Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

178Nové publikaceních? Následující mapa (s. 81) zachycuje Evropuv době laténské a i zde najdeme kromě věcí diskutabilních(např. keltské výboje po r. 400 př. Kr. směřujícíz Čech do Popádí a do Karpatské kotliny)i vyložené chyby, od malých (Staré Hradiško) až pozarážející – např. chybné polohy významných oppidKelheim (uveden ovšem jako Keilheim) a ManchingvBavorsku či značky pro neexistující oppida v jejichokolí! Je to s podivem, neboť centrum prací na atlasuse nacházelo na univerzitě v Tübingen s prestižníkatedrou archeologie specializovanou právě na dobuželeznou.Český archeolog uvítá mapu znázorňujícíobchodní vztahy mezi antickým světem a středníEvropou v 8.–5. stol. př. Kr. s vyobrazením ložiseknerostných surovin a průběhem obchodních cest(s. 83). Pro spojení České kotliny se světem autořivybrali Zlatou stezku a labskou průrvu, což je jistěkorektní rozhodnutí. Překvapivější je, že se Moravaocitá mimo jakákoliv spojení s okolím, nepochybněproto, že autoři rezignovali na zobrazení významnéhoseverojižního spojení podél východních Alp.Také na této mapě zarazí výběr nejvýznamnějšíchčeských lokalit – Závist a Bylani (KH), a předevšímskutečnost, že Čechy jsou prezentovány jako územíbez jakýchkoliv surovinových zdrojů. Jistě alespoňkrušnohorská ložiska cínu a mědi či zdroje zlatav Pootaví uvedena být mohla a měla. Na následujícímapě (s. 85) jsou zobrazeny hospodářské a obchodnípoměry prostoru mezi severní Afrikoua Baltským mořem v 8. až 4. stol. př. Kr. Je zajímavéa užitečné sledovat sféry hospodářského vlivumezi Peršany, Řeky a Foeničany ve Středomoří,rozložení významných přístavů apod. ve vztahuk území severně od Alp. V takovém měřítku jižchyby v detailech prakticky nejsou pozorovatelnéa s potěšením lze zjistit, že je zachyceno i spojenímezi Baltem a Jaderským mořem vedoucí přesMoravu, často nazývané jantarová stezka. Obdobnoumapu, která zachycuje následující období(4.–1. stol. př. Kr.), nalezneme na s. 135.Mapy na dalších stranách jsou věnovány rozmachuřímské říše, a to jak v celkovém pohledu,tak v detailech; některé z nich se týkají Galie(s. 165–167), Pannonie a Norika (s. 189) či Porýní(s. 191), tedy oblastí s vazbami na území dnešní ČRv době laténské a římské. Pro získání představyo spojení barbarika s Římskou říší jsou důležitémapy zachycující římské silnice a suchozemskéi námořní obchodní trasy (s. 199, 203). Vítaný jepřehled rozložení římských vojenských táborůa opěrných bodů (s. 209), včetně „detailu“ rýnskéhoa raetského limitu. Škoda, že nebyly zapracoványivojenské tábory za limitem – např. na řece Lippeči Marktbreit na Mohanu. Mapy zabývající se římskouříší, doprovázené četnými chronologickýmitabulkami (např. data zakládání provincií), jsou členěnypo kratších časových úsecích, než na jaké ječeský čtenář zvyklý (zvláště ve stoletích okolo změnyletopočtu), a zachycují tak dynamiku proměnseverní hranice Imperia. Mohly by tak pomoci odstranitu nás nepříjemně zažitou představu o neměnnéhranici na Rýně a Dunaji od dob Augustovýchaž po zánik říše.Atlas představuje monumentální dílo, které budouužívat několik desetiletí badatelé mnoha oborů.Stane se jistě součástí univerzitních knihovenavelmi dobře poslouží při přednáškách o časovémúseku od pozdní doby bronzové po středověk nejenve Středomoří, ale i ve střední Evropě. Uživateléatlasu z řad pravěkých archeologů, hledajícípoučení o antickém světě, budou přitom doufat, žezjištěné chybičky a nepřesnosti se vyskytují právějen v „jejich“ období a jen ve střední Evropě.Vladimír Salač