Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR
Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR
18KVùTINA –KVùTINOVÁ –¤ÍDK¯: V˘znam her v archaick˘ch spoleãnostech …Obr. 8. Schéma architektonických prvkůhřiště na juego de pelota (převzato z Hill –Clark 2001, 337).Fig. 8. Diagram of architectural elementsof juego de pelota court (taken from Hill –Clark 2001, 337).hřiště; v závislosti na otevřenosti nebo uzavřenosti kratších stran se pak půdorys hřišť podobaltvaru písmene I nebo dvojitého T (obr. 8).Nejstarší průkazné hřiště na JDP identifikovali r. 1995 Warren Hill, Michael Blake a JohnClark (1998) v lokalitě Paso de la Amada (Chiapas): hřiště datované 1400–1250 BC je 80 mdlouhé s bočními platformami jen 1,5 m vysokými. 9 V průběhu vývoje JDP jsou doloženylokality s několika současně fungujícími hřišti na JDP (až 24 hřišť na postklasické lokalitěCantona), příp. s dvojitými či trojitými hřišti (např. postklasické lokality Malpaso, Tikal;Taladoire 2000, 27). Etnohistorická svědectví dokládají pravidelné zametání a úklid hracíplochy (Fox 1996, 489), veškeré primární doklady použití hřišť s výjimkou intencionálněuložených (základové oběti, pohřby a depoty) tak zmizely.JDP je častým motivem reliéfní výzdoby stěn hřišť (např. El Tajín, Chichén Itzá), objevujíse ale i trojrozměrné modely hřišť a zobrazení hráčů. Hra je bohatě zmiňována v předkontaktníchkodexech (např. Kodex Vaticanus B, Kodex Nuttall) i v původní slovesnosti(např. Popol Vuh), popisují ji i první španělští kronikáři (de la Garza 2000). Hráči JDP bylidokonce přivezeni na dvůr Karla V., kde je r. 1528 kresebně zachytil Christoph Weiditz(Turok 2000, 60).Z literárních pramenů (de la Garza 2000) lze zjistit mytologické, religiózní, astronomickéa další aspekty hry, zároveň se však zdá, že JDP se v době kontaktu mezoamerickéaevropské civilizace již nacházela na přechodu od rituálu ke sportu a v mnohém se podobalamoderním verzím hry. V současnosti se různé varianty JDP (hrané pálkou, rukou, neboboky) provozují pod názvem ulama především v mexických státech Michoacán, Guerrero,Oaxaca a Sinaloa. Nejtradičnější verze, ulama, hraná boky, je zřejmě přímým pokračovánímpředhispánské JDP; přes zákaz (1585) jejího provozování mexickými koloniálnímiúřady pro její rituální konotace se dochovala dodnes (Turok 2000).Na základě tohoto stručného nástinu JDP a výše podané charakteristiky rondelů lzeu obou jevů definovat základní shodné prvky, které se zdají být nezávislé na konkrétnímkulturním prostředí:9 Nejstarší doklady JDP vůbec v podobě dvanácti plných latexových míčů o průměru až 30 cm byly objevenyr. 1996 v lokalitě El Manatí a datují se do 1600 BC (Ortiz – Rodríguez 1999).
