Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

176Nové publikacekami. I když nejstarší kostely na Ölandu vznikaly užbrzy po r. 1000, přibližně další jedno století sloužilyi původní nekropole. V hrobové výbavě nenacházímerozdíl mezi žárovým a kostrovým ritem.Vedle hrobů se šperky a se zbraněmi či jezdeckouvýbavou se na Ölandu, na rozdíl od ostatních oblastíjižního Švédska, vyskytují také bohatě vybavenéhroby se závažími. Stejně neobvyklé jsou nálezyjehlic s kroužkem, které dokládají kontakty Ölandus oblastí kolem jezera Mälaren. Koncem 10. stol.se pod vlivem křesťanských tradic mění hrobovávýbava. Milodarů ubývá, často jsou jimi předmětykaždodenní potřeby (nože, hřebeny). V lépe vybavenýchhrobech dochází k rozdělení přídavků podlepohlaví; v mužských se nacházejí zbraně a ocílky,v ženských šperky, textilní nástroje, korálky a projižní Švédsko neobvyklá bohatě zdobená opaskovákování z Gotlandu. Kolem přelomu 11. a 12. stol.milodary mizí.V jihozáp. Skåne se pohřebiště skládala z menších,jasně vymezených skupin kostrových hrobůorientovaných převážně hlavou k S. Žárový ritus jeznám pouze z Lockarpu. Vzhledem k tomu, že sejedná o jamkové hroby, někdy i v zásypech kostrovýchhrobů, je možné, že v jiných lokalitách nebylyidentifikovány. Jejich interpretace je nejistá, snadse jednalo o lidi s nižším sociálním statutem, cožpodporují i nálezy některých mužských hrobů, kdebyly vedle obvyklých milodarů zjištěny také pozůstatkylidských obětí. Výjimečným rysem je i nízkýpočet bronzových šperků v ženských hrobech; snadho lze připsat vlivu franské módy.Nedostatek přesně datovaných hrobů z jihových.Skåne (celkově 18) neumožňuje širší závěry. Nadkostrovými hroby převládají žárové, často s pozůstatkyzvířecích kostí. Obvyklé byly různé kamennéúpravy rovu.Severových. Skåne je charakterizováno dvěmarůznými, ale současnými tradicemi. V nížině kolemKristianstadu se nacházejí pouze pohřebiště s kostrovýmihroby. Výrazným jevem je zde vkládání nádobdo dětských hrobů. Z méně osídlených okrajovýchúzemích jsou známy pouze žárové jamkovéhroby. Na rozmezí obou oblastí se zvyky prolínají,např. z žárového pohřebiště v Håstvedě pocházejídětské hroby s nádobami.Za vnitrozemské Skåne F. Svanberg považujeosídlení jižně od jezera Finjasjön, kde byla zkoumánapouze dvě pohřebiště. Převládají na nich jamkovéhroby ohraničené kameny složenými do různýchtvarů nebo jednotlivě stojícími. Často bylo uloženovíc jedinců do jednoho takového obložení. Zachycenybyly i vrstvy s rozptýlenými pozůstatky kremace,nálezy kostrových hrobů jsou ojedinělé.Pobřežní Blekinge tvořily menší, vzájemně oddělenésídelní oblasti. Pohřební ritus zde byl žárový,nad některými hroby se nacházel mohylový násypnebo kamenná sestava, nejčastěji ve tvaru lodi, trojúhelníkunebo čtverce. Hroby s odlišnými vnějšímikonstrukcemi vytvářejí na pohřebištích ohraničenéskupiny. Z poloostrova Lister na Z dnešního Blekingejsou známy pouze dva hroby jistě datované dovikinského období, oba žárové.Značná část vikinských pohřebišť na ostrověBornholm se koncentruje na severním pobřeží. Mrtvíbyli pochováváni kostrově, hlavou většinou k S.Podle vzhledu lze hroby rozdělit do dvou skupin:v jednom případě bývaly zakryty nízkým kamennýmrovem a orámovány dalšími kameny, v druhémhrobovou jámu obloženou kameny překrýval nevysokýmohylový násep. Mužské hroby se zbraněmiči s jezdeckou výbavou známe pouze z počátku9. stol., později se milodary dostávaly převážně doženských hrobů. Poměrně homogenní pohřebiště popolovině 10. stol. chudnou, pravděpodobně pod vlivemšíření křesťanství. Čtyři lokality (Slamrebjerg,Munkegård, Runegård a Grødbygård), které vzniklynejdřív koncem 10. stol., už zaplnili zemřelí pohřbenípodle křesťanských zvyklostí, tj. orientovaníV–Z, s minimem milodarů (korálky, nože, ojedinělešperky).Samostatnou kapitolu věnoval F. Svanberg hrobůmtzv. „aristokratické tradice“. Doposud jich známe18; 9 z Ölandu, 5 z jihozáp. Skåne a po jednomz Finnveden, sev. Skåne, Blekinge a Bornholmu.Poměr neodpovídá geografickému rozložení osídleníve zkoumaném období, uvedené případy všaksplňují autorova kritéria. Téměř třetina předmětůz těchto hrobů jsou importy dokládající participacina nadregionálním obchodu s přepychovým zbožím.Množství a kvalita předmětů jsou odlišné od běžnéhrobové výbavy, mrtví byli uloženi s luxusnímišperky, zbraněmi, textiliemi a obětovanými zvířatydo nákladně zařízených vozů nebo lodí. Způsobpohřbení většinou neodpovídal lokálním zvykům,ale byl součástí nadregionální tradice. Ne však jediné,neboť zatímco pohřební ritus na Ölandu bylshodný se zvyky na území dnešního vých. Švédskaa oblasti kolem jezera Mälaren, v jihozáp. Skåne bylbližší Dánsku.Všech jedenáct kapitol má jednotnou strukturuumožňující čtenáři rychlou orientaci a srovnání.Závěry jsou přehledně shrnuty na konci publikace,kde se autor mj. vyrovnává s odlišnými závěry dalšíchbadatelů. Poněkud ztracená je tu krátká staťo vlivu christianizace na pohřební tradici ve čtyřechvybraných oblastech (jihozáp. Skåne, Öland, Finnveden,Bornholm). K souhrnnému katalogu je při-