Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LXI–2009 169menná spona jako finská napodobenina skandinávskýchpředloh. Jiná bronzová spona nalezená naRurikově hradišti patří ke vzácnému typu Valstazhotovovanému prokazatelně v Birce, přičemž mezijeho nálezy ve středním Švédsku a v severozáp.Rusi tvoří spojovací článek exemplář z hradiště Iruvsev. Estonsku.Článek A. V. Plochova je věnován nálezům fragmentůtzv. fríských či tatingských konvic ve StaréLadoze, a to jednak v jedné z mohyl (nejspíše z desetiletíkolem r. 900) v poloze Plakun, obsahujícíchžárové pohřby vikinského rázu s pozůstatky člunů,jednak na Staroladožském hradišti (5 zlomků z vrstevod 1. pol. 9. do 1. pol. 10. stol.). Tyto na kruhutočené nádoby, vyznačující se lesklým černým povrchema unikátní výzdobou z cínových folií aplikovanýchpo vypálení, se zhotovovaly v 8. a asi dopoloviny 9. stol. v oblasti mezi středním Porýnímaseverozápadem Francie. Pro transfer této keramikyze západní Evropy k Volchovu připouští Plochovvíce možností, uváděných v podobném kontexturůznými autory – tedy prostřednictvím frískýchkupců, nebo přes Švédsko, příp. přes jižní Jutsko(Hedeby).Studie V. M. Gorjunovové se poněkud vymykátématu sborníku, týká se však důležité otázky ovlivněníkeramické výroby v 10. a raném 11. stol. naseverozáp. Rusi ze západoslovanského prostředíMeklenburska a sev. Polska. Autorka, zkoumajícípři tom zvláště keramiku z Rurikova hradiště,Novgorodu, Staré Ladogy a Pskova, rozpoznáváněkolik hlavních forem projevů („úrovní“) tohotopůsobení. Jedna z nich, označená jako importy, jereprezentována fragmenty nádob, které, i kdyžmožná nebyly dovezeny, se plně shodují s různýmitypy západoslovanské keramiky. Druhá úroveň nacházívýraz v nádobách, které jsou snad nezdařenýminapodobeninami západoslovanských předlohnebo pod jejich vlivem vzniklými místními hybridnímitvary bez přesnějších analogií. Třetí úroveňpředstavuje v autorčině pojetí procentuálně četnějšíkeramika navazující na formy obou předcházejícíchúrovní, avšak zachovávající pouze určitou část převzatýchtypologických znaků, jako proporce neboprvky ornamentiky.V dalším článku sborníku pojednává O. I. Boguslavskijpozoruhodnou koncentraci osídlení(v 7 polohách) a funerálních památek (na 5 místech)uvesnice Gorodišče na řece Sjasi v etnicky finskémprostředí. Výzkumy na porušeném návrší nad řekou,původně snad opevněném, a na jednom z osídlenýchmíst poskytly nálezy z doby asi od pol. 8. dopol. 10. století. Ty jsou v mnohém srovnatelné sesouborem ze Staré Ladogy, včetně početně zastoupenýchskleněných korálků, které se v posledněuvedeném centru, soudě podle výrobního odpadu,také zhotovovaly. U Gorodišče na Sjasi, kde téměřchybějí importy ze vzdálených oblastí, však autorpředpokládá soustředění spíše regionální obchodnívýměny, nejspíše formou pravidelných trhů.N. V. Chvoščinskaja přináší důležité poznatkyokovolitectví na Rurikově hradišti v 9.–10. století.Ukazuje, že v lokalitě vznikaly lité ozdoby ve vikinskémstylu, které zhotovovali nejspíše tam usedlíseverští řemeslníci. Někdy přitom šlo o svéráznévýrobky bez analogií v samotné severní Evropě.K dokladům uvedených zjištění patří několik mastkových(snad z Norska nebo jihozáp. Švédska)a hliněných licích forem, mj. pro odlití kruhovéhozávěsku ve stylu Borre, dále nálezy podobných prolamovanýchzávěsků se skandinávskou ornamentikou,zhotovených za použití replik původních forem,nezdařené odlitky ozdob severského rázuataké malá bronzová spona, která, soudě podle zachovanéhonálitku a nedokončeného spínacího zařízenína spodní straně mohla být z obou stran používánapro otisk do hliněné licí formy.Knovějším archeologickým objevům patří rozpoznánívýznamných sídlištních koncentrací zvláštěseverozápadně od Novgorodu, považovaných za lokálnísprávní centra. Jsou charakterizována spojenímopevněné části a rozsáhlého otevřeného sídlištěse zřetelnými doklady řemeslnických a obchodníchaktivit. Tato oblastní střediska vznikala v 10. stol.a rychle se rozvíjela, ve 12.–13. stol. však buď zanikla,nebo se z nich staly běžné vesnice. N. I. Platonova,T. A. Žeglova a Ju. M. Lesman se zaměřujína jedno z těchto míst – areál u Peredolského pogostu,k němuž vedle hradiště a intenzívního osídlenína ploše o rozloze 9 ha patřily též hrobové památky,mj. impozantní kuželovitá mohyla („sopka“)zvaná Šumgora (v. 12 m, průměr 70–75 m). Problematicenedestruktivního interdisciplinárního výzkumutéto mohyly je věnován také závěrečný příspěveksborníku, zpracovaný kolektivem autorů.A. N. Kirpičnikov seznamuje s výsledky jednéznových etap výzkumu osídlené plochy hradiště veStaré Ladoze v r. 2002. Pozoruhodná je zvláště dvoudílnástavba s vnitřní částí o rozměrech 10,5 x 8,3 m,obdélníkovým ohništěm, stěnami z vodorovných fošenzapuštěných do sloupů (lze uvažovat o skandinávskétradici) a s vnější obvodovou roubenou částí(10 x 16 m), tvořící jakousi galerii. Podle autora jeobjekt dokladem velkých domů, sloužících na dálkovýchtrasách k přezimování a pobytu lodníchkupeckých posádek, jak o tom píše též ibn Fadlán.Mezi jednotlivými nálezy se stejně jako mnohokrátdříve objevily předměty skandinávského typu včetně