Archeologické rozhledy LXI–2009 19Obr. 9. Rozšíření juego de pelota(převzato z Taladoire 2000, 25).Fig. 9. Spread of juego de pelota(taken from Taladoire 2000, 25).1) geografické rozšíření poměrně konzistentně definovaného architektonického prvku(rondely na jedné straně a hřiště na JDP na straně druhé charakterizuje konstantnítvar, shodné základní elementy konstrukce, srovnatelné rozměry vnitřní plochy),potažmo společenského fenoménu,2) relativně omezená typologická variabilita struktur v časoprostorovém měřítku připředpokládaném zachování shodné základní funkce,3) prázdná vnitřní plocha struktur a malé množství primárních nálezů přímo s nimisouvisejících,4) výskyt jedné či několika struktur v prostoru jedné lokality, jejich možný význam prostatus (hierarchické postavení) a vnitřní společenskou organizaci lokality.Uvedené body tvoří osnovu dalšího textu, který k nim přináší bližší informace založenéna archeologických, písemných a ikonografických pramenech.Výskyt hřišť na JDP je vlastní území Mezoameriky, Jihozápadu USA a Karibiku (obr. 9).Paul Kirchhoff jej použil jako jednu z definujících charakteristik mezoamerického kulturníhoareálu, vedle kalendářního systému, hieroglyfického písma a dalších znaků (Coe –Koontz 2003, 11). V uvedeném prostoru bylo dosud objeveno na 1500 těchto struktur v rámcica 1250 lokalit (Taladoire 2000, 22). Základním vodítkem pro typologické studium hřišť jejejich půdorys a vertikální profil zdí ve smyslu počtu architektonických prvků a jejich sklonu(obr. 8); další architektonické detaily, jako přítomnost vertikálních kruhů (jakési obdobybasketbalových košů), mezníků hřiště, výklenků ad., jsou pro typologické účely podružné.Na základě kombinace podélného a příčného profilu bylo rozlišeno jedenáct základních typůhřišť na JDP pro Mezoameriku a další pro okrajové oblasti Jihozápadu USA a Karibiku.Jednotlivým typům je připisováno (Taladoire 2000) chronologické zařazení od nejjednoduššíchpředklasických až po složitě členěné postklasické formy, zároveň však docházík přežívání morfologicky nejstarších typů hluboko do postklasického období (obr. 10, 11).Některé typy hřišť se zdají být územně specifické, jiné se však dočkaly širokého rozšířenív celé oblasti výskytu jevu. Metrika jednotlivých částí hřišť (poměr mezi kratší a delšístranou hřiště, podíl vertikálních a horizontálních segmentů stěn a sklon dalších segmentů)prokázala např. určitou formální jednotnost hřišť v oblastech Petén (dnešní sev. Guatemala),Río Bec (dnešní mexický stát Campeche), Puuc a Chichén Itzá (dnešní mexický stát Yucatán)
- Page 1 and 2: Archeologické rozhledy LXI-2009 1O
- Page 3 and 4: 3-30Archeologické rozhledy LXI-200
- Page 5 and 6: Archeologické rozhledy LXI-2009 5l
- Page 7 and 8: Archeologické rozhledy LXI-2009 7l
- Page 9 and 10: Archeologické rozhledy LXI-2009 9R
- Page 11 and 12: Archeologické rozhledy LXI-2009 11
- Page 13 and 14: Archeologické rozhledy LXI-2009 13
- Page 15 and 16: Archeologické rozhledy LXI-2009 15
- Page 17: Archeologické rozhledy LXI-2009 17
- Page 21 and 22: Archeologické rozhledy LXI-2009 21
- Page 23 and 24: Archeologické rozhledy LXI-2009 23
- Page 25 and 26: Archeologické rozhledy LXI-2009 25
- Page 27 and 28: Archeologické rozhledy LXI-2009 27
- Page 29 and 30: Archeologické rozhledy LXI-2009 29
- Page 31 and 32: 31-62Archeologické rozhledy LXI-20
- Page 33 and 34: Archeologické rozhledy LXI-2009 33
- Page 35 and 36: Archeologické rozhledy LXI-2009 35
