Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

166Nové publikacespálena, nacházejí se lidské kostry se stopami po zásahuzbraní. Zranění způsobená parohovými mlatynaznačují, že patrně došlo k vzájemným neshodámakonfliktům přímo mezi oběma blízkými komunitami.Následující pozdní fáze (4300–4100) znamenározpad zavedeného systému, obě centrální osadypřetrvávají, ale zanikají některé ze satelitních, navícje v Osłonkách narychlo vybudován obranný příkop.Téměř chybějí importované suroviny, vybavení hrobůje chudší a mění se i způsob pohřbívání (pohřbyv jamách, kostry v natažené poloze, objevují se prvnízvířecí pohřby). Příčiny zániku vlastní skupiny brzesko-kujawskéautor hledá ve společenských změnáchodrážejících ztrátu kontaktů s lengyelským okruhema naopak orientaci na severnější oblasti s pasteveckýmikomunitami. V souhlasu s poznaňskou školousoudí, že skupina brzesko-kujawská v závěru mělapodíl na genezi kultury kulovitých amfor.Závěrečná kapitola 9 je věnována postavenía významu skupiny brzesko-kujawské v rámci současnémladoneolitické Evropy. Tato skupina byla odjejího rozpoznání řazena pod kulturu lengyelskou.Proti tomu R. Grygiel zdůrazňuje zásah a podíl kulturys mladší VK, která někdy kolem 4600 BC pronikalaod Slezska a snad i Německa do Velkopolskénížiny. Její přítomnost byla nejdříve rozpoznána naKujawách, Palukách a na Pyrzicku, novější výzkumyvšak ukazují, že se rozšířila i za Vislu na Chelmińskoa sporadicky dokonce ještě dál až na samébaltské pobřeží (obr. 1493). A právě tato kultura,v té době již silně ovlivněná kulturou lengyelskou,se stala základem pro vznik samostatné skupinybrzesko-kujawské. Autor detailně sleduje případy,které ukazují na vztah mladší a pozdní kultury s VK,rössenské i pozdní skupiny górovské k materiálůmzVelkopolska a počátečním fázím skupiny brzeskokujawskéjak na keramice, tak v architektuře. Tentoproud (autor používá přímo termín kolonizace) přicházíz Poodří a později z Posálí, naopak vlivyz Malopolska, po Visle, prozatím nelze jednoznačněpotvrdit.Plně zformovaná skupina brzesko-kujawskáodpovídá kulturně a chronologicky pozdně lengyelskémua epilengyelskému horizontu ve středníEvropě, v našem pojetí spadá do raného eneolitu.Nejvýraznější paralely lze hledat ve slezské skupinějordanovské, s níž ji pojí stejný pohřební ritusa bohatá výbava s množstvím měděných ozdob, jejichždatování v oblasti Kujaw (4400–4300 BC) zůstávápředmětem diskusí. Do stejného období patřímoravská, česká (Třebestovice – dat. k r. 4000 BC)i středoněmecká skupina jordanovská. Charakteristickýmprvkem brzesko-kujawské skupiny jsouzdobené kostěné nárameníky ze zvířecích žeber.Společným znakem tohoto období v části Evropyosídlené dříve kulturou s VK jsou dlouhé trapezovitédomy, které zde přetrvávají až do pozdníhoobdobí. Rozbor keramiky a její srovnání s pozdníkulturou lengyelskou autora utvrzuje v přesvědčení,že vlastní skupina brzesko-kujawská již je součástíkomplexu lengyelské kultury. Její zánik naKujawách bude nutno řešit v širších souvislostech.Prozatím lze jen konstatovat, že následující obdobízde náleží kulturám nálevkovitých pohárů a kulovitýchamfor. V samotném mikroregionu BrześćKujawski a Osłonki je však výlučně zastoupena jenkultura kulovitých amfor. Vztahy i obsah obou kulturbudou předmětem dalšího dílu publikace.Práce R. Grygiela a jeho spolupracovníků se zabývágeograficky jen dvěma mikroregiony Kujaw,ovšem už sedmdesát let soustavně archeologickysledovanými a zkoumanými. Způsob a metody výzkumuse během let výrazně měnily – od původněnáhodných záchranných akcí k (v posledních dvacetiletech) výzkumům zaměřeným na sledování jednohocíle: dosáhnout co možno úplného poznánícharakteru a vývoje neolitického osídlení v obousousedících mikroregionech v průběhu dvou tisícíletía následně pak tyto poznatky aplikovat na celýregion Kujaw. Tomuto záměru odpovídají nejen nejmodernějšízpůsoby výzkumu, ale také jeho komplexnízpracování v předložené publikaci. Kvalitněje představen veškerý materiál i terénní dokumentace,jednotlivé analýzy jsou prezentovány na desítkáchtabulek a grafech. Detailní zpracování situaceobou mikroregionů ukázalo nejen způsob osídlování,ale i důvody, proč docházelo k opouštění jednotlivýchlokalit. Osvětlilo také vzájemný vztah mezidvěma komunitami, podle výbavy sídlišť a pohřebišťvcelku rovnocennými, i když v určitých detailechvýzdoby a ritu odlišnými, který vedl až k jejichkatastrofickému střetu. Jde o poznatky, které nelzezískat jednorázovými výzkumy a bez přispěníakonfrontace všech analýz jednotlivých artefaktůa celého komplexu přírodovědných dat. Výsledkemtéto všestranné práce je nezvykle široký pohled nadvě tisíciletí, po něž probíhala neolitizace Velkopolskénížiny. Na tomto hodnocení nic nemění skutečnost,že některé závěry a hypotézy, co se týče probíranýchvztahů a kontaktů s širším okolím, zůstávajíi nadále diskutabilní. V Čechách, kde vzhledemk ústřední geografické poloze je následnost (výměna)jednotlivých kultur i fází poměrně rychlá a čitelná,nedochází v podstatě k situacím, kdy by prvkystarší kultury přetrvávaly do dalších období, jak jetomu v okrajových oblastech neolitické oikumeny,k nimž právě Velkopolská nížina patří. Celkově hodnotímepráci R. Grygiela jako zásadní, velmi podnět-