Archeologické rozhledy 2009 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LXI–2009 159paperbackové provedení, které však nepochybnězvyšuje dostupnost publikace. Zejména po vydánívšech částí kolekce bude soubor velmi kvalitnímpřehledem francouzské archeologie a i pro laikypoutavým podkladem pro další studium.Radka ŠumberováPetr Drda – Alena Rybová: Akropole na hradištiZávist v 6.–4. stol. př. Kr. Památky archeologické– Suppl. 19. Praha 2008. ISBN 078-80-86124-85-8. 132 str.V prvních kapitolách se autoři zabývají historiípoznání a strukturou osídlení Závisti v pozdní doběhalštatské a v době laténské obecně. Jádro knihypředstavuje 4. kapitola: podává přehled nálezovésituace v horizontech 1–4 na akropoli. V době prvníhohorizontu byla zřízena palisáda, ve druhém bylokrsek ohrazen, do třetího patří mohutná kamennápodia pod chrámy, oltáři a dalšími konstrukcemi a dočtvrtého celkově koncipovaná platforma, spojujícísakrální okrsek do jednoho terasového celku s kamennýmikomorami. Publikace obsahuje detailníplány všech fází a zkoumaných sektorů; ilustračníčást doplňují i grafické rekonstrukce situací a staveb.Pátá kapitola se zabývá chronologií na podkladěnálezů a situace, 6. interpretací posvátného místav jeho jednotlivých fázích; pro tuto interpretacipoužívá latinskou terminologii.Posvátné vymezené místo první fáze bylo z valnéčásti zničeno pozdějšími úpravami; vedle něhostály dva domy. Dům A se skládal z obytné jizbya stáje, větší dům A1 s malým počtem nálezů považujíautoři za shromažďovací prostor, domy A5 a A7za obytné, ostatní za hospodářské stavby. Svazekpásků bronzového plechu z této fáze interpretujíautoři jako symbol „pohřbeného blesku“ (fulgurconditum). Patrně zde bydlela elita společenstvís kněžskými funkcemi.Druhou fázi nazývají autoři nemeton; v ohrazenémprostoru stála tehdy otevřená nezastřešená kůlovástavba. Mezi pozoruhodné nálezy patří opravovanýhliněný kotel, kopí a kamenná sekerka („hromovýkámen“ ještě v myšlení středověku). Ve třetí fázi byltemenos ohrazen monumentálním příkopem a zřízenatu vysoká podia, připomínající svou konstrukcístavby etruské. Na největším z podií rekonstruujíautoři chrámovou stavbu, tři další byly podle autorůbez staveb, i když podle recenzenta by na jednoči dvě z nich docela patřily halové stavby, kteréobvykle náležely do podobných posvátných okrskův etruské Itálii i jinde. Nízké podium vedle chrámubylo patrně místem, kde stával k hlavnímu chrámupřiřazený oltář. Tato fáze poskytla nejvíce dokladůkultu božstev a jejich ex-vot. Podzemní stavba Dbyla patrně chrámem keltské obdoby římské Dianyči řecké Artemidy a o něco pozdější trojboký oltářpřipomene oltáře trojtělé Hekaté, snad u Keltů příbuznéjejich verzi Artemidy. Pozoruhodné jsouiúvahy autorů o božské trojnosti dedikací, které bylzasvěcen trojhranný oltář; trojnost ex-vot má takéřadu obdob v trojnostech dedikací ve Středomoří.Olověné kolečko nalezené při trojbokém oltáři připomeneovšem spíše Taranise či (vhledem k materiálu)obdobu římského Saturna, kterým byl podleněkterých religionistů Caesarův Deus Pater.Poslední raně laténskou fází byla rozsáhlá, zdalekaviditelná terasa zpevňovaná vyzděnými kasetami,vybudovaná pro velký počet účastníků slavností;v jejím středu stála zahloubená svatyně, ve které senašel (patrně obětní) nůž a kování rohu, který mohlsloužit k libaci. Tato stavba byla podle autorů úmyslněspálena a na jejím povrchu pak ještě jednou zapálenahranice, na které byly vedle zvířat patrněobětovány i lidské bytosti. Na závěr zdejší komunitazničila svou svatyni a místo nadlouho opustila.Podobně jako likvidaci svatyně vysvětlují autořii zničení soch: pískovcové hlavy v pozdně halštatskémstylu a menších zlomků ve stylu raného laténu:vesměs šlo podle nich o likvidaci svatyně komunitouZávisti před jejím odchodem do Itálie. Pak bylaZávist až do počátku 2. stol. př. Kr. opuštěná.Z dosti špatně dochované situace na závistskéakropoli vytěžili autoři, co se dalo, a není divu, žena některé jejich interpretace lze nazírat jako naodvážné. Sám bych autorům ovšem raději poblahopřálk neobvyklému rozhledu a odvaze k historickými religionistickým interpretacím.O vysoké úrovni zhodnocení výzkumu svědčívzorná publikace a detailní určení importů, kterése ve sledovaném období dostaly na Závist. Je podivuhodné,jak i z malých zlomků importovanýchpředmětů dokázali autoři určit oblast jejich původu.Jejich úhrn ukazuje, že závistské hradiště mělo stykys rozsáhlou oblastí Evropy od Francie přes Švýcarskoa jižní Německo až po Balkán, ale zejménas jihem. Kupodivu na Závisti dosud nebyla identifikovánaattická keramika 1. pol. 5. stol., i když vestředních Čechách je už známo několik nalezišť sestřepy picích číší athénské výrobní provenience(naposledy Trefný – Polišenský 2008). Také její imitaceznámé z Plzně-Roudné a z Chržína (Chytráček2007; Megaw – Megaw 2007) se na Závisti nevyskytlya jen z nedalekých Modřan, ze širšího závistskéhookolí, jsou známa ucha zobákovitých konvic.Ze Středomoří čerpaly nejen počátky laténskéhoumění (k významu Čech v tomto procesu srov. Megaw– Megaw 2007), ale také architekti závistských