- Page 37 and 38: Archeologické rozhledy LXI-2009 37
- Page 39 and 40: Archeologické rozhledy LXI-2009 39
- Page 41 and 42: Archeologické rozhledy LXI-2009 41
- Page 43 and 44: Archeologické rozhledy LXI-2009 43
- Page 45 and 46: Archeologické rozhledy LXI-2009 45
- Page 47 and 48: Archeologické rozhledy LXI-2009 47
- Page 49 and 50: Archeologické rozhledy LXI-2009 49
- Page 51 and 52: Archeologické rozhledy LXI-2009 51
- Page 53 and 54: Archeologické rozhledy LXI-2009 53
- Page 55 and 56: Archeologické rozhledy LXI-2009 55
- Page 57 and 58: Archeologické rozhledy LXI-2009 57
- Page 59 and 60: Archeologické rozhledy LXI-2009 59
- Page 61 and 62: Archeologické rozhledy LXI-2009 61
- Page 63 and 64: 63-76Archeologické rozhledy LXI-20
- Page 65 and 66: Archeologické rozhledy LXI-2009 65
- Page 67 and 68: Archeologické rozhledy LXI-2009 67
18KVùTINA –KVùTINOVÁ –¤ÍDK¯: V˘znam her v archaick˘ch spoleãnostech …Obr. 8. Schéma architektonických prvkůhřiště na juego de pelota (převzato z Hill –Clark 2001, 337).Fig. 8. Diagram of architectural elementsof juego de pelota court (taken from Hill –Clark 2001, 337).hřiště; v závislosti na otevřenosti nebo uzavřenosti kratších stran se pak půdorys hřišť podobaltvaru písmene I nebo dvojitého T (obr. 8).Nejstarší průkazné hřiště na JDP identifikovali r. 1995 Warren Hill, Michael Blake a JohnClark (1998) v lokalitě Paso de la Amada (Chiapas): hřiště datované 1400–1250 BC je 80 mdlouhé s bočními platformami jen 1,5 m vysokými. 9 V průběhu vývoje JDP jsou doloženylokality s několika současně fungujícími hřišti na JDP (až 24 hřišť na postklasické lokalitěCantona), příp. s dvojitými či trojitými hřišti (např. postklasické lokality Malpaso, Tikal;Taladoire 2000, 27). Etnohistorická svědectví dokládají pravidelné zametání a úklid hracíplochy (Fox 1996, 489), veškeré primární doklady použití hřišť s výjimkou intencionálněuložených (základové oběti, pohřby a depoty) tak zmizely.JDP je častým motivem reliéfní výzdoby stěn hřišť (např. El Tajín, Chichén Itzá), objevujíse ale i trojrozměrné modely hřišť a zobrazení hráčů. Hra je bohatě zmiňována v předkontaktníchkodexech (např. Kodex Vaticanus B, Kodex Nuttall) i v původní slovesnosti(např. Popol Vuh), popisují ji i první španělští kronikáři (de la Garza 2000). Hráči JDP bylidokonce přivezeni na dvůr Karla V., kde je r. 1528 kresebně zachytil Christoph Weiditz(Turok 2000, 60).Z literárních pramenů (de la Garza 2000) lze zjistit mytologické, religiózní, astronomickéa další aspekty hry, zároveň se však zdá, že JDP se v době kontaktu mezoamerickéaevropské civilizace již nacházela na přechodu od rituálu ke sportu a v mnohém se podobalamoderním verzím hry. V současnosti se různé varianty JDP (hrané pálkou, rukou, neboboky) provozují pod názvem ulama především v mexických státech Michoacán, Guerrero,Oaxaca a Sinaloa. Nejtradičnější verze, ulama, hraná boky, je zřejmě přímým pokračovánímpředhispánské JDP; přes zákaz (1585) jejího provozování mexickými koloniálnímiúřady pro její rituální konotace se dochovala dodnes (Turok 2000).Na základě tohoto stručného nástinu JDP a výše podané charakteristiky rondelů lzeu obou jevů definovat základní shodné prvky, které se zdají být nezávislé na konkrétnímkulturním prostředí:9 Nejstarší doklady JDP vůbec v podobě dvanácti plných latexových míčů o průměru až 30 cm byly objevenyr. 1996 v lokalitě El Manatí a datují se do 1600 BC (Ortiz – Rodríguez 1999).