Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

170Nové publikaceželezného Tórova kladívka, unikátní byl však nálezkřišťálové vložky prstenu s arabským nápisem.Referovaný sborník dokumentuje současný stavpoznatků a přístupů k řešení problematiky mnohaotázek raně středověkého vývoje v jedné z klíčovýchoblastí východní Evropy.Lubomír KošnarPamátky jižních Čech 1. Vyd. Národní památkovýústav – úz. odb. prac. v Českých Budějovicích.České Budějovice 2008. 175 str.Nový krajský sborník zaceluje jednu z citelnýchmezer ve značně nevyrovnaném územním „pokrytí“Čech (i Moravy) periodiky prezentujícími výsledkyregionální památkové péče a na ni vázaných specializovanýchoborů. Podle pohledného prvního svazkuje zřejmé, že přispěvatele bude lákat výtečná typografickáúprava a možnost publikovat jak drobnějšízprávy o dílčích zjištěních, tak synteticky koncipovanépráce. Záměr redaktorů navazuje na zavedenýčasopis Památky středních Čech. Tematický záběrpříspěvků je vymezen velice široce. Byť budou jistědominovat články o stavebních památkách, prostordostanou i výsledky archeologů, historiků uměníči třeba etnografů. Obsahovou pestrostí potěší jižprvní sešit. Názorně ukazuje, jak má vypadat modernívlastivědné bádání, a zároveň obsahuje i statěnadregionálního významu.Leckterému prestižnímu periodiku by slušela interdisciplinárněpojatá studie R. Šimůnka (111–135)o pozdně středověkých odpustkových deskáchz poutního kostela v Kájově u Českého Krumlova.Regestové zápisy na pergamenech nalepených nadřevěných tabulích sdělovaly poutníkům míru milostí,jichž se jim – samozřejmě za patřičný finančníobnos – může dostat ve zdejším chrámu. Každý druhhříchu byl přesně ohodnocen. V Kájově si poutníkmohl zkrátit pobyt v očistci až o 1320 dní. Vzácnědochovaný artefakt spadá do 2. pol. 15. stol., doobdobí, kdy v Kájově působil význačný duchovníMichael Pils. Zejména jeho přičiněním získal kostelníareál podobu, kterou dodnes obdivujeme. K zajištěnínákladných úprav zásadní měrou sloužily odpustkya podobné zbožné donace. Podotkněme, žednešní poznatky o vzezření interiérů středověkýchkostelů, včetně mobiliáře, jsou značně kusé. Velmimálo víme právě o památkách epigrafického charakteru,jež významně přispívají k pochopení dobovézbožnosti a konfesijních poměrů. Díky bohatostipramenného svědectví je kájovský kontext v mnohaohledech jedinečný a přímo vybízí k mezioborovémupřesahu. R. Šimůnek se jej zhostil s úspěchem.Úzce navázal na jednu z pronikavých studií z peraF. Šmahela (Od středověku k novověku: modi legendiet videndi. Umění 32, 1984, 318–330), kteráv širokém kontextu pojednává audiovizuální aspektyveřejně prezentovaných nápisů. Téma se z pohleduarcheologa může jevit jako odtažité, ale stačí sivzpomenout na nápisy na pozdně středověkých(zejm. římsových) kachlích a nádobách.Jednou z priorit archeologických pracovišť NPÚby měla být systematická geodetická dokumentacelokalit s reliéfními útvary antropogenního původu.Konkrétním výstupem takového záměru je drobnýčlánek, v němž J. Havlice (43–47) uveřejňuje podrobnývrstevnicový plán dosud nedatovaného dvoudílnéhohradiště na Hradišťském vrchu poblíž Kaplice.Archeologa také zaujme sdělení D. Šnejdaa J. Hansové (66–76) o nálezu špýcharového domuv usedlosti čp. 6 v Záluží na Českokrumlovsku. Byťstáří objektu není možné přesně určit, lze s velkoumírou pravděpodobnosti usuzovat (podle dispozicestavby a charakteru okenních otvorů světnice), žebyl vystavěn v závěru 15. či v 16. století. Takovéčasové zařazení není překvapivé, jelikož lokalita senachází v oblasti zvané Kouty, která vyniká mimořádněvysokým počtem dokladů venkovské předbělohorskéarchitektury.Jan KyptaMiroslav Plaček – Martin Bóna: Encyklopedieslovenských hradů. Libri, Praha 2007. ISBN978-80-7277-333-6. 390 str. se 451 obr.Dva přední znalci problematiky slovenskýchhradů spojili svoje síly k dílu, v němž představilisoučasný stav poznání slovenské kastelologie. Popředmluvě (str. 7–8) následuje kapitola nazvaná„Obecná část“ (9–26), v níž Miroslav Plaček popsaldějiny bádání o slovenských hradech a základní historickésouvislosti. „Nástin vývoje slovenských hradů“(27–51) je dílem Martina Bóny. Čtenáři jsouseznámeni s proměnou opevňovací techniky od župníchhradů přes nástup na maltu zděných opevněníve 12. stol. po nejstarší šlechtické hrady z 1. pol.13. století. Specifikem nejen Slovenska, ale celýchUher, byla reakce na ničivý mongolský vpád v letech1241–1242, po němž se na vhodných místech budovalarozsáhlá refugia umožňující úkryt většího počtuobyvatelstva z okolí. Šlechta, často ve vazbě na státnízájmy, budovala hrady donjonového typu, někdyse zvláštním palácem. Stále výraznější odděleníobranné a obytné funkce vedlo k budování hradůbergfritové dispozice. Od sklonku 13. stol. se uplatňovalyi bezvěžové hrady plášťového typu. Zatímconěkolika případy jsou zastoupeny hrady s dvojvěžovoudispozicí s mezilehlým palácem, jen ojediněle se