Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

168Nové publikacedovědnými disciplínami. Tento fakt jasně dokládajístudie, které představují výsledky datace optickystimulované luminiscence ze vzorků z vrstev 9 a 11(L. Najman – E. J. Rhodes – R. Grün, 67–70), analýzuchemického složení sedimentů, zrnitosti atd.(L. Sliva, 71–82) či výsledky mikromorfologickýchrozborů (L. Smolíková – P. Havlíček, 83–90).M. Hajnalová a E. Hajnalová (The plant macro –remains; the environment and plant foods exploitedby hunter–gatherers, 91–136) rekonstruují obrazněkdejšího vegetačního pokryvu. Usuzují, že v doběgravettienského osídlení jeskyně převládal v okolísmíšený les s typy Fagus sp., Picea abies, Ulmussp. atd., zatímco vzorky z vrstev řazených k aurignacienuindikují převahu druhů charakteristickýchpro tundru.Po příspěvku The phytoliths from Dzeravá skala:a preliminary study (D. Zurro – M. Madella,137–148) následuje hodnocení malakofauny (ThePleistocene and Holocene malacofauna, 149–156)od W. P. Alexandrowicze. Není bez zajímavosti, ženejstarší měkkýší fauna byla zachycena ve vrstvě 9(aurignacien) a její rozbor nepřímo potvrdil předchozípalynologické analýzy a datování. Jedná se totižo studenomilné společenství. Soubor podobnéhocharakteru pocházel i z gravettienských vrstev 3–5.I. Horáček (Small vertebrates in the Weichselianseries: list of the samples and a brief summary,157–166) předpokládá na základě rozboru mikrofaunyze spodních vrstev lesnaté prostředí v tehdejšímokolí jeskyně, čímž potvrzuje závěry ostatníchbadatelů.A. Ďurišová (Pleistocene large mammals,167–204) analyzuje nálezy pozůstatků fauny, kteroudělí do dvou skupin. Do první řadí v jeskyni žijícízvířata (např. Ursus speleus, Canis lupus, Alopexlagopus, Vulpes vulpes, Hyena speleus ad.), do druhépak patří zvířata člověkem lovená, tudíž přinesená(Lepus sp., Rangifer tarandus, Equus sp. ad).Také v rámci složení fauny shledává autorka změnuklimatických a ekologických podmínek v rámci jednotlivýchvrstev v blízkosti Dzeravé skaly. Nálezyfauny z vrstev 3, 5 a 7 ukazují spíše na studené klimatickévýkyvy, stejně tak v případě vrstev 5a/4a,9 a 11. Naopak nálezy z vrstev 6 a 8 svědčí spíšeo osídlení během teplejšího podnebí: pozůstatkystudenomilné fauny tu nebyly zaznamenány.Lokalita Dzeravá skala poskytla při výzkumuJ. Hillebranda již zmíněný dětský molár. Výsledkyjeho průzkumu jsou prezentovány v článku UpperPleistocene Homo sapiens remains (A.-M. Tillier –D. Henry-Gambier – I. Papp, 205–208). V poslednímpříspěvku Spatial distribution of artifacts(209–224) M. Novák hodnotí prostorové rozloženínálezů kamenné štípané industrie a kostí fauny.Zajímavostí jistě je, že největší množství nálezůkostí medvědů se nachází v dolní části stratigrafickésekvence, konkrétně ve vrstvě 11. Směrem nahorunálezů kostí medvědů ubývá a naopak přibývá kostízvířat pokládaných za lovená, např. zajíců, sobů,koňů atd.Publikace podává široký přehled osídlení lokalityDzeravá skala, který je opřen o detailní rozboryarcheologických, paleontologických, palynologickýcha dalších pramenů. Na základě provedenýchrozborů podpořených navíc AMS a OSL daty lzevelmi dobře zařadit jednotlivé fáze osídlení dochronologického rámce paleolitu. Každý z článkůje bohatě vybaven doprovodnými tabulkami, grafy,příp. i kresbami či fotografiemi, které vhodně dokreslujítext.Ondřej LevínskýJe. N. Nosov red. et al.: Severnaja Rus’ i narodyBaltiki. Trudy Instituta istorii materiaľnoj kuľtury,tom XXIV. S.-Petěrburg 2007. ISBN 978-5-86007-552-8. 232 str. s obr., 8 tab.Sborník je věnován výsledkům nových archeologickýchvýzkumů dvou hlavních a dvou regionálníchcenter severní či Novgorodské Rusi, tedyjednak Ladogy a Rurikova hradiště jako předchůdceNovgorodu, jednak sídlištních aglomerací na řeceSjasi v jihových. Přiladoží a u Peredolského pogostuna řece Luze.Je. N. Nosov a N. V. Chvoščinskaja se zaměřujína doklady kontaktů Rurikova hradiště se západofinskouoblastí, především s Finskem a Estonskem,důležitá je však také jejich celková charakteristikatéto lokality. Hradiště vzniká v ústí Volchova a nakřižovatce dálkových tras k Volze a k Dněpru nejpozdějiv polovině 9. století. Slovanské osídleníoblasti bylo od počátku určující pro kulturu tohotomocensko-správního a řemeslnicko-obchodnickéhoústředí; svědčí o tom typy staveb, výskyt chlebovýchpecí, keramika, závěsky, šipky se dvěma ostny aj.Další zjištění zároveň ukazují, že k obyvatelům náleželyi jiné etnické složky, zvláště Seveřané, snadi Finové. Podle autorů ale nepatří finské nálezy9.–10. stol. z Rurikova hradiště místnímu obyvatelstvupři Ilmeňském jezeru, nýbrž byly zprostředkoványkmenovými kontakty z různých ugrofinskýchoblastí od Kamy na východě k Baltu na západě.Dokladem vztahů k západofinským krajům jsouhřebeny se zoomorfní výzdobou z Estonska, považovanéněkdy za amulety, dále železná křesadlas bronzovou rukojetí, někdy ve tvaru koní, nalézanázvláště v záp. Finsku, nebo také bronzová rovnora-