13.07.2015 Views

Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

SHOW MORE
SHOW LESS

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

<strong>Archeologické</strong> <strong>rozhledy</strong> LXI–<strong>2009</strong> 175dějin, pak je to bezesporu široké spektrum názorů,zjištění, hypotéz. Východiska jednotlivých autorů sepřitom mnohdy dosti výrazně různí, nelze jej považovatza programový manifest určité skupiny. Anitexty samotné nejsou občas prosty určitých vnitřníchrozporů (na s. 22 se např. tvrdí, že přes propastosmi staletí nelze dojít jinam než na práh pochybností,aby mohl následující odstavec začínat větouDnes již legendární Mstišova odpověď nepřipouštípochybnosti). Otázkou rovněž zůstává, nakolikpřesvědčivé mohou být naše závěry o situaci v 11.a 12. stol. (a jejímu vztahu k pozdějšímu vývoji ve13. stol.), když máme mnohdy k dispozici jenomtermín, který lze vyložit pouze „intuitivně“, s přihlédnutímk pozdější situaci, ale bez možnosti jehokontroly dalšími soudobými svědectvími, příp.osamělou historku z jednoho pramene, jež sotvaumožňuje vyvozovat příliš mnoho o společensképraxi na celém dnešním českém území – asi ne náhodoupodobná situace donutila před nedávnembadatelku o raném normanském právu E. Tabuteauk tomu, aby odvrátila svou pozornost od 10. stol.a analyzovala situaci pozdější, kdy už jí k ruce stáloněkolik set listin. Přes uvedené výhrady bude jistěužitečné tento sborník číst a znát, aby se každý zájemcepoučil, jakými cestami se může ubírat piastovskáa přemyslovská medievistika a jak extrémnímnohdy mohou být rozdíly mezi různými školamia přístupy. Zároveň je třeba ocenit, že autoři zaujímajímnohdy vyhraněná stanoviska. Tím umožňují,aby byly jejich názory kritizovány a následnědiskutovány, jak si kdysi přál K. Popper, a to musímepovažovat za jednoznačné pozitivum celéhosborníku.David KalhousFrederik Svanberg: Death Rituals in South–East Scandinavia AD 800–1000. Decolonizingthe Viking Age II. Acta Archaeologica LundensiaSeries in 4° No. 24. Lund 2003. 350 str.F. Svanberg je autorem disertační práce, kteráse snaží vyvrátit představy o existenci více či méněhomogenní kultury ve Skandinávii v letech 800–1050.V prvním dílu (Decolonizing the Viking Age I. Lund2003) se zabýval vznikem tohoto konceptu ovlivněnéhonacionalistickými idejemi 19. stol. (Montelius,Müller) a jeho vývojem v průběhu 20. stol. až dosoučasnosti.Nesourodost skandinávské kultury se pokusildoložit v druhém (zde referovaném) dílu své prácena příkladu analýzy pohřebních zvyků v jihových.Skandinávii, resp. v dnešním jižním Švédsku. Opíráse o archeologická data shromážděná v obsáhlémkatalogu 306 pohřebišť (s celkem téměř 2000 hroby),který je součástí publikace. Sledovanou oblast rozdělilpodle administrativního uspořádání z počátku13. stol. na deset územních celků. Vymezil tak sídelníareály, jež byly v raném středověku oddělenyzalesněnou, z velké části neprostupnou krajinou.Poslední sledovanou skupinou se staly hroby označovanéjako aristokratické, mající nadregionálnícharakter.Podívejme se nyní na stručnou charakteristikujednotlivých oblastí. Osídlení Hallandu a severozáp.Skåne se koncentrovalo do menších okrsků podélpobřeží. Ačkoliv je počet známých pohřebišť poměrněvysoký, spolehlivě datovatelných do let 800–1000jich je pouhých 13. Až na jedinou, nejistou výjimkujsou všechny zdejší hroby žárové, často překryté nízkýmmohylovým náspem nebo ohraničené kameny.Neznáme hroby se zbraněmi nebo jezdeckou výbavou,šperky se objevují zřídka. Podobně vypadalypohřební zvyky v dnešním sev. Jutsku, se kterýmpravděpodobně tvořily Halland a severozáp. Skånejeden kulturní okruh.Poněkud odlišné rysy než sousední Halland vykazujevnitrozemský Finnveden, kde byly nad žárovýmihroby stavěny mohutné mohyly. Na některýchpohřebištích překrývaly více než 90 % hrobů. Výraznýmznakem oblasti jsou časté nálezy kostí obětovanýchzvířat nebo mužské hroby vybavené rybářskýmiháčky a/nebo šipkami – těch známez Finnveden dokonce pětkrát víc než z celé jihových.Skandinávie. Po r. 1000 se pod vlivem postupnéhopřijímání křesťanství objevují kostrové hroby,nejstarší ještě pod mohylovým náspem.Ve Värendu se osídlení koncentrovalo v okolíjezera Helgasjön. V celé oblasti rovněž převládal žárovýritus, kostrový souvisí až se šířením křesťanství.Zatímco západně od jezera jsou vnější úpravyhrobů rozmanité (mj. kamenné kruhy nebo mohyly),na východě dominují hroby s oválným kamennýmobložením.K nejlépe poznaným patří pohřebiště na ostrověÖland, v knize spojené s pevninským Möre. Z něhoje sice známo jen devět lokalit, ale zdá se, že pohřebnízvyky obou oblastí jsou velmi podobné. NaÖlandu od počátku vikinského období převažovalyžárové hroby ohraničené pravoúhle uspořádanýmikameny. Ty doplňovaly kostrové hroby s orientacíS–J pod menšími mohylami nebo kamennými náspy.Oba způsoby pohřbu se objevují ve stejných lokalitách,tvoří však víceméně oddělené skupiny.V průběhu 10. stol. začaly kostrové hroby převládatakjeho konci biritualita mizí. Vedle staršího typukostrových hrobů se objevují pohřby v rakvích orientovanýchV–Z a uložených pod nízkými mohyl-

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!