledy LXI-2009 45
- Page 47 and 48: Archeologické rozhledy LXI-2009 47
- Page 49 and 50: Archeologické rozhledy LXI-2009 49
- Page 51 and 52: Archeologické rozhledy LXI-2009 51
- Page 53 and 54: Archeologické rozhledy LXI-2009 53
- Page 55 and 56: Archeologické rozhledy LXI-2009 55
- Page 57 and 58: Archeologické rozhledy LXI-2009 57
- Page 59 and 60: Archeologické rozhledy LXI-2009 59
- Page 61 and 62: Archeologické rozhledy LXI-2009 61
- Page 63 and 64: 63-76Archeologické rozhledy LXI-20
- Page 65 and 66: Archeologické rozhledy LXI-2009 65
- Page 67 and 68: Archeologické rozhledy LXI-2009 67
- Page 69 and 70: Archeologické rozhledy LXI-2009 69
- Page 71 and 72: Archeologické rozhledy LXI-2009 71
- Page 73 and 74: Archeologické rozhledy LXI-2009 73
- Page 75 and 76: Archeologické rozhledy LXI-2009 75
- Page 77 and 78: 77-100Archeologické rozhledy LXI-2
- Page 79: Archeologické rozhledy LXI-2009 79
- Page 83 and 84: Archeologické rozhledy LXI-2009 83
- Page 85 and 86: Archeologické rozhledy LXI-2009 85
- Page 87 and 88: Archeologické rozhledy LXI-2009 87
- Page 89 and 90: Archeologické rozhledy LXI-2009 89
- Page 91 and 92: Archeologické rozhledy LXI-2009 91
- Page 93 and 94: Archeologické rozhledy LXI-2009 93
- Page 95 and 96: Archeologické rozhledy LXI-2009 95
- Page 97 and 98: Archeologické rozhledy LXI-2009 97
- Page 99 and 100: Archeologické rozhledy LXI-2009 99
- Page 101 and 102: 101-117Archeologické rozhledy LXI-
- Page 103 and 104: Archeologické rozhledy LXI-2009 10
- Page 105 and 106: Archeologické rozhledy LXI-2009 10
- Page 107 and 108: Archeologické rozhledy LXI-2009 10
- Page 109 and 110: Archeologické rozhledy LXI-2009 10
- Page 111 and 112: Archeologické rozhledy LXI-2009 11
- Page 113 and 114: Archeologické rozhledy LXI-2009 11
- Page 115 and 116: Archeologické rozhledy LXI-2009 11
- Page 117 and 118: Archeologické rozhledy LXI-2009 11
- Page 119 and 120: JEÎEK -CHYTRÁâEK -LOJEK -PROKOPO
- Page 121 and 122: Archeologické rozhledy LXI-2009 12
- Page 123: Archeologické rozhledy LXI-2009 12
- Page 126 and 127: 126JEÎEK -CHYTRÁâEK -LOJEK -PROK
- Page 128 and 129: 128JEÎEK -CHYTRÁâEK -LOJEK -PROK
<strong>Archeologické</strong> <strong>rozhledy</strong> LXI–<strong>2009</strong> 81mtDNA (mt = mitochondriální). Analýzou mtDNA však nelze odvodit přesný příbuzenský vztah, jemožné pouze vyloučit společného ženského (maternálního) předka při rozdílné struktuře mtDNA.Mnohem spolehlivější a přesnější je analyzování jaderné DNA. Hlavní omezení zde představuje předevšímdegradace kosti (zvláště u starého materiálu) a kontaminace při manipulaci v průběhu výzkumu.Využití této metody je teoreticky možné, ale prakticky velmi problematické. Z těchto důvodůnebylo dosud ke genetické analýze přistoupeno.Další možnost představuje sledování metrických znaků, a to především na zubech, které podléhajívyšší míře genetické kontroly, zatímco kosti bývají do značné míry ovlivněny působením okolí.Tuto metodu lze aplikovat na početnější soubory jedinců, v jejichž rámci je nutné nejprve stanovitcelkovou variabilitu a poté hodnotit možnou příbuznost vybraných jedinců. Využití této metody sev