Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LXI–2009 167nou a významnou nejen pro archeology, ale i provšechny pomocné vědy. Snad jediná připomínka:publikace je tak obsáhlá a přináší tak nepřebernémnožství nálezů i názorů, že pro snazší orientaciv široce plynoucích kapitolách bych přivítala jejichvýraznější členění.Marie ZápotockáL. Kaminská – J. K. Kozłowski – J. A. Svobodaeds.: Pleistocene Environments and Archaeologyof the Dzeravá skala Cave, LesserCarpathians, Slovakia. Kraków 2005. 226 str.Publikace přináší komplexní shrnutí nejen výsledkůrevizního výzkumu uskutečněného v jeskyniDzeravá skala v letech 2002–2003, ale i poznatkůzískaných během takřka stoleté historie výzkumutéto lokality. Poslední, moderně koncipovaný výzkums mezinárodní účastí tu společně provádělatři pracoviště: Archeologický ústav SAV, InstytutArcheologii Uniwersytetu Jagiellońskiego a Archeologickýústav AV ČR Brno. Výzkum navázal na staršípoznatky, především J. Hillebranda a F. Proška,a potvrdil vícenásobné stratifikované osídlení jeskyně.Díky široké spolupráci s řadou osobností z přírodovědnýchdisciplín se podařilo např. poměrněpřesně datovat nálezové vrstvy z období mladší fázestředního až počátku mladého paleolitu a z mladéhopaleolitu a také vysvětlit původ a způsob tvorbyjeskynních sedimentů.Úvodní studie (L. Kaminská – J. K. Kozłowski –J. A. Svoboda: Sequence of the Palaeolithic occupation,7–59) představuje bohatou historii téměř stoletéhoarcheologického výzkumu jeskyně Dzeraváskala, která se nalézá v údolí říčky Mokrá u obcePlavecký Mikuláš, v záp. části Malých Karpat,v nadm. výšce 450 m. Začátky bádání spadají dolet 1912 a 1913, kdy zde prováděl terénní výzkumJ. Hillebrand.Další badatelé na jeho činnost navázali až v letech1923 (F. Horálek) a 1946–1948 (J. Dosedla),a především pak v r. 1950 (F. Prošek). ZatímcoF. Horálek a J. Dosedla narazili na nálezy z obdobíneolitu a eneolitu, už J. Hillebrand a po něm takéF. Prošek odkryli bohaté souvrství z období paleolitu.Právě J. Hillebrand odhalil sekvenci tří paleolitickýchkulturních vrstev. Nálezy z nich přiřadilmagdalénienu (vrstva 3), protosolutréenu (vrstva 4)a aurignacienu (vrstva 5). Kromě nálezů kamennéštípané industrie, makro- a mikrofauny objevil takémolár 6–7letého dítěte ve vrstvě s industrií protosolutréenu(vrstva 4). I F. Prošek zachytil bohatékulturní souvrství. Zaznamenal přítomnost magdalénienu(vrstva 6), mladý aurignacien (vrstva 8)a časný szeletien (solutréen: spodní část vrstvy 8).Právě posledně jmenovaný nálezový horizont přineslobjev nevelké (41 ks), zato však velmi rozmanitéa později hojně diskutované kolekce kamennýchakostěných artefaktů. K přínosům jmenovanýchosobností patří doložení sekvence magdalénien–gravettien–szeletien i makro- a mikrofauny tundrovéhoprostředí ve vrstvě obsahující industrii časnéhoszeletienu.Mezinárodní tým odborníků navázal dvěmapracovními plochami na zachovaný profil F. Proška.Revizní výzkum zaznamenal několikanásobné osídleníjeskyně sahající od novověku přes středověk,dobu římskou a halštatskou po neolit (vrstvy 1 a 2).Nejmladší nálezy z období paleolitu, konkrétněz pozdního, byly zaznamenány právě ve vrstvě 2.Z následujících vrstev 3, 4, 4a, 5a byly získány nepočetnékolekce řazené do starší fáze gravettienu,což bylo potvrzeno i AMS daty, která se pohybujínad hranicí 25 ka BP. Do kultury aurignacienu pakbyly zařazeny nepočetné nálezy kamenné štípanéindustrie z vrstev 6–9, a to jak na základě výskytudiagnostických vysokých škrabadel, tak datovánímmetodami AMS a OSL.Doklady nejstaršího osídlení poskytla vrstva 11,ve které byly zachyceny tři polohy s kamennou štípanouindustrií, řazenou do kultury szeletienu. DataAMS a OSL se pohybují mezi 36 920 ± 470 BP(horní část vrstvy), 44 600 BP, metodou OSL pakvíce než 50 000 BP (střední partie vrstvy, dolníhorizont). Výsledky nového výzkumu potvrdily sekvenciosídlení od doby mladého paleolitu až k jehopřechodu k mladší fázi středního paleolitu. Naopaknebyl ověřen závěr J. Hillebranda, že reliktyaurignacienského osídlení leží pod szeletienskouvrstvou, ani domněnka F. Proška, že kostěné hrotypatří szeletienu.Druhá část publikace, nazvaná příznačně Appendices,obsahuje celkem 11 příspěvků. Rozvádějí výsledkyrevizního výzkumu a zasazují je do širšíhonálezového kontextu.Článek Dating the Middle – to – Upper PalaeolithicTransition: A new chronometric framework(W. Davies – R. Hedges, 59–66) představuje výsledkydatace vzorků z kostí za pomoci metody AMS 14 C,provedené v Oxfordu, a porovnává je s výsledkydatací laboratoří v Poznani a Groningen. Je zajímavé,že oproti vedoucím výzkumu řadí autoři vrstvu 11spíše do micoquienu než do szeletienu. Poukazujípři tom na polohu Dzeravé skaly mezi dvěma centrytéto kultury, mezi oblastí Bukových hor (tzv. jankovichien)a Myjavských vrchů a Moravy.Žádný z výzkumů paleolitických lokalit se neobejdebez široce koncipované spolupráce s příro-