Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LXI–2009 19Obr. 9. Rozšíření juego de pelota(převzato z Taladoire 2000, 25).Fig. 9. Spread of juego de pelota(taken from Taladoire 2000, 25).1) geografické rozšíření poměrně konzistentně definovaného architektonického prvku(rondely na jedné straně a hřiště na JDP na straně druhé charakterizuje konstantnítvar, shodné základní elementy konstrukce, srovnatelné rozměry vnitřní plochy),potažmo společenského fenoménu,2) relativně omezená typologická variabilita struktur v časoprostorovém měřítku připředpokládaném zachování shodné základní funkce,3) prázdná vnitřní plocha struktur a malé množství primárních nálezů přímo s nimisouvisejících,4) výskyt jedné či několika struktur v prostoru jedné lokality, jejich možný význam prostatus (hierarchické postavení) a vnitřní společenskou organizaci lokality.Uvedené body tvoří osnovu dalšího textu, který k nim přináší bližší informace založenéna archeologických, písemných a ikonografických pramenech.Výskyt hřišť na JDP je vlastní území Mezoameriky, Jihozápadu USA a Karibiku (obr. 9).Paul Kirchhoff jej použil jako jednu z definujících charakteristik mezoamerického kulturníhoareálu, vedle kalendářního systému, hieroglyfického písma a dalších znaků (Coe –Koontz 2003, 11). V uvedeném prostoru bylo dosud objeveno na 1500 těchto struktur v rámcica 1250 lokalit (Taladoire 2000, 22). Základním vodítkem pro typologické studium hřišť jejejich půdorys a vertikální profil zdí ve smyslu počtu architektonických prvků a jejich sklonu(obr. 8); další architektonické detaily, jako přítomnost vertikálních kruhů (jakési obdobybasketbalových košů), mezníků hřiště, výklenků ad., jsou pro typologické účely podružné.Na základě kombinace podélného a příčného profilu bylo rozlišeno jedenáct základních typůhřišť na JDP pro Mezoameriku a další pro okrajové oblasti Jihozápadu USA a Karibiku.Jednotlivým typům je připisováno (Taladoire 2000) chronologické zařazení od nejjednoduššíchpředklasických až po složitě členěné postklasické formy, zároveň však docházík přežívání morfologicky nejstarších typů hluboko do postklasického období (obr. 10, 11).Některé typy hřišť se zdají být územně specifické, jiné se však dočkaly širokého rozšířenív celé oblasti výskytu jevu. Metrika jednotlivých částí hřišť (poměr mezi kratší a delšístranou hřiště, podíl vertikálních a horizontálních segmentů stěn a sklon dalších segmentů)prokázala např. určitou formální jednotnost hřišť v oblastech Petén (dnešní sev. Guatemala),Río Bec (dnešní mexický stát Campeche), Puuc a Chichén Itzá (dnešní mexický stát Yucatán)