Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LXI–2009 173tvarném umění velmi oblíben. Autor se věnuje taképroblematice kolkování na pozdně laténské keramicei výzdobě radélkem, která je jinak typická až progermánskou keramiku tzv. plaňanského horizontu.Nedílnou součástí hmotné kultury středoapozdně laténského období jsou mince, které jsouvšak především v posledních letech intenzivně hledánya vyzvedávány většinou amatérskými sběrateli,přičemž jen malý počet jich je odborníky alespoňevidován. Na Moravě bylo především zásluhou jubilantav letech 2000–2006 zaznamenáno téměř pětstovek keltských mincí – jejich základní charakteristikupřináší článek E. Kolníkové (437–462). Nejstaršípocházejí již ze stupně LT B2, poslední keltskémince byly na Moravě raženy v průběhu stupněLT D1. Na problematiku púchovské kultury na severových.Moravě a v sousedních oblastech je zaměřenčlánek A. Knápka (463–482). Autor uvádí řadustarších i nově zjištěných lokalit, je proto škoda, žek článku není připojena mapka, která by usnadnilaorientaci. Osídlení púchovskou kulturou ve sledovanéoblasti Podbeskydí spojuje A. Knápek s potenciálnímvyužitím místních železných rud.Poslední dva články tohoto čísla Pravěku jsouvěnované germánským hrobům. B. Mikulková(483–492) referuje o nálezu solitérního kostrovéhohrobu ze starší doby římské ve Vyškově. Jednalo seo dospělou ženu vybavenou dvěma sponami typuA68, které tento na Moravě zatím zcela ojedinělýgermánský kostrový hrob datují do starší doby římské.Do 5. stol. n. l. přivádí čtenáře článek Z. Čižmářea I. Mrázka, kteří podrobili analýze nálezyz jednoho kostrového hrobu ze známého pohřebištěv Novém Šaldorfu, dokumentovaného v r. 2004(493–504). Přestože hrob byl již v dávné minulostivykraden, podařilo se v něm nalézt kromě dalšíchmilodarů 113 korálků vyrobených ze středomořskéhokorálu. Spolu s několika desítkami skleněnýchkorálků je pro toto období jedním z nejbohatšíchsouborů drobných šperků z území ČR.Ondřej ChvojkaBéatrice Schmider – Annie Roblin-Jouve:Le Massif de Fontainebleau au Paléolithiquesupérieur. Les grands sites d’habitat préhistorique,évolution des cultures et des paysages.ERAUL 120. Liège 2008. 65 str.Masiv Fontainebleau představuje východní částplošiny Beauce zdvihající se až 100 m nad Pařížskoupánví s údolím Seiny. Plošina Beauce je tvořenaeocenními a oligocenními vápenci, proloženýmimocnou polohou písků a pískovců. Dnes jezalesněná. Písky a pískovce jsou na značných plocháchobnaženy a byly těženy v mnoha lomech.Celá oblast byla počínaje mladým paleolitem hojněosídlena.Úvod k monografii o mladopaleolitické okupacinapsal Marcel Otte, archeologické kapitoly zpracovalaBéatrice Schmiderová a přírodovědné AnnieRoblin-Jouveová. Četné paleolitické výzkumy bylyprováděny zejména v oblasti města Nemours, prvnípočátkem 20. stol. v lokalitě Beauregard (publikovanév r. 1917), kde byly rozlišeny dvě mladopaleolitickévrstvy. Počínaje 50. lety byly zkoumányi další lokality (Cirque de la Patrie, Gros-Monts I–X),stále ještě neprofesionálními archeology. Zhrubaod r. 1970 se na podnět M. Brézillona, řediteleprehistorických památek pařížské oblasti, výzkumůujala laboratoř prof. A. Leroi-Gourhana, jenž spolus Brézillonem již v 60. letech započal se zkoumánímdnes klasického magdalénienského sídliště Pinceventv přilehlé oblasti. Pracemi v okolí Nemoursbyla pověřena B. Schmiderová.Sedimenty v lesích Fontainebleau jsou tvořenypřevážně písky a eluvii pískovců, v nichž se nezachovalyorganické materiály; v některých lokalitáchvšak bylo dokumentováno více poloh s paleolitickýmiindustriemi. Mezi nejvýznamnější patří Le Cirquede la Patrie, kde byl kolem r. 1950 A. Cheynieremzjištěn v tomto regionu poprvé gravettien. Získanákolekce obsahovala více než 50 tisíc artefaktů, z tohoasi 2000 nástrojů. Jedná se o mladší gravettiens četnými hroty typu La Gravette a mikrogravettami,v jednom místě rozsáhlého naleziště objevil industriis řapovými hroty typu Font-Robert, odpovídajícídordognskému périgordienu V. Autorka kladeotázku, zda tyto odlišné hroty zbraní používali titížlidé, kteří štípali gravettské hroty, snad jen k lovujiného druhu zvěře.Lokalita Le Beauregard byla osídlena dvakrát.Starší poloha patří badegoulienu, jenž následuje pogravettienu, a mladší magdalénienu. Badegoulien,původně Cheynierem označený jako „protomagdalénien“,s četnými oškrabovači (raclettes), je asi 17 tisíclet starý a objevil se v teplejším období po maximuposledního pleniglaciálu. V typologii jsou kroměoškrabovačů (menších úštěpů s retušovanými hranami)charakteristická vysoká škrabadla se strmouretuší, která však na rozdíl od aurignackých nenílamelární, úštěpová příčná rydla na laterálním vrubua bilaterálně retušované čepele; otupené čepelky setéměř nevyskytují. Nadložní magdalénien je v oblastiběžný a časově asi shodný s lokalitou Pincevent(kolem 12 000 BP). Z blízkého abri Le Grand Surplomb(abri Doigneau) pocházejí jediné kostěnénástroje nalezené v regionu a dále vápencová ploténkas jednoduchou rytinou zvířecí hlavy, patřící