Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LXI–2009 161formě výrobků ve škále zahrnující jak tradiční tvary(hrnce, zásobnice), tak inovace (džbány, pokličkya trojnožky, nikoliv ovšem grapeny, ale kuthany).Podle stejných hledisek je charakterizovánotaké období 14.–16. století. I zde můžeme zástavburekonstruovat jen podle nesouvislých útržků. Lošticezískaly půdorys nevelké městské lokace, v níž se zástavbasoustřeďovala kolem náměstí a hlavních ulic.Její hranice nebyly nejspíš nějak přesně vymezeny,např. opevněním, a celá lokalita sloužila jako tržnístředisko bouzovského panství. Výzkumy doložilyzejména několik pecí, mezi nimiž je nejzajímavějšípec se čtyřlaločnatým půdorysem a uvažovanýmičtyřmi vstupními otvory. Ostatní pece jsou, zdá se,jednoduchého typu s kopulí a jedním vstupnímotvorem (?).Největší pozornost se soustřeďuje na pohárys puchýřkovým povrchem a tvary s obdobným povrchem.Průkazně se podařilo vymezit dobu jejichvýroby (poč. 15. stol. až pol. 16. stol.), tedy asi na150 let. Autor neshromažďoval všechny dokladyo výskytu loštické keramiky, soustředil se odůvodněněpouze na nálezy nesoucí důležitou datovacíinformaci. Vzhledem k tomu, že řada novějších výzkumůve městech a na hradech není publikována,nelze ani úplného obrazu dosáhnout. I zde je nutnocenit návrat ad fontes s ověřováním mnohokrátepublikovaných údajů. Počátek výroby byl dlouhodobědatován dle nádoby, do níž byl v Tovačově uloženmincovní depot. Teprve revize na místě korigovalaúdaj o datování podle mincí z období Karla IV. takévýskytem mincí Václava IV. Závěr výroby keramikys puchýřky klade autor k polovině 16. stol.: významnýmvodítkem jsou nálezy ze spáleniště požáruvr.1541 na Pražském hradě a Hradčanech, kde seloštická keramika ještě vyskytuje, v následnýchvrstvách již nikoliv. V Lošticích samotných se konecvýroby pohárů s puchýřky setkává s nástupemkachlů s medailónovým zahloubením, tedy rovněžv polovině 16. století.Autor se zabývá také rozšířením pohárů mimoseverní Moravu. Mapuje jejich výskyt ve Slezsku, naSlovensku, v Rakousku, Maďarsku a Malopolsku.I zde provedl důslednou kontrolu nálezových okolností,která ukázala, že některé poháry se do příslušnémuzejní sbírky dostaly v 19. či 20. stol. jako sbírkovýpředmět, a nejsou tudíž dokladem rozšíření vestředověku. V Čechách je loštická keramika nejvícezastoupena v Praze a ve východních Čechách.Zde můžeme doplnit, že nedávná publikace nálezůz východních Čech (R. Bláha – J. Frolík – J. Sigl:Nálezy loštické keramiky ve východních Čechách.Příspěvek ke kontaktům východních Čech a severníMoravy. Archaeologia historica 28, 2003, 525–537)upozornila na keramickou skupinu s nejasnou proveniencí,kterou definovala jako „Lošticím podobnou“.Recenzovaná publikace dokládá, že i tatokeramika pochází s vysokou pravděpodobnostíz Loštic (podle profilací okrajů i popisu technologickýchznaků), a tudíž předmětem importu nebylajenom keramika s puchýřkovým povrchem.Zvláštní pozornost autor věnoval shromážděnídokladů napodobování loštické keramiky, a to imitacíbuď puchýřkovitého povrchu, nebo některýchtvarů, zejména pohárů s více oušky. Stejně pečlivěověřil všechny známé doklady výzdoby pohárů, nejčastějistříbrným kováním. Zajímavé je, že dochovanépřesněji datovatelné kusy jsou mladší, než jeuvažovaná doba ukončení výroby loštických pohárů.Obdobně je tomu i s písemnými doklady hrnčířskévýroby v Lošticích, které jsou také převážně mladšínež stanovaný časový rozsah výroby keramiky s puchýřkovýmpovrchem. V protikladu vůči staršímuobdobí neznáme příliš místní hrnčířskou produkciz období po r. 1550. Výroba po staletí postupně upadala,ale ve velmi redukované podobě se dočkalaaž 20. věku. Tradice výroby puchýřkové keramikybyla zcela zapomenuta, přestože původní zdrojesuroviny byly známy.Keramiku zahrnující období 13.–16. stol. autorrozdělil do pěti základních technologických skupin,přičemž je potřeba zdůraznit, že jednodušší děleníse ukázalo jako jednoznačně dostačující a dovolilovyvarovat se problémů, které vznikají při vydělovánímnoha skupin na základě velmi detailních znaků,tj. neskončit v nepřehledném bludišti. Připomeňme,že hmota loštických pohárů s puchýřky tvoří jednuskupinu (01000), ale kamenina je vyčleněna zvlášť(02000), upozornit je nezbytné na keramiku s příměsígrafitu, která má v regionu nejstarší tradici(skupina 05000), ale byla postupně opuštěna. Postupvýroby pohárů s puchýřkovým povrchem byl objasněndíky chemickým analýzám. Vyvrácena byla tradovanápředstava o úloze sloučenin železa. Loštickýefekt vznikal přidáním méně kvalitního grafitu, takžez tohoto hlediska je tato keramika dědicem činásledníkem grafitové keramiky. Z technologickéhohlediska se jedná o polokameninu. Překvapivé jetaké zjištění o poměrně nízké teplotě výpalu (údajnějen kolem 1000 °C), kterou bylo možno dosáhnoutvkonstrukčně jednoduchých pecích milířového typu(dle experimentu ca 1200 °C) a která byla ověřenaiexperimentálně s využitím původní suroviny zeznámých zdrojů. Zde se nabízí otázka, zda právějednoduchost pecí a potřeba zřejmě dosti přesněregulovat postup výpalu, vyžadující u jednoduchéhovypalovacího zařízení bezesporu značnou zkušenost,nevedla k velkému objemu odpadu a zmetků,