našem případě nejeví jako reálné.Jednou z dalších možností je sledování nemetrických (epigenetických) znaků vyskytujících sev souboru. Epigenetické znaky jsou drobné odchylky od běžné formy kostí a jejich spojů, které nemajífunkční dopad. Pojem epigenetické sice naznačuje jejich dědičnost, tato však nebyla jasněa spolehlivě prokázána (blíže k epigenetickým znakům např. Velemínský 1999, 125–151; k aplikacimetody např. Alt et al. 1996).4. <strong>Archeologický</strong> kontext a lidské kosterní ostatkyPředmětem našeho studia se stal archeologický kontext odkrytý při 2. etapě předstihového výzkumupolykulturní pravěké lokality na k. ú. Velkých Přílep (viz Daněček 2008a; 2008b). Kontext, označenýjako objekt 130/07 a odkrytý na ploše zhruba 1,5 x 1,5 m, sestával z kosterních pozůstatků celkem6 jedinců (foto 1, 2) v rámci uloženiny, kterou tvořila tmavá černohnědá pevná až tvrdá hlína.Kromě četných kamenů různé velikosti, 11 zlomků kostěných korálků (získaných při proplaveníbloku zeminy oblasti lebky K702), 3 drobných atypických střepů (1 z nich nalezen v oblasti nosníhootvoru K702) a oranžové jílovité čočky (o průměru 4 cm nalezené v oblasti pravých spodníchžeber jedince K702) nebyly v dané uloženině v blízkosti kosterních ostatků zaznamenány žádnédalší fakty.Antropologicky posuzovaný soubor se skládá ze dvou dospělých (K701 a K705) a čtyř nedospělýchjedinců (K702, K703, K704 a K706; viz Průchová – Chrámecký 2008). V průběhu exkavacebyla levá dolní končetina K703 označena jako samostatný jedinec K707, avšak po pozdějším detailnímtafonomickém a morfologickém posouzení ji bylo možno přiřadit k jedinci K703.Vkontextu jsme vymezili dva komplexy. Chronologicky starší komplex 1 sestává z pěti jedinců(K701, K703–K706) uložených několik cm nad úrovní podloží (béžově zbarvená spraš), u kterýchnebyly nalezeny žádné artefakty pohřební výbavy. Komplex 2 tvoří jedinec K702 (s kostěnými korálky)umístěný ca 15 cm nad prvním komplexem. Ačkoliv se oba komplexy nacházely v makroskopickyhomogenní uloženině, domníváme se, že pro další studium je korektní je ponechat oddělené.Nelze totiž prokázat, že oba celky byly uloženy během jednoho pohřbu.Pro chronologické zařazení daného archeologického kontextu byly použity vzorky kostních tkánítří jedinců (K701, K705 a K706) ze spodního komplexu 1. Na základě výsledků analýzy 14 C bylkomplex datován do období starší doby bronzové (konvenční radiouhlíkové stáří 3617±56 BP, kalibrovanékalendářní staří 2146–1873 BC, pravděpodobnost přibližně 91 %; viz Světlík 2008). Komplextvořený jedincem K702 nebyl k dataci použit z důvodu nejasného vztahu ke spodnímu komplexu 1,a nelze jej proto spolehlivě chronologicky zařadit.5. Tafonomické posouzení uložených jedinců5.1. Formální změny kostíNa kosterním materiálu jsme sledovali 5 základních transformačních procesů: míru zachovalosti,fragmentaci, abrazi, erozi (rozrušení) a kořínkovou erozi. Jejich výskyt na kosterních částech jedincůje uveden v tab. 1. Celková intenzita výskytu poškození kostního povrchu v kosterních částech je uvedenav grafu 1. Vycházíme z nominálního hodnocení intenzity poškození jednotlivých kostí (v hod-