Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

174Nové publikacepravděpodobně badegoulienu. Dvě data získaná zezubu koně činí 15 090 BP a 13 250 BP a jsou probadegoulien poněkud nízká, pravděpodobně v důsledkukontaminace.V lokalitě Le Deuxième Redan (Gros-Monts VII)probíhal výzkum (B. S.) počátkem 70. let. Zjištěnybyly tři mladopaleolitické polohy: gravettien, badegouliena magdalénien. V badegoulienu převažujírydla nad škrabadly, na rozdíl od Beauregard, kdeje poměr opačný, a zejména je tam vysoký podílškrabadel aurignacoidních forem.Les Gros-Monts I je významné sídliště mladšíhomagdalénienu. Výzkumy A. Cheyniera a R. Danielaprobíhaly počátkem 50. let 20. století. Byla tamzjištěna intencionální půlkruhová struktura tvořenávětšími balvany. Industrie obsahuje asi 50 % otupenýchčepelek, z nichž asi 15 % je retušováno inverzně,jakož i značný počet vrtáků. Na několikaploténkách pískovce jsou schematické i figurativnírytiny, nejzřetelnější je znázornění ptáka na kortexusilicitového artefaktu.V lokalitách v okolí Montigny-sur-Loing bylr. 1979 proveden výzkum (B. S.) v Le Pente desBrosses, kde byl zastižen gravettien, datovaný AMSv Oxfordu na 22 200 a 22 500 BP. Byly nalezenyzbytky fauny, v níž převládal sob, pylová analýzazjistila naprosto převažující borovici provázenoudubem, jasanem, ořechem a lískou. V industrii jsouvýrazná rydla a otupené čepelky.V masivu Fontainebleau se nacházejí také jeskyněs malbami. Jedna z nich, Croc-Marin, bylapřevážně zničena koncem 19. stol., na zbytku bylyvr.1947 zjištěny malované „makarony“ a obryscervida, v malém abri du Cheval jsou vyryté mřížkya postava koně, ze zničené bezejmenné jeskyňkyu Boutigny-sur-Essonne pochází ploténka pískovces červenou malbou koně, asi odloupnutá z bývaléstěny.Saint-Sulpice de Favières je jediná lokalitasolutréenu severně od Loiry, tvořící hranici jehooikumeny. Po náhodném nálezu listovitého hrotupři úpravách zámeckého parku byl v l. 1984 a 1985proveden výzkum (B. S.). Vrstva šedého písku uloženámezi pískovcovými balvany poskytla asi 10 tisícartefaktů, z toho kolem 800 nástrojů. Listovitéhroty, asi 40 kusů a 170 zlomků, některé s typickou„sloupanou“ solutréenskou retuší, se vyskytovalyv různých stadiích výroby, což spolu s velkýmmnožstvím šupin z fasonáže svědčí o existenci dílny.Kvalitní surovina, senonský silicit, byla vybíránaz nedalekých štěrků. Industrie je řazena ke střednímusolutréenu a vzhledem k odtržení od území solutréenemokupovaného by mohla být současnás místním badegoulienem.V dalších dvou kapitolách jsou srovnávány profilyjednotlivých lokalit a jsou vřazeny do klimatickéhocyklu posledního glaciálu. K závěru je připojenamapka masivu Fontainebleau včetně Pařížes vyznačením pozice 19 mladopaleolitických lokalitod Verberie v údolí Oise severně od metropole poArcy-sur-Cure na přítoku Yonne na jihu, ležícíchvšak již mimo vlastní pískovcový terén masivu, jenžbyl poměrně často v mladém paleolitu využíván.Z širšího hlediska je zajímavá definice a problematikabadegoulienu, o jehož existenci ve středníEvropě se v poslední době hovoří.kvŠlechta, moc a reprezentace ve středověku.Colloquia medievalia Pragensia 9. Red. MartinNodl – Martin Wihoda. Filosofia, Praha 2007.ISBN 978-80-7007-263-9. 312 s.Na sklonku r. 2006 uspořádalo v Praze Centrummedievistických studií spolu s Výzkumným centrempro dějiny střední Evropy mezinárodní diskusní kolokviumvěnované problematice středověké šlechtyv českých zemích a v Polsku. Setkání se zúčastnilipřevážně historici střední a mladší generace, kteří sev poslední několika letech pokoušejí o změnu obrazupolského a českého středověku. Jedním z výsledkůtéto snahy je i předkládaný sborník.Vzhledem k množství příspěvků, které sborníkpředkládá k zamyšlení, budu reflektovat jen některéz nich. Pozornost jistě vzbudí takřka osmdesátistránkovásyntéza vývoje polské šlechty z pera T. Jurka.Klíčová je jeho teze, že zdrojem moci a příjmů ranépiastovské elity byl podíl na státních důchodechspolu s účastí na vládě, nikoli držba podstatnějšíchmajetků. Pokus o široce založenou reflexi impulsůnovějších trendů „západní“ historiografie přinášístudie V. Vaníčka. Nepochybný význam má zejménav poměrech české historiografie poměrně netradiční,avšak velmi nosná představa role urozených, kteréautor nevnímá jako „nepřátele státu“, ale jako nutnénositele moci, stojící vedle knížete (nebo krále)asním, nikoli nutně proti němu. K inspirativnímpatří i teze R. Novotného o významu „místa setkávání“(a jeho kontroly), v daném případě zemskéhosoudu, při utváření identity určité společenské vrstvy.Jako zajímavý experiment se jeví „juxtapozice“dvou textů, věnovaných obrazu mocných na stránkáchKosmovy a Gallovy kroniky, z pera M. Wihodya Z. Dalewského. Pozornost si také zaslouží fundovanápráce K. Kowalewského zaměřená na dosud málovšímané many a nápravníky českého středověku.Máme-li shrnout, čím anotovaný sborník obohacujenaše poznání středověkých českých a polských